Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
.jpg)
Jsem hodně nešťastná. Je mi 35 let, jsem dvanáct let vdaná. Prakticky celou dobu našeho manželství moc toužím po miminku. Děti miluji, nikdy jsem si neuměla představit, že bych je neměla. Bohužel, ačkoli jsme se s manželem dlouhé roky snažili, těhotenství nepřicházelo.
Zpočátku jsme to nechtěli lámat přes koleno. Nechávali jsme tomu volný průběh a byli připraveni, že můžu otěhotnět. To se však nestalo. Tak jsme si dali pauzu, přestali na to myslet a říkali si, že však ono to jednou přijde.
Když se mi překulila třicítka, začala jsem zlehka panikařit. Cítila jsem, že mi roky utíkají, a začala se bát, zda je se mnou vše v pořádku. Své obavy jsem sdělila manželovi, ale ten je nebral příliš vážně. Podle něj jsem se na dítě zbytečně upnula, a proto mám problém otěhotnět. S vyšetřením své plodnosti razantně nesouhlasil.
Nechala jsem se tedy nejdřív vyšetřit já. Vše dopadlo z mé strany dobře, lékaři neshledali žádnou překážku. Byla tedy řada na manželovi. Pod dvou letech přemlouvání, vysvětlování a argumentování se mi podařilo přimět ho, aby podstoupil i on potřebné vyšetření. Šel na něj, ale byl vyloženě naštvaný. Cítil se poníženě.
A pak přišla rána a potvrdilo se to, co jsem si dosud jen v skrytu duše myslela. Důvodem toho, že nemůžu otěhotnět, je můj manžel. Je neplodný. Bylo to přímo šokující zjištění, hlavně pro něj. Doslova upadl do deprese a dlouho se na téma děti nechtěl vůbec bavit. A roky ubíhaly…
Celá zoufalá jsem začala uvažovat o umělém oplodnění od anonymního dárce spermatu. Tato myšlenka ve mně dlouho uzrávala. Ne proto, že bych se jí já sama bránila, ale proto, že jsem měla strach, jak takový návrh přijme manžel.
Nakonec jsem s tím vyrukovala a ve vhodné chvíli mu co nejšetrněji sdělila své přání a vysvětlila mu obrovskou touhu po dítěti, která mne doslova sžírá. Už nedokážu myslet na nic jiného. Manželova reakce byla otřesná. Velice razantně to odmítl a prohlásil, že s něčím takovým nikdy nebude souhlasit, když nemůže mít své vlastní dítě, o cizí nemá zájem.
Už je to půl roku a on si stále stojí na svém. Umělé oplodnění nepřipustí a chce, abych se se svou bezdětností smířila, prý jsou takových žen mraky.
Jenže já se s tím smířit nedokážu. Tím spíš, že vím, že vlastní dítě mít můžu. Jsem zoufalá. Času už moc nemám, tenhle rok mi bude už šestatřicet. Strašně bych chtěla manžela přesvědčit, ale bojím se, že se mi to nepodaří. On je doslova zaseknutý.
Neporadí mi někdo, jak na něj? Případně – není tady mezi vámi nějaká žena, která umělé oplodnění od anonymního dárce absolvovala? Jak se s tím smiřoval a vyrovnával váš partner? A jaký má vztah k dítěti?
13.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jak probíhá umělé oplodnění?
- Náboženství umělému oplodnění příliš nepřeje
- Diskriminace párů žádajících o umělé oplodnění.
Diskuse ke článku - Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Tak nevím, nevím, jestli by to manžel spolknul, že se stal zázrak a otěhotněla jsi s ním, když ví, že je neplodný...zázraky se sice dějí, ale on asi ouplně blbý nebude...
tornado - 
Renee - někdo Ti šlápl na kuří oko? 
Jinak cokoli za zády partnera odsuzuji
Renee: Jaký děvky
...Když tetina na vsi ve třicátých letech nemohla přijít do jináče, zašel ten její za Frantou kovářem, který byl jeho kamarádem, Franta vypomohl, za devět měsíců se narodil kluk jako buk, chlapi to zapilil v hospodě a bylo. Spokojenost na všech stranách.
A to se fakt stalo.
Po boku ne povolí
V první řadě si s manželem ujasnit, zdali vůbec stojí o děti, myslím svoje vlastní. Jestli ne a ty se nehodláš vzdát svojí touhy,rozveď se a jdi hledat jiného. Pokud dítě chce i on, zajděte za odborníky, jestli jsou ve vašem případě nějaké možnosti. Jinak tuhle posedlost dětmi moc nechápu, Pro mě je důležitější mít někoho povolí, s kým je mi dobře, děti beru jakotakovou třeničku na dortu vztahu, ne středobod všeho
Renee: Starej se o sebe, moralistko. Tady účel světí prostředky a oba by byli nakonec spokojeni.
Když manžel nechce děti a vy chcete, musíte se rozvést a najít si někoho jiného a to hezky rychle. Mít nebo nemít děti je docela zásadní otázka v manželství.
Nika1: Á, další. Co to je, to jste tady všechny děvky? 
to je tady furt a porad dokola: potreby a prani jednoho z partneru jsou naprosto ignorovany. dneska, vcera, minuly tyden.....
ona by se majda treba i smirila s tim, ze budou s manzelem sami, pote, co podniknou nejaky kroky k diteti. ale odmita se smirit s tim, ze manzel nema nejmensi snahu projevit jakoukoliv vstricnost a udelat byt to nejmensi v necem co je pro ni zasadni. dyt ho musela dva roky premlouvat aby vystrikal do plastovyho kelimku proboha!
Heather: Svoje zájmy? On kdysi souhlasil, že budou mít děti a měl zcela zřejmě na mysli vlastní. Jenže on je mít nemůže, a tak je tedy mít nebude, to má řekla bych logiku Když něco nejde, tak to holt nejde. Nevím, proč je pro některé tak těžké pochopit, že někdo nestojí o cizí děti.
Annie: švagrová blbost zas tak neudělala, to tchýně je dámské přirození.
To je prekérka, když už ví, že je neplodný. Jinak bych poradila souseda.
Renee: ja myslim, ze se zachovanim tohohle manzelstvi uz nikdo nijak moc nepocita, proto ty rady typu najdi si milence.
Renee: A já si zas myslím, že podpásovky tady produkuje "chudák" manžel, hledí jen na svoje zájmy a nedovede se přenést přes uraženou ješitnost, že je vina na jeho straně. A manželství asi moc pěkné nebude, když je v něm Majda trápí a jemu to je u zadele a nemá vůbec snahu nic řešit.
Viv :o): A to mně zase připadá jako přijatelnější varianta, aby dítě mělo geny alespoň jednoho z páru, než vychovávat úplně cizí dítě, u kterého neznám rodiče ani genetické dispozice. Mám okolo sebe několik případů adopcí, které dopadly naprosto tragicky. Ono někdy stačí i ty starosti s vlastními dětmi, natož s úplně "cizími".
Na druhou stranu znám rodinu, kde ona mohla mít děti, on ne a moc si přál, aby se nechala uměle oplodnit, těšil se na to, jak se o ni bude v těhotenství starat a jak se spolu budou těšit na mimčo. Ona se ale rozhodla, že když on nemůže, ona s ním bude solidární a adoptovali si dva kluky a zatím v pohodě (puberta ještě nenastala). Vždycky jde o komunikaci a dohodu těch dvou. A navíc o tom opravdu nemusí nikdo další vědět.
