Nechci druhé dítě a jsem za hysterku
.jpg)
Jsem pod šíleným tlakem nejen mého manžela, ale v podstatě celé rodiny. Všichni mne totiž vehementně přemlouvají, abych měla druhé dítě. A já se tomu bráním.
Máme pětiletou holčičku a dodnes mám v živé paměti, jak těžký porod jsem prožila. Bylo to skutečně hodně zlé, nakonec musely být použity kleště a strašně dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Kdykoli se mě někdo zeptal na druhé dítě, okamžitě jsem odpovídala, že nikdy. Říká se, že na porodní bolesti žena časem zapomene, ale v mém případě to neplatí. Já vím, že už nikdy nechci nic podobného zažít.
Manžel však začal před časem naléhat, abychom ještě jedno dítě měli. Vím, že touží po synovi. Vydatně ho podporují jeho rodiče, i oni by měli rádi ještě vnoučka a hlavně, jak jsem pochopila, nositele a pokračovatele jejich jména. On je totiž jejich jediný syn, kromě něho mají ještě dvě dcery.
Mé důvody, proč druhé dítě nechci, vůbec neberou v potaz, prý jsem přehnaně přecitlivělá a nebyla bych jediná žena na světě, která porodí víc než jedno dítě.
Pochopení a podpory jsem se nedočkala ani u svých rodičů, oba dva mne přesvědčují, že se mám vzchopit a přestat se litovat. Mám prý přestat myslet jen na sebe a brát ohled na manžela a také na Nikolku, která by sourozence potřebovala.
Připadám si jako černá ovce. Ten nátlak je opravdu hodně velký a já nevím, jak se mu mám bránit. Všichni mne v podstatě obviňují z pohodlnosti a zbytečné hysterie. Jenže nikdo neví, co se ve mně odehrává. Nejhorší je, že nejvíc na mne naléhá manžel, z jeho strany už to hraničí s citovým vydíráním.
Co byste dělaly na mém místě? Jsem povinna se v tomto případě manželovi a vlastně celé rodině podřídit? Nebo mám právo stát si za svým a řídit se vlastními pocity a důvody? Jsem z toho dost nešťastná.
30.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 159 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci druhé dítě a jsem za hysterku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pavlo, máte nerozumné příbuzné.Stává se, že porod dítě nebo máma nepřežije. Z nejrůznějších důvodů. Vaši rodiče i muž by měli být šťastní, že máte zdravou dcerku a že Vy jste v pořádku. Jistě, lidstvo by vymřelo, kdyby ženy nerodily vůbec. Ovšem mít doma dvě děti bez mámy nebo být s dítětem postiženým celý zbytek života doma - to není med. Manželovi i příbuzným bych klidně řekla, ano, když jsem podle vás přecitlivělá, tak jsem přecitlivělá, ale o tom, zda budu v jiném stavu, si rozhoduji sama. Jsou ženy, které děti nemají vůbec a já dítě už mám. Do ničeho se nenechám tlačit a nutit. Já vám taky nemluvím do toho, abyste darovali ledvinu, stali se pravidelnými dárci krve, nebo dobrovolníky pro testování nových léků. Člověk, který má špatnou zkušenost z oblasti lékařství a je okolím nucen ji znovu podstoupit, je u mě úplně normální a žádný hysterický projev tam nevidím. A naopak lidi, kteří někoho blízkého nutí, aby opakovaně prožil to, z čeho má oprávněný strach po mizerné zkušenosti, jsou u mě necitelní a neomalení manipulátoři. Oni budou mít vnuka a syna. MOŽNÁ. Když to nebude zase holka. A bude-li vše v pořádku. A Vy budete mít doživotně zajištěno, že Vám budou mluvit do dalších osobních věcí!
to kamina:
Cituji: "A další věc - aby se ti nestalo, že ti manžel řekne: Já druhé dítě mít budu, záleží jen na tobě, zda budeš jeho matka ty nebo nějaká jiná ...upřímně, ani bych se mu moc nedivila..."
Tak tohle podle mne JE citové vydírání.
A pokud by to doma padlo skutečně takto, tak je to z mého hlediska ten nejvážnější důvod, proč to dítě nemít. Směřuje to totiž ke stavu, kdy žena na dítě kývne a ač ho sama nechce dítě porodí. Tím se automaticky stane závislejší na partnerovi. A v tom okamžiku může mít partner "právo" na cokoliv. Pak už totiž bude platit i ...
Mám právo na pohodlí a když ho nezajistíš ty, tak půjdu jinam.
Mám právo chodit do hospody a když to nebudeš akceptovat ty, tak půjdu
jinam.
Mám právo na krásnou ženu a když to nebudeš ty, tak půjdu jinam.
Mám právo na cokoliv a když to nezajistíš ty, tak půjdu jinam.
Tak od toho radši dál. Kvůli sobě i kvůli dceři.
Mít děti není povinnost ani právo. Mít děti je možnost a ne vždy naplněná.
Pavli myslím si, že nejsi povinna druhé dítě mít...ale...pravda je ta, že nejde jen o tebe, ty si můžeš říct, že ne tebe nemůže nikdo naléhat, manžel si zase může říct, že on má právo na druhé dítě...je to jen o tom, jak se domluvíte vy dva...pokud nechceš druhé dítě jen kvůli porodu, tak si najdi psychologa, celou věc s ním prober, možná se ti uleví, protože tenhle blok je jen psychická záležitost...a druhý porod přece může probíhat úplně jinak než první...nebo volit předem císaře, není to ideální, ale je to řešení...
A další věc - aby se ti nestalo, že ti manžel řekne: Já druhé dítě mít budu, záleží jen na tobě, zda budeš jeho matka ty nebo nějaká jiná žena
...upřímně, ani bych se mu moc nedivila...
Jééé ... přežily to jiné přežiješ to taky ... jsi fňukna a podobně .... TO JSOU ALE KECY ... Pavlo pokud nechceš, tak nechceš ... NIKDO nemá právo tě nutit, přesvědčovat ani nařizovat ... a důvodů můžeš mít mraky a je jedno jaké ... ať už porod ... život po, nebo cokoli jiného ... JE TO JEN TVOJE ROZHODNUTÍ!!! ... (ono pro některé dámy tady je to asi stále ještě občanská povinnost)
Nenechte se do ničeho natlačit, je to vaše tělo, váš strach, vaše bolest a určitě větší část starostí padne na vás. O nějakém sobectví nemůže být ani řeč, sakra, to přece není, že manžel si chce pořídit pejska a manželka nechce. Zážitek z porodu považuji za nepřenosný a řeči typu přežily to jiné, přežiješ to taky, si může říkat tak maximálně sama rodička, ale nikdo jiný nemá právo ji označovat za zbabělce, pokud je to pro ni nepřekousnutelné. Nenašla jsem v článku, jestli jste se s manželem třeba už kdysi předtím předběžně dohodli, kolik dětí byste chtěli mít? Protože pokud jste vždycky automaticky mluvili o dvou dětech, ale teď vyšlo najevo, že druhé už nezvládnete, tak věřím, že okolí to může vnímat blbě (ale pořád to není důvod, proč byste na základě špatné zkušenosti nemohla změnit názor). Jestli jste se o počtu dětí nikdy nebavili, tak tím líp, když se na to necítíte (ať už z jakéhokoli důvodu), tak do toho nejděte a už vůbec ne kvůli někomu jinému. Jako feministicky smýšlející osobu mě lehounce nadzdvihl názor, že si máte dát pozor, aby manžel kvůli dítěti neodešel k jiné. Trochu ultimativní, ne? Pokud chlap bere ženskou jako mašinku na rození dětí, tak ať jde. Myslím si, že je chyba, že se děti často v důležitosti kladou nad partnerský vztah. A co se týče toho pokoušení se o kluka, tak mimochodem existuje teorie, že pokud se stejným rodičům narodí 6 dětí stejného pohlaví, tak další už nemá cenu zkoušet, protože už to bude vždycky stejné
.jpg)
Pavlo - vše si rozhodni sama,protože budeš na vše sama.
micka -
nejméně 10x číst a zapamatovat.
Přeletěla jsem některé příspěvky a souhlasím s těma, co říkají, že si máš rozhodnout sama podle sebe. Nevím, jestli jde si jen tak určovat císařský řez, když k tomu není fyzický důvod. Ale pokud dítě nechceš, tak ho neměj, i jedno zdravé dítě stačí ke štěstí. Nepíšeš proč by tvoje dcera měla potřebovat sourozence, ani jestli dítě chceš a porod ne. Ale já myslím, že to jsou jen tlaky okolí na tebe. Nepodlehni tomu, co sama nechceš, stejně to všechno paki bude jen a jen na tobě, nikdo tvůj život žít nebude. A s manželem to prober, třeba najdete nějaký kompromis.
Osobně radím neptat se nikoho. Ani dcery, ani muže a už vůbec ne rodičů.
Kdo bude nosit devět měsíců děcko? Ty.
Kdo ho bude rodit? Ty.
Kdo se s ním bude kolik let zaobírat doma? Ty.
Kdo kvůli tomu přijde o x let práce a v konečném důsledku bude mít nižší důchod, bude závislá finančně na partnerovi? Ty
Kdo bude řešit problematičtější rodinné finance? Ty
Na koho spadne organizace větší rodiny? Na tebe
Takže tobě problémy a jemu jakousi teoretickou spokojenost z naděje na syna?
My jsme tutéž otázku řešili také. Nakonec jsem mužovi řekla, mě to je fuk, já ti dítě porodím, ale pak se to týká už jen a jen tebe. Ty budeš doma, ty nebudeš v noci spát, ty se budeš starat o domácnost a full servis pro mne. Já budu chodit do práce a já budu mít volníčko.
A hele ... nechtěl. 
Prosím tě v klídku pošli všechny do háje zelenýho. Když chtějí syna, tak ať si ho upletou sami. Mateřskou povinnost jsi už splnila a nikde není psáno, že děti musí být v rodině dvě.
A pokud má někdo obavu o klesající počet lidí v Evropě, nechť se seznámí laskavě se závěry Římského klubu a rozhlédne okolo sebe.
S pozdravem " O porodech nechť rozhoduje osoba, která rodí" 
Pavlo, tak se zeptej své dcery jestli by nechtěla sourozence,ona to bude nakonec která bude vyrůstat sama.Pokud jde o bolest z porodu tak si můžeš vybrat epidural.Já jsem s po prvním porodu taky zařekla že už nechci více rodit, byl to dlouhý bolestivý hrozili mi kleštěmi jestli nebudu pořádně spolupracovat,byl to můj první porod a já jsem nevěděla jak to bude probíhat ale zvládla jsem to a i pak další 2 porody které probíhaly úplně rychle a méně bolestivě.Rozhodnutí je jenom na tobě ale zvaž vše aby ti jednou manžel neodešel za jinou, která mu to dítě porodí.
.jpg)
Nechci radit co a jak, každá to máme nastaveno jinak a je moudřejší ho nemít, než pak k němu cítit třeba nějakou zášť apod. Je mi docela líto, když se tu už objevují názory a rady tak jak to vlastně dál dopadá.?Jak se tazatelky nakonec rozhodly? Proto sem snad ty články píši, nebo chtějí být jen chvíli zajímavé? Některé sem dokonce vstupovaly během diskuze. To by ale musely být podepsané nickem.
Pavlo a ty bys to dítě chtěla, pokud bys nebrala v potaz porod?
Přečti si tyhle dva články, třeba by se ten Tvůj problém stran porodu dal řešit. On to totiž opravdu problém je:
http://www.mojebetynka.cz/clanek/1169/stresova_porucha_jako_nasledek_porodu.html
http://www.mojebetynka.cz/clanek/1203/stresova_porucha_jako_nasledek_porodu__2_dil.html
bylo by možné v tomto případě indikovat císaře ?
.jpg)
HelenaPa: souhlasím
Nečetla jsem reakce, tak možná se budu opakovat.
Pokud by sis ještě miminko přála a jediné, co tě od toho odrazuje, je strach z porodu, doporučovala bych navštívit psychologa, aby ti pomohl se s nepříjemným zážitkem z porodu vypořádat, zpracovat si ho a vyrovnat se s tím.
Navíc každý porod je jiný a druhý může jít jako po másle.
Já s tebou naprosto souhlasím, pokud druhé dítko nechceš, nechoď do toho. Určitě si nenech od nikoho diktovat, jestli si ho máš pořídit nebo ne, s manželem si to jasně vyříkejte a ostatním do toho nic není . A s tím porodem tě dokážu pochopit, taky jsem si první vychutnala naprosto se vším a loni jsme si pořídili druhé dítko /rozdíl 17let/ a opět to nedopadlo tak, jak bych si představovala, prostě některé ženy rodí jedna báseň a druhé by tam mohly položit život a prostě to nejde. Takovej je bohužel život. Ale zvládnout se to dá.
