Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

No ale zase na druhou stranu musím uznat, že nemít další dítě jen kvůli porodu, se mi zdá taky dost divné. Není v tom ještě něco jiného? Přihlaš se tu prosím a diskutuj s námi.

Teď už fakt jde porod kvůli psychickým problémům řešit buď císařským řezem nebo si dát epidurál apod.

Spíš jde o to, jestli máš potřebu mít další dítě (bez ohledu na porod) nebo ne. Pokud po něm toužíš a bojíš se pouze porodu, a proto tuto myšlenku zavrhuješ, tak si myslím, že bys další dítě mít mohla.

Pavlo,
mám pocit, že by se v tvém případě mohlo jednat o posttraumatickou stresovou poruchu. Zkus zajít za nějakým psychologem. Možná ti to pomůže.
Chování rodiny mi je líto, snaž se udržet si nadhled.

Lujza: "Podle mého názoru, ikdyž jsi i měla těžký porod, tak přece nepřipravíš rodinu o dalšího potomka, po kterém všichni touží."
Ty bláho, to je masakr.

Jen ti chci napsat, že nejsi sama. Já zatím taky necítím potřebu mít další dítě. Dcera má skoro 2,5 let a pořád si vzpomínám, jak mé těhotenství bylo příšerné. Bylo to furt něco (ať už já jsem měla zdravotní problémy, nebo dcera). Nemluvě o tom, že mi bylo vlastně 8 měsíců špatně a slabo.

Děkuji, nechci.

Můj manžel ale druhé dítě už nechce vůbec narozdíl od tvého, protože se o mě bojí a nechce zažívat zase ty stresy, které trvají až do teď.

Mě do toho mluví vlastně jen tchyně. A té řeknu, že další plánuju tak za deset let, tak je potom ticho. Moji rodiče mi do toho nemluví, protože bydlí se mnou a ví, co mi těhotenství dělalo.

Jo a ještě kdo mi do toho mluví, jsou mé kamarádky a jeden kamarád. Furt mi říkají, že bych měla mít dítě už teď, ať pak mezi nimi není moc velký věkový rozdíl. Tak jim většinou řeknu, ať si pořídí dítě jako první oni a pak až my, tak pak jsou zticha, protože zatím dítě neplánují. Takoví jsou vždy nejchytřejší


Tobě radím, ať všem kromě manžela říkáš, že to není jejich věc, kdy a jestli budeš mít další dítě. No, s manželem to je horší. Co mu třeba navrhnout adopci?

Nebo pak myslím existuje možnost, že ty, které mají psychické problémy z porodu, tak se můžou domluvit na císařském řezu.

ono je to těžké rozhodnutí. Je pravda, že dítě jedináček není to ideální už kvůli němu, ale pokud se na to necítíš, tak se musíš rozhodnout sama. Můžu ze své zkušenosti říct, že po prvním porodu jsem taky řekla, že už nikdy rodit nebudu a druhý porod byl rychlý a bez problémů. Ono je to těžké se rozhodnout, jestli do toho znovu jít. Kdybych byla mladší, tak bych si ještě pořídila do třetice malého mazlíka. Podle mého názoru, ikdyž jsi i měla těžký porod, tak přece nepřipravíš rodinu o dalšího potomka, po kterém všichni touží. Nejsi jediná, která měla problémy a přesto chodí ženy dál rodit.

Rodiče nemají do toho vůbec co mluvit. Je to jenom problém Tvůj a manžela.
Pokud jsi přesvědčená, že nikdy, tak se svět nezboří. Jedno zdravé dítě máte a pokud jich nebude víc, svět se nezboří a nebudeš ani první ani poslední, která u jednoh skončila.
Kdybys víc dětí mít nemohla ze zdravotních důvodů, tak co? Zblázní se někdo?

Docela mi vadí takové ty škatulky - dvě děti, nejlépe páreček.
To je na ťafku.
Docela dlouho jsem nemohla otěhotnět, tak pořád jsem poslouchala řeči, jak život bez dětí je takový a makový a bla bla bla.
Teď jsem konečně matkou syna - a už pomalu poslouchám, kdy bude ta holčička - a to jsou mu teprve tři měsíce.
Kdyby se každý staral především sám o sebe, to by bylo dobře na světě.

Máš přestat brát ohled na manžela? A kdo bere ohled na tebe? Nevím, poradit neumím, ale buď budeš špatná ty nebo oni - ještě se nenašel člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.

Obviňují tě z pohodlnosti? No, ale budeš to hlavně ty, kdo se o další dítě bude starat, takže jejich řeči bych nebrala v potaz. Malá potřebuje sourozence? Pokud šlo o zabavení se, tak až začne chodit do školky a do školy, tak pokud bude jen trochu společenská, tak bude mít velký okruh kamarádů a sourozence víceméně nebude potřebovat. Jsem jedináček a žádnou potřebu sourozence jsem v dětství neměla. Možná to bylo tím, že hodně kamarádek mělo několik sourozenců a viděla jsem jejich věčné dohady a sváry, takže jsem byla ušetřena zbytečných iluzí.

Pokud se bojíš pouze bolesti z porodu a nic jiného v tvém odmítání dalšího dítěte není, předem si zajisti porod císařským řezem.
Myslím, že mít více dětí než jedno je rozhodně lepší.

Strach z porodu,to je důvod co ti brání,Takový mám dojem,První porod jsem taky měla moc těžký,hodně těžký,ale druhé dítě ač měl syn 4.60 bylo to tak lehké ,že bych ani nevěřila jaký vazounek se narodil.Snad každá žena dá za pravdu,že první porod je nejtěžší.Já osobně nejsem zastánkyně jedináčka.

A pokud se pro dítě rozhodnete - tedy vy a ne rodina - tak vězte, že porody jedné ženy nemusejí být stejné. Třeba jednou je to dvoudenní trápení, které k ničemu nevede a stejně skončí operací, a podruhé tu ženu jen bolí záda, přesto odjede do porodnice, na sál to nestihne a porodí někde na příjmu, k údivu všech, ani neví jak.

Tak mě se zdá, že ten pravý důvod je opravdu ten těžký porod. Nebo možná ještě to naléhání rodiny, copak máme chuť do něčeho, co musíme? A co kdyby to podruhé byla zase holčička? Umím si představit, že ta rodina by Vás hnala do porodnice potřetí, a pak už by to bylo dříve než za pět let.

Ja mela porod silenej, silenej, nejsilenejsi, umrela jsem malem ja i maly, prezili jsme jenom proto, ze mne v hodine dvanacte operovali prakticky bez umrtveni....a presto vsechno bylo zapomenuto v ten moment, kdy jsem poprve videla maleho a mit dalsi dite/deti byla nejvetsi touha meho zivota, bohuzel nesplnena, mozna zafungovalo podvedomi, kdo vi...kazdopadne kazdy jsme jiny...mozna by stalo za to zajit i s manzelem za nekym, kdo se specializuje na postraumaticky stres. Hodne , at uz se rozhodnete jakkoliv.

formulace typu "mám právo stát si za svým" a "neberou ohledy na moje pocity" mi opravdu zaváním sobectvím.

Mám pocit, že si nepřiznáš pravdu ani sama sobě... totiž kdybys dítě CHTĚLA, tak bys asi se svým strachem z porodu nějak pracovala. Mě přijde, že ty druhé dítě NECHCEŠ, z nějakého dalšího důvodu, který nikdo nevíme. Je vcelku jedno co je to za důvod, ale ujasni si sama, jak to je. Každopádně bych ti doporučovala návštěvu psychologa - zjevně na tobě porod zanechal hluboké šrámy a bylo by potřeba s tím nějak pracovat ať už další dítě chceš nebo nechceš. Moje druhé dítě mělo šňůru dvakrát kolem krku, šlo vakuovým extraktorem - hrůzné pocity se netýkají mé osoby a porodu jako takového - spíš ten šílený strach o dítě, když začaly prudce klesat ozvy, pohled na tmavěmodré tiché miminko atd. - takže se přiznám, že mi tvůj sebestřednej pohled na porod přijde zvláštní (možná mám divnej pohled na porod já, to je samozřejmě taky možný).

Pokud bys nakonec rozhodla, že druhé dítě chceš, tak jsou ještě další způsoby, jak si situaci ulehčit. Domluvit porodníka, kterému věříš, domluvit císařský řez atd. Ale napřed si ujasni, PROČ další dítě nechceš a zkus manželovi a rodině nalít čistého vína - myslím, že jim tvůj postoj nedává smysl a proto do tebe tolik ryjí. A možná že když se dobrete pravého důvodu, proč dítě nechceš, tak bude pro ně snažší to akceptovat.