Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Posedlost dokonalým vzhledem je v současné době už snad na hranici šílenství. Kam se člověk podívá, všude se na něj valí rady, jak o sebe pečovat, jaké barvy letí, jak efektivně zhubnout, jak si vypracovat dokonalé pozadí či ploché břicho. O plastických operacích se píše tak samozřejmě, až to vyráží dech. Jsem sama, komu to připadá nenormální? Jakoby se kvalita člověka měřila jen a pouze podle jeho zevnějšku.

Osobně je mi to strašně protivné a ve svých pětatřiceti letech se zuby nehty snažím tomuto současnému trendu odolat. Odmítám být rybičkou lapenou do sítí kosmetických firem a plastických chirurgů. Mé vrásky mi nevadí a neřeším, jestli mám v pase přesně tolik centimetrů, kolik je dle nějakých pochybných tabulek správně.

Ve svém okolí jsem však za exotku a kamarádky se mi všemožně snaží tu a tam podsunout nějaký výdobytek moderní doby v podobě omlazujícího krému apod. Jenže mně to nic neříká. Od mládí se mažu Niveou a bohatě mi to stačí.

Co však mé okolí nese skutečně těžce, je, že ignoruju i nezbytnost, kterou prý každá žena dnes dodržuje. Já se totiž neholím. Nikde. Ani na nohou, ani v podpaží, natož v intimních místech. Nechápu, proč bych to měla dělat. Mému manželovi to nevadilo, naopak, líbilo se mu to, takže v tomto ohledu byla spokojenost na obou stranách. Sice jsme se po několika letech rozvedli, ale důvodem bylo něco úplně jiného.

Teď jsem poznala jednoho muže, začali jsme spolu chodit, přeskočila mezi námi jiskra a já si říkala, jaké mám štěstí. To bohužel trvalo pouze do prvního intimního sblížení. Mirek mne do té doby viděl vždy jen v kalhotách, takže netušil, že se v holení poněkud vymykám většině. Bylo na něm vidět, že je velmi rozpačitý a neví, jak se má zachovat. Okamžitě jsem poznala, že mu můj porost není po chuti. K milování sice došlo, ale bylo to takové divné, vlažné, nespontánní.

Opatrně jsem s ním pak navedla řeč na toto téma. Chtěla jsem, aby mi otevřeně řekl svůj názor, což nakonec po delším zdráhání udělal. Přiznal, že se s něčím takovým u žádné ženy ještě nesetkal a že preferuje spíše ty oholené a v intimních místech alespoň upravené. To, co mám já, je prý na něj moc a nemůže si pomoci, nevzrušuje ho to, naopak, hodně mu to vadí. Považuje to za nečisté.

Dotklo se mě to. Na čistotu si potrpím velice, sprchuji se dvakrát denně, stejně tak si každý den beru čisté oblečení. Používám deodoranty. Nechodím upocená nebo ušmudlaná. V žádném případě. Jen se prostě odmítám holit. Jsem snad jenom proto prasátko? Vztah s Mirkem bohužel rychle ochladl a jsem opět sama.

Vím, že je to ožehavé a hodně intimní téma. Ale moc by mne zajímalo, jestli jsem takhle zatvrzelá v tomto ohledu jenom já, nebo zda se najde nějaká spřízněná duše, která má stejný názor jako já. Opravdu si dnes každý myslí, že holit a vyholovat se je povinnost každé ženy?