Chce mě uvázat doma u plotny
Máme velké neshody s manželem kvůli mému nástupu do práce po mateřské dovolené. Podle něj jsem sobec, který myslí jen sám na sebe a nikoli na děti. Hučí to do mne horem dolem, až si začínám myslet, jestli nemá nakonec pravdu. Proto by mne zajímal názor ostatních žen.
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti rychle po sobě: čtyřletou holčičku a chlapečka, kterému budou na podzim tři roky. Bude mi tedy končit mateřská a od ledna bych chtěla nastoupit do práce. Vyloženě se na to těším, protože, ač své děti nade vše miluji, po čtyřech letech doma toho mám už docela plné zuby. Ničí mne ten stereotyp, už ráno, když větrám a stelu postele, mám pocit, že se musím každou chvíli zbláznit.
Jenže manžel se na můj návrat do zaměstnání dívá skepticky, jak mi otevřeně sdělil, v žádném případě s ním nesouhlasí. Podle něj je důležitější, abych zůstala ještě doma alespoň dalších pár let, než se mladší syn 
přehoupne přes první třídu. Pro mne je ale taková představa přímo děsivá! Navíc jsem z manželova postoje docela šokovaná, nikdy dřív ani v nejmenším nenaznačoval, že preferuje model „žena u plotny“.
Možná mu stoupl do hlavy jeho pracovní úspěch. Za poslední tři roky se v práci docela vyšvihl, propracoval se až na vedoucí pozici v jedné nadnárodní firmě a tím pádem k velmi, opravdu velmi nadstandardnímu platu. Zcela bez problémů dokáže naši rodinu finančně zajistit, na jeho obranu musím říct, že co se financí týká, nemáme problémy. Vlastním kartu k jeho účtu a můžu zcela volně nakupovat. Nikdy mi v tomto ohledu nic nevyčetl.
Takže k nástupu do práce mne nenutí finance. Chci pracovat, abych vypadla z toho domácího stereotypu. Netoužím budovat kariéru a trávit mimo domov čas od rána do večera. Zkusila bych si najít místo i na zkrácený úvazek. Manžel je však tvrdě proti, nesouhlasí s nástupem syna do školky hned v jeho třech letech, prý je na to ještě malý. Podle něj bych se dětem měla ještě několik let plně věnovat. Argumentuje tím, že kvůli mé vlastní seberealizaci a pár korunám, které bych vydělala, zahodím to nejdůležitější období v životě našich dětí.
Není mi z toho dobře. Připadám si jako v pasti a nevím, co mám dělat. Podřídit se manželovu přání a zůstat doma i přes můj vlastní odpor, nebo se zařídit po svém a práci si prostě najít a dát děti od ledna do školky i přes manželův výslovný nesouhlas?
28.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce mě uvázat doma u plotny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: právě, že většinou. Ale ne vždy, Někdo prostě potřebuje jinou seberealizaci než u plotny.
.gif)
Bellana: takže ty co nemají stejný názor jsou ty nerozumné ?...
HelenaPa: každá to tu vidíme jinak, každá máme jiný názor......většinou se spěchá do práce kvůli penězům....a tady evidentně nechybí....
tohle jste si měli probrat ještě před narozením dětí.
že promeškáš to důležitý u dětí? A on chodí domů v 5, aby to nepromeškal? nebo si svoje špatný svědomí hojí na tobě?
Když vydělává tak dobře, najměte chůvu.
A stůj si za svým, chceš jít do práce, tak jdi, on ti nemá co poroučet a snižovat sebevědomí kecama o seberealizaci (kterou on si v klidu uplatňuje). Máš právo na totéž, co on.
.JPG){kind=avatar}
Po přečtení prvních příspěvků jsem se trochu rozohnila. 
Teprve pak jsem si všimla, že jiné rozumné ženy napsaly totéž co já mnohem lépe.
.JPG)
Aha, tak ve světě, kde mateřská , resp. rodičovská není déle než půl roku, jsou matky hyeny, když jdou do práce?
Prý: "tak je neměla mít, když ji to tak obtěžuje..."
Myslím, že děti ji neobtěžují, jen doma blbne.
Prostě potřebuje po 4 letech zaměstnat mozek něčím jiným, než je čurat kakat a papat.
Byla jsem s dětmi doma 5 let a kdyby mi syn od 2,5 roku neutíkal za dětmi, využila bych tehdejší novinky a byla doma ještě rok. Měli jsme tolik aktivit, že mi práce a jiní lidé nechyběli.
Manžel nechce vnímat a pochopit to, co mu říkáš,asi nemá žádnou kolegyni, která se taky těšila po MD do práce. Vidím to na kompromis, děti dej do školky,ať si odbydou nemoci před školní docházkou a najdi si něco. Na volné noze se dá dělat realitní makléř,něco v neziskovkách, úklid a hospodyňské služby by asi manžel neskousl. Buď ráda, že do práce nemusíš kvůli financím,ale finanční samostatnost je v každém případě dobrá věc. Manžel se možná jen bojí, že se nebude moct naplno věnovat práci, že bude muset řešit nákup,nemoc dětí,něco zařizovat, vodit děti do školy atd.Potřebuje mít čistou hlavu pro svou práci a myslet jen na ni.
P.S. Mám kamaráda, který ač vrcholový manager a majitel firmy,otec 5 dětí,s manželkou v domácnosti /má své auto/ a babičkou za zadkem rozváží děti do škol,do kroužků a všechno zařizuje.Takového aby pozlatil.
Na tvém místě bych zvážila, jak mladší zvládá kolektiv a pokud je kooperativní, jako byly moje děti, tak bych to manželovi vysvětlila a do školky by šel. Pokud muž ženu miluje, nebrání jí v seberealizaci. Kromě toho je možné pořídit si chůvu a jít pracovat na půl úvazku. I kdyby všechny vydělané peníze padly na chůvu, tak by mi má kvalifikace za to stála. Nikdy v historii nebyly děti jen s matkou, vždycky se pohybovaly v širší rodině a měly docela brzy hodně volnosti. My jsme mohly běhat po dědině ještě před třetím rokem a byla nás banda přibližně stejně starých děti. To dnes supluje školka. Získávat sociální dovednosti bez dohledu kvočny je třeba. Proč jsou dnešní týnejdžři tak otrávení a otravní, když s nimi jejich matky byly doma tak dlouho? Že by právě proto?
bellana:
Bellana: Pěkně řečeno.
Chápu tě. Nebyla bych doma, ani kdyby můj manžel byl miliardář. Mám ráda svoje děti i svoji práci. Není divu, že dnes rodí převážně sociálně slabé ženy, když slepice a mačové vyčítají sobectví ženám, které jejich práce baví. Za takové společenské situace bych si sakramentsky rozmyslela mít děti. Tytéž "zodpovědné" matky pak kňučí, když jejich úspěšného muže klofne jiná, která není zblblá denním stereotypem a jim zůstanou jen oči pro pláč, děti, kvalifikace v háji a boj o každou korunu.
Citronka:
sharon: A co když někdo zjistí, "že ho to tak obtěžuje", teprve až si to na vlastní kůži vyzkouší. To pak má ty děti odeslat do domova? Milé děti, já si vás neměl pořizovaat, tak jděte? Nebo se obětovat a pak být jak vyždímaný citron? Myslíš, že to děti ocení? Nebo je poslat na půl dne do školky, mezitím si odpočinout od stereotypu a odpoledne se jim v plné síle a dobré náladě věnovat?
Volím poslední variantu.
.jpg)
kat: já ti natálie rozumím a neodsuzuju,jak už bylo řečeno,děti se dostanou do kolektivu,začnou marodit a je to v kélu...v práci budou naštvaní,o tobě nemluvě..ale já bych za to dala nevím co,abych mohla být doma a starat se o rodinu,zahradu,vařit
njn,každej to máme jinak,ale ta jistota finanční je k nezaplacení
Kirkland: no vidíš a pro mě je třeba zase inteligentní věta ...mít děti 24/7 v zádech tak je ze mě alkoholik
......tj věc názoru ne ?
