Chce mě uvázat doma u plotny
Máme velké neshody s manželem kvůli mému nástupu do práce po mateřské dovolené. Podle něj jsem sobec, který myslí jen sám na sebe a nikoli na děti. Hučí to do mne horem dolem, až si začínám myslet, jestli nemá nakonec pravdu. Proto by mne zajímal názor ostatních žen.
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti rychle po sobě: čtyřletou holčičku a chlapečka, kterému budou na podzim tři roky. Bude mi tedy končit mateřská a od ledna bych chtěla nastoupit do práce. Vyloženě se na to těším, protože, ač své děti nade vše miluji, po čtyřech letech doma toho mám už docela plné zuby. Ničí mne ten stereotyp, už ráno, když větrám a stelu postele, mám pocit, že se musím každou chvíli zbláznit.
Jenže manžel se na můj návrat do zaměstnání dívá skepticky, jak mi otevřeně sdělil, v žádném případě s ním nesouhlasí. Podle něj je důležitější, abych zůstala ještě doma alespoň dalších pár let, než se mladší syn 
přehoupne přes první třídu. Pro mne je ale taková představa přímo děsivá! Navíc jsem z manželova postoje docela šokovaná, nikdy dřív ani v nejmenším nenaznačoval, že preferuje model „žena u plotny“.
Možná mu stoupl do hlavy jeho pracovní úspěch. Za poslední tři roky se v práci docela vyšvihl, propracoval se až na vedoucí pozici v jedné nadnárodní firmě a tím pádem k velmi, opravdu velmi nadstandardnímu platu. Zcela bez problémů dokáže naši rodinu finančně zajistit, na jeho obranu musím říct, že co se financí týká, nemáme problémy. Vlastním kartu k jeho účtu a můžu zcela volně nakupovat. Nikdy mi v tomto ohledu nic nevyčetl.
Takže k nástupu do práce mne nenutí finance. Chci pracovat, abych vypadla z toho domácího stereotypu. Netoužím budovat kariéru a trávit mimo domov čas od rána do večera. Zkusila bych si najít místo i na zkrácený úvazek. Manžel je však tvrdě proti, nesouhlasí s nástupem syna do školky hned v jeho třech letech, prý je na to ještě malý. Podle něj bych se dětem měla ještě několik let plně věnovat. Argumentuje tím, že kvůli mé vlastní seberealizaci a pár korunám, které bych vydělala, zahodím to nejdůležitější období v životě našich dětí.
Není mi z toho dobře. Připadám si jako v pasti a nevím, co mám dělat. Podřídit se manželovu přání a zůstat doma i přes můj vlastní odpor, nebo se zařídit po svém a práci si prostě najít a dát děti od ledna do školky i přes manželův výslovný nesouhlas?
28.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce mě uvázat doma u plotny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
viem presne o com hovoris... po 6 rokoch doma som isla do prace, dcera mala 6 a syn 3 roky. este dlho som sa v piatok v praci tesila, ze v pondelok opat pridem.... mozno by som skusila manzelovi vysvetlit, ze ten kazdodenny stereotyp po 4 rokoch uz zabija a ze aj Ty potrebujes realizaciu mimo domov. Ved ked je proti skolke, mozno by nebol problem zabezpecit "pani na hlidani". Mozno su typy zien, ktore sa tesia tomu ze mozu byt doma, s detmi a starat sa o domacnost... rozhodne som k nim nikdy nepatrila a tiez som to od manzela obcas dostala "vyzrat". Ale kazdy ma snad pravo rozhodovat o tom, ci che alebo nechce do prace. Svoje deti si neosidila, tie 4 roky s nimi Vam nikto nevezme
Capelucita: když má pracovat do 70, na práci má do čtyřicítky času dost. A třeba pracovala před mateřskou, to se počítá taky.
.gif)
Capelucita: ale bude, však jednou do práce půjde....ale nespěchala bych...
Riki: Hezky přehledné. 
sharon: Nedostane důchod, nebude mít na něj nárok.
Kozoroh18: Pozn. když se neplatí, tak je penále vysoké. Ano, a tak to má být neb od mala mi říkají, že za blbost se platí. Přeci nikdo nemůže předpokládat, že mu někdo dá něco zadarmo.
Kozoroh18: V tomto případě se nejedná o rodinu, kde by příjmy nebyly, ale o rodinu s nadstandardně vysokým příjmem. 
tak tady někoho pálí dobré bydlo
Já musela dát z finančních důvodů kluka do jeslí od 11 měsíců, s dcerkou jsme byly doma do jejích 2 let s příspěvkem, další rok bez ničeho, jen z jednoho malého platu. Do práce jsem prostě musela, jinak bychom nevyžili. Jak já byla zoufalá z toho, že jsem trčela celý den v práci a z rodiny nic neměla. Nikdy jsem si nepřála nic jiného, než být oceňovaná žena v domácnosti. A ne, že bych zahálela. To všecko jsem musela stíhat ve druhé směně a mám pocit, že mít víc času na své děti, všecko by bylo dneska jinak.
tetička: Sociální snad není povinné, zdravotní ano.
Ano, přijde mi to málo, když si představíš, kolik pak za jednoho takového samoplátce fakturují lékaři a nemocnice pojišťovnám. Souhlasím, aby toto minimum platil stát za děti a starší lidi, ale pro lidi v produktivním věku, kteří pracovat mohou, tak by ta čáska měla být vyšši. V podstatě se dá říci, že na tyto skupuny lidí, kteří mají minimální odvody, doplácíme většina z nás, které sem chodíme a jsme zaměstnankyně.
Natálie, do těch 70let než dostaneš důchod se ještě napracuješ....jen buď doma a buď za to ráda.......
Riki - už to tu píšete, já než jsem dopsala, tak jsem musela juknout na pekárnu.
Capelucita - to minimum je přes tisícovku a když není příjem tak to nejni určitě minimum, když se to neplatí tak to penále je pěkná suma a je hodně lidí kteří díky tomu přišli na buben.
Určitě je ještě to, že matky do určitého staří svých dětí nemusí platit pojišění.
.jpg)
asi bych se pokusila sito zařídit jak tu někdo psal...děti do školky (nebo až za rok toho chlapečka, 4letou holčičku už teď) a pokud minejde o peníze tak nějakou organizaci, brigádu, výpomoc...prostě něco dělat na pár hodin denně kdy jsou ty děti ve školce (škoda že ty půlúvazky nějak nejdou, je zázrak nějakej najít)
když byl starší syn malej, tak jsem při MD chodila na 2-3 odpoledne v týdnu do práce, bylo to super, měla jsem jiný "vyžití", pár korun přivýdělku a pak jsem byla víc v pohodě s ním (ale u nás to šlo, manžel chodí po 15té hodině z práce a já dělala nejdřív od 15 a pak od 16 v místě bydliště)
co bych za to dala být doma s dětma,nehonit se jak chrt,věčně unavená z ranního brzkého vstávání,řešit kde dát děti při nemoci,jak vyřešit vyzvedávíní kroužků či ráno jestli se vypraví samotné když jsme oba v práci a hlavně pokud manžel domáctnost utáhne a je to beze slova výtky(jak to někdy bývá) byla bych štastná ...
mám pocit že tím jak jsem nastoupila do práce po mateřských my ty děti rostou mezi prsty nic nestíhám,hodním se nikde není nic vidět.
Ale to je normální člověk si neváží toho co má a chtěl by to co nemá.Já osobně bych byla s dětm,a doma,rozhodnout si to stejně musí pisatelka sama.
tetička: zdravotní pojištění za rodiče, který se stará osobně a celodenně o dítě do 7 let, nebo více dětí do 15 let, platí stát. Za jednoho rodiče, ne za oba. Takže pokud paní bude po skončení rodičovské dovolené v domácnosti, jenom to oznámí své zdravotní pojišťovně. Ale jenom když nebude mít žádné příjmy ze zaměstnání (třeba ten zkrácený úvazek) nebo jako OSVČ. To by musela platit zdravotní pojištění podle svých příjmů (neplatil by pro ni minimální vyměřovací základ). Co se týká sociálního pojištění, to není povinné. Žena v domácnosti se může dobrovolně přihlásit jako plátce důchodového pojištění, pak by platila měsíčně asi 1600,- Kč. Neměla by ale nárok na nemocenskou, nebo případnou další mateřskou. Kdyby si to dobrovolné pojištění platila, tak se jí ta doba na důchod počítat bude, jinak ne.
