Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Žehlení je čistá práce. Taková voňavá. Před mnoha a mnoha lety jsem nadšeně stávala u žehlícího prkna a láskyplně žehlila manželovy košile a bílé košilky s krajkovými límečky pro naši novorozenou dcerku. Dnes to nechápu, ale tehdy jsem si to skutečně užívala a vyloženě mě to bavilo.

Postupem času mé nadšení pro tento druh domácí práce postupně vyprchávalo. Už jsem nežehlila všechno, co jsem chvíli před tím sundala ze šňůry, kdepak. Sebrané prádlo jsem podrobila důkladnému roztřídění a přibližně polovinu jsem pečlivě poskládala, uhladila a šoupla do skříně.

Tento třídící proces jsem postupně dovedla téměř do dokonalosti. Hromádky na vyžehlení byly čím dále menší a dokonce jsem dospěla i k tomu, že jsem žehlící procedury ušetřila i cíchy a prostěradla.

Dnes jsem na tom tak, že v koši postupně syslím prádlo, které se bez žehličky opravdu neobejde a v případě potřeby tahám jednotlivé kusy a ty vyžehlím extra. V důsledku tohoto lajdáckého systému se vlastně nikdy nedostanu na dno koše a tak se mi občas stane, že vánoční ubrus žehlím až někdy v červenci.

Stydím se za to velmi. Vím, že jsem nemožná a pravděpodobně i zlenivělá. Jenže si nemohu pomoci. Z žehličky se stal můj úhlavní nepřítel, a když mne náhodou napadne naprosto šílená myšlenka na likvidaci celého koše, radši si místo toho vymyslím nějakou jinou, neodkladnou práci. A to jenom proto, abych se vyhnula té zpropadené žehličce.

Nechápu ženy, které si žehlení užívají, a zároveň jim závidím. S každým kouskem prádla se mazlí a prkno roztahují hned, jak sebraly prádlo se šňůry. Tento systém je pro mne čímsi jako vrcholem, známkou dokonalé hospodyňky. Vím, že těchto kvalit nikdy nedosáhnu. Ačkoli se mi komínky voňavého, čerstvě vyžehleného prádla líbí, nejsem schopná se překonat a obětovat této dokonalosti ani čas, ani energii.

Docela by mne zajímalo, jak jsou na tom ve vztahu k žehličce naše čtenářky. Tak se přiznejte, žehlíte poctivě všechno, co se dle jakýchsi nepsaných norem žehlit má, nebo se řadíte k flákačům, kteří (byť trpí výčitkami) razí reformátorské heslo: Žehlení je pro zbabělce!