Chce mě uvázat doma u plotny
Máme velké neshody s manželem kvůli mému nástupu do práce po mateřské dovolené. Podle něj jsem sobec, který myslí jen sám na sebe a nikoli na děti. Hučí to do mne horem dolem, až si začínám myslet, jestli nemá nakonec pravdu. Proto by mne zajímal názor ostatních žen.
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti rychle po sobě: čtyřletou holčičku a chlapečka, kterému budou na podzim tři roky. Bude mi tedy končit mateřská a od ledna bych chtěla nastoupit do práce. Vyloženě se na to těším, protože, ač své děti nade vše miluji, po čtyřech letech doma toho mám už docela plné zuby. Ničí mne ten stereotyp, už ráno, když větrám a stelu postele, mám pocit, že se musím každou chvíli zbláznit.
Jenže manžel se na můj návrat do zaměstnání dívá skepticky, jak mi otevřeně sdělil, v žádném případě s ním nesouhlasí. Podle něj je důležitější, abych zůstala ještě doma alespoň dalších pár let, než se mladší syn 
přehoupne přes první třídu. Pro mne je ale taková představa přímo děsivá! Navíc jsem z manželova postoje docela šokovaná, nikdy dřív ani v nejmenším nenaznačoval, že preferuje model „žena u plotny“.
Možná mu stoupl do hlavy jeho pracovní úspěch. Za poslední tři roky se v práci docela vyšvihl, propracoval se až na vedoucí pozici v jedné nadnárodní firmě a tím pádem k velmi, opravdu velmi nadstandardnímu platu. Zcela bez problémů dokáže naši rodinu finančně zajistit, na jeho obranu musím říct, že co se financí týká, nemáme problémy. Vlastním kartu k jeho účtu a můžu zcela volně nakupovat. Nikdy mi v tomto ohledu nic nevyčetl.
Takže k nástupu do práce mne nenutí finance. Chci pracovat, abych vypadla z toho domácího stereotypu. Netoužím budovat kariéru a trávit mimo domov čas od rána do večera. Zkusila bych si najít místo i na zkrácený úvazek. Manžel je však tvrdě proti, nesouhlasí s nástupem syna do školky hned v jeho třech letech, prý je na to ještě malý. Podle něj bych se dětem měla ještě několik let plně věnovat. Argumentuje tím, že kvůli mé vlastní seberealizaci a pár korunám, které bych vydělala, zahodím to nejdůležitější období v životě našich dětí.
Není mi z toho dobře. Připadám si jako v pasti a nevím, co mám dělat. Podřídit se manželovu přání a zůstat doma i přes můj vlastní odpor, nebo se zařídit po svém a práci si prostě najít a dát děti od ledna do školky i přes manželův výslovný nesouhlas?
28.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce mě uvázat doma u plotny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Capelucita: No jestli si to Natálie bude platit sama, teda spíše manžel za ni, když nemá žádný příjem, tak podle mě je teď minimální zdravotní pojištění 1670,- Kč a sociální pojištění 1807,- Kč, to je skoro 3 a půl tisíce měsíčně, to mě nepřijde, že to není nijak moc.
tetička: Na pracák, teoreticky, se hlásí lidé, kteří jsou nezaměstnaní a hledají práci, protože chtějí pracovat. Pokud někdo nepracuje, tak si musí zdravotní pojištění platit sám. Měsíčně to není nijak moc, je to vlastně to minimum. A takový samoplátce dostává veškerou péči jako my, kteří platíme velké odvody z našich platů. Říká se tomu sociální rozvnost. Sociální pojištění, resp. důchodové zabezpečení si paní musí vyřešit jinak, samozdřejmě, že ji roky strávené doma budou chybět, pokud by šla do důchodu a tak by jí mohl být do budoucna důchod zamítnut nebo přiznán jen minimální.
(Natalie je teď mladá, ale nikdy se neví a výdělek je důležitý i pro invalidní důchod.)
.gif)
Osobně si myslím, že jestli tě netlačí finance, tak by si první školkový rok nechala ještě volno, nebo si pomalinku rozjížděla nějakou vlastní činnost. Tříleté dítě pro mně osobně na devíti a víc hodinový pobyt ve školce malé je, i když samozřejmě, když není zbytí, nedá se svítit a vydrží to. První syn první rok ve školce chodil výhradně po obědě, a až pak tam začal spát. Druhý syn začal do miniškoličky chodit dvakrát v týdnu ve dvou a půl letech a teď od září začne chodit normálně do školičky, ale plán mám ten, že nejspíš bude taky chodit aspoň do vánoc, spíš déle, po obědě.
Sama ke třem dětem, nejmladšímu je pět měsíců, pracuju, ale, i když pracuju z domova, tak občas padám na ústa. Kdybych pracovat nemusela, byla bych radši, sice bych něco dělala, ale bylo by toho výrazně míň a ty děti bych si fakt víc užila. Hnát se do práce za každou cenu by mě ani nehlo...
Osobně si myslím, že jestli tě netlačí finance, tak by si první školkový rok nechala ještě volno, nebo si pomalinku rozjížděla nějakou vlastní činnost. Tříleté dítě pro mně osobně na devíti a víc hodinový pobyt ve školce malé je, i když samozřejmě, když není zbytí, nedá se svítit a vydrží to. První syn první rok ve školce chodil výhradně po obědě, a až pak tam začal spát. Druhý syn začal do miniškoličky chodit dvakrát v týdnu ve dvou a půl letech a teď od září začne chodit normálně do školičky, ale plán mám ten, že nejspíš bude taky chodit aspoň do vánoc, spíš déle, po obědě.
Sama ke třem dětem, nejmladšímu je pět měsíců, pracuju, ale, i když pracuju z domova, tak občas padám na ústa. Kdybych pracovat nemusela, byla bych radši, sice bych něco dělala, ale bylo by toho výrazně míň a ty děti bych si fakt víc užila. Hnát se do práce za každou cenu by mě ani nehlo...
A jak je to teď když skončí mateřská a žena zůstane doma, tak kdo jí platí sociální a zdravotní pojištění? Začne si to platit sama nebo se přihlásí na pracák? A když bude doma delší dobu, nebudou jí chybět roky do důchodu? Teď má manžel velké výdělky, ale z čeho budou paní počítat důchod, když nebude z čeho.
.gif)
Nevím,podle mě se vážeme my ženy k plotně samy kvuli svým 
ale diktovat bych si také nic nedala
chce si o tom promluvit otevřeně jakoé má kdo představy a jaký to bude + či - pro ratolesti a domácnost jako takovou
TAké jsem byla dlouho doma a dite na tom jen ziskalo
sevenofnine - když jsem nemohla sehnat práci, tak bylo taky kolem hodně lidí. Jednou přišel muž domů a pravil, že mu bylo řečeno, že už asi makat nebudu, že jsem si zvykla asi doma. je hrozné uvažování lidí okolo a ještě když rejpou do manžela. Jen jsem si přála aby ti rejpálci spadli do té stejné situace. Mít velké děti a k tomu dospělé, tak určitě není nic lepšího než se válet doma bez peněz a čekat až vám někdo něco dá.
.gif)
Byla jsem doma 6 let na mateřské a pak už jsem se těšila do práce. S dětmi jsem byla doma ráda a užili jsme si to, ale pak jsem nastoupila na zkrácený úvazek a jsem ráda. Obě děti začaly po nástupu do kolektivu marodit, ta mladší si to odbyla ve školce, starší zameškala spoustu hodin, protože byla v 1. třídě. Takže už proto je dobré, když děti chodí do školky a nejsou jen doma s mamkou. Vždyť můžou být děti ve školce jen do oběda, mamka zatím v práci na poloviční úvazek, i tak si jich užije. Ale asi bude problém najít práci na zkrácený úvazek. 
Prominte, ale pripada mi hodne hloupe, kdyz nekdo rozdeluje praci nebo vychovu deti (domacnost atd.) na vyssi a nizsi sfery, dulezitosti atd... blbost, je to vse rovnocenne a dulezite. Rict o nekom, kdyz chodi do prace, ze ma vyssi ambice nez ten kdo je zrovna doma... ono se ve finale muze stat, ze za deset let, ten co byl x let doma s detma muze byt pozdeji v kariere dal... byt doma opravdu neznamena, ze cloveku zmekne mozek 
Moje babicka byla cely zivot doma, starala se o deti a domacnost a pritom jeste mela svoje zajmy, ac byla doma, jeste dnes v 93 letech ma vetsi rozhled nez lekctery vysokoskolak dnes... 
.gif)
Natálie, v první řadě je sobec manžel, myslí jen na sebe a o tvoje problémy se asi moc nezajímá. On by totiž musel asi taky máknout.vyzvednout děti, občas něco udělat k jídlu,pomáhat s úklidem.
Klidně dej děti do školky,ať se otrkají a odstůňou první "kolektivní infekce" a ty si pomalu hledej práci na kratší úvazek.
Vysvětli manžovi jak se doma cítíš a že od něj očekáváš pochopení.
ono je potřeba taky uvážit jak se společnost dívá na ženu v domácnosti. Fandí ji někdo? Uznává ji? Nebo ji odsoudí jako nemakačenko, které se nechá vydržovat? Když si na cokoliv postěžuje dostane se ji podpory nebo jen " a co by jsi chtěla? co by jiná za to dala ... " Najde si přátele? Ono je hezké teoretizovat o tom jak je príma být doma, ale opravdu by jste chtěly být stále doma? (synovy jsou 3, přes první třídu se přehoupne v 7 nebo 8, to je ještě cca 5 let doma, 4 už doma je, fakt někdo chce být doma 9 let?). Děti za rok dva vyletí a ona zůstane celé dny sama, ne každý na to má. A ono i kurzy všeho možného se člověků zají, nakupovat se nedá pořád a i knihy se jednou dočtou a dělat neustále práci, která není prakticky vidět není nic moc. Prostě někdo na takový život prostě nemá ... Proč je akceptovatelné, když někdo nechce pracovat jako chirurg (uaaa krev), jako paní na WC (blééé výkaly), ale musí být nadšená z toho dělat taxikáře a služku dětem bez vlasního přijmu a svých zájmů (dobře je pouze výrobky šikovných rukou a možná ji projdou jazyky a cvičení)? Opravdu o to děti stojí?
Život je tak barevný, a každý preferuje jinou barevnou škálu a tak je to přece dobře, ta rozmanitost, možnosti :-) Přece všichni nemusí milovat fialovou ...
.gif)
I když už je to 4 roky co chodím do práce po MD,mám stále v živé paměti jak asi tak po dvou letech co jsem byla doma,mi to začalo taky lézt na nervy....neměla jsem dítě nějak brzy,takže jsem si malýho užívala a těšila se z každého dne s ním,ale ten věčně stejný kolotoč mě začal taky ubíjet
....takže si Natálie vůbec nemyslím,že jste sobecká,nebo že snad(jak tu někdo nesmyslně napsal)jste neměla mít děti....podle mě je to věc naprosto normální....i já jsem si hned našla práci(i když jsem mohla být do 4 let malýho doma)když bylo malýmu 3 a 1 měsíc
a šupajdil do školky....popravdě,první rok ve školce to byl šokec,jak nikdy nemarodil,tak jsem byla snad ob měsíc doma na paragrafu
,jsem ráda,že to mám všechno za sebou a dobrovolně už do toho nepůjdu
jednou stačilo
....přeji vám hodně štěstí v hledání zaměstnání,ono sehnat něco na poloviční úvazek(nebo plný) s dvouma školkovýma dětma bude jako hledat jehlu v kupce sena,bohužel
Kočkomilka: 
výlet vlakem - pro děti nevídané zážitky, taky s tím mám je dobré zkušenosti
Kočkomilka 11:37: netroufly si na gympl? Já nevím jak teď, ale kdysi se dělali na pajdák talentovky, nebylo vůbec jednoduché se tam dostat. Právě proto jsem se tam ani nehlásila, protože mi bylo jasné, že přijímačky jsou těžší než jinam a taky se tam hlásilo mnohem víc děcek než na gympl. Ale je fakt, že na gymplu je těžší matematika než na jiných SŠ a taky víc učení.
Ale nevím, možná že teď to je s přijímačkami na mateřinku jinak, nemám přehled
evropka: 10:53 jo
