Chce mě uvázat doma u plotny
Máme velké neshody s manželem kvůli mému nástupu do práce po mateřské dovolené. Podle něj jsem sobec, který myslí jen sám na sebe a nikoli na děti. Hučí to do mne horem dolem, až si začínám myslet, jestli nemá nakonec pravdu. Proto by mne zajímal názor ostatních žen.
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti rychle po sobě: čtyřletou holčičku a chlapečka, kterému budou na podzim tři roky. Bude mi tedy končit mateřská a od ledna bych chtěla nastoupit do práce. Vyloženě se na to těším, protože, ač své děti nade vše miluji, po čtyřech letech doma toho mám už docela plné zuby. Ničí mne ten stereotyp, už ráno, když větrám a stelu postele, mám pocit, že se musím každou chvíli zbláznit.
Jenže manžel se na můj návrat do zaměstnání dívá skepticky, jak mi otevřeně sdělil, v žádném případě s ním nesouhlasí. Podle něj je důležitější, abych zůstala ještě doma alespoň dalších pár let, než se mladší syn 
přehoupne přes první třídu. Pro mne je ale taková představa přímo děsivá! Navíc jsem z manželova postoje docela šokovaná, nikdy dřív ani v nejmenším nenaznačoval, že preferuje model „žena u plotny“.
Možná mu stoupl do hlavy jeho pracovní úspěch. Za poslední tři roky se v práci docela vyšvihl, propracoval se až na vedoucí pozici v jedné nadnárodní firmě a tím pádem k velmi, opravdu velmi nadstandardnímu platu. Zcela bez problémů dokáže naši rodinu finančně zajistit, na jeho obranu musím říct, že co se financí týká, nemáme problémy. Vlastním kartu k jeho účtu a můžu zcela volně nakupovat. Nikdy mi v tomto ohledu nic nevyčetl.
Takže k nástupu do práce mne nenutí finance. Chci pracovat, abych vypadla z toho domácího stereotypu. Netoužím budovat kariéru a trávit mimo domov čas od rána do večera. Zkusila bych si najít místo i na zkrácený úvazek. Manžel je však tvrdě proti, nesouhlasí s nástupem syna do školky hned v jeho třech letech, prý je na to ještě malý. Podle něj bych se dětem měla ještě několik let plně věnovat. Argumentuje tím, že kvůli mé vlastní seberealizaci a pár korunám, které bych vydělala, zahodím to nejdůležitější období v životě našich dětí.
Není mi z toho dobře. Připadám si jako v pasti a nevím, co mám dělat. Podřídit se manželovu přání a zůstat doma i přes můj vlastní odpor, nebo se zařídit po svém a práci si prostě najít a dát děti od ledna do školky i přes manželův výslovný nesouhlas?
28.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce mě uvázat doma u plotny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: 10:06 Myslim, že si možná uhodila hřebíček na hlavičku. Pán je zvyklej odcházet, když se ještě probouzejí a vracet se, když už zase spinkají a takhle by se po něm mohlo chtít něco jinýho a možná se mu to nelíbí. A nebo je jenom prostě hodnej a chce, aby žena nebyla ještě urvaná z práce. Ale kdo ví.
sharon: samozřejmě, a díky bohu za to, že ty ostatní mi do toho nemůžou kecat, když už je pro ně sobecká každá, která má jiné představy o životě
Tak jsem si dočetla v rychlosti příspěvky... ono snad je víc variant, než kariéristka a žena u plotny. 
Přece i když nebude chodit do práce, neznamená to, že bude jen sedět s dětma doma, ovšem někdo si prostě sám neumí najít činnosti, a když si to pisatelka nevyřešila za čtyři roky... kromě toho mám dojem, že o žádnou úžasnou seberealizaci stejně v tomto případě nejde - sama to píše: "Chci pracovat, abych vypadla z toho domácího stereotypu. Netoužím budovat kariéru a trávit mimo domov čas od rána do večera." - to na mě nedělá dojem, že vůbec ví, co by vlastně chtěla dělat, spíš jen že chce nějakou změnu, a sama houby ví, jakou. Asi nejde o práci toho druhu, že by jí utíkaly roky překotného vývoje technologií, nebo tak něco...
Citronka: ted je v Marianne na toto tema rozhovor s pani Danielou Kovářovou, jak jsem ji jako politicku nemusela.. v tom co radi zenam stran manzelstvi apripadneho rozvodu je skvela. Jedno z destare je mit spolecny ucet .- klinde, ale vzdycky mit i svuj s vyhradnimi dispozicnimi pravy.. to neco do sebe rozhodne ma... a jsou tam jine jeste zajimavejsi veci
Necetla jsem uplne celou diskuzi, ale jenom co jsem tak zahledla, tak bych rada podotkla, ze jsou i deti, ktere jsou radsi doma s mamkou nez v kolektivu. Ja jsem teda ve trech letech kolektiv naprosto neocenila a nelibilo se mi v nem ani v peti letech, kdy jsem si skolku asi na dva mesice vymohla (chodily tam kamaradky a ja chtela taky ). S detma jsem si hrala venku odpoledne. Brachove do skolky ani nepachli a rozhodne se neda rict, ze by kvuli tomu nemeli vytrenovany imunitni system a v prvni tride byli porad nachcipani. To same ja. Osobne bych se ridila tim, co je pro moje konkretni deti lepsi. Pokud prahnou po skolce, ok, pokud ne, tak bych vymyslela co dal... Ale jenom tak je na silu a na moc cpat do skolky, pokud by nechteli, kdyz to ani neni nutne, mi neprijde spravne.
Riki: nj, ale tak treba se tesi, ze ty postele proste stlat a vetrat nebude... nebo az odpoledne.
Ja zodpovedne rikam, ze mit ditkjo, skoncim nejpozdeji do pul roka v Bozhnicich... 4 roky je dlouha doba.. a nechapu, proc se mazel tak vzteka kvuli puldni.
Zajimalo by mne, v kolik pan chodi z prace a jetli s harnatikama pomaha. protoze v nadanrodnich korporacich se pohybuju uz delsi dobu a tihle panove, velmi pracove uspesni dorazi do prace na osmou a div nez v osm vecer ji neopousteji... takze to velka slava s tou pomoci doma asi taky nebude... takze se pan nejspis boji, ze kdyz pani bude chodit do prace, mohla by po nemn nejakou pomoc s detmi vyzadovat.
.jpg)
Moje kamarádka je na mateřské, nemusí pospíchat do práce, peníze je také celkem netrápí, ale ona je už doma strašně na nervy.manžel věčně v práci, pracuje c průměru 10h denně + dojíždění no a ona je pořád doma s malým, nebo venku s maminaka..všechno se točí kolem dětí, je z toho na prášky a těší se, že od září bude mít školku a půjde do práce.nemají ani jednu tchýni a sestra bydlí daleko, takže strčit malého k příbuznému a vyrazit si ve dvou moc nejde, navíc na naešm malém městě je problém najít chůvu..nedivím se Natálii, že se těší, až z toho všeho vypadne.Každý máme jinou povahu a co dělá jednoho štastným, druhého třeba ne.Jen ještě přesvědčit muže..
Tak každej má doma finance vyřešený jinak, samozřejmě jsou peníze "společný" ale doma si je na jednu haldu neházíme.....spíš to myslim tak, že do tich financí bych taky chtěla něco přispět a ne sedět do 8 let dětí doma a natáhnout ruku, což ale nesouvisí s článkem, autorka tento problém nemá.....A nakonec můj problém to taky není, protože já do práce budu muset co nejdřív i kdybych stokrát nechtěla.
.gif)
Citronka: brát peníze od manžela ?...nejsou náhodou společný ?
Leii: jen aby ...
sharon: však děti by s chůvou neseděly doma...chodily by na hřiště, klidně na nějaké akce pořádané pro děti třeba knihovnou, mateřským centrem apod...a tam by bylo dětí hafo
heather: V tomhle případě bych teda osobně žádný kompromisy nedělala, ale každýho věc......
Já si teda neumim spíš představit zakopat se např.6 let doma a brát peníze od manžela ať má plat jakkoli vysokej.....
pippi.dlouha.puncocha: každá ta slepice má svůj názor....i TY ..
.jpg)
No a co jit na pul uvazku? Deti stejne driv mebo pozdeji musi do skolky jak k vuli kolektivu tak pro posileni imunity a prodelat detská onemocneni nez nastoupi do skoly. No a kdyz budou ve skolce muzes ty pobyvat nekde v práci. Spokojenost na vsech frontách. Teda pokud jsi diplomat.
Riki: 9:26...přesně.....a pořád dokola...
