Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nebýt toho, že viděla v duchu Tomáše kdykoli zavřela oči, skoro by na tu příhodu během pracovního týdne zapomněla. Byla v jednom kole. Jenže v pátečních novinách ji upoutal titulek na první straně : BRUTÁLNÍ VRAŽDA V ŠÁRCE! Zamrazilo ji. "Tam přece chodím často," napadlo ji.

V článku stálo, že policie nalezla tělo surově zavražděné studentky Mariky Minárové z Prievidzy. Podle pitevního nálezu k vraždě došlo v sobotu v odpoledních nebo večerních hodinách. "Ve stejný den a možná i hodinu, kdy jsem si tam byla zaběhat!" běželo Monice hlavou. Fascinovaně zírala na iniciály zavražděné: MM! "Jsou stejné, jako iniciály mého jména!" Po zádech jí přeběhl mráz. MM – Marika Minárová. MM – Monika Marková. Bylo to jako číst vlastní nekrolog. Otřásla se jako by na ni sáhla smrt.

Dočetla se, že tělo zavražděné dívky nalezla žena, která byla v Šárce na procházce se psem. Pes se prý pojednou začal chovat podivně, vytrhl se jí a utekl do křoví. Když ho našla, stačil už vyhrabat z tlejícího listí velký černý plastový pytel. Přestože byl zavázaný, šířil se z něj odporný zápach mršiny. Dotyčná žena odtáhla svého vyjícího psa a o podivném nálezu cestou informovala policejní hlídku, která projížděla šáreckým údolím.

Byly toho brzy plné noviny. Tak brutální vraždy ještě Praha nezažila. Vraždy – protože u jedné nezůstalo. Další pytle byly během následujícího týdne nalezeny v lese nedaleko konečné tramvají 20 a 26, u letohrádku Hvězda a poblíž turistické stezky na skále nad koupalištěm Džbán. Ve všech bylo nalezeno tělo mladé ženy rozřezané na kusy, zřejmě aby se do pytle vešlo: hlava, trup, končetiny rozdělené v kloubech. To však vraždícímu šílenci zřejmě nestačilo, protože těla otevřel a vyňal z nich všechny vnitřní orgány. Podle názoru patologa bylo vše provedeno velmi zručně a odborně.

Takto „naporcované“ mrtvoly inspirovaly žurnalistu jednoho bulvárního plátku, aby pro vraždícího šílence vymyslel jméno „Pražský řezník“. Pojmenování se brzy ujalo ve většině médií.

Monika už po večerech neběhala. Když si uvědomila, jak snadno mohla být na místě první oběti, sevřela jí žaludek ledová ruka hrůzy. Zato sbírala kdejakou informaci o těch vraždách. To se jí stalo přímo posedlostí. Jak postupovalo vyšetřování, dovídala se další podrobnosti. Oběti měly mnoho společného. Byly to dívky od 18 do 25 let, svobodné. Všechny byly blondýnky a všechny měly před smrtí pohlavní styk. Zvlášť šokující libůstkou úchylného vraha se jevilo to, že hlavy dívek měly v ústech citrón. To přivedlo již dříve zmíněného novináře k tomu, aby poukázal na podobnost s prasečími hlavami za výlohou řeznictví, za což se pak plátek musel pozůstalým omluvit.

Když policie zjistila totožnost obětí, objevila se další podivná podobnost. Jednalo se o prodavačku Marcelu Matulovou, bankovní úřednici Magdu Maternovou a servírku Marii Matouškovou.

Všechny čtyři zavražděné byly blondýnky s iniciálami MM! "Jako Marilyn Monroe?" tázal se hned bulvární tisk. Byla snad Marilyn prokletá a přitahuje šílence dodnes? Na civilních fotografiích obětí se nedala přehlédnout vzájemná podoba obětí a slavné herečky.

Monika s ledovým pocitem hrůzy zírala na iniciály a fotografie v novinách. MM jako Monika Marková! Podívala se do zrcadla. Světle plavé zvlněné vlasy, oválný obličej, plné smyslné rty a modré oči. Kdyby se patřičně upravila, nikdo by ji od Marilyn nerozeznal! Co kdyby ji býval ten násilník sledoval až domů? Rodiče jsou na dovolené v Tunisu, v bytě je sama, jak by se ubránila?

Zírala do prázdna, v žaludku pocit, jako by spolkla ledový kámen. Připadalo jí, že utekla hrobníkovi z lopaty. Jako by se vyhnula něčemu, co jí bylo předurčeno! Měla husí kůži po celém těle a cítila, jak se jí ježí každý chlup. To přece není náhoda!

Pokračování zítra