Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám tříletou dcerku a začínám z ní být docela unavená. Neustále totiž vyžaduje mou pozornost, nedokáže se ani na chvilku zabavit sama. Jsem s ní doma na mateřské a chtěla jsem až do jejích čtyř let, ale začínám uvažovat, že půjde do školky, pokud se mi podaří ji umístit, dřív, ačkoli manžel s tím nesouhlasí.

Co mám kamarádky s přibližně stejně starými dětmi, žádné z nich není tak nesamostatné jako Klárka. Většina dětí si dokáže sama hrát, byť třeba jen chvíli. Klárka ani náhodou. U všeho, co dělá, potřebuje mou asistenci. U her, knížek, malování, dokonce i když se dívá v televizi na pohádky, vyžaduje, abych seděla vedle ní. Všechno potřebuje komentovat, povídat si.

Je bystrá a hodně chápavá, ale její závislost na mé neustálé přítomnosti je hodně zatěžující. Když potřebuju něco v domácnosti udělat, chodí za mnou jako ocásek, nikdy se po tu dobu sama nezabaví. Stejné je to, i když nejsem doma. Ten, kdo je v takových případech s ní, je dokonale vytížen.

Nevím, jak ji přimět, aby byla samostatnější. Zkoušela jsem různé finty, například aby namalovala obrázek a přinesla mi ho, až bude hotový, ale bylo to k ničemu. I tak mne pořád volá a chce, abych se dívala, jak maluje.

Kdybych neměla srovnání s ostatními dětmi, myslela bych si, že je to v jejím věku asi normální. Ale já vím, že není. Ona si totiž nechce hrát ani s jinými dětmi, jenom se mnou nebo s někým dospělým. Nemá někdo z vás zkušenost s podobně nesamostatným dítětem?