Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ehm, vlastně obráceně - luštíte křížovky? Já občas ano. Vždycky to začíná stejně: najdu v novinách křížovku a na první pohled se mi zdá snadná. Vezmu tužku a prvních dvacet slov skutečně vyplním rychlostí kulového blesku. A pak se zaseknu na zákeřnostech typu „brazilský básník“, „druh klokana“ nebo „noha boha Roha“. Nápověda obsahuje zásadně slova na jiný počet písmen, než potřebuji. Zkouším švindlovat a odhaduji tajenku. Když se mi to povede, přestane mě křížovka bavit a noviny letí do sběru. Když se mi to nepovede, letí tam také, ovšem po mnohem lepší balistické křivce.

Také mám ráda sudoku. Jakožto tupější začátečník ale preferuji co největší počet předtištěných číslic, takže mi manžel blahosklonně přenechává ty nejjednodušší, kterým říká „dětské“. Pokud vše dotáhnu do úspěšného konce, připadám si geniální a nafouknu se sebevědomou hrdostí.

Nejraději ale mám osmisměrky. Tam najdu všechno. Na mě si tvůrci nepřijdou, mám na to systém. Co mi dělá trochu problém, jsou osmisměrky s legendou ve formě obrázků (no jo, jsou tak trochu z dětských časopisů, no). Já totiž nedokážu rozeznat, jestli je na obrázku zajíc nebo králík, jestli je u obrázku ruky myšlena paže, loket nebo hnáta a podobně. V tom okamžiku mi pomáhá synátor a společnými silami to vždycky dokážeme.

A co vy? Luštíte rádi?