Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: Aneb : "Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění"
Mám 34 let tchýni, jednu z nejtchýňovatějších. Vždycky, když jsem na ní začla být moc hodná, vystrčila růžky.
U nás je to ovšem o to horší, že ona nejde do otevřeného konfliktu. Hovoří jako když másla ukrajuje, ale v každé kapce medu je kyblíček jedu.
Chlapi tyhle skryté jedovatosti nechápou, takže "zákopový boj mezi námi děvčaty" probíhá skrytě...
Teď už tchýni táhne na 85, a pomalu jí dochází, že když se o ní nepostarám já, tak nikdo. Dost se proto snaží...
.gif)
mam-ča: 11:35..........to je svatá pravda.....
.gif)
Monik: to néééééééé, to dělám taky
ale ta ŽIDLE blbě zastrčená!!!!!!!!!
Verera: myslim, ze se to vztahnout univerzalne, nejen na tchyne a psy... je to dobrej priklad.. proste musi bejt rovnovaha a clovek se nesmi bat postavit se sam za sebe, at uz ve vztahu ke komukoliv. jinak si reze pod sebou vetev.
Teď čtu knížku o výchově psů a je tam jedna věc, odskoušená sice na psech, ale mám pocit, že na tento typ tchýní se hodí naprosto dokonale.
Čím víc psovi lezete někam, tím dřív vás do oněch míst pošle, aplikováno na tchyně - čím víc se snažíte dělat pomyšlení, tím méně je to oceňováno, čím víc se budete snažit vyjít vstříc, s tím větším despektem se na vás budou tchyně dívat, čím víc budete podlézat ve snaze nastolit dobré vztahy, tím méně vás budou respektovat a nakonec vás možná i pokoušou
mam-ča: No z pohledu tchyně je samozřejmě špatná Renka, protože tchyně se tak snaží a ona jí háže klacky pod nohy. Pokud bude tchyně potřebovat pomoc a nebude jí poskytnuta podle jejích představ, zase je viník jasný.
Na druhou stranu ale má takov univerzální viník výhodu, že ať udělá cokoli, je to špatně, tak se nemusí na nic ohlížet a může jednat jen podle sebe.
Monik:
Ono stačí, když se "babička" sice navenek tváří, že ke všem přistupuje stejně, ale má oblíbená vnoučata a méně oblíbená a pořád je srovnává, hledá na méně oblíbených chyby a kontroluje, jestli náhodou neubližují tě oblíbeným. Což samozřejmě následkem toh s oblibou dělají, nějaké to pošťuchování a drobná schválnost, protože vycítí, že chování k nim se liší.
A nebo když před dětmi mluví špatně o jejich rodičích, ať už je třeba i naštvaná právem.
K tatínkovi a jeho nové ženě jezdil syn. Dědečka miloval, protože ten se mu fakt věnoval a neděla absolutně žádné rozdíly. Jenže já jsem pak večer měla plačtivé telefonáty od syna, že chce domů, protože mu babička říká, že je rozmazlený (nechtěl cosi sníst) nebo na mě nadává. On vždycky špatně snášel, když byl někde sám a každou maličkost si hrozně bere. Já jsem to vždycky obrátila do humoru, ale dobře mi z toho nebylo.
Dceru jsem tam raději neposílala, ona je držtička, nic si nenechá líbit, když jí byly 3, tak na "babičku" vyplázla jazyk a byla z toho děsná aféra
No, teď už s náma stejně přerušili styky, tak je to jedno, jen je mi líto syna, který asi nepochopí, proč ho najednou děda nechce vídat. Vysvětlit mu to neumím, protože jsem to taky nepochopila.
Děvčata, hlavně nestavte na tom, že budete vy potřebovat tchýni (jak tu někdo naznačil – třeba v případě nemoci dětí). Je spousta rodin, co nemají babičky, nebo je mají daleko, a taky to nějak zvládnou.
Co si zatím neuvědomuje tchýně je to, že mnohem víc a možná mnohem dřív bude potřebovat ona vás. Nemoci stáří se nevyhýbají téměř nikomu, a pokud tchýně žije sama …
Verera: souhlas
caira: Ten pytlik v caji co?
Renko, manzel nema pravdu. Neurovna se to tim. A jak tu nekdo psal, akorat si bude jezibaba myslet, jak si vse vydupe i presto, ze se bude chovat hnusne.
Poslechni svoje pocity a neustupuj. Ustoupis jednou a bude to tak uz porad.
Zkousela jsem taky jeden cas tchyni ustupovat, ale bylo to mnohem horsi, okamzite posunula svoje hranicce do meho prostoru vic, nez mi bylo mile a ja horko tezko posouvala ty hranice zpet.
Monik: to je vrchol nevychovanosti!
Myslím, že je na manželovi, aby své matce jasně a důrazně vysvětlil názor vaší rodiny na její chování a jeho důsledcích. Od tebe to nebude brát, ale od něj by to mělo mít nějakou váhu.
Takhle malé dítě bych na víkend z domu nedávala, úplně bych ji neizolovala, ale kočárek a procházka při návštěvě by byla akorát a navíc ji tím dostaneš z domu. Případně občas tatínek na návštěvu s dcerou k ní.
Jak by se tchyně chovala k dítěti, které by u vás bylo jen na návštěvě? Taky by ignorovala dcerčiny kamarády? Pokud ano, je to nějaká porucha na její straně, pokud ne, už to vypadá spíš na citové vydírání a tomu bych v žádném případě dítě nevystavovala. Milovat ho nemusí, do toho se nedá nutit, ale mohla by se k němu chovat aspoň jako k cizímu 
A důrazně bych stopla jakékoli dárky, pokud by byly jen pro dceru.
Nehledě na to, že chování tchyně může holka občas pochopit tak, že její bráška je něco míň a ona se k němu může chovat s despektem jako babička.
Na druhou stranu není zas nutné, aby děti absolvovaly všechno stejně. Když se to nepojme jako že babička kluka nechce, ale že by ho to nebavilo a uděláte si spolu lepší program, nějaký klukovský, tak z toho žádné špatné pocity mít nemusí.
Já jsem babičce obvykle obě děti společně nedávala v zájmu ochrany jejího duševníh zdraví, protože měly období, kdy se hádaly neustále a o cokoli, takže jely každý zvlášť.
caira: 11:12 Jo. Fakt to rekla. A ze pry je nevychovana (ta moje kamaradka), protoze si nevyndala pytlik z caje a nejak spatne zastrcila zidli. Okazale ji prehlizi a ignoruje, hraje si na damu a pritom jsou obe dve ucetni 
