Jak citově zvládnout „půjčování“ dítěte otci
.jpg)
Strašně moc se trápím, vůbec nevím, jak se vyrovnat s tím, co mi přinesl život. Měla jsem přítele, byli jsme spolu čtyři roky a otěhotněla jsem. Už předtím jsme se dohodli, že se o miminko pokusíme a necháme tomu volný průběh. Vysadila jsem antikoncepci a podařilo se, jak se říká, na první dobrou.
První měsíce bylo vše fajn, těšili jsme se oba. Když jsem byla v pátém měsíci, začal se mi přítel nějak vzdalovat, byl stálé méně a méně doma, a když už přišel, seděl u PC. Komunikace vázla a já nevěděla, proč. Když už jsem to nemohla vydržet, přímo jsem se ho zeptala. Bylo na něm vidět, že jsem ho tou otázkou zaskočila, ale zároveň jako by se mu i ulevilo. Řekl mi, že se cítí hrozně, že doufal, že ho to nějak přijde, ale nepřešlo. Prý se zamiloval do jiné ženy a zjistil, že ona je ta pravá. Mně má rád, ublížit mi nechce, ale citům prý poručit nedokáže. Ale že má zároveň strašné výčitky svědomí kvůli tomu, že jsem těhotná.
Nebudu zastírat, srazilo mne to do kolen. Následující dny byly jako ve zlém snu, nakonec to dopadlo tak, že se odstěhoval. Já zůstala sama se svým nenarozeným děťátkem. Bylo mi strašně, ale hlavně kvůli malému jsem se snažila zmobilizovat a snad se mi to v rámci možností podařilo. Přítel, již teda bývalý, mne po zbytek těhotenství vymazal ze svého života. Ani jednou nezavolal, nenapsal, nezajímal se, jak mi je, jestli zvládám, jestli něco nepotřebuju.
Před dvěma měsíci jsem porodila krásnou holčičku. Ještě z porodního sálu jsem mu napsala, že má dceru a může se přijít následující den podívat. Odpověděl smskou jednoslovně: Gratuluju. Do porodnice nepřišel, ozval se až po třech týdnech, jestli se může přijít na malou podívat. Souhlasila jsem. Z malé byl evidentně úplně paf, nemohl z ní odtrhnout oči. Co jsem však nedokázala skousnout bylo, že s sebou přivedl i svou novou přítelkyni. Doslova mne to šokovalo a jak jsem ji ve dveřích uviděla, muselo to na mně být znát. Zeptala jsem se jich, jestli to myslí vážně, že přišli takhle oba dva, že mi to připadá krajně nevhodné a ať se nezlobí, ale ji dál nepozvu. Obou se jich to velmi dotklo, proč prý hysterčím, že ona k němu patří a je jasné, že ji jeho dítě zajímá.
Zkrátím to. Dovnitř šel jen on, jak jsem psala, z malé byl úplně vedle, ale zdržel se jen chvilku, aby ona nemusela před barákem dlouho čekat. Já jsem to neřešila, hodně mě tím, že ji bez předchozí domluvy přivedl, vytočil a když se měl po pár minutách k odchodu, vyhovovalo mi to. Jen jsem mu sdělila, že jsem kontaktovala sociálku, abychom vyřešili všechny náležitosti a že bychom se měli alespoň předběžně dohodnout na alimentech. S tím neměl problém.
Dva dny na to přišel tedy už sám, s návrhem poměrně slušné částky, kterou bude přispívat. A také s požadavkem na pravidelný kontakt s dcerou, ideálně každý víkend oba dva dny že by si ji bral na celé odpoledne. S tím jsem samozřejmě nesouhlasila, malá je opravdu maličká, navíc je kojená a jeho rada, že mu tedy odstříkám mlíko, mi připadá úplně zcestná. Řekla jsem mu, že malou může vidět kdy bude chtít, stačí když předem zavolá a domluvíme se, ovšem s tím, že přijde sám a návštěvu stráví u mě doma, případně na procházce, ale se mnou.
Urazil se, prý má na dceru stejné právo jako já, navíc nechce z kontaktu s ní od malička vynechávat ani svou přítelkyni a já mu nemám dělat naschvály. Docela dost jsme se pohádali a skončilo to tím, že já mu malou na celé odpoledne prostě nedám, aby ji vzal někam pryč a necháme rozhodnout patřičné úřady.
Tohle se odehrálo zhruba před měsícem a on od té doby dceru navštívil jednou na půl hodiny, prý si připadá jako nějaký kriminálník, který nemůže být se svým dítětem sám, ale jen pod dohledem. Na sociálce jsem v kontaktu, snad bude vše brzy už vyřešené. Podle soc. pracovnice nemusím mít strach, že by on se svým požadavkem uspěl, u takhle malého dítěte, navíc plně kojeného, se to opravdu nedělá.
Jenže já už myslím dopředu, dcerka poroste, kojit nebudu věčně a jednou na to dojde, že si ji bude brát, klidně i na celý víkend a s tím asi nic nezmůžu. A to je problém, který mne trápí, že kvůli němu nemůžu ani spát. On mne opustil, když jsem ho nejvíc potřebovala, ta jeho nová věděla, že on odchází od těhotné ženy a přesto jí nevadilo do takového vztahu jít. A těmhle dvěma lidem mám svěřovat svoje dítě. Ano, já vím, on je otec. Rozumově to chápu, ale citově ne. Mám pocit, že se s tím nikdy nedokážu vyrovnat.
Zajímalo by mne, jak takovou situaci zvládají jiné rozvedené nebo osamělé maminky. Jaké mají pocity, když si jejich bývalý partner i s novou ženou berou pravidelně jejich dítě. Pro mne je to nepředstavitelné.
10.5.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 169 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak citově zvládnout „půjčování“ dítěte otci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča - 
orinka: i vy si to přečtěte pořádně,kde je psané že přišel s přítelkyní na sál?
jasně je tam psané že za ní přišel až po třech týdnech a to domů,jestli tam přišel s přítelkyní je věc vedlejší,já pouze upozorňuji na to ,aby si to přečetla,protože je velký rozdíl jestli se to odehrálo v porodnici,nebo doma
Arna - asi vidím rozdíl dát dítě otci co odešel od rodiny, kde se už o dítě staral a ví co a jak jeho potomek potřebuje. Je to jiné, když si ho začne brát s novou přítelkyní aniž by věděl jak to matka vede, mohou mu v péči dělat jiný režim. Ono mimčo, které má zaběhlý režim, je pohodové.
Milá Julie, začni řešit praktické věci, jako např. http://www.svoss.cz/web/2007/INFORMAMY/PV.htm
Na příspěvek na výživu v těhotenství a slehnutí, pořízení výbavičky, apod. zaniká nárok za tři roky od porodu.
Výživné na dítě a pro Tebe začni řešit hned. Nejlépe na OPD (odbor péče o dítě) OÚ nebo MÚ. To, že otec Tvojí dcerky je ochoten platit na dítě alimenty je hezké, ale výživné je povinen platit i Tobě, a to do věku dvou let dítěte.
Takže napřed vyřeš finance. Je to důležité pro Tvůj klid i pro budoucnost Tvojí dcerky.
Možná, že až bude otec dítěte platit jak mourovatej, tak ho jeho nová milovaná pustí jak horkej brambor, a pán se ještě vzpamatuje.
Nebo ho Tvé oprávněné finanční požadavky naštvou natolik, že nebude chtít vídat ani Tebe, ani malou.
.gif)
PEGG: Nikdo ti nenutí dávat tvé dítě, ale ona Julie by ho nedávala cizí ženské, ale jeho vlstnímu tátovi.
Copak se doma tátové nestarají o miminka? Copak neumí tatínek vyměnit pleny, nakrmit, vykoupat? Že ten váš ne? To je tak neschopný? Štítí se, bojí?
A od kdy je tedy vhodné svěřovat otci dítě přes noc? Až když je fixované na mámu a pak u otce řve a nechce tam být? Existuje nějaká hranice? Každé dítě je jiné, kdo tedy tu hranici určí?
Právě to malé dítě potřebuje mnohem větší dohled, brečí a neřekne proč, nenamluvíme ´mu že teď není ještě oběd hotový, chce jíst a přebalit hned a nebere ohled na denní či noční dobu. A co když rostou zouky? A o to chcete toho tátu a jeho přítelkyni ošidit? Práve v takovém čase leckterá maminka potřebuje vypnout, odpočinout si, vyspat se.
A ty co tu píší že ony by nikdy nedaly tak malé dítě.... To jsou jen sobecké matky! Nikdo jiný by se tak dokonale nepostaral! Ale dobře jim tak.
Styk s dítětem určuje soud, netřeba se teď bát. Milá Julie, hned se na soud obrať. A ono to dopadne, jak už psaly jiné - dcerka se tatínkovi asi časem okouká. Protože s malými dětmi jsou starosti, které se nehodí do nového tatínkova vztahu... Nenech se vystresovat a předej všechno nějakému právníkovi. Mně svého času pomohli v manželské poradně
Holt se s tím budeš muset časem smířit. Dítě má 2 rodiče a ty mu nemůžeš odepírat se s malou stýkat a i malá má nárok na svého otce. Nepopírám, že se zachoval hnusně a jeho přítelkyně též, ale na jeho otcovství to nic nemění. Zatím, být tebou, bych neřešila, co bude až za x let, ale věnovala se svému dítěti, kterému nijak neprospěje, když bude mít vynervovanou maminku.
Až budou dcerce tak 2-3 roky, klidně ji tatínek na sobotu nebo neděli mít může, proč ne? A jeho přítelkyně, pokud s ní v té době ještě vůbec bude, bude asi s ním, tomu se nevyhneš. Je nesmysl dělat scény a naschvály, ublíží to hlavně tvému dítěti. Na to mysli, na dobro svého dítěte. Každý člověk musí dělat v životě ústupky a ničí život není procházka růžovou zahradou. Tak se smiř s tím, že tvoje dítě má tatínka, se kterým jste se rozešli a ty se chovej jako rozumná ženská. Bude to bolet, ale časem míň a míň. A nikde není psáno, že ty už zůstaneš navždy sama a už nikdy nebudeš šťastná, ne?
Linda: aha, to mám z toho, že se nesoustředím, tak to pardon, máš pravdu.
Kozoroh18: Nedají se nějaké alimenty za těhotenství získat ještě zpětně?
Já bych teda takhle malé dítě z ruky taky nedala. Měla jsem problém odjet od ročního syna na 3 dny a to ho hlídala prověřená zodpovědná a spolehlivá babička. Do té doby jen s babičkou na pár hodin v kočárku po okolí nebo hlídání u nás doma.
U takhle malého dítěte musí mít absolutní přednost jeho zájmy a ne to, že ho někdo chce vidět. Takže kontakt s tatínkem ano, to potřebuje, ale to je tak všechno. Že ho nějaká cizí ženská chce vidět a třeba dokazovat svému miláčkovi svou lásku tím, že se bez reptání stará o jeho dítě.. tak to ani náhodou.
Monik: Možná to tak není, ale představuju si ji jako hodně mladou holku, které vůbec nedochází jakou roli v tom všem hraje nebo ji pán vysvětlil, že se přece nerozešli kvůli ní, že si už dlouho nerozuměli.
Julii pak jako poměrně samostatnou a chápavou bytost, takže pán usoudil, že se o sebe dokáže postarat sama a že pochopí jeho lásku k jiné, která je tak křehké stvoření, že potřebuje jeho ochranu.
Ta nová je zamilovaná a to takovým tím způsobem náctiletých, kdy zbožňuje všechno , co se týká jejího miláčka, tudíž i dítě a touží ho vidět, protože vlastní miminko zatím nebude. A možná je i upřímně ochotna se o malou starat. Pán ji vysvětlil, že Julie jistě pochopí, když se na malou půjdou podívat oba, koneckonců přece o ni bude pečovat, tak matka by ji měla znát. Možná i svého miláčka k péči o malou ponouká.
No, nevím jak moc jsme se trefila, možná je to hodně mimo, ale pokud ne, tak slečna bude dost překvapená, pokud zjistí, že miminko brečí a to i v noci, že zvrací, je neustále třeba ho přebalovat , časem, že se vzteká, že to prostě není panenka do kočárku. A až opadne její nadšení, opadne možná i jeho, obzvlášť pokud bude ještě jedno dítě u nich.
Pak buď ztratí zájem a nebo možná zůstane jakýsi smysl pro povinnost, který přece jen úplně nepostrádá, když se nehádal o alimenty.
překlepy
je čpatné, že si tě nevšímala a nezajímal se jak ti je po zbatek těhotenství. Měl na tebe určitě vyživovací povinnosti a i na ošacení měl přispívat, to si neuvědomoval? Je určitě pro tebe těžké, když najednou malou chce a opět bez ohledu na to, že je tak malá a potřebuje hlavně maminku a vůbec když je kojená. Není dobře miminko vychovát ve dvou režimech.
Hlavně si zachovej glanc, ona taková macecha, má někdy vážnější úmysli a bejvalej přítel by mohl hrát tak jak ona píská.
Přeji hodně síly a 
.jpeg)
Arna - 10.5.2013 9:54
nezlob se, ale já si neumím představit, že malinké dítě šoupnu k tatínkovi a budu vědět, že se tam o něj stará nějaká cizí ženská, která k němu nemá žádný vztah, já bych se o to dítě bála. A určitě bych v té době neměla klidné spaní. Až bude větší a bude umět mluvit, pak snad, ale dřív přes noc ani náhodou. Dítě není žádná hračku, kterou bych chtěla půjčovat cizímu člověku!
Ještě něco. Pokud bys onemocněla, on je otec a měl by se postarat. Sousedka vedle je totiž v podobné situaci, malému bude za pár dní rok a taky tatínkovi dává malého. A když měla zlomenou nohu, musel zůstat doma z práce on a postarat se.
Arna: pravda je, ze si neviem predstavit ako by sa o moju dceru starala ta jeho pipinka, az s ami zjezja vlasy na hlave pri tejto predstave...brrrr....
ale je pravda, ze mat dieta nastarost pravidelne so vsetkymi radostami a starostami, vela chlapov odradi od tejto rodicovskej povinnosti. pripadne dieta "supnu" k svojim rodicom 
tak vidia svoje dieta 2x, ked ho beru od matky a ked ho vracaju 
je strane vela situacii, ktore sa mozu stat a nemusia, teraz ich Julia naozaj neries, zaoberaj sa len tym, co je aktualne... a vies co? o par mesiacov sa ti tieto starosti budu zdat malicherne
