Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
A co kdyby si ji pozvala na oběd a po obědě MANŽEL řekl: tak maminko, vezmi děti ven: obleč syna i dceru a pošli je s babi do parku. A když bude mýt problémy, měl by manžel říct: ale JÁ MÁM DĚTI DVĚ! A ne jen dceru.
Pokud Tvůj muž neměl a nemá problém s přijetím syna, vůbec bych neuvažovala nad tím, dávat jí jen dcerku.
Jo, chápu, že to je kus jejího synáčka - ale sakra! Ten malej klučina za to nemůže, že nebude mít babičku. A kdo ví, třeba se k ní jednou bude chovat líp, jak holka....
.gif)
Renko Renko,asi budu hodně krutá,ale to co tady popisujete je neřešitelný problém a bude hůř,s tím počítejte...vašeho syna lituju,nebude to mít jednoduchý,bude stále ve stínu své sestry a pokud nějak radikálně nezakročíte(což neporadím jak),podepíše se to na jeho psychice to si pište
...už jsem to sem kdysi psala,moje sousedka se soudila s tchánovcema o syna,taky ho chtěli vídat,ale bez matky,soudy se táhly asi 3 roky a bohužel právo bylo na straně prarodičů,protože podle zákona o rodině na něj měli právo(už je to 7 let tak nevím jestli se něco nezměnilo)....doporučuju tomuhle předejít a raději ustoupit,nedovedeš si představit co si musí to dítě zažít: neustálé návštěvy u psychologů,sociálka v patách.atd....hrůůůza!!!! držím palce,ať to u vás dopadne lépe
,je mi z toho na nic
.JPG)
Tchýně nebude na Tebe měnit názor? Chová se jak rozmazlené děcko... 
Ať ho nemění, ale nemůže čekat, že se přetrhneš snahou o to, vyjít jí ve všem vstříc.
Když chce vnučku vidět, ať přijde, vezme kočár, jde na chvíli ven, ale na celý víkend bych jí babičce nedávala. Aspoň zatím ne.
Stejně jí nerozumím - napochoduje do rodiny - tebe ano, tebe ne, tebe ano, tebe ne a všichni si musí sednout na pr...? Chce to trochu tolerance a slušnosti. V jejím věku bych to očekávala aspoň v základu...
Napadá mě mnoho myšlenek, které jsou totožné se sallienými.
Zkusila bych tchýni napsat chápavý dopis, že láska není automatická, že ji doufala v její jistě skvělé recepty, které by Ti mohla předat apod., ale vzhledem k tomu, že děti jsou sourozenci, bt nevlastní, ale JSOU, nedělalo by to dobrotu v budoucnu. A rozbroje v rodině to doopravdy nikdo nepotřebuje.
Tchýni ale nezavrhuj, protože nikdy nevíš, nebudeš-li nahodou ji někdy potřebovat (nemoce apod.). Nezakazuj ji návštěvy, ani se dcery o víkendu "nezbavuj či ji nezneužívej k citového vydírání",ale popros ji, aby netrestala Tvého malého synka, který ještě mnohému nerozumí a přesto ten rozdíl vnímá (že nechceš babi pošpinit ani syna proti ní stavět, aby k němu zkusila najít cestu, protože i on má krev, která je i součástí jeho sestřičky....
Harmonie je krásná a proč si kazit ten čas, kdy jsou děti malé... opravdu to rychle utíká. Vše, co jsi napsala, na to existuje protiargument... neboj, tchýně povolí a já Vám to všem moc přeji.
na jednu stranu nemůžeš očekávat, že lidi budou mít automaticky hezký vztah k "cizímu" dítěti a synkovi budeš muset vysvětlit, že to není jeho babička.
Na druhou stranu, tchýně se nechová slušně a já osobně bych neviděla důvod, proč by moje dítě mělo trávit čas s člověkem, který není schopný dodržovat základní pravidla slušného chování. Plus zadělává na problematické vztahy mezi dětmi a to bych fakt netrpěla.
Maximum, co bych tak zkousla je poslat jednou za čas tatínka s dcerou na návštěvu k babičce (na dvě hoďky odpoledne nebo tak) a synkovi bych to vysvětlila tak, že aspoň máme čas na sebe my dva - a vzala ho třeba do kina nebo tak.
Nemůžeš babičku donutit, aby milovala i tvého syna, ale zároveň ani nemusíš trpět její hrubé chování.
