Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
.jpg)
Ráda bych se vás zeptala na názor na naši situaci. Před třemi roky jsem se vdala, podotýkám, že to bylo vyloženě proti vůli maminky mého manžela, která nám dokonce ani nepřišla na svatbu. Se svatbou nesouhlasila proto, že jsem byla svobodná matka a měla už dvouletého syna.
Už v době, kdy jsem s manželem chodila, cítila jsem z její strany vůči mně velký despekt. Vlastně jsem ji viděla jen párkrát při takových těch „povinnostních“ návštěvách. Chovala se ke mně poměrně odměřeně, mého syna naprosto ignorovala. Když jsme oznámili, že se budeme brát, tak vysloveně zkameněla. Jiný výraz mne nenapadá. Oznámila, že se svatbou nesouhlasí a od manžela vím, že se mu několikrát snažila vehementně jeho úmysl rozmluvit. Vzali jsme se tedy bez její přítomnosti. Přišel pouze manželův otec, jsou rozvedeni.
V manželství jsme spokojeni, můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem. Tchyně nás zpočátku v podstatě ignorovala, a to i po celou dobu mého těhotenství. Malinko pookřála až když se malá narodila, dokonce přišla párkrát na návštěvu. Teď to vypadá, že k vnučce získává silný vztah.
Poslední dobou chodí častěji, tak dvakrát do měsíce. Pokaždé se naplno věnuje malé, mého syna a mě si vůbec nevšímá, pouze když není vyhnutí tak s námi nějaké slovo utrousí. Její přístup mne hodně mrzí, ona žije v zajetí nějakých maloměšťáckých předsudků a zbytečně si kazí vztahy v rodině. Alespoň dle mého názoru. I můj syn snáší její nezájem těžce a nedokáže pochopit, proč se k jeho sestřičce babička chová hezky a k němu ne.
Manžel s ní mnohokrát na toto téma mluvil, ale bez výsledku. Řekla, že svůj názor na mne měnit nebude, že si ho udělala hned zkraje a trvá si na něm. Ale vnučka je její krev, navíc je to vytoužená holčička, takže má právo se s ní stýkat. A teď přišla s tím, že když už nekojím, brala by si ji tak jednou měsíčně na celý víkend.
Já jsem proti, nechci, aby byla s mou dcerou beze mne. Kdyby se chovala jinak, problém bych neměla, ale takhle je to pro mne nepředstavitelné. Manžel mi rozumí a rozhodně mne nemíní do ničeho nutit, ale rád by naše rodinné vztahy nějak urovnal a připadá mu, že toto by mohla být cesta. Babičku více zapojit a časem by se mohl ten její despekt vůči mně zmírnit.
Já nevím. Nepřipadá mi, že tohle je ta správná cesta. Podle mne by se měla tchyně hlavně napřed snažit změnit svůj přístup nejen ke mně, ale i k mému synovi. A až potom si klást nějaké požadavky ohledně víkendů se svou vnučkou.
Možná jsem přecitlivělá, nevím. V každém případě se musím přiznat, že vzhledem k tomu, jak se ke mně tchyně chová, ji nemám ráda. Necítím se v její přítomnosti dobře, těžce nesu, když ji vidím, jak se mazlí s mou dcerou. Samozřejmě, že bych ráda měla v rodině hezké vztahy, ale to musejí chtít obě strany. Kolikrát jsem si s ní chtěla promluvit, ale nejde to. Pokaždé, když už už začnu, nakonec ze sebe nevymáčknu ani slovo.
Co si o téhle podivné situaci myslíte? Mám ustoupit a dcerku ji občas na víkend dát a doufat, že se tím možná naše vztahy urovnají, nebo mám trvat na opačném postupu – nejdřív urovnat vztahy a pak víkendové návštěvy? A mám vůbec právo bránit jí, jako babičce, v takovém kontaktu s vnučkou?
9.1.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 170 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dávat tchyni naši dceru. Mám na to právo?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Pohlídat ? No, proč ne, když budu mít zrovna čas 
- ale ve svém bytě a podle mých pravidel - každý si přece žijeme svůj život podle svých zvyklostí, názorů a pravidel - máme na to právo - obě strany ...... takže měnit své plány a záliby nebudu - už budu mít vychováno, roli matky odžitou, vůči dětem splněny všechny své povinnosti, takže si ostatní budu organizovat hlavně podle své nálady a svých potřeb
.jpeg)
mashanka - 9.1.2013 14:29 - jen aby ses nespletla
ono i snachy jsou někdy pěkný prevíti, nejen tchyně. Třeba ji bude vadit, že chodíš málo,nemáš o děti zájem, natož abys je chtěla na víkend a jí by se to tak hodilo, jdeš si do divadla a ona nikam nemůže, protože tebe ani nenapadne, abys jim pohlídala děti a mohli někam jít, nosíš jim lízátka a všelijaké blbosti, které její děti stejně za chvíli hodí do kouta atd (vím, že ty jsi chápavá a víš, že to je ironie)
Monik: tak to je, někomu stačí říci a pochopí a jiný na to musí přijít sám. A trvá to hodně dlouho. ... Ty jsi pochopila a žijete si po svém, tak jak Vám to vyhovuje a všem je dobře. Gratuluji.
A tchýně? Má svůj svět zla, intrik bolesti, přetvářky anebo možná je to pro ni zábava. Kdo ví. Jednou na to příjde, ale také už může být pozdě.
.gif)
mashanka: Ta se bude mít!
a pohlídáš? když budou chtít do divadla oni?
Jak to tady tak čtu, už teď je mi jasné, že budu nejlepší tchyně pod sluncem 
Přijedu, pokud mě pozvou, přivezu zákusky a kafe, do ničeho nebudu šťourat, lézt, mluvit, pohoupám vnouče na kolenou, dám mu lízátko a nějakou hračku a řeknu : "to vám to pěkně roste ... a výborně to manželství zvládáte - radost pohledět. Vypiju to kafe, které mi udělali, pochválím, jak mají útulný byt a ocením, jak to takhle krásně sami bez rad a pomoci všechno zvládají, ........... a pak se rozloučím, protože už musím běžet, jelikož mám na večer lístky do divadla
Myslím, že moje snacha nebude mít co reklamovat 
modroočka: A i kdyz me to zrovna nijak netesi, musim bohuzel v pripade moji tchyne, dat za pravdu te, ktera tu napsala neco o souvislosti se psy.
A pritom bych byla moc rada mela hezky vztah a pripadne dalsi "kamaradku" 
modroočka: 13:33 No jo. Me se libi tvoje pozitivni mysleni. Vetsinou to v zivote taky tak mam. Vzdycky jsem se snazila hledat v lidech to dobre a davat sance opakovane (taky jsem si tu hubu x-krat nabila-vraceni do vztahu, dluhy o byvalych apod.).
I u tchyne tyto tendence mam, i kdyz ted uz hodne malokdy,ze se ji snazim vzdy sama u sebe omlouvat a vzdy kdyz si zacnu rikat, ze bych mohla v necem polevit a vyjit ji vstric, tak pokazdy me necim sejme a dokaze mi, ze je fakt zakerna zmije.
A vis kdy jsem hodne omezila to hledani dobra v ni? Kdyz jsem si uvedomila, jak moc tim ublizuju sama sobe i svym detem.
loupák : s takovou ženskou jako je moje tchýně,bych si v životě nepokecala,jsme naprosto diametrálně odlišné
Odlišnost lidí je právě na pokecání ideální - mohou se vzájemně obohatit - ukázat si jiné úhly pohledu, jiné možnosti, představit si různé vjemy a pocity .......... ovšem za předpokladu, že spolu nesoutěží, který je ten lepší
Monik: klíííííd, denně mi to kolega říká: nemáchej tam ten pytlík!
a co myslíš, máchám a po dopití ho ještě vycucám 
Píšeš " můj muž je báječný partner a skvělý otec jak pro mého syna, tak pro naši holčičku, která se nám narodila před rokem"
Ona je ten, kdo toho báječného člověka vychoval, takže to asi s ní tak zlé nebude.
Na styk s vnučkou má právo, ale samozřejmě v podobě, o které rozhodují její rodiče, to je jasné.
V každém případě, pokud ji má dcera ráda a stojí o její společnost, myslím, že bys jí v tom bránit. Jednak by se Ti to mohlo časem vrátit, jednak dítě není rukojmí a předmět k vydírání, ... a hlavně - děláš momentálně přesně to, co ona - bráníš svému dítěti se stýkat a být s pro Tebe nežádoucí osobou.
Pokud bych neměla vážný důvod - tím myslím strach, že se o malou nedokáže postarat nebo ji nějak ohrozí, což asi tento případ není, občas bych jí jí na víkend dala - naše osobní antipatie bych do toho netahala - je to její babička
mam-ča: 11:54 "U nás je to ovšem o to horší, že ona nejde do otevřeného konfliktu. Hovoří jako když másla ukrajuje, ale v každé kapce medu je kyblíček jedu. "
Teda lepe bych specifikaci moji tchyne nenapsala, diky 
Ta moje navic jeste pomlouva kde muze a pak jeste veci popira, prekrucuje realitu, otaci svoji vinu proti druhym a pak lze. I pred detma. To je taky jeden z duvodu proc ji dceru nesverim. Chci z deti vychovat cestny a slusny lidi a ne pavlacovy drbny.
A to jeste kdyz je "nacapana pri cinu" a nemuze to okecat ani prekroutit, otoci to aspon tak, jak to myslela dobre a zacne hrat ukrivdenou chudinku a dokonce i plakat.
caira: 11:52 No tak to bys taky neprosla 
S tim nevyndanym pytlikem
cajovym
.JPG){kind=avatar}
Tchyně je husa a obávám se, že se to nezmění. Bohudík takové lidi kolem sebe nemám. Rodina mého nevlastního otce mě přijala jako vlastní, nikdy jsem nepoznala, že bych k nim nepatřila. A to byla léta padesátá, oni byli hluboce věřící a maminka mě měla za svobodna. I když možná jako věřící chápali, že člověk se může dopustit hříchu a nenáviděli jen hřích, ne člověka.
Myslím, že tvoje tchyně by měla problém s každou snachou, protože jí "ukradla" syna. Takových ženských je...
.gif)
Verera: to máš teda pravdu,s takovou ženskou jako je moje tchýně,bych si v životě nepokecala,jsme naprosto diametrálně odlišné,její a moje mentalita se absolutně neshoduje v ničem...přesto jsem se hodně dlouho snažila a i jsem jí v mnoha věcech chápala,než se ovšem narodil náš syn a po té začala rodit jejich dcera...od té doby,jsem si kvůli nim akorád nahnula zdraví(nejsem splachovací tip) a stále mě to zžírá,pokaždý když se vidíme...už je to sice párkrát do roka,ale vzpamatovávám se z toho vždycky několik dníuznávám,že už je to alergie,ale mám svědomí čisté,že jsem se snažila,ovšem snaha z jedné strany nestačí
...
loupák - 9.1.2013 10:24
trojaska - 9.1.2013 10:24
Teda děvčata, až se mi udělalo slabo, vůbec nechápu jak může být někdo taková hyena, jinak to nelze nazvat. 
Děkuji svým rodičům, prarodičům a všem svým milým příbuzným
, nikdy jsem nepoznala nějaké ústrky, všechny děti (a že nás bylo dost) jsme dostávaly stejně lásky, pozornosti i facek
