Návštěva na Vánoce. Jak slušně odmítnout?
.jpg)
Prosím vás o radu. Jsme spolu s manželem skoro patnáct let, máme dvě děti, 13 a 7 roků. Po celé roky je u nás v rodině taková ustálená vánoční tradice. Totiž, že k nám na Štědrý večer jezdí jeho rodiče, zůstávají po celé svátky a na Silvestra a Nový rok jezdíme my k našim.
Mně už na to ale nějak docházejí síly. Hlavně ty Vánoce a svátky s tchánovci jsou pro mne čím dál náročnější. Vůbec si neužiju tu atmosféru, jsem v roli hostitelky a starám se o všechno a o všechny. Bohužel, tchyně je typ, který se v domácnosti moc nepřetrhne, tak je všechno na mě.
Letos jsem s manželem dala řeč a řekla mu, že bych to chtěla zavést jinak. Štědrý večer sami, na první svátek klidně pozvat jeho rodiče na oběd a odpolední posezení, na Nový rok zajet na sváteční oběd k našim a jinak si užít Vánoce sami s našimi dětmi a po svém. Manžel s tím souhlasil, připadá mu to jako dobrý nápad. Naši to taky vzali v pohodě, narazili jsme ale u manželových rodičů.
Hlavně maminka spustila pláč, opravdu doslova, že je už nechceme, že jsou staří a my je odstavujeme na vedlejší kolej, že jim bude smutno, že Vánoce u nás jsou vždycky tak krásné. Bylo nám z toho oběma hodně špatně, nechali jsme to otevřené, že to ještě promyslíme. Od té doby nás tchyně každý den oba dva bombarduje telefonáty a smskami a ptá se, jak to tedy na Vánoce bude a pokaždé nezapomene s pláčem na krajíčku dodat, že doufá, že je nenecháme samotné.
Je mi z toho na nic. Připadám si jako ta největší bezcitná potvora. Manžel už měkne, začal s tím, že snad když jsme to zvládali tolik let, to můžeme zvládat i dál. Evidentně se mu nechce své rodiče zklamat, v tom ho chápu. Ale kdo pochopí mě? Od třiadvacátého do sedmadvacátého lítám jako blázen, všechno komplet připravuju, tchyně neudělá nic, kdyby aspoň přinesly hotový salát, nebo kdyby v ten jen svátek řekla, dneska vařím já… ale to nehrozí. Dřív jsem ji zkoušela takhle zapojit, ale vždycky se z toho vykroutila.
Vůbec nevím, co mám dělat. Když si prosadím svou a budeme sami, manžel to asi těžce ponese a ta atmosféra bude stejně narušená. Když se podvolím a oni přijedou, budu zase celé svátky uhoněná jako čokl.
Jak to máte na Vánoce zařízené ve vašich rodinách? Mně tenhle náš model připadá dost šílený, co mám lidi v okolí, většinou se jen navštěvují, ale s noclehem na celé svátky to neprovozuje nikdo. Ještě podotýkám, že tchánovci nebydlí nikde daleko, všichni žijeme ve stejném městě.
12.12.2014 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 172 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Návštěva na Vánoce. Jak slušně odmítnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
orinka: 
rychlonožka: já si to vůbec neumím představit. Je mi skoro 63, takže bych vlastně mohla taky opruzovat děti a nutit se jim pod stromeček, jenomže to by mi ve snu nenapadlo! Cítím se ještě natolik zdatná, že bych jim šla třeba s něčím pomoct, ale to zas po mně nikdo nevyžaduje. Moje mama (86) kategoricky odmítla být u nás na Štědrý den, je opravdu nejradši sama. Bydlí kousek od nás a má ráda svůj klid, přes den k ní zaskočím, ona si udělá svou pohodu podle sebe a všichni jsme tak spokojení. Takové články, jako je ten dnešní, je pro mě jak zpráva z cizí planety
Anahir: 15:27............tobě není ještě ani 40 ???....tak to jsi mládě, to ti můžu jen závidět....
Anahir: mezi řádky zaznamenávám, že už je bráchovi dobře se zdravím, to je výborná zvěst!!
Pro slabší povahu, která nevydrží nátlak je docela dobré to náhradní řešení- Zapojit manžela do příprav a nákupů, pozvat tchánovce na Štědrý večer, kolem 22 hod si jít lehnout s tím, že jí není dobře, ví kde jsou peřiny a povlečení. No a pak se 25. a 26.povalovat i kdyby ji to stálo přemáhání. Nakoupeno je, babička určitě všechno zastane. A nebo raději chtějí jet domů, aby něco nechytili?
Buď se fakt postarají nebo odjedou, přijatelné je obojí. A na příští rok hned od začátku připravit, že to bylo naposled.
Jo, Orinko, děti budou jedním z argumentů protistrany. Ovšem pozor. Ivča naprosto nezakazuje dětem pobýt s tchánovci, tady jde o její zneužívání na několik svátečních dní. Ivča by měla s dětmi a mužem bydlet ve 2+1 a nemít tam ani postel navíc. To by mě pak zajímalo, kam by se tcháni nakvelbovali. Asi do společných sklepních prostor, ne? Tchyně si jednoduše zvykla na servis. Co bude dělat, až bude o deset let starší vdovou? Bude argumentovat vdovstvím a opuštěností. Ivča to vzala za špatný konec. Posluhuje od počátku manželství tchánům, zdravým a soběstačným. Jsou dva! Nejsou nijak opuštění! Koneckonců, znám rodinu, kde pětačtyřicátníci společensky a pracovně velmi činní trvají na společných vánočních dnech a dovolených s dětmi, které mají své rodiny. Mladí jsou z toho taky odvázaní a svádějí každoroční boje! Poněvadž je o svátky každý se svojí rodinou, oni tihle senioři nemůžou do práce nebo na nějakou akci a jsou doma doslova zoufalí! Nedokážou ty tři dny být sami a vyžadují společný zejména Štědrý večer! Po Novém roce v práci mladí dávají skazky o dalších zážitcích k lepšímu. Dojídá se cukroví, pije se kafe...a pomlouvají se příbuzní...Co ti dva budou dělat, až pro stáří nevystrčí paty z domu, si neumím představit. Obě děti mají barák - ty si s nimi užijou!
Anahir: každý máme nějaké zkušenosti - třebas díky tobě Ivča sebere odvahu stát si za svým
.jpg)
Plkám neb čekám na rychlobruslení a mám čas
sharon - 12.12.2014 15:01
jj, mamka už je v pohodě.
Je pravda, že jí leccos bolí tak se jí leccos nechce, ale proč by, nadřela se dost, můj otec jí taky moc nešetřil, proč by si teď nepolenošila. jsem ráda, že nic nehrotí, občas mne sprdne, že lezu se řízkem do pelechu, ale za chvíli je tam s řízkem taky
Ve svých skoro 40ti k ní dám hlavu, pofňukám a ona mi hladí vlasy....a někdy mne vytočí tak, že bych jí vystřelila na Měsíc, palice jedna paličatá
Co se bratr uzdravil tak i ona je ke mně daleko lepší. Já to všechno zase víc chápu...
Prostě život není jen o cukroví, načančaném bytě a dárcích za tisíce.
Kolikrát nemusíme být fyzicky spolu a přesto nejsme sami.
A kolikrát je barák plnej lidí a přitom každej sám....
Ještě mi napadlo - a co ty vaše děti, nechyběl by jim dědeček s babičkou, když jsou na ně zvyklí celá léta? To by trošku situaci měnilo.
Jarča*: víš co, taky radši jsou cestou kompromisů, ale když vzpomenu na svou tchýni (jo, hádáte dobře, za mne to tlakuje) tak ona prostě na kompromis nepřistoupila. nikdy. To by znamenalo se něčeho vzdát, něco neurvat pro sebe, nebýt středem pozornosti.
to radši brečela, obvolávala všechny příbuzné a kdyby to šlo volala by snad i mrtvým příbuzným aby s tím něco udělali. Vyhrožovala (a někdy to bylo dost hnusné a přes čáru), snažila se uplatit, snažila se zamontovat do toho všechny příbuzné a jim taky brečela aby je natlačila kam potřebovala a zlomila je k tomu co chtěla.
Ty hysteráky před barákem nebo na chodbách (aby to všichni slyšeli jaký ona je chudák a co my jsme jí udělali) vám nepřeju zažít.
a ty lži, podvody, pomluvy....
Anahir: jaký si to uděláš takový to máš.....
Jarča*: jsem a proto jsem často neoblíbená a nepopulární
ale ranit mne lze taky snadno, nemysli, prostě těžkej introvert, co má jako obrannou slupku určitou nemilosrdnost. Když to funguje....
ale čert to vem, hlavně potřebuju mít klídek a já mám tu výhodu, že s mužem držíme při sobě. Bez toho by to asi tak nešlo, tak docela chápu, že pak to tak snadné taky není.
Abrasia: já jsem psychohysteru vyvdala.
A k tomu je narcistka jak vyšitá.
holka, co my si s ní užili....a Bůh ví, že jsem se snažila, v tomhle mám svědomí opravdu čisté. Je pravda, že jsem poněkud nepopulární kruťák, ale když řeknu, že můj muž jí nenávidí a i po několika letech si občas zanotujem jak je to supr, že jsme neustoupili, tak nelžu.
Anahir: koukám, že jsi radikální Já jsem na tohle asi zbabělec, jsem nejraději, když se všechno vyřeší kompromisem a smírčí cestou. Ale je fakt, že v tomhle směru moc zkušeností nemám. Máš pravdu, že s některými typy to asi jinak než radikálně nejde
