Kvůli mým vlasům máme doma dusno
.jpg)
Už týden marně přemýšlím, jestli jsem blázen já, nebo můj manžel. Pohádali jsme se totiž jako koně kvůli – podle mne - absolutnímu nesmyslu a už týden je kvůli tomu u nás dusno, že by se vzduch dal krájet. Jsme oba zabejčení a ani jeden nechceme ustoupit ze svého. Já jsem přesvědčená, že tentokrát to skutečně nemám být já, kdo by měl ustoupit, přestože jsem si, dle mého muže, dovolila opravdu dost.
Nechala jsem si totiž radikálně změnit účes. A to pravděpodobně hodná a poslušná ženuška nedělá, pokud se předtím nezeptá svého manžela, zda smí. Alespoň tak to vidí ten můj. Absolutně nechápe, že o tom, co budu, nebo nebudu nosit na své hlavě, si míním rozhodovat jen já sama. On se s tím však nechce smířit.
Celá léta jsem nosila dlouhé blond vlasy. Takovou mne poznal a takovou mne celých 7 roků, co jsme spolu, znal. Samotnou mne nikdy nenapadlo, že bych se svým účesem někdy dělala nějakou radikální změnu. Až minulý týden při návštěvě u mé kadeřnice. Neplánovala jsem to, nepřemýšlela o tom předem. Přišlo to najednou a já jsem zcela spontánně zatoužila po změně.
A tak jsem kadeřnici řekla, že bych tentokrát chtěla něco jiného, než je dobarvení odrostů a zastřižení konečků. Hned jsme začaly společně vymýšlet a hledat v katalozích a po chvíli našly to pravé. Výsledek byl ohromující, i když v první chvíli samozřejmě nezvyklý. Z dlouhých vlasů pod lopatky zůstaly jen polodlouhé kousek pod uši a místo blond mám nyní takovou hezky přirozenou hnědou s melírem. Ve svém novém účesu se cítím opravdu dobře a říkám si, proč jsem takovou změnu neudělala už dávno.
Můj muž bohužel mé nadšení nesdílel. Nejdřív si myslel, že si dělám legraci a nasadila jsem si nějakou paruku. Když zjistil, že je to fakt, začal doslova zuřit. Řekl mi, že vypadám nejmíň o deset let starší, že mi to vůbec nesluší a že se mu takhle ani trochu nelíbím. Dodal, že si mě bral jako dlouhovlasou blondýnu a to proto, že se mu tento typ žen vždycky líbil. A já jsem teď ze sebe udělala něco úplně jiného a to že je podraz, protože jsem se ho měla napřed zeptat, jestli by mu taková změna nevadila.
Pohádali jsme se strašně, doteď je to mezi námi hodně napnuté. Hluboce se mne dotýká, že mne snad měl rád jenom jako nějaký objekt, který splnil jeho touhy díky vlasovému porostu. Je mi z toho úplně zle. Manžel na mne naléhá, abych si vrátila svou původní barvu a je dokonce ochoten zaplatit prodloužení vlasů, jen abych byla jako dřív.
Mám na něj pěkný vztek a něco takového dělat nemíním, to přece nejde, aby mě dirigoval v tom, jaké budu nosit vlasy. Akorát nevím, jestli se s tím on smíří, zatím to tak nevypadá. Od té doby se mě ani nedotkl a odmítá se mnou komunikovat. Prý začne, až přijdu se „svými vlasy“.
Co si o celé téhle situaci myslíte? Mně osobně to připadá dost přehnané, aby dělal z takovéhle věcí tak zásadní záležitost. Nicméně občas mne napadne, že pro klid snad ustoupím a udělám, co chce. Vždycky se však zabrzdím, protože bych si připadala, s prominutím, jako blbec.
22.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 174 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli mým vlasům máme doma dusno
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Po zběžném pročtení diskuse ještě krátká poznámka: Ano, Denisa má právo udělat si se svými vlasy, co uzná za vhodné a kdy uzná za vhodné aniž by musela někoho žádat o svolení. je to její věc. Ale stejně tak má její manžel právo říct, že s krátkovlasou brunetou spát nebude, protože ho nepřitahuje. Taky jen jeho věc, s kým bude spát. Pokud se jim kvůli tomu rozpadne vztah, dobře jim tak oběma, když nejsou schopní pochopit, že v partnerství musí člověk myslet i na toho druhého a že nic není "jeho věc", ale vždycky věc celého páru. Ať jde o sebemenší drobnost, vždycky to nějak ovlivní oba.
No, kousek pravdy máte oba, i když mažel rozhodně nezvolil vhodný způsob komunikace.
Vlasy jsou sice tvoje a můžeš si s nimi dělat co chceš, ale manžel je ten, kdo se na tebe denně dívá a komu se (snad) chceš líbit. Tys udělala radikální změnu pro vlastní dobrý pocit, který budeš mít dvakrát třikrát denně, když se koukneš do zrcadla nebo tě někdo cizí pochválí, a za pár měsíců ti zevšední i tenhle účes. Vůbec ses ale nezamyslela nad tím, jaký pocit z toho bude mít manžel, který se na tebe dívá několik hodin denně, nepřemýšlelas o tom, jestli ho budeš přitahovat (ať se ti to líbí nebo ne, chlapy fakt v posteli nepřitahuje inteligence nebo charakter, potřebujou holt i ty vizuální podněty). Manželova reakce je samozřejmě přehnaná a dětsky umíněná, ale tys taky šlápla vedle - mělas to vzít postupně, po malých změnách a s manželem se poradit. Je sice hezké tvrdit, že si se svými vlasy / tělem obecně můžeš dělat co chceš, ale žiješ-li ve vztahu, měla bys na partnera brát ohled a ne myslet jen na sebe.
Řešení? Dala bych najevo, že chápu, že to manželovi vadí. Uznala bych část své chyby a pokusila se zjistit, PROČ to manželovi tak vadí. Může to být jen nezvyk a za pár dní to bude OK. Ale taky zatím může být něco hlubšího - třeba právě pocit, žes ho "vypustila" a nemyslela na něj.
Na druhou stranu bych se ovšem nenechala vydírat. Jeho reakce a požadavky jsou nepřiměřené a pokud odmítá komunikovat a hledat řešení a prosazuje si jen svoje, dělá vlastně úplně totéž - taky bebere ohled na tebe a na to, že ses už ve starém účesu necítila dobře. Zkusila bych navrhnout kompromis, třeba že necháš vlasy přirozeně kousek dorůst a změníš trochu barvu směrem k původní blond. Pokud nepřistoupí na kompromis, ať si trhne, nejsi jeho otrok.
vosmajda:
to je trošku neco jinýho, ne? s dlouhýma vlasama a 30kg navíc si asi težko přišla ze dne na den 
To je ale blb. Jak vidím, tak finančně začínáme být sice už částečně nezávislé, ale některým z nás je to houby platné. Nebo je tady někdo, kdo si dovede představit chlapa, který se nechá od manželky doma seřvat, ponižovat a šikanovat jenom kvůli takové prkotině, že si nechal oholit palici a ještě bude ev. uvažovat, že by i pro zachování klidu ustoupil? 
Já tedy takového neznám.
Jinak já jsem v poslední době s vlasy taky dost experimentovala. Mam svou světlou hnusnou hnědou. Od té doby co jsme spolu (3,5 roku) jsem byla barvená a tónovaná na hnědo, dlouhé husté vlasy, pak jsem dostala chut na změnu, on často mluvil jak se mu líbí blond, tak jsem šla do medovo bíleho melíru a trošku kratších vlasů. Líbilo se mu to i mně. Pak jsem šla na odrosty a už jsem nechala jen bílej melír a ten se mu líbil moc, asi po roce melírů mně šiblo v palici a šla jsem zpět na hnědo a chytlo mi to do černa. Ač říkal asi měsíc před tím že by se mu na mě líbila i černá, tak se mu to stejně moc nelíbilo, ale nevyváděl. Potom mně zase šiblo po asi čtvrt roce a chtěla jsem být úplně blond. Skoro po roce, kdy jsem byla oříšková a furt trochu do oranžova (což se mu líbilo ze všeho nejmín), jsem toho dosáhla a mam hezkou blond. A zase povídá o hnědých, ale mně se blond líbí, tak si ji nechám co nejdéle to půjde a budu na to mít penízky. Takže i my zažily změny ale nikdy jsem se nesetkala s takovym přístupem. 
Vždy řekne, hlavně že to líbí tobě. Taky mám teď z toho barvení řidší vlasy, ale delší, a on teď nedávno řekl, takové hezké husté vlasy jsi měla a už nemáš... Ale neřeší to a do ničeho mě nenutí. Pouze řekne svůj názor. 
To je skutečně nepříjemná situace. Ani nevím co poradit. Chápu manžela, že se ho to dotklo, že jste mu nic předem neřekla, na druhou stranu chápu vás, že vás to třeba nenapadlo, že by mu to mohlo vadit. Chápu, že se manželovi teď třeba tolik nelíbíte a také chápu, že se vám nechce "ustupovat". Sedla bych si s ním a domluvila se na kompromisu. Necháte to odrůst a jak vám ty vlasy odrostou kousek , tak půjdete zpět na blond (Pozor jen u profesionální kadeřnice, jinak z těch vlasů budete mít chemlon). Nesouhlasím s prodloužením - zničí to hrozně vlasy. Pokud nepřistoupí na kompromis - blond ale prozatím kratší vlasy, tak by se nad sebou měl vážně zamyslet. Nemůže mít vše za každou cenu, vydupat si něco jako dítě! 
Hodně štěstí a napište, jak to dopadlo.
Tady bych řekla, že jde o typický střet mužského a ženského přístupu. Muž je prostě tvor vizuální a i když si budeme namlouvat, že nás má rád jen pro nás samé, není tomu tak. Vzhled jeho ženy je pro muže, ať sebeúžasnějšího, vždycky hodně důležitý. Žena se naopak dokáže zamilovat i do zcela ošklivého muže, pokud ji zaujmou jeho kvality.
Koneckonců si myslím, že manžel za chvíli vychladne a přizpůsobí se. Ovšem s dlouhými blond vlasy se mu budeš vždycky líbit víc, co naděláš. Nejlepší je se s tím smířit. Jsou důležitější věci na světě.
rychlonožka: Jo! To je přesný a hluboká pravda. Bohužel to znám na vlastní kůži. Skončilo to rozchodem, protože když se člověk bojí cokoliv udělat a musí přemýšlet o každý větě, aby miláček neztropil peklo nebo nebyla týden tichá domácnost, to je život naprd 
Od takových manipulátorů se radši držet co nejdál.
Co by měl říct můj manžel, který se seznámil s krátkovlasou holkou s téměř holým krkem a padesáti kg, která teď má dlouhé vlasy a 80 kg?
Kvůli blondýně opustil bývalý manžel jednu mou kamarádku. Po ní chtěl, aby se obarvila, a ona to neudělala. Proč si ji ale bral, když nikdy nebyla blond, a pak ji opustil, to nechápu.
Dámy, tady ale vůbec nejde o vlasy...hluboko pod zdánlivě jasým názvem účes, jeho délka a barva, tkví něco podstatnějšího. Je tam schovaný takový mix, složený z obavy, ze změny, z překvapení, ze sklonů manipulovat, ze vzdorovitosti, z ublížení, z neústupnosti...Stejně by se takto založený jedinec zachoval, kdyby žena bez něj přestěhovala obývák a ložnici, /on by věděl jen, že se hodlala poohlídnout po nějakém novém koberci/, kdyby koupila bez domluvy lístky do kina /věděl by jen, že tam chce někdy jít/...on prostě asi věděl, že žena jde k holiči a automaticky čekal, že přijde jako vždycky. Deniso, právem si jako blbec připadáš, když pomyslíš na to...vyhovím a bude klid. PROTOŽE POKUD JEDEN Z PÁRU PŘEMÝŠLÍ, ZDA MÁ NĚCO UDĚLAT, ŘÍCT, A OBÁVÁ SE, ŽE TEN DRUHÝ BUDE MÍT PŘIPOMÍNKY, JE NĚCO ŠPATNĚ. Svého času jsem taky přemýšlela, zda mohu udělat bez muže to či ono a to je počátek naprosté podřízenosti, kde to začíná nesvobodou, co na to ten druhý asi řekne, pokračuje to trvalou nespokojeností - ustoupíš jednou, chce se to po Tobě pořád, a končí to rozvodem, protože jednou ustupující zjistí, že už není kam ustupovat, že ten jeho milovaný partner rozhoduje i o tom, co má v práci říkat, co si má obléci a snad i co si má myslet...
Tak jsem otestoval asvého 11 letého synka. Na otázku, co by dělal, kdybych s e nechala ostříhat nakrátko, vytřeštil oči a zeptal se, jestli to myslím vážně. A pak mě poprosil, abych mu udělala radost a ostříhat se nenechala. Tak asi chlapi uvažují takhle už odmala.
No osobně mi připadá reakce manžela přehnaná a dost by se mě dotkla. Chápala bych,kdyby řekl, že se mu to vůbec nelíbí, myslí si, že jí to nesluší apod. , ale nemá co rozhodovat o vlasech.
Já bych se asi manžel zeptala, kdybych si nebyla jistá. Pokud bych byla přesvědčená, že to chci, tak na co konzultace. A považovat vlasy za zásadní, podle té reakce nejpodstatnější část nějaké osoby, to je tedy hodně urážlivé a spíš má právo Denisa nemluvit s ním než naopak 
Řekni mu, že vlasy nejsou zuby, že dorostou. 
Však on si zvykne, jen co se přestane cítit jako pán tvorstva a Stvořitel v jedné osobě.
Ale i to se dá léčit. 
.jpg)
Sbal mu kufry. Nebo sobě. S hysterickým blbem je těžký život.
Stanik:
no jasne, byl totálne zaskočen (naprosto bez varování přijde domů "jiná" ženská) a jak už jsem psala - je to chlap.
