Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bambulka: no nevím jak autorka, my s manželem o DŮLEŽITÝCH věcech mluvíme.... ale ostříhat jsem nechala ve více méně náhlém hnutí mysli a necítila jsem to potřebu s ním probírat... no, naštěstí mám chlapa, který se dá vzrušit i jinak než délkou vlasů (to fakt jako jsou chlapi, který nevzruší jiná ženská než blondýna s určitým počtem centimerů hřívy????? )

Bambulka: Tomu říkáš důležité věci??? Asi budu rýpat, ale nevšimla jsem si, že když si chlap najde milenku, že bych se při tak radikální změně ptal manželky jestli mu ji schvaluje a jestli se jí líbí. Proboha jsou to moje vlasy, moje tělo a co si s ním udělám je jen a jen moje věc. Jak může říct manželovi že se nechá obarvit a ostříhat, když to ani ona sama nevěděla. Měla mu zavolat a dotazovat se?? Myslím, že bych si připadla jak podpantoflák. Přítel míval taky delší vlasy a z ničeho nic je na krátko. A žiju!!!!

Já manžela chápu. Mně se třeba u chlapů líbí dlouhé vlasy. Kdyby mi chlap, co má celé roky dlouhé vlasy, najednou přišel ostříhaný na ježka, asi by to se mnou seklo a vážně přemýšlím o tom, jestli by mne přitahoval.. Takže manžela chápu. Ta změna vlasů měla být postupná a ne radikální.

Ty změny, že někdo stárne, naroste mu bříško... ty se dějí postupně, není to hned a radikální, to se nedá srovnávat...

Připadá mi trochu přehnané, že srovnáváte změnu účesu a potetování a pircing, ale i kdyby, tak je přece každej samostatná svéprávná osoba a je to jenom jeho věc, co se sebou nechá udělat. Řeknu mu jenom, tohle se mi líbí, tohle ne, ale abych se s partnerem nebavila nebo ho nutila, co má mít na sobě, no to snad nemyslíte vážně. Posuzovat člověka se kterým nějakou dobu žiju podle vzhledu, trochu dětinské ne?! Když přišli moji synové v průběhu dospívání s tím, že si nechají obarvit vlasy, tak jsem jim vždycky řekla, že je mi jedno, jestli budou mít hlavu zelenou s fialovejma puntíkama, že je to jejich rozhodnutí, ale že v jejich dost konzervativní škole to asi těžko vydejchaj. Jó, když si dnes už dospělí synové nevezmou v mrazu čepici, to jsem schopná vyběhnout před barák a hulíkat na ně ať se pro čepisi vrátí, ale vzled mě nechává naprosto klidnou. Autorka článku nepíše, jestli mají s manželem děti, pokud ne, tak bych asi dost uvažovala o rozchodu, protože to vypadá, že manžel ji považuje za svůj majetek, o kterém bude rozhodovat - no zkrátka dobrej magor.

Manžel zvolil sice naprosto nevhodnou formu, měl reagovat umírněněji a více doplomaticky ale musím říct že ho docela chápu - taková radikální změna účesu člověka vizuálně přemění na někoho úplně jiného a to pro něj musel být asi šok, náhle má doma ženskou, za kterou by se zřejmě normálně ani neohlédl, náhle má doma někoho vzhledově úplně jiného, a muži jsou hodně vizuálně založení! Myslím že Denisy si všiml napřed hlavně kvůli jejímu vzhledu...

No podle mě jsi měla manželovi předem říct, že se chystáš na změnu. Tak radikální změna by i mě vyvedla z míry. Copak s manželem nemluvíte o "důležitých" věcech?

Za sebe říkám, že já bych tohle bez vědomí a souhlasu manžela neudělala. Poradila bych se s ním, jak bych se mu v takových vlasech líbila a pokud by mi řekl, že bych se mu v nich nelíbila, tak bych do toho nešla. Naše tělo (vizáž) je hlavně pro naše manžely, takže by do toho měli co mluvit.

mám kamarádku, která měla co ji znám dlouhé rovné blond vlasy, začaly ji i řídnout, ale přítel nechtěl slyšet o změně účesu a nedej bože nechat se ostříhat. Takže na to šla pomalu, prvně začala sestřihávat, pak po troškách zkracovat, pak si je trošku podbarvila zespod na hnědou, pak postupně melír a teď je má mirně na ramena, sestříhané, hnědý melír a moc jí to sluší a světe div se, i příteli se to moc líbí. Ale kdyby mu před rokem přišla rovnou s takovou změnou, tak by asi taky řádil, ale takhle pomale postupně si zvykl a teď se mu to moc líbí. To chce asi čas. Jsou to tvoje vlasy a ty musíš vědět v čem se cítíš dobře a pokud se nepletu, tak pro manžela by nemělo být důležité, jaké máš vlasy ale jaká jsi a pokud si to neuvědomuje, tak je to "blbec".

Tvůj manžel mi přijde jako malé rozmazlené dítko, kterému někdo sebere hračku. Nevím, ale myslela jsem, že se lidi berou, chodí spolu protože se mají rádi. A né pro barvu vlasů. Taky bys mohla říct, že když sis ho brala, tak neměl šediny, neměl pupek, byl milejší, .... Když jsem poznala přítele, měla jsem vlasy po ramena a byla hodně melírovaná, skoro světlá. Teď mám vlasy po lopatky a mám je hnědooříškové. A taky z toho nevyšiluje. Nehledě nato, že pořád zesvětlované vlasy se strašně ničí.

majucha:
.. prostě ho nevzrušíš

Já manžela docela chápu, jak píší některé holky , i pro mne by byl šok, kdyby manžel přišel vyholen a s piercingem.
Třeba za tím vidí Tvoji potřebu líbit se jinému muži, který zbožňuje melírované hnědovlásky....
Přece síš, že jemu se líbí dlouhovlasé blondýny, a ani s mu nic neřekla... tak proč ta změna? Zkus se na to podívat jeho očima, co se mu teď honí hlavou: Ona ví, co se mne líbí a udělá pravý opak... asi už se mi nechce líbit, chce se líbit jinému, chce přitahovat jiné muže, nechce přitahovat mně, proto zvolila odpuzující zjev (a klidně Ti to může strašně slušet)
A jako další: přestala si být jeho blonďatou královnou, je to povrchní, ja vim, ale on si ji bude hledat jinde.

Ale jiak Tě dost chápu, já měním účesy co rok :-) od délky mikádo až po délku pod ramena - ježka sem měla naposled na gymplu. Teď mám nahoře kratší, delší ofinu, spodní prameny pod lopatky...
Když chci změnu, manžel - coby můj nejlepší kamarád, vidí jako první pár fotek, jak bych to asi chtěla mít :-),, a i když je třeba klonečný výsledek jiný než původní záměr, aspoň není v šoku.

Zkus mu bez emocí vysvětlit, jak moc jsi zklamaná, že se mu to nelíbí. Vysvětli mu, jak moc je to pro Tebe pohodlné, jak žensky se v tom účesu cítíš... do teď, že sis připadala jako malá holka :-)

nemůžete proboha srovnávat tetování a náušnice či piercing s vlasama Tetování je napořád, vlasy se mění, dají změnit.
A manžel si Denisu bral proto, že ji má rád, nebo jako doplněk svého image? Nechápu. Já se nikdy doma neradila, co si nechám udělat s vlasama, jakou barvu nebo střih. Manžel jen občas řekl, že takhle příště raději ne, že mi to nesluší, nebo zase dobrý, sluší ti to. Chlapa který by mě kecal do toho, co mám na hlavě, bych hezky poslala do prd..e.

Můj přítel je taky fixovaný na dlouhé vlasy, tvrdí že žena s kratkýma vlasama neni žena nýbrž chlap. A jak již tu zaznělo, pravda bude vždycky někde uprostřed. Máš právo změnit stereotyp, ale chlap je jako dítě, na něj musíš pomalu a s citem.

Chápu, že to pro něho musel být šok, ale mluvit bych si do toho nenechala. Jsou to moje vlasy a jestli takhle vyšiluje, tak není něco v pořádku. Taky bych si připadala jako věc, kterou si bral ne proto, jaká jsem, ale jaké mám vlasy.
Mám zaplaťpánbůh velice tolerantního manžela a kdybych přišla třeba zelená, tak jen protočí panenky a mávne rukou. To samé bych udělala já, kdyby přišel s nějakou velkou změnou.

Ono to fakt možná chtělo aspoň upozornit nebo zpočátku zvolit nějaký ne tak radikální obrat. Pokud tvého muže krátkovlasé brunetky nevzrušují, tak i kdyby si tvé povahy vážil nevímjak, tak ho prostě nevzrušíš. S tím nic nenaděláš