Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

sharon: Já se dívala fakt jen jednou a byla tam jakási slečna a v přímém přenosu svému bývalému ukázala jejich společné dítko. On tam byl se svou nynější ( myslel že ho zve kámoš z vojny ) a o nějakém těhotenství neměl ani ponětí. Ta nádhera si celé to divadýlko schovávala před kameru. Od té doby si myslím že se tam lidi chodí hlavně ukazovat - možná se pletu, ale některé věci před kameru fakt nepatří.

Weronic-ka: jako názor

sharon: no nic, to by člověk nevěřil, jak se pobaví na diskuzi o tak smutném tématu

Ota:

bohunka: já se na to dívám furt, slovenská je lepší a emoce vydýchám v pohodě, si popláču někdy a je to....o tom je ten život sám, různé lidské osudy , někdy nad nimi i rozum stojí..!

jelítko 10.59 : Já mám pořád pocit že WASUBE patří do pořadu Pošta pro tebe. Jednou jsem se na to dívala schválně a tu dávku emocí jsem nevydýchala. Tahleta se svýma teoriema o příčinách alkoholismu by se tam hodila.

wasube: ma napadla velmi sprosta vec vopred sa za nu ospravedlnujem a bude to hrozne ale napisem.....ak by bola situacia v opacnom garde ty na smrtelnej posteli a tvoja mamina/hoc aj dospela osoba/ by za tebou nechcela prist ze prepac nebud taka sebecka som stara aj ja uz mam svoje zdravotne problemy nemozem uniest pohlad na teba asi by som aj skolabovala pripadne dostala aj infarkt ak by som ta zbadala a mala sa s tebou rozpravat ci pozerat na teba...vies prepac musim sa aj ja chranit....nemozem a asi ani za tebou nepridem....
je to len priklad hodne blby viem ale preco len male deti sa maju chranit teda?dospelym sa moze nalozit kolko to len ide az kym nepoddaju?a potom co potom povieme ze ved bol dospely a co asi ho "zlomil" nejaky zazitok z detstva nie toto.....
podla mna veci sa maju riesit primerane veku a z ohladom na situaciu a zvyklosti v rodine....

Majucha

Když si vzpomenu na svoje dětství a prožitky, tak si spíš myslím, že malé děti to naopak snášejí tak nějak nejlíp nebo nejpřirozeněji. To až my dospělí ze smrti děláme tabu, hrůzu, popíráme její přirozenost, zatahujeme do toho různé další společenské aspekty, morálku, víru a spostu dalších okolností, které tomu dodávají ten trýznivý průběh.
Já myslím, že když se to těm dětem nějak pěkně vysvětlí, tak z toho trauma mít nebudou a vezmou to jako normální věc.

Miochodem - trochu od věci - jdna naše úča za základce byla velice akční a coby haranty na prvním stupni nás imrvére tahala po nějakých exkurzích. A všechno to byly podniky typu Pankrácká sekerárna, krematorium ve Strašnicích, kde nám fakt ukázali přímo v peci, jak se spaluje mrtvola. No, a alkoholik byl makonec ze třídy jen jeden . Tedy ale bylo to vážně hnusný, to zas musím uznat, o té praskající lebce se mi taky zdálo docela dlouho.
Jenže to je něco jinýho.

jelítko: neruš, šla vařit.......

wasube - já jsem tak= ateista, nevěřím absolutně v nic, ani v posmrtný život... proto nemám ráda, když někdo zemře a do dětí se tlačí slova typu - je v nebíčku, vzali si ho andělíčci.. to už sem tady ale psala... ale realita, to je to,co má smysl vkládat do člověka už od dětství... žádné báchorky, ale tak, jak to opravdu je... když někomu např. zemře někdo blízký, kdo se upije k smrti nebo se předávkuje drogami, tak nevykládat něco ve stylu, že je už dobře a leží v nebíčku, ale prostě narovinu, at je dítě sebemnší - nevážil si života, tak se upil.. nebo zfetoval... je to svinstvo.... jedině tak si dítě začne vážit samo sebe a i druhých... víc k tomu asi nemám co říct... běž vařit

Jadvinka: moc tě chápu...moje maminka mi zemřela v 84 což je normální, ale bolí to taky dodnes, a tatínek taky,dnes si povídám s jejich fotorafiema u kterých stále svítí světýlko.....

wasube: vy asi hodně koukáte na televizi Nova a čtete Blesk, jinak to nechápu. no nic, zpátky k důležitým věcem

Nečetla jsem žádné příspěvky, tudíš nevím, o čem tady jiné píší... můj názor je ten, že si myslím, že dětem to neublíží... mě bylo taky nějakých 5-6 let, když mi umíral děda... dostal mrtvičku, ležel v nemocnici a když už na tom byl hpdně zle, tak nás mamka vzala do nemocnice se na něj naposledy podívat... dětská duše je jiná než ta dospělá, dětská duše je bezstarostná... se sestrou jsme se na něj přišli podívat, pohladily jsme ho a dali mu sbohem... potom se šli na chodbu, mamka tam ještě s ním zůstala a my se segrou sme si na podlaze skákali panáka a neuvěřitelně sme se bavili... prostě si myslím, že ta dětská duše má spousty myšlenek, a na to zlé brzy zapomene... za pár dnů děda zemřel a my sme šli na pohřeb... děda tam ležel za sklem a kdo chtěl, šel se podívat... moje mamka ho už nechtěla vidět, chtěla si ho pamatovat takovýho, jaký byl, když žil... její tehdy těhoná sestra tam šla a zhrotila se tam.. já i sestra sme tam šli a dívali se na něj... vydrželi sme tam nejdéle a ještě nás odtamtud museli vléct... protože sme nikdy nepoznali smrt, nevěděli sme s čím "máme tu čest", tak nás to velmi zajímalo... můžuž říct, že jsem za to ráda, protože ted už bych to vidět nechtěla, neměla bych na to nervy... ale nijak mne to nepoznamenalo - možná jedině tak, že si od malička uvědomuji svoji smrtelnost, bojím se o svůj život, sem na sebe opatrná... možná proto sem nikdy nezačala kouřit - prostě sem se bála vdechnout ten kouř, protože sem si uvědomovolala, že to není dobré... poprvé sem zkusila cigaretu, když mi bylo 20let... někde sem dokonce četla, že by děti měli vidět, už od malička, jak vypadá smrt, co je to pohřeb, proč člověk umírá, jaké je na světě zlo... jeho to nijak psychycky nepoznamená, ale bude si uvědomovat špatné věci... pokud budeme do našich dětí cpát slova typu - že někdo musel jít do nebíčka pryč, andělíčci ho zali sebou a bude mu dobře - tak si dospívající dítě těžko bude vážit svého života... bude sí říkat, však mě bude dobře, tak co bych nezkusil (např drogy...) nejlepší pro dítě je realita - jedině tak si uvědomí, že je smrtelný a bude si vážit sebe i ostatních... já to takhle mám a sem ráda, že si mohu vážit života...

wasube: nemam nic proti tvojim nazorom kazdy nejaky mame ak ty svoje deti "chranis" tak ich chran. snazime sa viac menej o to vsetky....a ver ze moja mamina aj ked 80 rocna nas chranila tiez. nikdy sme neprestali byt jej malymi detmi ktore treba chranit poucovat alebo aj sekirovat .Ak deti nechu ist k lozku smrtelne choreho jasne ze by som ich tam netahala ani nijak "nenutila". sami sa rozhodnu co su schopne uniest s pohrebom to iste.Nas je osem surodencov a vsetci sme iny aj ked sme dostali kvazi rovnaku vychovu...napr ani jedna sestra nestala teraz pri rakve lebo povedala ze to nemoze uniest nikto jej to nezazlievame je to jej riesenie problemu ja s mojou dcerou sme pri rakve stali chcela stat pri nas nenutila som ju. plakala aj ona a verim ze to bolo to co "potrebovala" dostat zo seba smutok ako aj ja a raz vidiet ze je koniec ze babka sa nevrati ze nebude ked prideme domov ku nej. ze uz jej nepoda cukrik zuvacku....nevidim dovod ochranovat ju do napr 18-tky a teraz si dospela a sup do reality a zacne sa na nu vsetko valit z kazdej strany....len potom si myslim ze by ju mohlo s toho "picnut" a samo nevlacim ju po pohreboch a po marniciach ale prislo to a "odzila" si to s nami a doma sme dost o tom rozpravali...ziadne hororove sceny na co sa spytala na to dostala odpoved.a uz len verim ze sa mne nenaplni to co tebe ze sa s nej koli tomuto stane alkacka ci daka ina zavislacka.

tebe len prajem aby ta mal kto na smrtelnom lozku navstivit pohladit dodat optimizmu ci len v klude vypocut tvoje reci a aby si bola taka jak teraz pises nebola sebecka a nechcela pri sebe niekoho komu to moze "ublizit" a poznamenat ho na cely zivot.Hlavne nech vsetci dorastu a nie su vtedy detmi lebo by mohli mat traumu ako ty aj po cely zivot.