Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Jsem vdaná, za dva měsíce čekáme narození prvního dítěte. Můj manžel mi vždycky velice imponoval, líbilo se mi, že není žádný pecivál. Má spoustu zájmů, které jsou časově náročnější, což mi nikdy nevadilo. Sama jsem hodně sportovně založená a nikdy jsem nedokázala jen tak nečinně sedět u televize.
Už když jsme spolu chodili, panovala mezi námi naprostá důvěra, ani jeden z nás se nikdy nesnažil toho druhého jakkoli omezovat v jeho zájmech. Spoustu jsme jich sdíleli společně, ale zároveň jsme měli i každý ty své.
Můj manžel je, kromě jiného, i vášnivý potápěč a několikrát do roka vyráží se svou partou na různé výpravy. Nikdy mi to nevadilo, naopak, přála jsem mu to.
Když jsem otěhotněla, musela jsem své zájmy radikálně omezit. Na miminko se s manželem oba těšíme. Od pátého měsíce jsem doma na rizikovém těhotenství, mám nařízený klidový režim, který se snažím co nejvíce dodržovat. Bohužel, znamená to pro mne, že jsem často sama. Manžel je přes den v práci, večer si jde zaplavat nebo zacvičit, občas někam s kamarády, víkendy tráví často na horách.
Snažím se to chápat, ale přiznávám, že mi začíná vadit, jak na mne vlastně nebere žádné ohledy. Pro něj jsem teď „vyřazená z provozu“ a on se o své záliby ošidit nenechá. Když jsem se o tom s ním snažila promluvit, tak mne sice na oko chápal, ale vzápětí dodal, že když zůstane z donucení doma, bude akorát otrávený. Chápete? Bude otrávený z toho, že tráví čas se svou těhotnou manželkou!
Hodně se mne to dotklo a tehdy poprvé jsem uvažovala, zda jsem si vybrala správně a zda nebude manžel časem mě a dítě vnímat jen jako přítěž a kouli na noze.
Čím mne však šokoval ze všeho nejvíc, je jeho požadavek, který vznesl před pár dny a já ještě stále lapám po dechu, protože nemůžu uvěřit, že to myslel skutečně vážně.
Naskytla se mu možnost odjet na konci března za velice výhodných podmínek na tři týdny do Karibiku se potápět. Podle toho, co říká, by se mělo jednat o něco velkého, výjimečného, co se naskytne jednou za život. Jenže problém je v tom, že termín porodu mám 20.3. A on má obavu, že kdyby se miminko „loudalo“, mohlo by se narodit až po jeho odjezdu, což by prý velice nerad. Přes to všechno si moc přeje být u porodu.
A tak za mnou přišel s neuvěřitelným požadavkem, abych se pokusila vyjednat vyvolaný porod dva týdny před plánovaným termínem, protože to by prý stihnul jak narození svého dítěte, tak i první týdny po propuštění z porodnice.
Řekla jsem mu, že to přehání, že je blázen, chtít po mně něco takového. Vyčetla jsem mu, že je snad dost na tom, že nebere žádné ohledy na mne, ale že je nebere ani na naše dítě, které se ještě ani nenarodilo. Řekl mi, že to zbytečně dramatizuji, dva týdny před termínem je prý děťátko už zralé na to, aby se narodilo, a nic mu nehrozí. On si vůbec neuvědomuje, jak moc je sobecký!
Jsem z toho dost nešťastná. Na žádný předčasný porod jít nemíním (ostatně myslím, že z tak praštěného důvodu by mi ho v žádné porodnici ani nevyvolali). Zastávám názor, že teď je na řadě manžel, který by měl dokázat slevit ze svého a oželet tu potápěčskou výpravu. Zatím to vypadá, že víc než na dítěti a na mně mu záleží jen na tom, aby nic nenarušovalo jeho kratochvíle, kterým se rád věnuje.
Co byste dělaly s takovým chlapem? Jsem z něj dost zklamaná. Možná v tom hrají roli i těhotenské hormony a moje častá samota, že jsem tak přecitlivělá, ale nemůžu si pomoci. Jeho požadavek je přece nesplnitelný. Udělala by některá z vás něco takového?
29.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.JADVINA: Jo, třeba bude chtít dítě brát s sebou až bude větší. Je ovšem více než pravděpodobný, že za ten čas, který bude potřeba k tomu, aby dítě povyrostlo, se vztah s manželkou tak hodně naruší, že se oba vzájemně odcizí, bude mít každý svůj vlastní život, svoje vlastní zážitky (úplně odlišné), že už spolu nebudou mít nic společného. Pak už budou rozvedeni a tatínek si bude brát to dítě na své adrenalinové sporty, kde si to skvěle užijí
kareta: jsem rada, ze jsi to rekla za me... halt si nabehnul , pac ji zbouchnul
Stanik: Přesně tak, ani "láska na věky" nemusí trvat věčně ...
Odejít od manžela teď, pár měsíců před porodem, je téměř nemožné. Jen málokterá žena je tak silná, aby v této době zvládla rozchod a následně porod a starání se o miminko sama (co si budeme nalhávat - hlavně finančně). Takže bude nejlepší počkat jak se to vyvrbí časem, jestli bude manžel ochotný se přizpůsobit rodinnému životu. Možná si prostě ještě neuvědomuje svoji roli otce.
to jsou hrozný rady zdrhni,rozveď se...copak je to tak jednoduché,zůstat sama s děckem?odejít bez boje a hledat malému nového tatínka,sobě partnera?je mi mdlo!!Danka nezná muže týden,věděla koho si bere a určitě nebyla tak naivní,že si nemyslela,že dítě ho změní,problémy jsou na to,aby se řešlily a né že se od nich uteče!!!
Stanik: no holka u mně si trochu mimo mísu.Jsem se svým mužem 30 let.Od rodičů jsme 50km vzdáleni,takže o nějaké pomoci nikdy nemohlo být řeč.Byl na vojně,když jsme měli obě děti.Myslíš ,že si vzal puťku co se neuměla postarat?
Stanik: Mě vadí, když chlapi tvrdí, že oni dítě nechtěli, ale byli do něho vmanipulováni. Chudáčci malí. Pak to ale nejsou chlapi, ale měkkejši, čili nic obdivuhodného. Pokud se dnešní muž nechce nechat donutit k rodičovství nějakou slepicí, která je dobrá jen na sex a aby o něho pečovala, může se přece v dnešní době bez problémů domluvit s lékařem třeba v USA a nechat si udělat vasektomii. A ani to nikdo nemusí vědět.
Stanik: no tak ji neměl zbouchnout, dítě je taky dobrodružství, ale jiné, časově náročnějšší. Btw- nikdy jsem neměla lepší fyzičku jak s miminama, nachodila jsem tisívce kilometrů s kočárkem, plavala, jezdila na kole, klidně může sportovat i s ním, ale jde o to DOČASNĚ se omezit!
No, asi bych netrvala na tom, aby byl víc se mnou doma, nechala bych ho dejchat, ale ten Karibik zatrhnout! Co když Tě chytne dejme tomu laktační psychóza a něco se stane? Nikdy by si to pak neodpustil....
JADVINA: jenze on si bral babu, co sportovala s nim a byli hodne spolu.. nebarl si usedlou maminu, kterou ted proste nejakej cas chca necha bude...
majucha: Taky to tak vidím.
JADVINA: ja mam samozrejme tez chlapa, ktery se umi postarat. Nejakeho troubu co to nezvlad bych fakt vedle sebe nechtela.
Ale neni to ten typ co musi putku, co mu visi na krku, aby mel pocit , ze je chlap...
Krom toho, nic netvra vecne, ani laska k jedne slecne, jak se rika.a a KAZDE z nas se muze stast, ze manzel ci pritel ma najednou zajmy jinde a je vic nez zadouci se o sebe umet postarat
kareta: třeba ne.Až mrně povyroste bude ho chtít všechno naučit co umí sám -třeba,?
normálně bych mu zdrhla a nechala mu děcko! Stejně bude mít s takovou mužský vzor nahovno!
kareta:
jak jsem tolerantní, tak bych vážně uvažovala nad rozvodem a bojovala zuby nehty o svěření dítěte do péče otce!!!