Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Jsem vdaná, za dva měsíce čekáme narození prvního dítěte. Můj manžel mi vždycky velice imponoval, líbilo se mi, že není žádný pecivál. Má spoustu zájmů, které jsou časově náročnější, což mi nikdy nevadilo. Sama jsem hodně sportovně založená a nikdy jsem nedokázala jen tak nečinně sedět u televize.
Už když jsme spolu chodili, panovala mezi námi naprostá důvěra, ani jeden z nás se nikdy nesnažil toho druhého jakkoli omezovat v jeho zájmech. Spoustu jsme jich sdíleli společně, ale zároveň jsme měli i každý ty své.
Můj manžel je, kromě jiného, i vášnivý potápěč a několikrát do roka vyráží se svou partou na různé výpravy. Nikdy mi to nevadilo, naopak, přála jsem mu to.
Když jsem otěhotněla, musela jsem své zájmy radikálně omezit. Na miminko se s manželem oba těšíme. Od pátého měsíce jsem doma na rizikovém těhotenství, mám nařízený klidový režim, který se snažím co nejvíce dodržovat. Bohužel, znamená to pro mne, že jsem často sama. Manžel je přes den v práci, večer si jde zaplavat nebo zacvičit, občas někam s kamarády, víkendy tráví často na horách.
Snažím se to chápat, ale přiznávám, že mi začíná vadit, jak na mne vlastně nebere žádné ohledy. Pro něj jsem teď „vyřazená z provozu“ a on se o své záliby ošidit nenechá. Když jsem se o tom s ním snažila promluvit, tak mne sice na oko chápal, ale vzápětí dodal, že když zůstane z donucení doma, bude akorát otrávený. Chápete? Bude otrávený z toho, že tráví čas se svou těhotnou manželkou!
Hodně se mne to dotklo a tehdy poprvé jsem uvažovala, zda jsem si vybrala správně a zda nebude manžel časem mě a dítě vnímat jen jako přítěž a kouli na noze.
Čím mne však šokoval ze všeho nejvíc, je jeho požadavek, který vznesl před pár dny a já ještě stále lapám po dechu, protože nemůžu uvěřit, že to myslel skutečně vážně.
Naskytla se mu možnost odjet na konci března za velice výhodných podmínek na tři týdny do Karibiku se potápět. Podle toho, co říká, by se mělo jednat o něco velkého, výjimečného, co se naskytne jednou za život. Jenže problém je v tom, že termín porodu mám 20.3. A on má obavu, že kdyby se miminko „loudalo“, mohlo by se narodit až po jeho odjezdu, což by prý velice nerad. Přes to všechno si moc přeje být u porodu.
A tak za mnou přišel s neuvěřitelným požadavkem, abych se pokusila vyjednat vyvolaný porod dva týdny před plánovaným termínem, protože to by prý stihnul jak narození svého dítěte, tak i první týdny po propuštění z porodnice.
Řekla jsem mu, že to přehání, že je blázen, chtít po mně něco takového. Vyčetla jsem mu, že je snad dost na tom, že nebere žádné ohledy na mne, ale že je nebere ani na naše dítě, které se ještě ani nenarodilo. Řekl mi, že to zbytečně dramatizuji, dva týdny před termínem je prý děťátko už zralé na to, aby se narodilo, a nic mu nehrozí. On si vůbec neuvědomuje, jak moc je sobecký!
Jsem z toho dost nešťastná. Na žádný předčasný porod jít nemíním (ostatně myslím, že z tak praštěného důvodu by mi ho v žádné porodnici ani nevyvolali). Zastávám názor, že teď je na řadě manžel, který by měl dokázat slevit ze svého a oželet tu potápěčskou výpravu. Zatím to vypadá, že víc než na dítěti a na mně mu záleží jen na tom, aby nic nenarušovalo jeho kratochvíle, kterým se rád věnuje.
Co byste dělaly s takovým chlapem? Jsem z něj dost zklamaná. Možná v tom hrají roli i těhotenské hormony a moje častá samota, že jsem tak přecitlivělá, ale nemůžu si pomoci. Jeho požadavek je přece nesplnitelný. Udělala by některá z vás něco takového?
29.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj, je to síla, ale myslím, že to není, jak opakovaně píše Stanik: že žena chce, aby se muž změnil... do teď nebyl žádný problém, proto bylo soužití v pohodě, ale najednou přišla "krizová" situace, kdy Danka leží doma na rizikovém a manžel se takto projevil!!! Nemyslím si, že to je o nějaké změně chlapa, pouze o zjištění, že je sobec neskutečnej. Je smutný, že ta krize nenastala dřív, abys Danko toto zjistila (např. na vodě :)), že tě to potkalo v situaci, kdy nejde od něj jednoduše utéct, což by bylo asi nejlepší řešení... Tady jsou mé rady krátké. ROZHODNĚ žádný předčasný porod, neustoupit mu v jeho nesmyslném požadavku. Tady by měl ustoupit on sám, aniž bys ty ho nutila zůstat doma. Protože pak může být "otrávený" nejenom vůči tobě, ale i dítěti :( Zkus ho požádat, aby v tom období zůstal s tebou proto a proto... Pokud přesto odjede, neni pro tebe do života opora už nikdy, když není na tom začátku. Pak už je na tobě, jakým způsobem se s tim srovnáš nebo skončíš... Držim pěsti
a....: a dobre jsi udelala
clovek se nesmi dat
.gif)
Stanik: vypadá to,že ty jsi ta která je samostatná,emancipovaná a vůbec si ze vším umíš poradit,takové znám taky.Já jsem spokojená že až taková nejsem a že toho mužského potřebuju.A on je taky rád,že se cítí být vedle mě chlapem,který se umí postarat.
Do Karibiku si dneska může vyjet prakticky kdykoliv i se šnorchlem a brejlema, tak jakejpak výlet jednou za život? Tě tahá za fusekli
. Třeba já jsem už nohu na Karibskou hroudu položila dvakrát, aniž bych to vysloveně plánovala a nestálo to moc, jak si všichni mysleli.
Nečetla jsem diskusi, ale mě po přečtení článku napadlo, že i ten porod bere jako zážitek. Udělá si čárku, bude na to dlouho vzpomínat a chlubit se, jak to báječně zvládnul (On! Ne ty.) - ale tím to končí. Co cítíš ty ho asi moc nezajímá, pokud se s ním zrovna nepotápíš nebo nelezeš po horách. Co jsem viděla u kamarádek, tak porod je jedna věc, ale to po něm je snad ještě horší. Než se naučily a zvykly jak s dítětem zacházet, co chce, proč brečí, jak ho uklidnit, najely na nějaký režim ... tak byly aspoň dva týdny úplně na odpis. Zkus mu to nějak vysvětlit, že ho budeš potřebovat i mimo sál a potápět se vyražte za rok spolu
Stanik: Jasně, že patřím do kočáru, měla jsem ovšem období, kdy se mě z něj snažil jeden takovej vykopnout. To jsem se o svý místo rvala zuby nehty
Stanik: no to ano,oba věděli koho si berou.A Dance až do nedávna nevadilo,že je jaký je,ale teď je situace zcela výjmečná a to přece neznamená,že jak píšeš ho má stále za prdelí.Já se vyjádřila jen k této situaci
JADVINA: ja jsem te snad nekde oslovovala?
psla jsem a... - jelikoz uz jsem par jejich prispevku cetla, vim, ze si to umi zaridit dobre... nepotrebuje chlapi ochocovat... s Tebou to nema co delat
Kadla: 
JADVINA: jde o to, ze si vzala dorbrodruha... evidentne ji fascinovalo to, co ji ted vadi... ale tak to halt byva
jak uz jsem psala...
Když si muž bere ženu, doufá, že se po svatbě nezmění a ona se změní. Když si žena bere muže, doufá, že se po svatbě změní a on se nezmění.
Stanik: to myslíš mě?
.jpg)
Já jsem prve četla "Vzala jsem si soudruha a asi jsem neudělala dobře"
a....: ale tak ty patris do skupiny "kočárových" ne? takze tobe se nemuze stat, ze budes v situaci, ve ktere si byt nechtela... nepotrebujes rady
a....:
Kremzina: myslím,že tomu nahrává i dnešní doba.Znám plno rodin,kde děcka neustále slyší -nežeň se do svadby jen si užívej jak jen to jde nejdýl.Co se stane s takovým 35letým chlapem,který si do teď užíval a bydlel nedej bože v mamahotelu???A pak starej se o rodinu
Já vím, že někteří chlapi jsou kapánek mimo, ale tohle je dost ujetý. Chápu, že těhotenství není nemoc, ale být někde na druhým konci planety, když se má narodit první dítko, tudíž ani jeden netuší, co to obnáší- ať už péče o miminko nebo rozbouřené hormony- to je přeci nezodpovědný. Stát se může cokoliv a rozhodně bych trvala na tom, aby byl manžel doma, i za cenu toho, že bude "otrávený"... Je to od něj velmi sobecké a můžu říct za sebe, že bych mu tohle nikdy neodpustila.
Danko nedej se. Potápění mu neuteče a myslím si, že tohle by měl pochopit i ten největší sobec a egoista. Pokud stále nerozumí tomu, že by měl být ke konci těhotenství s tebou a následně ti být oporou, až se prcek narodí, tak je ten člověk absolutně nepoužitelný do společného života. Vždycky se totiž vyskytne nějaká fakt dobrá a neodolatelná nabídka a ty s dítětem budete až na druhém místě.
Stanik: myslímale,že z mého článku nic takového nevylplynulo.Ona ho nechce mít přece za prdelí,ona ho potřebuje mít v těžké chvilce u sebe tak o co ti jde.??
