Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Jsem vdaná, za dva měsíce čekáme narození prvního dítěte. Můj manžel mi vždycky velice imponoval, líbilo se mi, že není žádný pecivál. Má spoustu zájmů, které jsou časově náročnější, což mi nikdy nevadilo. Sama jsem hodně sportovně založená a nikdy jsem nedokázala jen tak nečinně sedět u televize.
Už když jsme spolu chodili, panovala mezi námi naprostá důvěra, ani jeden z nás se nikdy nesnažil toho druhého jakkoli omezovat v jeho zájmech. Spoustu jsme jich sdíleli společně, ale zároveň jsme měli i každý ty své.
Můj manžel je, kromě jiného, i vášnivý potápěč a několikrát do roka vyráží se svou partou na různé výpravy. Nikdy mi to nevadilo, naopak, přála jsem mu to.
Když jsem otěhotněla, musela jsem své zájmy radikálně omezit. Na miminko se s manželem oba těšíme. Od pátého měsíce jsem doma na rizikovém těhotenství, mám nařízený klidový režim, který se snažím co nejvíce dodržovat. Bohužel, znamená to pro mne, že jsem často sama. Manžel je přes den v práci, večer si jde zaplavat nebo zacvičit, občas někam s kamarády, víkendy tráví často na horách.
Snažím se to chápat, ale přiznávám, že mi začíná vadit, jak na mne vlastně nebere žádné ohledy. Pro něj jsem teď „vyřazená z provozu“ a on se o své záliby ošidit nenechá. Když jsem se o tom s ním snažila promluvit, tak mne sice na oko chápal, ale vzápětí dodal, že když zůstane z donucení doma, bude akorát otrávený. Chápete? Bude otrávený z toho, že tráví čas se svou těhotnou manželkou!
Hodně se mne to dotklo a tehdy poprvé jsem uvažovala, zda jsem si vybrala správně a zda nebude manžel časem mě a dítě vnímat jen jako přítěž a kouli na noze.
Čím mne však šokoval ze všeho nejvíc, je jeho požadavek, který vznesl před pár dny a já ještě stále lapám po dechu, protože nemůžu uvěřit, že to myslel skutečně vážně.
Naskytla se mu možnost odjet na konci března za velice výhodných podmínek na tři týdny do Karibiku se potápět. Podle toho, co říká, by se mělo jednat o něco velkého, výjimečného, co se naskytne jednou za život. Jenže problém je v tom, že termín porodu mám 20.3. A on má obavu, že kdyby se miminko „loudalo“, mohlo by se narodit až po jeho odjezdu, což by prý velice nerad. Přes to všechno si moc přeje být u porodu.
A tak za mnou přišel s neuvěřitelným požadavkem, abych se pokusila vyjednat vyvolaný porod dva týdny před plánovaným termínem, protože to by prý stihnul jak narození svého dítěte, tak i první týdny po propuštění z porodnice.
Řekla jsem mu, že to přehání, že je blázen, chtít po mně něco takového. Vyčetla jsem mu, že je snad dost na tom, že nebere žádné ohledy na mne, ale že je nebere ani na naše dítě, které se ještě ani nenarodilo. Řekl mi, že to zbytečně dramatizuji, dva týdny před termínem je prý děťátko už zralé na to, aby se narodilo, a nic mu nehrozí. On si vůbec neuvědomuje, jak moc je sobecký!
Jsem z toho dost nešťastná. Na žádný předčasný porod jít nemíním (ostatně myslím, že z tak praštěného důvodu by mi ho v žádné porodnici ani nevyvolali). Zastávám názor, že teď je na řadě manžel, který by měl dokázat slevit ze svého a oželet tu potápěčskou výpravu. Zatím to vypadá, že víc než na dítěti a na mně mu záleží jen na tom, aby nic nenarušovalo jeho kratochvíle, kterým se rád věnuje.
Co byste dělaly s takovým chlapem? Jsem z něj dost zklamaná. Možná v tom hrají roli i těhotenské hormony a moje častá samota, že jsem tak přecitlivělá, ale nemůžu si pomoci. Jeho požadavek je přece nesplnitelný. Udělala by některá z vás něco takového?
29.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
zuzano: Nezlob se na mě, vím, že tyhle tanečky provozuje hodně žen a přiznávám se, že na počátku manželství jsem je provozovala taky, ale pak mi to začalo připadat nedůstojné jak ve vztahu k manželovi, tak ke mně. Pokud něco chci a vím, že on to nevidí nebo nechápe, požádám o to přímo. Žádný křik ale takéžádné řeči o tom, jak je skvělý a jedinečný a jak bych to bez něho nedokázala. Takže sportovně zaměřené ženě doporučovat, aby začala hrát neschopnou naivku, no, já nevím. To by musel být idiot, aby jí to zblajznul.
Nika1:
můj muž je skvělej táta a dost dobrej manžel, ale musím mu do toho trochu pomáhat, protože založením je trochu sobec a dost velkej ignorant.To, co jsem psala Dance se mi osvědčuje už řadu let - když něco moc chci, netlačím na pilu, tvářím se soběstačně a tak nějak se snažím podsunout mu svůj požadavek, nejlépe tak, aby to vypadalo jako jeho vlastní nápad.Někdy je to sice náročné, ale troufám si říct, že naše manželství je spokojené a stabilní.Nechci generalizovat, ale od spousty ženských vím, že jim to tak funguje taky, navíc mám tři bráchy a od jejich partnerek vím, že jsou taky takoví jen v bledě modrém.Důležitý je výsledek - klid doma a pokud možno vzájemná výpomoc a kompromisy.Nido mi v tomto ohledu nevymluví nadřazenost našeho pohlaví.Prostě je to na nás, dostat je, kam potřebujeme a podle mě to nátlakem a hádkami nejde.Většina mužských nejsou takoví hajzlové a sobci, jen jsou prostě zabednění.Avěřím tomu, že to je případ i Dančina muže.
vzdy je to otazka kompromisov a dohody, len zaujem musi vychadzat zo oboch stran...da sa prekonat vsetko, ked sa chce....mozno si chlapec este neuvedomuje ako mu dieta prevrati zivot hore nohami, pripadne si to uvedomuje tento karibik je jeho posledny vykrik do tmy 
nemozeme vediet, co si mysli a co chce...nevie to ani Danka, preto by sa s nim mala o tom porozpravat...ale z pozicie buducej matky a nie z pozicie jeho manzelky 
Juana:
já nejsem zastánce furií - já si zkrátka zvykla všechno delat sama - když mu to nedojde, prosit ho a dekovat mu za veci, který by mel delat sám od sebe mi přijde z mý strany nedustojný.
zuzano,
souhlas 
Danka by si mela hlavne uvedomit , že narozením dítete - tedy koncem tehotenství to nekončí - spoustu aktivit nebude moct ani nadále delat, spousty akcí se učastnit atd. Mám pocit, že i ona si myslela, že dál bude vést 100% aktivní život, což je nesmysl. Vybrala si chlapa, který ji zjevně považuje za schopnou postarat se o sebe sama - to mu zcela určitě až dosud velmi ochotne dokazovala, tak co ted čeká? že v ní uvidí křehkou kvetinku, kterou je potřeba opečovávat?
ale hlavne si myslím, že všechno tohle dohadování je uplne zbytečné a předčasne - z článku mám pocit, že s nejvetší pravdepodobností se všechno stihne v termínu a hezky po sobe. u prvního našeho dítete manžel odjel asi po čtrnácti dnech na mesíc pryč , u druhého dorazil ze služebky dve hodky pred porodem, u třetího jezdil domu jen na víkendy a porod se taky organizoval podle jeho času - plánovaný císařský rez - přežili jsem všichni a nic z toho náš vztah nenarušilo.
Pokud by chtěl tvůj manžel znát všechna rizika vyvolávaného porodu ať se někde poinformuje.Je to neskutečně sobecké.Ať si jezdí kam chce,ale ať ti na dobu šestinedělí zajistí placenou ošetřovatelku, když jemu se to nehodí.Holt nemůže mít všechno, nebude u narození svého dítěte, bude Karibik.Ale tebe má povinnost Tebe a dítě zajistit a zaopatřit...Může být rád, že nemá za manželku mě, to by byl "karibik".
Ty jsi na rizikovém těhotenství a manžel chce vyvolat porod dříve. Nějak mi to hlava nebere. Bohužel sis vybrala egoistu a to ještě jsem dost mírná.S ním se do života moc počítat nedá.Děťátko bude nemocné, budou různé problémy a ty budeš vždy na všechno úplně sama.Někdy se tane, že až bude mimi na světě, tak se manžel trošku umírní, ale raději s tím nepočítej. nevím, co poradit.v každém případě to budeš mít hrozně těžké. Ale ono to svým způsobem má těžké každá.Držím prsty.
Tedy, ještě že dnes existují tak skvělé manželky, jako některé pisatelky. Chlap nemusí nic s narozením dítěte měnit a nedej bože se trochu omezit, ony se postarají o vše a chlap jen o své koníčky, jsou to tvrdé holky co zvládnou všechno, hlavně, aby se ony nezměnily k horšímu, chlap si přece může dělat co chce a neměnit se, nepomáhat, kokokoko!!!, dámy.
Pro autorku článku: tento manžel si jede po vlastní lajně, buď pochopí a chce pochopit, že dítě je i jeho a že slíbil v dobrém i ve zlém nebo to nepochopí a nechce pochopit, pak se možná časem buď rozvedou nebo i autorka se bude muset naučit žít po své lajně. Já bych se snažila se osamostatnit, ale dát mu to sežrat, že mám vlastní život i s dítětem a on taky moc nezapadá, protože nechce, a pak se uvidí. Každopádně důvěra v oporu je už v zadeli.
Jo, ještě myšlenka: asi bych moc neřešila jestli je nebo není u porodu.Pokud by mi něco vadilo, tak to, že budu sama samotinká šestinedělka.On si to asi představuje jako Hurvínek válku, ale porodem to teprve začíná...
Danko, tohle bych udělala já: řekla bych mu, ať jede, že to zmáknu sama a že mu pošlu fotky, snažila bych se být nad věcí, ženská se stejně musí spoléhat většinou na sebe 
.Vysvětlila bych mu, že vyvolávání porodu z takových důvodů je nesmysl a dál bych to neřešila.Netlačila bych, snažila bych se být v klidu a zkusila bych sama sebe přesvědčit, že tohle včechno nehraju 
, že prostě jsem silná ženská a dokážu to stůj co stůj.Jsem přesvědčená, že zanedlouho by i ten největší ignorant otočil, protože by byl přesvědčen o své nepostradatelnosti.Takhle totiž funguje mužský mozek.
Přeju hodně štěstí a síly.
rychlonožka: souhlas. V podstatě se nic jiného udělat nedá, když má být šance na to, aby to dál fungovalo. Akorát s tím "každá tam měla muže" - tedy u porodu - nesouhlasím, neb muž u porodu je podle mého názoru přítěž, a nemá tam co dělat. 
Ale to je věc osobního názoru a každá to holt bere jinak.
Upřímně, já sama kdysi byla velice moc "otrávená" z toho, že musím být doma sama se sebou těhotnou. Vadilo mi být "vyřazená z provozu", a naprosto tyto pocity chápu. Zejména poslední dva měsíce mi přišly nekonečné, a kdyby mi někdo navrhoval porodit o 14 dní dříve, radostně bych souhlasila. Na tom, být o dva týdny déle neforemná jak přefouknutá vzducholoď, nevidím nic přínosného, a příroda se mi v tomto směru patrně pomstila za toto uvažování tím, že jsem oba potomky naopak o dva týdny přenášela a úměrně tomu byli i velcí. Ale to je dávno, a konec konců i vedlejší a nedůležité.
Stanik: "jenze on si bral babu, co sportovala s nim a byli hodne spolu.. nebarl si usedlou maminu, kterou ted proste nejakej cas chca necha bude"
tenhle příspěvek jsi snad nemyslela vážně, že? 
Chlap, který si bere ženu s vědomím, že s ní chce mít děti, ale neuvědomí si, že to pro ně bude znamenat poněkud usedlejší způsob života, tak o takového nedospělce by snad nemohl nikdo stát 
a to nemluvím o tom, že se kolikrát naskytnou ještě horší věci v životě než porod dítěte, které člověka znatelně omezí na "svobodě" a rozletu, že
Juana: tak třeba můj muž o přítomnost u porodu sám hodně stál a já jsem ji velice ocenila. Porod druhého syna nestihl a bylo mu to hrozně líto.
rychlonožka: Co máte ženský pořád s tím chlapem u porodu? Já ho tam neměla ani v jednom případě a vůbec mi tam nechyběl, on se do toho nijak nehrnul a já po tom taky moc netoužila. Stejně by mi tam byl prd platný, měla jsem v ruce napíchnutý kapačky a nic jsem nemohla dělat. Takže tohleto bych chlapovi rozhodně nevyčítala.
Capelucita to napsala moc hezky - ono chlapovi mnohdy ani nedojde, že ho ta ženská potřebuje, a je lepší chválit a jednat s ním slušně, než ječet a přikazovat jako fúrie, takové jednání nikam nevede. Jasně že je to trošku divadýlko, mnohdy je člověk tak vytočenej, že by nejradši ječel a mlátil chlapa pánvičkou, ale to není diplomatické a opravdu to nemá ten efekt, snad jedině u párů, kteří si libují v italském manželství.
Opět bych zdůraznila, že Danka moc dobře věděla, koho si bere, čili neměla by počítat s tím, že se manžel nějak výrazně změní - jo změnit se může, ale spíš k horšímu (to jsem si vzpomněla na přitele mých rodičů, alkoholika, který byl původně jedním z jejich sportovního oddílu, kde se moji rodiče setkali. Po letech se na sport vykašlal a skončil tak, že vypil denně flašku rumu. Jeho manželka jednou řekla, že si ho vzala proto, že byl sportovec, takže nehrozilo, že bude vysedávat v hospodě... V době, kdy se brali, opravdu nepil) Takže Danka by se s tím měla nějak smířit - holt si vzala chlapa, který je asi po fyzické stránce vhodný otec, prostě takový ten přitažlivý typ, co podvědomě na samičky působí jako vhodný oplodňovatel, ale holt tyto typy nejsou nejvhodnější pro rodinný život.
Fiha! tak za toto by som asi chlapa vyhodila z bytu a myslim to celkom vazne. Chlapec si musi uvedomit, ze sa uz nebudes tocit okolo neho, ale okolo dietat a ak chce byt spravny tatka, mal by sa aj on tak spravat. Ja by som to nikdy nespravila. Dufala by som, ze bduem mat stastie aby bolo vsetko "natural" 
Podla toho, co pises, nemam pocit, ze sa tesi na dietatko. Berie to ako samozrejmost, fakt, ale nemieni akceptovat to, ze to ovplyvni jeho zivot. Neviem posudit nakolko je dolezite, aby bol otec pri porode, ale viem ti povedat ako velmi mi chybal, ked som ho potrebovala po porode, vtedy ho ty aj dietatko budete velmi potrebovat a po pravde, neviem, ci sa mozes spolahnut na to, ze bude pri vas stat. Ak si ten tvoj mysli, ze si bude aj nadalej vsetko pekne planovat ako doteraz, tak sa myli. Mala by si mu to cim skor vysvetlit, hoci si myslim, ze to nepochopi.
Teba materstvo zmenilo, chlapa vraj formuje az ked sa narodi dietatko. Mozno, ked ho prvykrat chyti do narucia, tak ho to zmeni, ale nikde nemas zaruku...
Zit s takym clovekom bude tazke, prajem ti vela sil 
A to mně se zas názor Capelucity moc líbil. Byla to rada, kterou možná Danka potřebovala slyšet. Dává jí to naději, než nad ním zlomí hůl - což se jí asi nechce.. Navíc ,co si budem povídat, chlapi jsou ješitní a potřebují dát najevo, jak jsou potřeba - možná že pak mu to opravdu dojde...
