Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Jsem vdaná, za dva měsíce čekáme narození prvního dítěte. Můj manžel mi vždycky velice imponoval, líbilo se mi, že není žádný pecivál. Má spoustu zájmů, které jsou časově náročnější, což mi nikdy nevadilo. Sama jsem hodně sportovně založená a nikdy jsem nedokázala jen tak nečinně sedět u televize.
Už když jsme spolu chodili, panovala mezi námi naprostá důvěra, ani jeden z nás se nikdy nesnažil toho druhého jakkoli omezovat v jeho zájmech. Spoustu jsme jich sdíleli společně, ale zároveň jsme měli i každý ty své.
Můj manžel je, kromě jiného, i vášnivý potápěč a několikrát do roka vyráží se svou partou na různé výpravy. Nikdy mi to nevadilo, naopak, přála jsem mu to.
Když jsem otěhotněla, musela jsem své zájmy radikálně omezit. Na miminko se s manželem oba těšíme. Od pátého měsíce jsem doma na rizikovém těhotenství, mám nařízený klidový režim, který se snažím co nejvíce dodržovat. Bohužel, znamená to pro mne, že jsem často sama. Manžel je přes den v práci, večer si jde zaplavat nebo zacvičit, občas někam s kamarády, víkendy tráví často na horách.
Snažím se to chápat, ale přiznávám, že mi začíná vadit, jak na mne vlastně nebere žádné ohledy. Pro něj jsem teď „vyřazená z provozu“ a on se o své záliby ošidit nenechá. Když jsem se o tom s ním snažila promluvit, tak mne sice na oko chápal, ale vzápětí dodal, že když zůstane z donucení doma, bude akorát otrávený. Chápete? Bude otrávený z toho, že tráví čas se svou těhotnou manželkou!
Hodně se mne to dotklo a tehdy poprvé jsem uvažovala, zda jsem si vybrala správně a zda nebude manžel časem mě a dítě vnímat jen jako přítěž a kouli na noze.
Čím mne však šokoval ze všeho nejvíc, je jeho požadavek, který vznesl před pár dny a já ještě stále lapám po dechu, protože nemůžu uvěřit, že to myslel skutečně vážně.
Naskytla se mu možnost odjet na konci března za velice výhodných podmínek na tři týdny do Karibiku se potápět. Podle toho, co říká, by se mělo jednat o něco velkého, výjimečného, co se naskytne jednou za život. Jenže problém je v tom, že termín porodu mám 20.3. A on má obavu, že kdyby se miminko „loudalo“, mohlo by se narodit až po jeho odjezdu, což by prý velice nerad. Přes to všechno si moc přeje být u porodu.
A tak za mnou přišel s neuvěřitelným požadavkem, abych se pokusila vyjednat vyvolaný porod dva týdny před plánovaným termínem, protože to by prý stihnul jak narození svého dítěte, tak i první týdny po propuštění z porodnice.
Řekla jsem mu, že to přehání, že je blázen, chtít po mně něco takového. Vyčetla jsem mu, že je snad dost na tom, že nebere žádné ohledy na mne, ale že je nebere ani na naše dítě, které se ještě ani nenarodilo. Řekl mi, že to zbytečně dramatizuji, dva týdny před termínem je prý děťátko už zralé na to, aby se narodilo, a nic mu nehrozí. On si vůbec neuvědomuje, jak moc je sobecký!
Jsem z toho dost nešťastná. Na žádný předčasný porod jít nemíním (ostatně myslím, že z tak praštěného důvodu by mi ho v žádné porodnici ani nevyvolali). Zastávám názor, že teď je na řadě manžel, který by měl dokázat slevit ze svého a oželet tu potápěčskou výpravu. Zatím to vypadá, že víc než na dítěti a na mně mu záleží jen na tom, aby nic nenarušovalo jeho kratochvíle, kterým se rád věnuje.
Co byste dělaly s takovým chlapem? Jsem z něj dost zklamaná. Možná v tom hrají roli i těhotenské hormony a moje častá samota, že jsem tak přecitlivělá, ale nemůžu si pomoci. Jeho požadavek je přece nesplnitelný. Udělala by některá z vás něco takového?
29.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Capelucita:
prosit, dekovat, chválit???
no to se mi snad zdá.
je to sobec, ale který chlap není ?
souhlasím s rychlonožkou - ať si jede... atd, jak popsala
Čím blíže se miminko narodí v termínu, tím lépe pro ně i pro Tebe. Vědělas, koho si bereš. Dej manželovi jasně najevo svoje stanovisko. Tak, jak pro něho jsou přednější koníčky, tak pro Tebe je prvořadé dítě. Pověz mu, že si má to svoje potápění užít. Požádej ho, aby doma před odjezdem udělal vše, co je potřebné a zároveň mu oznam, že mu psát ani volat nebudeš, protože budeš tři týdny fungovat za oba rodiče. Prostě bych mlčela, ať by se mi stýskalo jakkoli a soustředila se na to, co je momentálně důležité. Narodí-li se dítě před jeho příjezdem, nevyprávěla bych mu žádné podrobnosti, ale řekla mu jediné:Potřebovala jsem Tě tam, každá tam měla muže jen já tam byla sama. A ochudil ses Ty sám. Byla to situace, která se možná nebude opakovat. Já už druhé dítě s Tebou zřejmě plánovat nebudu......ať si to přebere. Nejsi přece žádná fňukna, ale sportovní holka, která něco vydrží. Ne každý muž stihne být u narození potomka. Možná by to nevyšlo, ani kdyby zůstal v Čechách. Někdy se to tak semele, a dítě je na světě, než tatínek přijede z práce. Je to fakt, holka, že když zůstane z donucení Tvého či na nátlak budoucích prarodičů, bude Ti to vyčítat. Takhle budeš mít navrch Ty. Ono Ti nic jiného nezbyde. Těžko ho změníš.
Člověk s kterým žiješ je sobec.S takovým nápadem nepřijde chlap,který se na miminko těší.Vždyť mu můžeš psychycky ublížit.Copat manžel mslí jen na sebe?
Už jste probírali,že až se dítě narodí,tak třeba bude hlídat a ty jsi půjdeš zaplavat,s kamarádkou popovídat,v zimě zabruslit?Zajímalo by mně,jak by na to reagoval!!
Proste, hlavne je potreba mu dat najevo, jak moc ho potrebujes nejen ty, ale i Vase mimi. Nekdy neni od veci nekolikrat zopakovat, ze ted je to na nem, jako na muzi, protoze je zdravy, silny, pohyblivy, protoze na tobe je donosit Vase mimi. Popros ho o kteroukoliv konkretni vec, podekuj, pochval 
Myslim, ze mashanka, medved a pod. ti dali opravdu dobre rady. Tzn. predcasny porod ty nechces, Karibik at si on sam rozmysli. Rekla bych mu, ze chapes, ze ma velkou prilezitost nekam vyrazit, na druhou stranu, ma take velkou prilezitost, kdyz bude doma. Muze videt, jak se narodi jeho potomek, muze videt jeho prvni dny. Je to jeho volba. Pokud nebude moci byt s tebou, nastehovala bych si domu preventivne maminku, kdyby nahodou. Pokud mozno uz ted. 
To, ze vikendy travi mimo domov a vecery taky, to chapu, ze ti ted vadi, ze se nudis. Na druhou stranu, co ho motivovat aktivitou u Vas doma? Muzes ho pozadat, aby ti uvaril veceri, namasiroval zada, donesl knizky z knihovny. Protoze jsi na rizikovem, tak muze pomalu pripravovat vybavicku pro mimco, vyprat, vyzehlit, vymalovat pokoj, vygruntovat cely byt, aby se miminko dostalo do cisteho prostredi. Sama asi vis, co vsechno je treba udelat a pripravit, takze predpokladam, ze Vas oba stejne ceka spousta aktivit, pri kterym musi byt predevsim aktivni tvuj manzel, protoze ty jsi na rizikovem. 
.gif)
Milá Danko, nečetla jsem co tu bylo napsáno,možná to tu už někdo psal. Pro tvého manžela je porod jen další atrakcí kterou nechce zmeškat.
Danko, je mi Tě skoro líto. Já myslím, že ty, jak si to popsala v článku, přesně víš, na čem jseš a co Tě s Tvým manželem čeká. O předčasném porodu nemá cenu se tady bavit, sama v tom máš jasno a víš, že to je blbost - nikdo ti tady nenapíše: "jdi do toho". A ani kdyby ti to někdo napsal, máš sama svůj rozum a v tomhle máš jasno. Někdo ti píše, že žena očekává, že se muž po svatbě změní - ale podle mne je normální, že se chlap přizpůsobí nové situaci-to se nemusí měnit v jádru, jen se přizpůsobí okolnostem.Udělá to rád, když se na dítě těší -což bych teda právě v tvém případě moc neřekla.Na co přesně se v souvislosti s děckem těší? Je hrozné, že mu asi budeš muset dávat rozkazem, aby byl s tebou doma v náročnějších situacích (třeba po porodu) - já si vůbec nedovedu představit, že ho to nenapadne samotného. Takové věci se přeci nenakazujou, to v láskyplném vztahu je přeci normální nebo ne? I když já si přála mít manžela u porodu a on se vyjádřil, že neví , a že asi ne...tak jsem mu to v podstatě nakázala a pak mi poděkoval, jaký to pro něj byl zážitek.. Musim říct, že sama jsem měla první půlrok s dětičkama náročný, nechtěly papat,s váhou šly dolu, já hrozně chtěla kojit nebo alespon krmit mateřským mlíkem, měla jsem ho málo, takže jsem o něj bojovala, nedělala jsem nic jiného než myla a vyvařovala lahvičky- kojila- dokrmovala z lahve- odsávala...psychicky jsem byla ztoho špatná a unavená a byla jsem moc ráda, když si manžel vzal dovolenou a pomohl mi alespon s tim dokrmováním z lahve. Prostě člověk si může malovat, jak poleze s měsíčním dítětem po kopcích, ale někdy je to náročnější dýl a pomoci je potřeba nejen v prvních dnech. Osobně si myslím, že pomoci od partnera bude potřeba již trvale.. máš o čem přemýšlet, držim palečky.
mashanka: 
.jpg)
Ono je to těžké, čekal od sobce, že pochopí, že je sobec - to prostě nejde - on to neumí pochopit, protože je sobec.
Budeš muset přistoupit od empatie k "teroru".
Pokud chce být u toho, až se vám narodí dítě, ať si to zařídí on. Tobě to nakonec může být jedno - ty u toho budeš - něco v tom smyslu bych mu řekla.
Stanik: az takove dite najdes, dej vedet. Postavim se do fronty....
lonkue: no a proc ne? u nas by stacila dobra linka na net a muze u toho i pracovat... ale pokud jde o me, taky by si to ditko musel jeste odnosit a porodit... a a pk se o nej bezvyhradne starat , jinak do toho nejdu
Stanik: no to mas stesti.... Kdo vi, kdy to vzdam a necham se oplodnit..... Pak ale pujde on na materskou....
lonkue: tak to jo
no nastesti na nas tyhlety vikendy fungujou silne akntokoncepce na oba
milá Danko to jsi napsala sama "Jeho požadavek je přece nesplnitelný. " a tak to je,neustupuj,a jaké ty máš zájmy, jak využíváš volný čas,využij tento čas pro sebe,pro své koníčky ať máš hodně síly až se malé narodí ,budeš mít nejméně 3 měsíce spousty práce,než se příchod nového človíčka zaběhne,pak už to bude stále lepší,hlavně si to užívej,je to krásné období v životě ženy a nenech si to otrávit sobcem, asi vydělává statisíce když má takové nápady. Přeji Ti hodně síly a optimismu a hlavně zdravé děťátko a držím Ti palce
Stanik: no vidis... me ta moje situace taky pripada padla na hlavu. Sama jsem netusila, ze deti tak dlouho nebudu chtit. Je mi 31. Brzo 32... Vdana jsem uz 8 let a manzela miluji a ve vsem si rozumime. Rozhodne je to muj "soulmate"... Ale predstava deti me zatim jenom desi... Jenom proste za tu dobu uz meho draheho znam a vim, ze si spoustu veci predstavuje jako "Hurvinek valku" a nedomysli vsechny konsekvence. Takze u znamych vidi, krasne roztomile male miminko a mysli si jak by bylo fajn to taky mit doma. Co uz nevidi, je ta kupa prace a obet, kterou musi prinest (predevsim zena). Souputnika menit nechci, ale obcas ho usmernim velmi otevrenym rozhovorem....
