Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Jsem vdaná, za dva měsíce čekáme narození prvního dítěte. Můj manžel mi vždycky velice imponoval, líbilo se mi, že není žádný pecivál. Má spoustu zájmů, které jsou časově náročnější, což mi nikdy nevadilo. Sama jsem hodně sportovně založená a nikdy jsem nedokázala jen tak nečinně sedět u televize.
Už když jsme spolu chodili, panovala mezi námi naprostá důvěra, ani jeden z nás se nikdy nesnažil toho druhého jakkoli omezovat v jeho zájmech. Spoustu jsme jich sdíleli společně, ale zároveň jsme měli i každý ty své.
Můj manžel je, kromě jiného, i vášnivý potápěč a několikrát do roka vyráží se svou partou na různé výpravy. Nikdy mi to nevadilo, naopak, přála jsem mu to.
Když jsem otěhotněla, musela jsem své zájmy radikálně omezit. Na miminko se s manželem oba těšíme. Od pátého měsíce jsem doma na rizikovém těhotenství, mám nařízený klidový režim, který se snažím co nejvíce dodržovat. Bohužel, znamená to pro mne, že jsem často sama. Manžel je přes den v práci, večer si jde zaplavat nebo zacvičit, občas někam s kamarády, víkendy tráví často na horách.
Snažím se to chápat, ale přiznávám, že mi začíná vadit, jak na mne vlastně nebere žádné ohledy. Pro něj jsem teď „vyřazená z provozu“ a on se o své záliby ošidit nenechá. Když jsem se o tom s ním snažila promluvit, tak mne sice na oko chápal, ale vzápětí dodal, že když zůstane z donucení doma, bude akorát otrávený. Chápete? Bude otrávený z toho, že tráví čas se svou těhotnou manželkou!
Hodně se mne to dotklo a tehdy poprvé jsem uvažovala, zda jsem si vybrala správně a zda nebude manžel časem mě a dítě vnímat jen jako přítěž a kouli na noze.
Čím mne však šokoval ze všeho nejvíc, je jeho požadavek, který vznesl před pár dny a já ještě stále lapám po dechu, protože nemůžu uvěřit, že to myslel skutečně vážně.
Naskytla se mu možnost odjet na konci března za velice výhodných podmínek na tři týdny do Karibiku se potápět. Podle toho, co říká, by se mělo jednat o něco velkého, výjimečného, co se naskytne jednou za život. Jenže problém je v tom, že termín porodu mám 20.3. A on má obavu, že kdyby se miminko „loudalo“, mohlo by se narodit až po jeho odjezdu, což by prý velice nerad. Přes to všechno si moc přeje být u porodu.
A tak za mnou přišel s neuvěřitelným požadavkem, abych se pokusila vyjednat vyvolaný porod dva týdny před plánovaným termínem, protože to by prý stihnul jak narození svého dítěte, tak i první týdny po propuštění z porodnice.
Řekla jsem mu, že to přehání, že je blázen, chtít po mně něco takového. Vyčetla jsem mu, že je snad dost na tom, že nebere žádné ohledy na mne, ale že je nebere ani na naše dítě, které se ještě ani nenarodilo. Řekl mi, že to zbytečně dramatizuji, dva týdny před termínem je prý děťátko už zralé na to, aby se narodilo, a nic mu nehrozí. On si vůbec neuvědomuje, jak moc je sobecký!
Jsem z toho dost nešťastná. Na žádný předčasný porod jít nemíním (ostatně myslím, že z tak praštěného důvodu by mi ho v žádné porodnici ani nevyvolali). Zastávám názor, že teď je na řadě manžel, který by měl dokázat slevit ze svého a oželet tu potápěčskou výpravu. Zatím to vypadá, že víc než na dítěti a na mně mu záleží jen na tom, aby nic nenarušovalo jeho kratochvíle, kterým se rád věnuje.
Co byste dělaly s takovým chlapem? Jsem z něj dost zklamaná. Možná v tom hrají roli i těhotenské hormony a moje častá samota, že jsem tak přecitlivělá, ale nemůžu si pomoci. Jeho požadavek je přece nesplnitelný. Udělala by některá z vás něco takového?
29.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
lonkue: souhlasim , ze bych ho nenutila byt doma etc.
co se tyka Tebe a ditek... pokud vis jak by to bylo, rozhodne bych si za rozhodnutim (zatim) nemit stala.
akorat teda nevim, jak to u vas je, jestli on chce a ty ne.. nebo chces, ale za splneni urcitych podminek... protoze chlapi se fakt predelat nedaji.. tak mozna vymenit souputnika? ( nemyslim to zle)
Juana: ??? nechapu... ja toho manzela nekritizuji. Vzdyt jsem napsala, ze bych nad nim jeste nelamala hul a otevrene s nim vsechno probrala.... Ano, ja jsem zatim neustoupila... Kdybych ustoupila, tak bych asi dopadla jako Danca a pak bych od vas dostavala kartac, jaka jsem blba a jak jsem to mela vedet od sameho zacatku, atp....
Juana: já taky 
Juana: 12:36 souhlasim
Aha, on chce děti, ty ne - takže ty jsi mu zatím taky neustoupila, pokud to dobře chápu. V tom případě mi není jasné, proč tu toho manžela tak kritizuješ.
Já bych ho teda nenutila být doma a nezakazovala bych mu to, pokud tedy Danka stojí o to, aby s ním dál žila a neuvažuje o rozchodu. Protože on možná horkotěžko bude souhlasit a zůstane doma, ale s velkou pravděpodobností to bude začátek konce jejich vztahu. Může se snažit ovlivnit jeho myšlení, aby dospěl sám k tomu, že nikam nepojede, ale když mu to zakáže, chlap se zašprajcuje a možná zůstane doma, ale pěkně jí to osladí, že je z něj podpantofelník.
Je spousta žen, které rodí samy, protože je partner opustil, a taky to zvládnou. Tenhle by holt byl (a to jen možná, není to jisté, klidně může Danka porodit včas) pár týdnů pryč.
Stanik: ja rozhodne ochoceneho manzilka nemam. A ani si ho neplanuji ochcocit, ale kdyz se mnou chce sdilet spolecny zivot, tak halt oba musime trochu ustoupit.Obzvlast pokud jde o deti, ktere on tak moc chce....
lonkue: jj, neni nadto mit misto psa ochoceneho manzilka
.jpeg)
Danka - 
Schválně jsem ještě nečetla příspěvky. Tvůj manžel je sobec nejhoršího kalibru. Vím,že o rozvodu jsi asi ani neuvažovala,ale mám strach, že pokud ho ani příchod miminka nezměnil, že ho nemůže změnit nic.A bude to spíš horší až se to malé narodí, jak si sama poznamenala,budete mu nespíš na obtíž oba, pokud by se kvůli vám měl něho vzdát. Teď bys v sobě měla zmobilizovat všechny síly a natvrdo mu říct, že pokud teď odjede,že už se nemusí vracet. Copak jemu nedochází,že teď bys jeho společnost potřebovala mnohem víc než kdy jindy? Co až se dítě narodí a on bude pryč, máš někoho, kdo ti pomůže?Jste manželé, dítě je vás obou a ty se nedej. Prostě doba, kdy jste si mohli každý dělat co jste chtěli, je pryč. Jste rodina. Manželství je vždycky kompromis, ale rozhodně to neznamená, že bude ustupovat pořád pouze jeden. Že ty budeš doma a on se bude dál chovat jako svobodný bez ohledu na vás dva. Samo, že se ta situace zlepší až bude dítko schopno s vámi absolvovat vaše aktivity. Ale teď by měl zůstat s tebou, ty ses taky musela vzdát svých aktivit. A navíc, nikdy nevíš co se může přihodit, to by mu nebylo hloupé odjet a tebe nechat samotnou? A vydírat se ne nenech, takové kecy, že by se s tebou otravoval doma
, tak proč si tě bral, když se s tebou otravuje? To tě bral jen jako parťáka na sport?
Bohužel znám taky takový případ, maminka je uvázaná u dvou dětí,tatínek si jezdí. Málokdy jedou společně,protože jak na potvoru je většinou jedno nebo druhé nemocné. A je přece logické,že s ním zůstane matka, ani jednou se nestalo,že by s ním zůstal tatínek a nebo,že by vzal alespoň to zdravé,ne jede sám,protože on chodí do práce a on si potřebuje odpočinout a on se přece nebude celý víkend starat o dítě, když je máma stejně doma, tak už je jedno,jestli s jedním nebo se dvěma. Prostě sobec a ten tvůj taky.
A předčasný porod? To nemohl myslet vážně, to nedělej v žádném případě.
A nedej se
Renee: i s miminem si můžou chlapi hezky užít zábavy...
http://www.youtube.com/watch?v=H6A0JU5pPnA&feature=player_embedded
Dance bych poradila at si proste dupne a jasne manzelovi nastavi mantinely. Panove jsou proste casto jako deti a sami nevi co je spravne a co ne. To mu musi manzelka ukazat sama. Proste ho na toto obdobi potrebujes doma a hotovo! Potapet se da i jindy. Sama mam za manzela dobrodruha a ja mu velmi zdatne sekunduji. Jezdime po svete, slezame skaly, sjizdime hory na kolech, raftujeme, atp. Oba dva proste silenci. Deti jeste nemame. Ja je zatim nechci. Manzel by chtel. Ale ja si velmi dobre uvedomuji, ze se toho vseho budeme muset vzdat, az budou deti. Aspon na par let. Ale uz ted mu jasne rikam, aby to svoje nadseni pro deti chladil, protoze az tu budou, tak si nebude moci takhle vyrazet (se mnou nebo beze mne). A taky je bohuzel pravda, ze tyto expedice a dobrodruzne cesty neco stoji. Jsou podstatne drazsi nez typicka plazova dovolena nekde v Turecku. Takze s detmi uz take nebude tolik financi na tak drahou zabavu. Ja myslim, ze neni vubec pozde. Proste si manzela dneska vecer posad ke sklenicce vina a vsecho s nim uprimne prober. Co od neho jako od otce a manzele ocekavas a jak se vam ted zmeni zivot. Pokud neni uplny debi a miluje te, tak te pochopi. Preji hodne stesti a dej vedet, jak to dopadlo...
No co, tak bude rozvod, no. Nic neobvyklýho. Akorát že s miminem se jí bude novej chlap blbě hledat.
Já bych teda nebyla ochotná čekat několik let, než bude dítě schopný nějakých sportovních aktivit a manžel nás dva vezme konečně na vědomí a nebudeme jen něco, s čím se doma pekelně nudí 
Oni prostě chlapi dokud nevidí toho malého človíčka, tak si neuvědomují (uznávám, jsou i výjimky), že se něco radikálně mění. Některým to trvá i déle a někteří to nepochopí nikdy. Z pohledu toho chlapa je to taky těžké - vybral si partnerku, která prozatím všechno podnikala s ním, jenže teď se něco podstatného mění a jemu to pořád ještě nedošlo. Nelámala bych nad ním hůl, neopouštěla bych ho - život s ním nebude rozhodně nudný a pokud je Danka stejného ražení, k nějakému kompromisu určitě časem dojde. Já jsem si taky zpočátku užívala šílených nápadů mého muže, například jsem potratila, když on byl na dva měsíce v Kanadě. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to taky a nikdy jsem mu to nevyčítala, že se mnou tou dobou nebyl. Je to prostě osud žen jako je asi paní Rakoncajová, paní Lopraisová a jiných. Ty máš výhodu, že sdílíš jeho koníčky.
Nevím, jestli má smysl dupnout si a oznámit mu, že nikam nepojede. Já osobně bych mu dala na výběr - buď odjede, ale může zmeškat narození prvního dítěte, nebo neodjede. Ovšem pouze za předpokladu, že bych měla někoho, na koho bych se mohla spolehnout, že by mi pomohl. On sám se ochudí o první dny svého potomka a je jen na něm, jestli časem dospěje k tomu, že byl debil, protože děti je to nejlepší, co ho v životě potkalo (cituji mého muže), nebo jestli k tomuto nikdy nedospěje a zůstane dál tím klukem.
Již ráno jsem se tu zmiňovala o Antarktidě a o dilematu mého muže, který nakonec zvolil mne. Místo něj tam pak jel jeho kamarád z oddílu, odkud se známe i my, a ten žije dobrodružstvím dodnes, i když už má podobně zaměřenou manželku a pokud vím, tak dvě děti (pokud jich nemá už víc). Léta spolu nemluvili, ale občas od něj čítávám články například v Koktejlu nebo jsem ho viděla i vykládat své zážitky v televizi. Jednu dobu například žili všichni někde v Indii a učili tam v nějaké škole - prostě i s dětmi se dá žít netradiční život. Mimochodem, i naše potápěčská parta cestovala do Chorvatska s dětmi a děti s námi jezdili na moře a nikdo z nich mezitím, co se rodiče potápěli, do moře nespadl. Pravda, měli na sobě raději vesty.
Mamina6: ČAU
pardon za vpád
Sobectví se dá velmi snadno prohlédnout už před svatbou, takže Danka jistě věděla, do čeho jde. Karibik mi samozřejmě přijde jako šílenství. Já měla třeba těhotenství bez problémů a vesele jsem chodila do práce, ale šestinedělí byla krize, byla jsem sešitá jak fotbalovej míč, bolelo to jako čert a manžel se musel otáčet - nakupoval, uklízel... Já zvládala jen malou. Proto si myslím, že by byl potřeba doma. Ženská toho tolik obětuje a chudák chlap se nepojede potápět... a ještě jedna věc - spousta chlapů ze začátku mimino moc nebere. Ono jen leží, řve, kadí a jí. Až později, když se začne smát jeho vtípkům, ho začne chlap více brát.
