Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Jsem vdaná, za dva měsíce čekáme narození prvního dítěte. Můj manžel mi vždycky velice imponoval, líbilo se mi, že není žádný pecivál. Má spoustu zájmů, které jsou časově náročnější, což mi nikdy nevadilo. Sama jsem hodně sportovně založená a nikdy jsem nedokázala jen tak nečinně sedět u televize.
Už když jsme spolu chodili, panovala mezi námi naprostá důvěra, ani jeden z nás se nikdy nesnažil toho druhého jakkoli omezovat v jeho zájmech. Spoustu jsme jich sdíleli společně, ale zároveň jsme měli i každý ty své.
Můj manžel je, kromě jiného, i vášnivý potápěč a několikrát do roka vyráží se svou partou na různé výpravy. Nikdy mi to nevadilo, naopak, přála jsem mu to.
Když jsem otěhotněla, musela jsem své zájmy radikálně omezit. Na miminko se s manželem oba těšíme. Od pátého měsíce jsem doma na rizikovém těhotenství, mám nařízený klidový režim, který se snažím co nejvíce dodržovat. Bohužel, znamená to pro mne, že jsem často sama. Manžel je přes den v práci, večer si jde zaplavat nebo zacvičit, občas někam s kamarády, víkendy tráví často na horách.
Snažím se to chápat, ale přiznávám, že mi začíná vadit, jak na mne vlastně nebere žádné ohledy. Pro něj jsem teď „vyřazená z provozu“ a on se o své záliby ošidit nenechá. Když jsem se o tom s ním snažila promluvit, tak mne sice na oko chápal, ale vzápětí dodal, že když zůstane z donucení doma, bude akorát otrávený. Chápete? Bude otrávený z toho, že tráví čas se svou těhotnou manželkou!
Hodně se mne to dotklo a tehdy poprvé jsem uvažovala, zda jsem si vybrala správně a zda nebude manžel časem mě a dítě vnímat jen jako přítěž a kouli na noze.
Čím mne však šokoval ze všeho nejvíc, je jeho požadavek, který vznesl před pár dny a já ještě stále lapám po dechu, protože nemůžu uvěřit, že to myslel skutečně vážně.
Naskytla se mu možnost odjet na konci března za velice výhodných podmínek na tři týdny do Karibiku se potápět. Podle toho, co říká, by se mělo jednat o něco velkého, výjimečného, co se naskytne jednou za život. Jenže problém je v tom, že termín porodu mám 20.3. A on má obavu, že kdyby se miminko „loudalo“, mohlo by se narodit až po jeho odjezdu, což by prý velice nerad. Přes to všechno si moc přeje být u porodu.
A tak za mnou přišel s neuvěřitelným požadavkem, abych se pokusila vyjednat vyvolaný porod dva týdny před plánovaným termínem, protože to by prý stihnul jak narození svého dítěte, tak i první týdny po propuštění z porodnice.
Řekla jsem mu, že to přehání, že je blázen, chtít po mně něco takového. Vyčetla jsem mu, že je snad dost na tom, že nebere žádné ohledy na mne, ale že je nebere ani na naše dítě, které se ještě ani nenarodilo. Řekl mi, že to zbytečně dramatizuji, dva týdny před termínem je prý děťátko už zralé na to, aby se narodilo, a nic mu nehrozí. On si vůbec neuvědomuje, jak moc je sobecký!
Jsem z toho dost nešťastná. Na žádný předčasný porod jít nemíním (ostatně myslím, že z tak praštěného důvodu by mi ho v žádné porodnici ani nevyvolali). Zastávám názor, že teď je na řadě manžel, který by měl dokázat slevit ze svého a oželet tu potápěčskou výpravu. Zatím to vypadá, že víc než na dítěti a na mně mu záleží jen na tom, aby nic nenarušovalo jeho kratochvíle, kterým se rád věnuje.
Co byste dělaly s takovým chlapem? Jsem z něj dost zklamaná. Možná v tom hrají roli i těhotenské hormony a moje častá samota, že jsem tak přecitlivělá, ale nemůžu si pomoci. Jeho požadavek je přece nesplnitelný. Udělala by některá z vás něco takového?
29.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala jsem si dobrodruha a asi jsem neudělala dobře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sofffie: no je to dost mpravdepodobny a ani bych se nedivila.. podle toho, jak se to zatim vyviji
Sofffie: Že váháš...
jo a ještě musí pochopit, že s sebou v žádném případě nemůžeš tahat malé dítě, takže kdyby si to nějak zařídil...
To je teda nedospělej sobec... Porod nevyvolávat v žádném případku!!!
Taky myslím, že už bude jedině hůř, takovej chlap není zrovna pro ženu opora... Buď se s tím, Danko, smíříš a budete mít docela příjemnej život, protože máte dost společných zájmů a on bude pořád klukovsky charismatický a imponující, nebo to s ním vzdáš a najdeš si jiného, hodného a spolehlivého (ale možná pro tebe trochu nudného) partnera. Snaha o předělání muže je zbytečná námaha. V každém případě přeju hodně štěstí a psychické síly - budeš ji potřebovat. 
Ještě mě napadlo - nedávno tu byl na ŠŽ článek o hyperaktivních rodičích versus peciválový synek. Co když dítě Danky bude podobně založené? Co potom udělá tenhle sobecký blb? Nechá je doma spolu samotné už napořád? 
Jo a ještě by nebylo od věci se mladýho zeptat, jak by se cítil on, kdyby třeba ležel v sádře v nemocnici (nebo seděl na vozíku - holt ono každé adrenalinové dobrodužství nemusí vyjít na 100%, že
) a ty bys mu oznámila, že prostě MUSÍŠ na ten pobyt s aerobikem u Jadranu, protože, co kdyby Jadran napřesrok vypustili a jestli by si risknul, že když bys teda nedejbože zůstala s ním, tak budeš strašně, ale OPRAVDU STRAŠNĚ otrávená, že musíš být doma s kriplem v sádře.... Ono se to v životě totiž může velice lehce otočit 
do karibiku muze jet pozdej nic mu neutece ale dite se rodi jen jednou to uz se vratit neda a mel by byt u porodu aby vedel co to obnasi
chytrájakrádio: nechci malovat certy .. predcasne porod je samozrejme kokotina.. nicmene si myslim, ze do Karibiku pan stejne pojede a kdyz ne, rozhodne na to nikdy jeho zena nezapomene...
Lisa: Souhlasím, Jsou prostě období, kdy musí jít zájmy a koníčky stranou. Však na to bude ještě v životě dost času. Prostě kategoricky říct - teď tě potřebuju doma a hotovo. Až se vyhrabeme z nejhoršího a zavedeme si miminkovský režim a všechno se srovná, můžem diskutovat o dalších akcích. On ten Karibik nikam neuteče. A když s ní teď zůstane, to přece neznamená, že musí sedět doma po celou dobu manželství.
tak v tomhle případě bych se vykašlala na takovou tu klasickou ženskou "velkorysost" a la vyber si sám, já se zlobit nebudu (jen tě budu k smrti nenávidět a bude tvůj problém, jak to napravíš), ale trvala STRIKTNĚ na svým. na žádne předčasnej porod nepůjdu, tečka. do karibiku nepojedeš, protože za chvíli rodím a ty tu budeš se mnou, tečka. můžeš jet příští rok, ted to prostě nejde. nemůžeš mít všechno, tak to v životě chodí.
.gif)
Heather: 
myslím, že by si Danka poradila i tak a nebyla by sama....já bych si asi řekla ať si jede třeba víš kam......buď na to přijde sám anebo mu není pomoci...
a....: chápu, ale nedá se to zevšeobecňovat........je hodně uspěchaná doba...
Nečetla jsem celou diskusi, snad nebudu opakovat už napsané - ale napadlo ho, že nejde jen o ten porod, ale že žena v šestinedělí potřebuje pomoc a oporu? Třeba s nákupy? nebo si vzít kočárek, jet s mimčem na dvě hodiny ven a nechat utahanou mámu vyspat? A to on jako by tě nechal porodit, pak vám zamával a tradá do Karbiku?
Mamina6: to je vubec nejlepsi reseni
sharon: To je přece úplně jiný model. Pro rodiče ne velmi zdravé, když na chvilku vypadnou od dítěte a jsou jen spolu. Kritizuju to, že je dnes obvyklé, že dítě je jen s jedním rodičem a nikdy nezažívá rodiče dohromady, nevidí je, jak spolu komunikují, řeší věci atp. což je od chvíle, kdy bere rozum dost podstatné pro vytváření vzoru pro svoji vlastní roli v budoucnosti.
Stanik: taky mám ten dojem, to raději rovnou můžu zlůstat sama s dítětem, a nemusím mít k tomu chlapa na "papíře", že??
