Lituju, že jsem znovu těhotná. Budeme mít pět dětí.
.jpg)
Možná mne některé z vás odsoudí a řeknou, že se rouhám. A určitě budou mít kus pravdy. Jenže já se potřebuju vypsat a možná v skrytu duše doufám, že mne pochopíte a třeba nějak povzbudíte. Momentálně mám totiž sama v sobě pořádný maglajz.
Jde o to, že jsem těhotná. To těhotenství nebylo z mé strany úplně chtěné, v podstatě jsem se nechala manželem přemluvit. A teď toho lituji. Ale po pořádku.
Je mi pětatřicet, manželovi dvaačtyřicet. Brali jsme se před třinácti lety, hlavním důvodem svatby bylo mé těhotenství. Ale samozřejmě i to, že jsme se měli rádi. Půl roku po svatbě se nám narodila dvojčata, dcerky. Dnes je jim dvanáct let. Myslela jsem si, že nám ty dvě děti budou stačit, nikdy jsem netoužila po příliš velké rodině. I ta dvojčata pro mne tehdy byl docela šok. Ale nakonec jsem se s tím smířila a brala to jako pozitivum, že to budu mít sfouknuté pěkně naráz.
Po sedmi letech se mi manžel svěřil, že by si moc přál syna, prodiskutovali jsme to a rozhodli se pro další dítě. Manžel mne ujišťoval, že samozřejmě, když to bude další holčička, nebude zklamaný. Po nějakém čase jsem otěhotněla… a narodila se Amálka. Já byla šťastná, její miminkovské období jsem si neskutečně užívala. Starší dcery byly ve škole a chodily i do družiny, protože tam měly spoustu zájmových aktivit a já se věnovala nejmladší holčičce. Doslova jsem si užívala ten luxus jednoho miminka. Manžel se sice snažil nedat nic najevo, ale určité zklamání, že se ani napodruhé nepovedl chlapeček, jsem cítila. Ale všechna čest, všem našim dcerám je báječným tatínkem a mně skvělým manželem.
Takže teď máme doma dvě dvanáctileté slečny, jednu čtyřletou a já jsem, na opětovné naléhání manžela, že máme možná poslední možnost vzhledem k věku, opět otěhotněla. Po pravdě, musela jsem se hodně přemáhat.
A teď přišel šok. Doktor mi potvrdil, že čekám opět dvojčata! Málem to se mnou seklo! Vím to už dva dny, zatím jsem to nikomu neřekla, ani manželovi. Snažím se s tím napřed srovnat, ale moc mi to nejde. Pět dětí! Honička s dvojčaty! Mám to už za sebou a vím, co to obnáší, akorát teď to bude o to horší, že už mi není kousek přes dvacet, ale pěknej kus přes třicet a doma mám dvě začínající puberťačky a k nim ještě další, poměrně malou dcerku.
Od včerejška pořád bulím, vůbec nevím, co mám dělat. Zcela vážně uvažuji o interrupci, ovšem je mi jasné, že manžel by s tím nikdy nesouhlasil. To vím bezpečně. S financemi ani s bydlením (máme velký dům) problém není, zajištěni jsme dobře, takže bychom všechny děti určitě dokázali bez problémů uživit a zabezpečit. Ale já mám prostě pocit, že tohle je už moc, to jsem nikdy nechtěla.
Pořád to řeším, promýšlím ze všech stran. Neumím si představit, jak bych to zvládla, protože, co si budeme povídat, i když je manžel opravdu skvělý a pracovitý, péče o miminka leží vždycky v té největší míře na ženě. Nevím, co mám dělat. Pokud bych se rozhodla pro potrat, musela bych to udělat tajně a manželovi zalhat, že jsem potratila spontánně. Ale tahle varianta se mi ani trochu nezamlouvá, lhát mu v takové věci by byla pěkná prasárna. Anebo mu to říct na rovinu a pak mám dvě možnosti: buď si děti nechat, protože on potrat chtít rozhodně nebude, nebo si ho vyvzdorovat a prosadit a tím zasadit do našeho vztahu hodně velký klín. On by to nerozdýchal. Jenže já mám pocit, že zas nedokážu rozdýchat ta dvojčata a celkem pět dětí.
Tak jsem se trochu vypovídala, ale líp mi nějak není. Řekněte mi, co byste dělaly na mém místě?
23.1.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lituju, že jsem znovu těhotná. Budeme mít pět dětí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Ach jo Lído,je mi z tvýho psaní těžko
...ty už si totiž od začátku další dítě vůbec nechtěla,jak píšeš:,, ...na opětovné naléhání manžela...jsem opět otěhotněla...musela jsem se hodně přemáhat...,, a z toho to všechno pramení
...spíš si myslím,že si ve skrytu duše doufala,že už se ti nepodaří otěhotnět,což se jak vidět nestalo a naopak se podařilo až moc
...nemá cenu tě tady odsuzovat nebo jakokoliv radit,prostě se s tím smiř,že následujcích pár let to bude náročný,moc se nevyspíš,ale zase na druhou stranu,bude u vás stále veselo
...a vůbec se neboj toho,že by si to nezvládla,už máš 3 děti,dokonce sis dvojčata už zažila,takže by tě v podstatě nemělo nic překvapit,si zkušená matka
...přeju ti hodně štěstí a hlavně zdravá miminka
sanbibi: 5:50 jako sorry, ale Lida pise,ze nejvetsi prace o deti spociva na zene a s tim souhlasim.
Me zas prijde jako hnus zapojovat starsi sourozence do pece o mimina a nicit jim tim detstvi a zlehcovat problemy druhych.
Ale to je vec nazoru.
.JPG)
Jestli jste schopní uživit děti 4, tak to páté už uživíte.
Bude to záhul - sama už víš, do čeho jdeš, ale jak to přijde, tak z toho rozjetého vlaku už vystoupit nejde...
Holky pomáhat se sourozenci možná budou, možná ne, ale ve svém věku by mohly zastat některé domácí práce.
U nás ve vsi bydlela rodina - chlap zase "dělal" holčičku... skončili u pátého kluka. 
Uplne prvni vec co mne napadla, nez si prectu ostatni prispevky je "klapzubova jedenactka" ale holcici 
JInak s potratem nevim, je mi lito nenarozenych deti a vim co to udela s psychiikou 
Lido, tezko rict, kdyz uz jste se nechala premluvit, tak jste vlastne souhlasila s pocetnejsi rodinou, bylo by to nefer vuci tem nenarozenym detem. To, ze jsou to dvojcata je vec druha
Pokud se rozhodnete deti nechat, bude to asi poradny srumec pro Vas, ale je dobre, ze jste zajisteni. Moje mamka byla z peti deti a ja si vzdycky rikala, ze jich taky budu mit pet. Pak jsem zase mela obdobi, kdy jsem nechtela ani jedno a ted mam dve, klidne bych brala i dalsi, ale uz je mi hodne let
Sousedka ma 4, starsi holky a mladsi dvojcata a dalsi ma starsi holku a mladsi taky dvojcata s odstupem rok a docela bych rekla, ze to zvladaji.
Tezko radit.
Jen je potreba si uvedomit, ze at se rozhodnete jakkoli, deti uz ted vnimaji jak o nich smyslite a jestli jste v spychicke pohode nebo ne. Kdyz se rozhodnete ze deti nechat, tak je nesmysl se trapit a tehotenstvi probrecet. Treba to nakonec budou ty nejbajecnejsi deti z tech peti.
A k chlapovi? Ten je na zabiti 
Nemam rada ty (pardon) pitomce, co za kazdou cenu musi mit syna. Chvalabohu, ze ten muj je normalni a u druheho ditete mu to bylo jedno. Taky ze ma toho syna (za odmenu) A ti, co chteji syny a hroti to, tak pak maji hodne holek a kluka ani jednoho. Tady taky jeden takovej chodi se ctyrma dcerama 
Mám pocit, že už ses rozhodla, že potrat není řešení. Ale ještě ses nesrovnala s tím, co bude. Držím pěsti, aby byly dvojčátka hodná a aspoň jeden byl kluk. Trochu mě děsí představa, že by se manžel zase nedočkal syna.
Snaž se na své situaci vidět pozitiva - manžel je ochotný a pomáhá a uživí vás. Na negativa zkus hledat řešení už teď, jak píše tuším sally - poshánět výpomoc začít organizovat.
Jen prosím, z pozice taky nejstaršího sourozence, nedávejte nejstarším na starosti tu prostřední. Zapojit do domácích prací v rámci jejich možností ano, ale ne chůvy. Pokud tedy nebudou chtít samy. Mohlo by to zadělat dost problémů ve vztazích mezi sourozenci. Bohužel znám z vlastní zkušenosti.
Myslím, že jen málokterá rodina může v dnešní době říct, že manžel dokáže uživit 7 lidí. To je obdivuhodné. Na druhou stranu pro každého znamená "uživit" něco jiného - pro jednoho to znamená jen jídlo a poděděné oblečení, druhý už přemýšlí, kolik budou stát děti na vysoké.
Spoléhat na starší dvojčata jako na pomocnice, jak je napsáno níže, mi připadá velice naivní. Nad miminama se třepe i dospělý člověk, z počátku je nejde dát na starost 12ti letým dětem, nehledě na to, že pubertální dcery nebudou mít zájem... Určitě bych uvažovala o paní na úklid / na vaření / chůvě, obzvlášť pokud si ji můžete finančně dovolit.
Rozhodnutí je jen na vás. Já osobně nezavrhuji ani jednu možnost, protože pořídit si 5 dětí mi v dnešní době, kdy se každé druhé manželství rozvádí, připadá velmi odvážné...
sanbibi nebuď světice, nikdy nevíš, co se ti přihodí a nad čím budeš muset uvažovat ty. Promiň, ale na tyhle rychlé soudy jsem alergická. Nevš o pisatelce nic. Má tři děti, už to je dost. A ano, pět dětí je hodně. Přemýšlí nad tím. A ty jí na její pochynosti v podstatě sdělíš, že jí pohrdáš za to, že je má. To spíš vypovídá o tobě.
Potrat?Jen to prosím nedělej!Četla jsem příspěvky holek,souhlasím s nimi.
Uvědom si ,že by Tvá lež o spontálním potratu mohla vyjít najevo,manžel to nevdýchá.Chápu,že 5 dětí je dost,ale máš to co mnohé ženy nemají,hlavně máš podporu v manželovi.Problém nemáte ani finační,máte velké bydlení.
Osobně si myslím,že pokud bys na potrat šla a lhala,tak to neuneseš,budeš se tím celý život užírat,dostaneš se do depresí.Přeji Ti hodně sil a hlavně radostí z malých tvorečků .Oni mají právo žít
.jpg)
tak jedno ano ale dve nechces...docela hnus velebnosti..to ze i uvazujes o potratu, k tomu se ani nebudu vyjadrovat... mas dve pomocnice, sve dcerky, prestan vymyslet kraviny a bud rada ze nemas vazne problemy
No, tak potrat je podle mě blbost. Sama jsi kývla na to mít další dítě (třebaže jsi asi tolik nechtěla...to by bylo na jinou diskuzi), ale teď přece nejde jenom proto, že se mi to tak úplně nehodí do karet, všechno skončit. Podle toho co píšeš sama víš, že potrat není řešení.
Takže gratuluju! Opravdu, bez ironie. A přeju aby dětičky byly zdravé a ty taky a všichni v pořádku.
Organizačně to bude náročnější, ale zase nebudeš mít pět prťavých dětí, ty nejstarší jsou sice v náročném období, ale náročném jinak než budou ty maličké. Asi bych dávala pozor aby na to všechno nedoplatila ta prostřední holčička. Sama mám jedno prostřední dítě, které je hodné, klidné, pohodářské (oproti těm krajním dvěma) a někdy zapomenu na to že ona taky potřebuje hodně pozornosti a času bez sourozenců.
Určitě bych se podívala po nějaké pomoci jak píše Sallie. Ono bys to fyzicky určitě zvládla, ale starší děti někdy potřebují mámu jen pro sebe i když je jim třeba dvanáct. Takže výpomoc je dobrý nápad.
Pocity co máš jsou myslím dost běžné pro ženy co zjistí že čekají dítě se kterým nepočítaly. Já jsem naše třetí neplánovala a i když jsem tu možnost úplně nezavrhovala jako něco mlhavého v budoucnosti, tak jsem byla dost v šoku když jsem zjistila že jsem těhotná. Měla jsem strach...to je normální.
Ty jsi čekala jedno dítě, místo něho máš dvě. To je určitě ještě větší šok. Ale zvládnout se to dá. 
No jestli nemáte problém s financema, začala bych řešit nějakou výpomoc. Řekni manželovi, že jsou to zase dvojčata a že už to prostě nezvládneš a že budete potřebovat alespoň prvních pár měsíců nějakou pomoc - je jedno jestli to bude paní na úklid / žehlení, nebo třeba objednávání hotových jídel pro zbytek rodiny, školka pro čtyřletou (jeslti se nedostane do běžné, tak zaplatit soukromou), chůva na pomoc s dvojčaty nebo já nevím co - ale opravdu bude potřeba trošku někde zasáhnout.
Zkus si promyslet, co by ti nejvíc pomohlo - uvařená jídla? Vyžehlené prádlo? Někdo kdo vezme miminka 3x týdně aspoň na dvě hodiny ven? Alespoň jedna prospaná noc týdně, kdy bude tatínek krmit z lahviček? Někdo, kdo obstará nákupy, abys nemusela se třemi ječícími prcky do sámošky? Někdo, kdo rozveze puberťačky na kroužky? Alespoň dopolední školka pro čtyřleťačku?
Zkuste doma vymyslet, co z toho je ve vašich silách (např. manžel udělá jednou týdně velký nákup autem a puberťačky budou průběžně dokupovat čerstvé věci jako mlíko a rohlíky; manžel bude obsluhovat jedno noční krmení nebo jednu víkendovou noc) a co bude potřeba zařídit (školku, pomocnici, větší auto do kterého nacpete všechny děti atd.) - a začít to organizovat a shánět už teď, aby bylo všechno zaběhnuté a připravené ještě před porodem (tj. čtyřletá chodila do školky, puberťačky nakupovaly atd.), abys to pak nemusela organizovat v okamžiku, kdy sama nebudeš vědět co dřív....
