Lituju, že jsem znovu těhotná. Budeme mít pět dětí.
.jpg)
Možná mne některé z vás odsoudí a řeknou, že se rouhám. A určitě budou mít kus pravdy. Jenže já se potřebuju vypsat a možná v skrytu duše doufám, že mne pochopíte a třeba nějak povzbudíte. Momentálně mám totiž sama v sobě pořádný maglajz.
Jde o to, že jsem těhotná. To těhotenství nebylo z mé strany úplně chtěné, v podstatě jsem se nechala manželem přemluvit. A teď toho lituji. Ale po pořádku.
Je mi pětatřicet, manželovi dvaačtyřicet. Brali jsme se před třinácti lety, hlavním důvodem svatby bylo mé těhotenství. Ale samozřejmě i to, že jsme se měli rádi. Půl roku po svatbě se nám narodila dvojčata, dcerky. Dnes je jim dvanáct let. Myslela jsem si, že nám ty dvě děti budou stačit, nikdy jsem netoužila po příliš velké rodině. I ta dvojčata pro mne tehdy byl docela šok. Ale nakonec jsem se s tím smířila a brala to jako pozitivum, že to budu mít sfouknuté pěkně naráz.
Po sedmi letech se mi manžel svěřil, že by si moc přál syna, prodiskutovali jsme to a rozhodli se pro další dítě. Manžel mne ujišťoval, že samozřejmě, když to bude další holčička, nebude zklamaný. Po nějakém čase jsem otěhotněla… a narodila se Amálka. Já byla šťastná, její miminkovské období jsem si neskutečně užívala. Starší dcery byly ve škole a chodily i do družiny, protože tam měly spoustu zájmových aktivit a já se věnovala nejmladší holčičce. Doslova jsem si užívala ten luxus jednoho miminka. Manžel se sice snažil nedat nic najevo, ale určité zklamání, že se ani napodruhé nepovedl chlapeček, jsem cítila. Ale všechna čest, všem našim dcerám je báječným tatínkem a mně skvělým manželem.
Takže teď máme doma dvě dvanáctileté slečny, jednu čtyřletou a já jsem, na opětovné naléhání manžela, že máme možná poslední možnost vzhledem k věku, opět otěhotněla. Po pravdě, musela jsem se hodně přemáhat.
A teď přišel šok. Doktor mi potvrdil, že čekám opět dvojčata! Málem to se mnou seklo! Vím to už dva dny, zatím jsem to nikomu neřekla, ani manželovi. Snažím se s tím napřed srovnat, ale moc mi to nejde. Pět dětí! Honička s dvojčaty! Mám to už za sebou a vím, co to obnáší, akorát teď to bude o to horší, že už mi není kousek přes dvacet, ale pěknej kus přes třicet a doma mám dvě začínající puberťačky a k nim ještě další, poměrně malou dcerku.
Od včerejška pořád bulím, vůbec nevím, co mám dělat. Zcela vážně uvažuji o interrupci, ovšem je mi jasné, že manžel by s tím nikdy nesouhlasil. To vím bezpečně. S financemi ani s bydlením (máme velký dům) problém není, zajištěni jsme dobře, takže bychom všechny děti určitě dokázali bez problémů uživit a zabezpečit. Ale já mám prostě pocit, že tohle je už moc, to jsem nikdy nechtěla.
Pořád to řeším, promýšlím ze všech stran. Neumím si představit, jak bych to zvládla, protože, co si budeme povídat, i když je manžel opravdu skvělý a pracovitý, péče o miminka leží vždycky v té největší míře na ženě. Nevím, co mám dělat. Pokud bych se rozhodla pro potrat, musela bych to udělat tajně a manželovi zalhat, že jsem potratila spontánně. Ale tahle varianta se mi ani trochu nezamlouvá, lhát mu v takové věci by byla pěkná prasárna. Anebo mu to říct na rovinu a pak mám dvě možnosti: buď si děti nechat, protože on potrat chtít rozhodně nebude, nebo si ho vyvzdorovat a prosadit a tím zasadit do našeho vztahu hodně velký klín. On by to nerozdýchal. Jenže já mám pocit, že zas nedokážu rozdýchat ta dvojčata a celkem pět dětí.
Tak jsem se trochu vypovídala, ale líp mi nějak není. Řekněte mi, co byste dělaly na mém místě?
23.1.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lituju, že jsem znovu těhotná. Budeme mít pět dětí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Cauky Lido to je strasne tezke radit - Tvuj zivot, Tvoje rozhodnuti
Ted je Ti 35 za 15 let 50 to Te deti budou jeste stale potrebovat, dneska 50tka zadny vek...Holkam je 12 kdyby se deti narodily tak si myslim, ze ve 12,13 a mozna 14ti Ti snad rady pomohou v 15ti -16ti to uz budou mit jine zajmy...Ja se vzdycky ridim - srdce a rozum v jedne rovine nejde jit proti srdci (clovek neni stastny at si nalhava co chce) a mozek (clovek musi byt trochu na zemi) nejlepsi pokud je to v rovine (aspon ja jsem tak nejstastnejsi)...Kdyz chladne prevlada jenom rozum clovek taky neni stastny...Trosku jsem i fatalista verim, ze se deji veci tak jak maji, mozna Ti ten "nahore" zrovna dava dve deti, protoze vi, ze se o ne postaras, ze to zvladnes...V zivote prochazime urcitymi zkouskami jeslti obstojime nebo ne...Na ty nejschopnejsi se toho zpravidla nejvice nalozi...Hodne stesti...
"...co byste dělaly na mém místě ? "
Já bych šla na potrat, ať se to tady někomu líbí nebo ne. S takovým chlapem, který holky nepovažuje za lidi, a ukecává ženu "o ještě jedno dítě - kluka", bych další dítě nechtěla a ani bych s ním nechtěla být.
Místo aby se těšil ze zdravých děvčat, urputně trvá na "pokračovateli rodu".
Nebere ohled na Tvé zdraví a staví Tě do závislé pozice.
Bála bych se, že až porodím další dvě holky, přičemž málokterá matka po dvojčatech zkrásní do podoby modelky, najde si nějakou jinou, se kterou toho kluka bude zkoušet dál.
Pak zůstaneš s 5ti dětmi na všechno sama.
I když zatím v tomhle věku nepřemýšlíš o důchodu (a není jisté, že za 30 let nějaký důchod bude) při povolání - žena v domácnosti Ti budou chybět "odpracovaná léta. Pokud vaše láska nevydrží až do smrti smrťoucí, tak Tě ve stáří budou muset živit děti.
A budou chtít ? Protože máš-li jedno dítě, je jasné že není nikdo jiný kdo by se postaral. Ale máš-li dětí 1+n, může se každý z nich zeptat "A proč já ?"
a....: No vidíš a z mého synka se kolem 12. roku stal ze stvoření, které jsem měla občas chuť uškrtit, kluk, se kterým se dá konečně rozumně vyjít .
A zhruba v tom věku se zajímal, jestli by nebylo ještě možné mu pořídit malého sourozence. A klidně by to mohla být i sestra. A to už jednu má a ví co obnáší konkurence.
Takže je to individuální.
a....: Jo. ale tady se nebavíme o rozdílu 1,(2) nebo 5. ale o rozdílu 4 nebo 5. a to už podle mě zas tak velkej rozdíl není.
ax: s tim souhlasim, Protoze rozvod je dneska bezna vec a panove a damy chytajici druhou mizu rovnez. takze byt na partnerovi uplne zavisly to fakt nikdy. A myslim, ze Oscar Wilde me hodne velkou pravdu , kdyz rekl:
"Muži vděčí své první ženě za úspěch... a svému úspěchu za svou druhou ženu" 
Ke čtvrtému těhotenství bych se přesvědčit určitě nenechala, ale to jen na okraj.
Pokud jste dobře finančně zajištění, máš dobré vyhlídky, že to zvládneš s pomocí chůvy nebo paní na úklid (případně obojího) a překleneš tak to nejnáročnější období.
Ale co dál? Až děti odrostou? Bude manžel stále tak dobře výdělečně činný? Nebo máte takové statky, že i jeho případná nezaměstnanost, pokles výdělku, by se na vašem životním standardu neprojevily?
Budeš po těch létech strávených doma schopna najít nějakou slušně placenou práci? Protože kdyby nedej bože manžel přestal vydělávat úplně a např. onemocněl, tak uživit 5 odrostlých dětí, to už vyžaduje hodně dobře placenou práci. I z těchto existenčních důvodů bych byla spíše proti.
a....: to máš pravdu
ax: Tak jsou i jiné varianty, kdy chlap přestane být tím živitelem rodiny. My vlastně dnes tak nějak nepočítáme s tím, že by člověk mohl taky relativně mlád zemřít ( no příteli teď umřel kolega na infarkt, 38 mu bylo, dvě malé dětičky..) nebo těžce onemocní, zmrzačí se. Prostě to plánování si budoucnosti má asi takovou hodnotu jako věštění z křišťálové koule.
Pro mě je rozdíl mezi "jen" matkou a chůvou nebo učitelkou v tom, že ta chůva je za to placená, a proto je na manželovi aspoň do jisté míry nezávislá. Například jsem zvyklá si v určitých věcech dopřávat a nepotřebuju, aby chlap věděl, kolik utrácím, ba dokonce aby mi to jednou vyčetl.
Až partnera za 20 let omrzím (nebo on mě) a vymění mě za mladší a budu na pracáku vyplňovat dotazník, ráda bych do políčka "praxe" napsala aspoň něco. Ale každý to má jinak a asi existují svazky, kde si partneři na 100% důvěřují, říkají si všecko a skutečně věří, že se nikdy nerozejdou a vždy budou jen za dobře.
.jpg)
Lído, věřím, že je to pro tebe šok - další dvojčata ...na druhou stranu - otěhotněla jsi záměrně a možná jsi s možností dalších dvojčat mohla trochu počítat.
Nech si to vše projít hlavou , promluv si s manželem,ale nedělej žádná nezvratná rozhodnutí, dokud v rámci možností nezklidníš své emoce,at neuděláš něco, čeho by jsi později litovala ( at už se rozhodneš pro nebo proti interupci) . A možná by jsi do situace měla zasvětit i starší děvčata.
tornado-lou: Asi takhle: o jedno nebo dvě se vždycky taknějak postráš, ale mít jich na krku 5, to už je jinej level.
ax: babiše nebo Kellnera mužou zavřít, nebo může přijít revoluce,znárodnění a všechno jim sebrat. to prostě nevíš nikdy a nijak. to by potom neměl nikdo žádný dítě nikdy
Verera: a víš jak se budou holky dvojčata chlubit před spolužačkama s kočárkem s dalšíma dvojčatama 
? to budou za hvězdy.
a....: 15:02 - krásný fór 
ax: Nojo, na to platí vtípek: chceš-li pobavit Boha, seznam ho se svými plány
