Nechce hlídat vlastní vnouče
Možná mne některé z vás po přečtení příběhu označí za sobce, ale já to vidím jinak. I když své mamince samozřejmě rozumím a chápu důvody, proč se najednou chová tak, jak se chová, přetrvává ve mně hořkost, protože si myslím, že mě pěkně podrazila.
Jsem její jediné dítě, víc jich prý nikdy nechtěla. Ani ona, ani táta. Ten bohužel před deseti lety zemřel a máma zůstávala celou tu dobu sama. Navíc onemocněla a už šest roků je v plném invalidním důchodu. Je ovšem zcela soběstačná, žije sama a všechno hladce zvládá.
Když jsem se vdala a čekala miminko, moc se na vnouče těšila. Slíbila mi, že až budu chtít ukončit mateřskou a vrátit se do práce, postará se o hlídání. Po roce jsem její nabídky využila. Mám zajímavou a velmi dobře placenou práci, avšak každý měsíc, který je člověk mimo, je zatraceně znát. Nechtěla jsem ztratit kontakt s profesí, a když byl synovi rok, uskutečnily jsme s mámou náš plán.
Každé ráno vozím Ondráška k babičce a odpoledne při návratu z práce ho vyzvedávám. Půl roku všechno fungovalo, ale teď to vypadá, že se to nějak hroutí. A zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli. V práci mi totiž byl nabídnut velice zajímavý postup, který však vyžaduje i občasné několikadenní služební cesty. Je to pro mne velká příležitost.
Když jsem to říkala mámě a ptala se jí, zda by mohla občas pohlídat třeba více dní najednou, její odpověď mě úplně uzemnila. Prý se mnou také chtěla na toto téma mluvit, ale z jiného důvodu. Chtěla by totiž svůj podíl na starání se o Ondráška výrazně omezit. Ne proto, že by ji to vyčerpávalo, ale proto, že se v jejím životě náhle vyskytla jiná priorita.
Maminka se zkrátka zamilovala. Poznala prý příjemného muže, scházejí si asi tři měsíce a jejich vztah se stále prohlubuje. A jelikož jsou oba už poněkud v letech, rozhodli se nemarnit zbytečně čas a užít si, co se dá, dokud na to ještě fyzicky mají. Začala mi nadšeně líčit, kam plánují cestovat, co všechno by chtěli vidět a poznat. První cestu podniknou už teď o Vánocích, takže s ní prý nemáme počítat; budou v Tunisku.
Abych to zbytečně neprodlužovala, výsledek je takový, že si mohu nejenom nechat zajít chuť na pracovní postup, ale rovněž se můžu rozloučit i s prací jako takovou. Máma prý od nového roku hlídat pravidelně nebude, mám si to zařídit jinak.
Jenže jak? Jesle u nás nejsou a najmout si chůvu a svěřit Ondráška někomu cizímu, na to nemám odvahu a vím, že by na to nepřistoupil ani manžel.
Všechno chápu a všemu rozumím. Vím, že maminka má právo na svůj život i na to, aby byla šťastná. Dítě je mé a mého muže, a je tedy naše odpovědnost, jak se o něj postaráme. Moje matka nám není ničím povinována. Přesto si nemůžu pomoci a její náhlé rozhodnutí beru jako podraz.
Je to mezi námi teď trochu napnuté. Já se cítím podvedená a ona má zase pocit, že jí nepřeju štěstí a myslím sobecky jen na to, co a jak je výhodné pro mne samotnou.
Co si o tom myslíte?
15.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 180 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechce hlídat vlastní vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Jsi sobec. Je to tvoje dítě a tvého manžela, proto byste se měli postarat sami. Matka není povinna vám hlídat dítě. Pomohla vám v začátcích, tak buď za to ráda. Sposta mladých rodin neměla ani ten půlrok...
koukam, ze uz vse bylo receno. Dite je tvoje, starej se. Jestli jsi se chtela venovat kariere a nemuzes si dovolit byt dele mimo, nemela sis vubec potomka porizovat
.
sevenofnine: proč bych se do tebe pouštěla. Máš pravdu. Mimochodem, její manžel má snad taky rodiče. Tak by taky mohli třeba vypomoct.
.JPG)
Souhlasím s příspěvky níže a maminka má pravdu - myslíš sobecky na to, co je výhodné pro Tebe.
Jak čtu, tak chceš budovat kariéru, takže z práce odejít nechceš, nezbývá proto, než - manžel zůstane doma na "mateřské" a Ty budeš zabezpečovat rodinu materiálně,
- najdeš chůvu - i mezi kamarádkama na mateřské nebo v profi firmě, která se hlídáním zabývá.
Maminka bude žít svůj život a hlídání bude jako příjemný bonus, Ty budeš dělat práci, která Tě baví, manžel pravděpodobně taky....
Jen mi trochu uniká z těch souvislostí to dítě....
.JPG)
Každá máte právo na svoje pocity, ale bohužiaľ mamka má na to právo.
Skôr by ste sa mohli dohodnúť, že pokiaľ si nenájdeš náhradu, nech to ešte chvíľu vydrží.
áááá, Jani, nejsi tak náhodou trošku rozmazlená? Tvoje maminka není povinna až do konce svých dnů pečovat o Tebe i celou Tvoji rodinu. Mám z článku pocit, že jsi zatím v životě dostala všechno na co jsi pomyslela a teď, když je malinká překážka máš pocit, že se Ti hroutí život a o vše přicházíš. Otázka na okraj, když máš tak super práci, kterou nechceš opusti, proč jsi si pořizovala dítě? Netvrdím, že matka je povinna sedět 24hod/7dní v týdnu doma s dítětem, ale když jsi od začátku věděla, že budeš v práci celé dny tak nějak nechápu, proč to dítě vůbec máš.
Než se do mě pustíte, tak upozorňuji, že mám dvě malé děti a pracuji z domu, tak jako většina žen na mateřské a chápu jak je vyčerpávající skloubit děti, domáctnost a práci, ale taky vím, že to jde i bez hlídací babičky. Prostě babičky mají svoje odstaráno, já bych taky nechtěla na stará kolena mít na starost malinké dítě na celé dny.
Nečetla jsem příspěvky, ale... No a? Tak se zamilovala, přej jí to. Ona si svoje dítě, tedy tebe, vychovala a taky má právo na svůj život. Vždycky mě vytáčí dcery, které si stěžují na matku, že jim nechce pomoci, ať už materiálně nebo hlídáním vnoučků. Ona se má z vnuků těšit, rozmazlovat je a občas pohlídat, ale ne je pravidelně hlídat, starat se o ně a vychovávat je místo tebe.Vnuci pro ni mají být radost a ne zodpovědností se vším všudy. A plný invalidní důchod taky nemá určitě jen tak z plezíru. Ono je to velice lehké si pořídit dítě, ale to sis měla rozmyslet dříve.
Souhlasím s tím co tu bylo řečeno. Píšeš, že si prožila hodně s nemocí. Maminka má nárok znovu zase začít žít, zamilovat se, cestovat, ..... a užívat si života dokud to jde a může. A to že se zamilovala je jenom dobře. Alespoň nebude stárnout sama. Mamince přeji hodně 
a ty si najdi chůvu, nebo si promluv s manželem proč nechce chůvu. Nebo není nějaká kamarádka, která by v nouzi vypomohla??
Myslím, že by byl od T e b e "podraz "se na ni zlobit, nebo si myslet, že Ti tím ublíží. Myslím si (také jako babička), že já bych asi stále vůbec nehlídala - jen občas - i když svá vnoučata také velice miluji. V našem věku je to už jiné - už nemáme tolik energie jako dřív a také máme rády někdy svůj klid. Máš dobrou práci - chceš pracovat, tak proč by dítě nemohla občas hlídat chůva? 
souhlasím se vším přede mnou... navíc - manžel by nesouhlasil s chůvou? Tak ať hlídá on, ne? Proč vůbec by se nedokázal o dítě postarat alespoň těch pár nocí, co budeš ty pryč?
Taky nějak nechápu kde je problém, souhlasím s tím co už tu bylo řečeno. Babička žádný podraz neudělala, Jana by měl naopak být ráda, že maminka našla partnera a že začíná znovu žít. Určitě by bylo hezké se trochu povznést a mamince zamilovanost přát přes to, že jí to trochu zkomplikuje život.
Jak psala Kotě - před pár dny tu byl článek o profesionální chůvě...jestli je Janino zaměstnání tak dobré, stojí za to překonat zbytečný strach, přesvědčit manžela a najmout chůvu.
Co se dá na tohle říct. 
Tvoje matka nemá žádnou povinnost starat se ti o dítě a dělat ti neplacenou chůvu a školku dohromady. To totiž doteď dělala - pět dní v týdnu, bez nároku na mzdu, od rána do odpoledne. A teď by, ó jak hrozné, ta osamělá paní v plném invalidním důchodu chtěla taky mít ještě vlastní život. No to si dovolila dost, že? Takový podraz! 
Milá zlatá, jestli máš tak velmi dobře placenou práci, můžeš si služby profesionální chůvy klidně dovolit. Zrovna před pár dny tu vyšel článek o tom, jaké to je chůvu mít, byla to zkušenost veskrze pozitivní. Jestli se na tom nedokážeš se svým mužem domluvit, máš holt smůlu. Tvoje matka není tvůj otrok, a jestli bereš to, že si po deseti letech osamění našla lásku, se kterou by si chtěla užít ještě něco pěkného, jako podraz, měla by ses stydět. 
Mám dvě malé děti a nikdy jsem nepřestala pracovat, dělám z domova. Kolikrát je to fakt náročné, moc toho nenaspím, a jsem vděčná svým rodičům, kdykoli si můžou aspoň staršího syna na chvilku vzít. Ale nikdy v životě bych si nedovolila je nutit, aby se mi o něj starali natrvalo. Moje děti, moje zodpovědnost, já jsem si je pořídila, já si to musím zařídit tak, abych všechno zvládala. Chápu tvoje zklamání, ale pokud o tu práci opravdu tak stojíš, zařídíš si to jinak. Pokud ne, vina za to rozhodně nenáleží tvojí matce, která toho pro tebe udělala skutečně dost - půl roku se ti full time starat o syna, panečku, která babička to dělá? 
.jpg)
Co se tyce podrazu - mamka Ti dala vypovedni lhutu, podraz by byl ze dne na den, to jo. Ale takhle by fungovala i placena chuva. Neprijemne, ale urcite se da neco zaridit. Jaky je problem s placenou chuvou? Pokud mas penize, tak se jiste nekdo spolehlivy da najit...
.gif)
jak nechce hlidat vlastni vnouce???? - chce to jenom omezit... uz 10 let je vdova, ktera se starala o tebe sama, ted nasla nekoho a tak ma pravo "dohnat", co odlozila... pokud je tvoje prace velmi dobre ohodnocena, tak si najmi chuvu na dny, kdyz maminka nemuze hlidat... nebo se vyprdni na praci a hlavne prej mamince stesti... MOJE nechtela hlidat VUBEC, tak ocen i to malo co pro tebe dela
Vychovávat dítě je výhradě povinností rodičů, nikoliv prarodičů.
Jejich životní etapa se posouvá o kousek dál a bylo by velmi nefér nutit je k tomu, aby dělali něco jiného, než kam je vede jejich řízený osud.
Na Tobě je zvládnout organizačně všechno, co sis v životě naplánovala. Buď budeš matkou a věnovat se práci i dítěti, anebo budeš budovat kariéru. Rozhodnutí je jen na Tobě samotné.
Od matky toto NENÍ podraz ani v nejmenším.
