Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Mám šestnáctiletou dceru, je v prvním ročníku na střední škole. Od jejích osmi let se o ni starám sama, s manželem jsme se rozvedli. On si založil novou rodinu a o dceru prakticky ztratil zájem. Já jsem pak dva delší vztahy sice měla, ale nikdy to nedopadlo, takže jsem sama. Ani mně to nevadí, zvykla jsem si.
Abych dceru zabezpečila, musela jsem se hodně ohánět. Ale šlo to. Na nějaké vyskakování jsme sice nikdy neměly, ale ani jsme kdovíjak nestrádaly. Dcera mi dělala radost, dobře se učila, a tak bylo celkem přirozené, že šla na gymnázium. V plánu má i vysokou školu.
A teď se stalo něco, co jí, ale nejen jí, pořádně zamotalo plány. Celá zoufalá za mnou přišla, že je těhotná. Byl to šok, absolutní. Ona je zoufalá, já na tom nejsem o nic lépe. V první chvíli jsem vybuchla, ale brzy mi došlo, že když budu řvát a hysterčit, ničemu tím nepomůžu. Už se stalo. Holka je na dně, kudy chodí, tudy bulí, protože samozřejmě otěhotněla se stejně starým spolužákem. Takže dvě děti, které si svou nezkušeností upletly dítě.
Jenže co teď? Dcera na mě kouká jako na spasitele a doufá, že to nějak vyřeším, sama si vůbec neví rady. Otec dítěte je ještě kluk, který je z toho vyjukaný snad ještě víc, než ona. Sešli jsme se i s jeho rodiči, to jsem si dala. Rodiče se od celé situace rázně distancovali a rezolutně prohlásili, že s tím nechtějí mít nic společného, dokonce měli tendenci to hodit na mou dceru, že ona jejich chudáčka svedla a ušila to na něj. Chápete to? Samozřejmě vztah těch dvou mláďat velmi utrpěl, takže se rozešli.
A tak jsme na to s dcerou zůstaly samy. A já jsem v koncích. Dcera hodila veškerou rozhodovací pravomoc na mne. Ona prostě neví. Neví, jestli chce jít na potrat, neví, jestli si to chce nechat. Když se jí zeptám, co by chtěla, řekne, já nevím, co myslíš ty? Jenže co já? Je to její život, její dítě, já za ni přece nemůžu udělat tak závažné rozhodnutí. Ať by bylo jakékoli, vždycky může být špatné.
Osobně nejsem příznivcem potratů, takže bych se přikláněla spíš k tomu, aby si miminko nechala, ale vůbec netuším, jak bych to zvládala. Holka musí studovat, všechno táhnu sama, zajistit k tomu ještě malé dítě včetně všech potřeb a zajištění péče, vůbec nevím, jak bych to mohla zvládnout. Stáhnout kvůli tomu holku ze školy a dát jí direktem, že máš dítě, tak se starej, bych sice mohla, ale to se mi taky nechce, je ještě tak mladičká, sotva vylízlá, připadá mi šílené na ni tohle všechno hned navalit a zamezit jí tak možnosti studovat.
Jako nejvhodnější se mi proto jeví varianta potrat, ale tady mám velké zábrany a bojím se, že by to mohlo mít následky. Jak na těle, tak na duši mé dcery.
Zlobím se na ni, za to, co se stalo, že ač byla poučená o antikoncepci a na téma sex jsme vedly hromady rozhovorů, přesto se tohle stalo. A zlobím se na ni i za to, jak se k celé situaci staví, že nechává odpovědnost čistě na mně. Nejradši bych jí řekla, ať si to rozhodne a zajistí sama, ale copak to jde? Kdyby jí bylo dvacet, neřeknu, ale v šestnácti?
Nemáte někdo nějaký nápad, jak tuhle šílenou situaci vyřešit? Jen prosím nepište adopce, o tom bych nebyla schopná uvažovat už vůbec. Pokud se rozhodneme, že se dítě narodí, tak s vědomím, že se o něj postaráme. Jen momentálně nevím, jak, vzhledem k naší situaci.
17.4.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
loupák: 
no přesně tak, jak se rodiče jako distancovali? a to toto jejich chlapečka znásilnila, nebo co? na sex musí být 2 (minimálně 
) tak jaképak distancování??
Něco jiného je, když otěhotní třeba slečna, která se narodila se stříbrnou lžičkou v ústech. Tam se pořídí chůva za drahé peníze a je to. Ale v rodině, kde se obrací každá koruna, rodiče otce se od všeho distancují a ty jsi samoživitelka...tam vidím značný problém.
Já mám za sebou taky mininterupci, je to už 10 let, bylo mi 19 a nelituji toho! nikdy jsem ani na okamžik nezalitovala, protože to dítě by bylo chudák! jeho otec je od školy na pracáku, makat se mu nechce, neviděla bych nikdy ani korunu, postavil se k tomu tak, že dítě nechce, rozešli jsme se a já jsem strašně ráda za to, že jsem tenkrát šla. a v 16 letech bych neváhala ani na vteřinu. ty bys to všechno odnesla, nebyla bys babičkou, ale znovu matkou, dcera by se těžko postarala o dítě v tomhle věku. dneska jsou holky úplně někde jinde, dřív to možná bylo "normální" a holky byly vyzrálejší, dneska jsou to prostě nezralé.
S něčím takovým jsem se potýkala před pár lety taky. Dcera se rozhodla pro interupci a taky na ni šla. Samozřejmě jsem měla velký strach, aby mohla ještě otěhotnět. Ale dopadlo to dobře, má dva zdravé kluky, kteří se povedli hned napoprvé.
Je opravdu ještě mladá, život má před sebou a starostí si ještě v životě užije ažaž. Je to ještě dítě.Volila bych interupci, která, když je včasná, je méně invazívní.
Mám dceru, které bude 16 za dva roky, tak tě chápu, jak ti je.
Vůbec bych se neodvážila kategoricky rozhodnout, jestli potrat ano nebo ne. Už jen proto, že by mi to dcera jednou mohla vyčíst. Líbí se mi, co píše sallie - sednout si a probrat všechny varianty. Taky to, jestli je možnost studovat dálkově, protože školu by dcera rozhodně dokončit měla.
To se stalo jedné mé kamarádce, když byla na střední, že v šestnácti otěhotněla. Ale protože byla cílevědomá, dodělala školu i s dítětem a dneska má krásnou dceru a už i vnoučata. Ale je fakt, že tenkrát byla jiná doba a nikomu nehrozilo, že zůstane bez práce a bez prostředků.
Zase dneska je spoustu mladých, kteří ještě po třicítce váhají, jestli dítě ano nebo ne, nebo to pak nejde.
Vždycky je něco za něco - když si dcera dítě nechá, přijde o volnost a spoustu možností, na druhou stranu dřív dospěje, nebude mít čas na "hlouposti" a nejspíš vás to i víc sblíží. A jak píše kareta, možná paradoxně bude mít víc času na učení. Hlavně, ať v žádném případě nenechává studia. Jedna dívčina v příbuzenstvu měla neplánovaně dítě "až" v 21 letech, ale protože není ani vyučená, může dělat jen nekvalifikovanou práci, což je v drtivé většině něco na směny, a je to s malým dítětem vážně problém.
Moc držím palce ke správnému rozhodnutí
Ač nejsem příznivcem potratů, v této situaci ho považuji za nejlepší řešení. Dcera má jen základní vzdělání, Šárka je samoživitelka, rodina kluka se distancovala.
Některé tu píšete, že není možné, aby dcera nepřijala odpovědnost a rodina kluka nepomohla, že se to musí řešit. - Šárka může dceři 100x vysvětlit, že má povinnosti, může ji hodit do vody a nechat plavat, může se soudit s rodinou kluka - ale stejně většina povinností včetně finančního zabezpečení by leželo na Šárce, protože by jí to nedalo - ona by byla ta, kdo s dcerou a vnoučetem tráví veškerý čas, ona by se snažila, aby dcera dokončila školu apod.
Draco: souhlasím s tebou, že v téhle situaci a hlavně v toto ekonomickém svraby je to pro budoucnost dcery to jediné řešení. Oproti myšlence ,že tady mohl být a vyrůstat člověk stojí myšlenka kde bvych dneska mohla být ,kdybych měla tu možnost a nemusela sedět doma s dítětem. A v horším případě si to pak vylévat na tom dítěti při každé příležitosti.
.gif)
Jak,že se rodiče toho kluka od všeho distancovali?
Tak to teda néééé,pěkně bych jim vysvětlila,že ať to dopadne jakkoliv,oni se budou pěkně podílet na všech následcích,co z toho vyplívají a pokud s nima nebude řeč,dala bych je k soudu,jste v právu požadovat od nich finanční podporu a můžou se stavět třeba na hlavu
.Hlavně se od nich nenech zastrašit a jejich keci,že jejich chlapeček nic-to všechno tvoje dcera,jsou trapný a s tím nikde neuspějou neboj
.Testy DNA neokecaj,takže na to rozhodně nebudete samy,to si vůbec nepřipouštěj....Držím palce,je to blbá situace a radit jestli potrat nebo ne se vůbec neodvažuju
Šárko, hlavně klid. Ač nejsem zastáncem potratů, myslím, že pro vaši rodinu to bude nejlepší řešení.Vadí mi ale přístup Vaší dcery. Ano, není plnoletá, ale jak jste správně napsala, je to její život. Už není malé dítě a měla by si vše řádně promyslet. V téhle situaci, přece neexistuje "nevím, mami vyřeš to". Třeba si nedovede představit důsledky do detailu jako dospělý člověk, ale musí přece aspoň trošku cítit jestli by dítě chtěla nebo ne. V tom by pomohly ty níže zmíněné seznamy pro a proti. Přeji hodně štěstí a ať obě vyberete to nejlepší řešení pro vás.
jasmine: a nebo bude celý jeho další život litovat, že vzhledem k k finanční tísni tomu dítěti nemůže dopřát vše, co by potřebovalo a chtělo
jasmine:
Nech dceru dospět. Prostě se k tomu MUSÍ postavit, byla dost stará na sex, tak bude mít dítě. Otec (rodiče) kluka budou muset platit alimenty, něco dostane dcera od státu, dědeček se možná taky pochlapí, finančně to zvládnete. Dítě nestojí tolik, ostatně, to by se menšiny tak nemnožily. No a dcera - když se nebude moct flákat s klukama, tak bude mít víc času na učení. Spulužačce se na škole zázračně zlepšil prospěch, když otěhotněla a měla syna. Říkala, že nemohla lítat po diskotékách a s kamarádkama, než kluk měl ty 2,3 roky. Na druhou stranu- pokud půjde na VŠ, tak při promoci bude mík kluk 9 let a nebude ji nijak omezovat při !KARIÉŘE"
situace je těžká,leč nesouhlasím s potratem.Potrat ač se nemusí stát ,že by nemohla mít děti ,v první chvíli vypadá jako řešení,ale jak dobře píšeš,následky na duši.Vím co píši,nebotˇ toto jsem udělala též,následky a pocit viny,že zde mohl žít člověk ,pronásledují,ač jsem po té měla a mám dva báječné syny.Držím palce a pokud se rozhodnete pro zanechání toho co již začíná žít,až se na Vás usměje,budete štastní.že jste mu život ponechali.
nejdřív ze všeho běž okamžitě na sociálku a tam si podrobně zapiš, co vás čeká když se dítě narodí, na co máte nárok. Všecko jde řešit. Potrat zavrhujete, tak se začni starat takhle. Největší neštěstí je mít strach z budoucna a trpně sedět. Holka ještě není plnoletá, musíš to za ni udělat ty. Čas běží a je potřeba ho rozumně využít. Není první ani poslední. Moje teta se musela vdávat v 17 a spolu s manželem vychovali - vzorně - tři děti. Že se "otec" lekl odpovědnosti, není divu a možná je to i líp. Měla bys pak na krku děti tři.
Souhlasím s evropkou.
sallie: Souhlasim.
