Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Mám šestnáctiletou dceru, je v prvním ročníku na střední škole. Od jejích osmi let se o ni starám sama, s manželem jsme se rozvedli. On si založil novou rodinu a o dceru prakticky ztratil zájem. Já jsem pak dva delší vztahy sice měla, ale nikdy to nedopadlo, takže jsem sama. Ani mně to nevadí, zvykla jsem si.
Abych dceru zabezpečila, musela jsem se hodně ohánět. Ale šlo to. Na nějaké vyskakování jsme sice nikdy neměly, ale ani jsme kdovíjak nestrádaly. Dcera mi dělala radost, dobře se učila, a tak bylo celkem přirozené, že šla na gymnázium. V plánu má i vysokou školu.
A teď se stalo něco, co jí, ale nejen jí, pořádně zamotalo plány. Celá zoufalá za mnou přišla, že je těhotná. Byl to šok, absolutní. Ona je zoufalá, já na tom nejsem o nic lépe. V první chvíli jsem vybuchla, ale brzy mi došlo, že když budu řvát a hysterčit, ničemu tím nepomůžu. Už se stalo. Holka je na dně, kudy chodí, tudy bulí, protože samozřejmě otěhotněla se stejně starým spolužákem. Takže dvě děti, které si svou nezkušeností upletly dítě.
Jenže co teď? Dcera na mě kouká jako na spasitele a doufá, že to nějak vyřeším, sama si vůbec neví rady. Otec dítěte je ještě kluk, který je z toho vyjukaný snad ještě víc, než ona. Sešli jsme se i s jeho rodiči, to jsem si dala. Rodiče se od celé situace rázně distancovali a rezolutně prohlásili, že s tím nechtějí mít nic společného, dokonce měli tendenci to hodit na mou dceru, že ona jejich chudáčka svedla a ušila to na něj. Chápete to? Samozřejmě vztah těch dvou mláďat velmi utrpěl, takže se rozešli.
A tak jsme na to s dcerou zůstaly samy. A já jsem v koncích. Dcera hodila veškerou rozhodovací pravomoc na mne. Ona prostě neví. Neví, jestli chce jít na potrat, neví, jestli si to chce nechat. Když se jí zeptám, co by chtěla, řekne, já nevím, co myslíš ty? Jenže co já? Je to její život, její dítě, já za ni přece nemůžu udělat tak závažné rozhodnutí. Ať by bylo jakékoli, vždycky může být špatné.
Osobně nejsem příznivcem potratů, takže bych se přikláněla spíš k tomu, aby si miminko nechala, ale vůbec netuším, jak bych to zvládala. Holka musí studovat, všechno táhnu sama, zajistit k tomu ještě malé dítě včetně všech potřeb a zajištění péče, vůbec nevím, jak bych to mohla zvládnout. Stáhnout kvůli tomu holku ze školy a dát jí direktem, že máš dítě, tak se starej, bych sice mohla, ale to se mi taky nechce, je ještě tak mladičká, sotva vylízlá, připadá mi šílené na ni tohle všechno hned navalit a zamezit jí tak možnosti studovat.
Jako nejvhodnější se mi proto jeví varianta potrat, ale tady mám velké zábrany a bojím se, že by to mohlo mít následky. Jak na těle, tak na duši mé dcery.
Zlobím se na ni, za to, co se stalo, že ač byla poučená o antikoncepci a na téma sex jsme vedly hromady rozhovorů, přesto se tohle stalo. A zlobím se na ni i za to, jak se k celé situaci staví, že nechává odpovědnost čistě na mně. Nejradši bych jí řekla, ať si to rozhodne a zajistí sama, ale copak to jde? Kdyby jí bylo dvacet, neřeknu, ale v šestnácti?
Nemáte někdo nějaký nápad, jak tuhle šílenou situaci vyřešit? Jen prosím nepište adopce, o tom bych nebyla schopná uvažovat už vůbec. Pokud se rozhodneme, že se dítě narodí, tak s vědomím, že se o něj postaráme. Jen momentálně nevím, jak, vzhledem k naší situaci.
17.4.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sqwela: To určitě, ale každý by měl aspoň chápat, že v konečném důsledku o svém životě musí rozhodnout sám, i když je pohodlnější přenechat to jinému.
Když si dcera chce sama rozhodovat o tom, s kým bude chodit a co s ním bude dělat, tak by měla alespoň projevit snahu řešit i nepříjemné důsledky svého předchozího rozhodnutí.
.jpg)
verera: já to posuzuju možná dost zaujatě, ale vyznívá mi to tak.každopádně každý člověk je jiný. jeden je schopný se už v 16 teltech postarat o dítě a jiný je sám ještě dítě a potřebuje vodit za ručičku..tak, jako každé dítě se nenaučí ve stejném věku mluvit, chodit na hrnec atd. tak ka ždý nástiletý je jinak myšlenkově zralý.to se musí opravdu zvážit individuálně, nepaušalizovat a házet všechny puboše do jednoho pytle.
sqwela: To musí posoudit Šárka, jestli je její dcera přirozeně nerozhodná a tak bylo nutné ji vždy nějak usměrnit anebo jestli měla své názory, ale Šárka je vždy odmítla a udělala vše po svém, takže se holka už ani nesnaží něco navrhnout.
.jpeg)
Ač si to neumím představit, asi v tomhle případě bych byla pro potrat
Je to pro holku sice velmi negativní zkušenost na celý život, ale vyřešilo by to spoustu dalších problémů. Jen by se s mámou měly dohodnout, že pokud to takto vyřeší, bude to tím vyřízeno.
Aby ji to Šárka při každé příležitosti nevyčítala a nepřipomínala. 
.gif)
Bellana: máš pravdu......co víc dodat ?...
.JPG){kind=avatar}
sharon: Nemyslím si, že by se prarodiče ozvali a měli o vnouče zájem. Já svého otce nikdy neviděla. Ale platil poctivě celých 24 let. Znám lidi, které po rozvodu jejich syna přestaly zajímat jeho děti. Prostě to byly děti té ženské
. A není takových málo. Ty patříš k lidem společenským a se silným smyslem pro rodinu, myšlení takových lidí je ti cizí. Určitě bys taky reagovala jinak než oni. Já tedy určitě., kdyby se něco takového stalo synovi. Považovala bych za samozřejmé, že nebudu házet odpovědnost jen na tu dívku a že on se z ní můžu jen tak vyvléct. Ne tak ho v takovém postoji ještě podporovat.
Křeček: 
ta dcera se možná bojí říct jakýkoliv názor, protože každý by byl pro Šárku špatný...podvědomě se bojí záporné a drsné reakce, tak raději řekne: mami, rozhodni to ty..aby byla dcera z obliga a nikdo jí nemohl nic vyčítat..tak to na mě působí.
loupák: a mě by zajímal názor té dcery , třeba je to trošku jinak...
.gif)
Celkově na mě působí Šárky dcera jako rozmazlená holčička,za kterou maminka všechno vždycky řešila a skákala kolem ní,protože o ní (o chudinku) neměl otec zájem,tak se jí snažila všechno vynahradit a takhle to dopadlo...už jenom to,že řekne-mami rozhodni to a vyřeš to za mě- jak si tohle vůbec může dovolit říct? podle mě,když už začala s někým spát,musela přece vědět,že z toho může být dítě(antikoncepci neřešila,to si rozhodla sama-zajímavý),takže nevěřim tomu,že z toho byla až zas tak překvapená-spíš je zdrcená z toho,že se na ní vybodnul ten její ,,miláček,,
...možná drsný,ale tak to na mě působí
.JPG)
Verera: já zase chtěla po učitelce, aby dceři psala delší poznámky, že jí je nechám stokrát opsat - nějaké "Bez DÚ" je na houby
já si stejně myslím , že pokud by se dítě narodilo tak se přidají i rodiče otce, mě a manželovi by to teda nedalo...nevím , neznám je , neznám Šárku.....
já si říkám dítě věčně malé nebude, nějaké peníze dostanou , školu může dodělat později.....podle mě to není žádná tragedie mít v v tak mladém věku dítě....sice to bude v dnešní době náročné ale dá se to, jsou horší tragedie , ani nebudu psát jaké....
Šárko , stačí když poskytneš střechu nad hlavou a jinak ať se mladá stará, co můžeš pomoz, poraď , pohlídej ale hlavní starost nechej na ní...
nic netrvá věčně a peníze a majetek nejsou všechno a děti jsou sice hodně starostí ale taky radost....
orinka: ale u nás to fungovalo obdobně jak píše Linda, jen byl doma syn a dcera........a dnes na vše vzpomínají rádi i když mají své rodiny.....
Jak tak čtu článek, mám obavy, že Šárka je přesně ten typ, který se nedokáže nestarat, takež pokud si dítě nechají, bude to ona, kdo přebere největší díl práce a dcera bude pořád dítětem. To už ale je na ní, někdy stačí jen dětem dovolit dospět a oni se toho rychle chopí a velice příjemně překvapí.
orinka: Ježiš jak tady a ztuha? Tohle je přece věc čistě rodiny, výchovy dětí v rodině, nikoho jiného. Spíš se to ztuha prosazuje v hlavách matek, které opečovávají své miláčky mále až do důchodu.
Jo, měli jsme trochu problémy s jednou učitelkou, která ve 2. třídě nechápala, že chci, aby dala holce poznámku když nemá pomůcky místo abych jí denně kontrolovala tašku a vyptávala se sousedky, neboť mé dítko má hlavu v oblacích, ale to bych pak dělala ještě teď, zatímco ona už ví, že školní záležitosti jsou čistě její věc a pokud si své neplní, nemůže mít zase něco, o co stojí.
Je fakt, že někdy se rozhodne, že než by si uklízela pokoj, raději bude bez počítače a jde si kreslit, respektuji její volbu (do určité výše chaosu, ona už ví).
