Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Den Díkůvzdání je asi můj nejoblíbenější svátek. Nejen že jsou čtyři dny volna, ale navíc na rozdíl od Vánoc na vás ještě nikde nejukají Santa Clausové, nemusíte nakupovat dárky a rozesílat nějaká přání (ne že bych se v tomto ohledu někdy nějak extra předřela) – zkráta Thanksgiving jsou takové Vánoce bez vánoční pakárny. Byl to také první svátek, ke kterému jsem se v Kalifornii nachomýtla, a okamžitě mě nadchla atmosféra domácí pohody a klidu.

Den Díkůvzdání se na území dnešních Spojených států poprvé slavil v roce 1621 v Plymouthu, na oslavu úspěšné sklizně. Kolonie byla zdecimovaná krutou zimou a chorobami; dostatek jídla byl tedy skutečně důvodem ke vzdání díků. Oslava byla pojatá jako klasické anglické dožínky, s tím, že kolonisté přizvali i místní Indiány kmene Wampanoag. Oficiálně Díkuvzdání poprvé vyhlásil jako svátek prezident George Washington v roce 1789. V roce 1863 bylo určeno na poslední čtvrtek v listopadu. V letech 1939, 1940 a 1941 se prezident Franklin D. Roosevelt snažil prodloužit vánoční nákupní sezónu a posunul Thanksgiving na třetí čtvrtek v listopadu. Po všelikých rozporech nakonec Kongres určil, že Díkuvzdání bude každý ČTVRTÝ čtvrtek v listopadu.

V pochmurných podzimních dnech mi takový svátek připadá jako rozumné řešení. Člověk se nemusí cítit provinile, když prolenoší den v obýváku u krbu, zvolna konverzuje s rodinou a hosty, impregnuje se proti plískanicím vnitřním užíváním různých moků, k tomu uzobává jednohubky a čeká na slavnostní večeři. Den nemá žádný řád, respektive řád se řídí dle velikosti a následně potřebné doby k upečení krocana. Sehnat ptáka pod deset kilo je poměrně umění, takže je opravdu záhodno pozvat větší množství lidí. Kuchyně lákavě voní a podle mých zkušeností v této nereprezentativní místnosti skončí každá oslava. Nebo alespoň ti zábavnější a uvolněnější z hostů. Beru to jako takové zadostiučinění pěti prvním osadnicím, které přežily krušné začátky v nové zemi – a slavnou první trachtaci strávily v kuchyni přípravou jídel.

Upéci tradiční díkůvzdávací krůtu nemusí být nijak složité. Očištěného a drůbků zbaveného ptáka osolíte, opepříte, vycpete cibulí a slaninou a dále pečete mnoho hodin pod alobalem, který sundáte nakonec, jen aby se opekla kůrčička. Můžete samozřejmě použít i nějakou osvědčenou komplikovanější nádivku, ale my máme raději jednodušší jídla. Krůta se podává se sladkými bramborami a zavařenými cranberries (klikvy, obdoba brusinek). Při přípravě cranberries lze popustit uzdu fantazii. Ve vařící vodě rozpustíte dvacet deka cukru, přidáte asi půl kila cranberries a vaříte, dokud červené bobule nepopraskají. Do této směsi je možno přidat pekanové ořechy, citrusovou kůru nebo pomeranč, trochu rozinek, borůvek či černého rybízu. Z koření můžete zkusit skořici, muškátový oříšek a nové koření. Na svátečním stole můžete mít i kukuřici, dýňovou polévku, bramborovou kaši a pekanový či dýňový koláč. Záleží na hospodyňce, rodinných či národních zvyklostech, počtu hostů i chuti.

Nakonec se společnost většinou dočká. Krůta je prohlášena za hotovou, zbývá neforemnou ohromnou horu masa bez nehody přenést na stůl a naporcovat bez ztrát na životech či majetku. Vzhledem k tomu, že tou dobou už jsou obvykle všichni zletilí účastníci značně rozjaření, bývá to úkon, který se nesmazatelně vrývá do pamětí a rodinných análů.

Thanksgiving ale není jen jídlo a veselí. Jak název napovídá, má to být především den, kdy se vzdávají díky. Někde sváteční modlitbou před večeří, jinde si lidé u stolu pouze vyprávějí o svých životech a událostech posledního roku. Mně stačí společnost naší rodiny a pár přátel, abych si uvědomila, že skutečně mám zač děkovat.