Neumí prohrávat a u každé hry se vzteká
Máme pětiletého syna a řešíme jeden výchovný problém. Tomášek totiž vyloženě šílí, když při nějaké hře prohraje. Je jedno, jestli se jedná o Člověče, nezlob se, pexeso, nebo o nějaký závod. Pokaždé, když není první, vyvádí jako pominutý, vzteká se, do všeho kope, uráží se.
Děti máme celkem tři, Tomáš je prostřední. Má ještě starší (9 let) sestru a tříletého brášku. Ten je ještě malý a do většiny her se zatím nezapojuje. Nejčastěji tedy hrajeme nějaké společenské hry ve čtyřech – my rodiče, dcera a pětiletý syn.
.jpg)
Je to o nervy. Kolikrát ho radši necháme vyhrát, jen aby nebyl řev, ale nepřipadá nám to správné a výchovné. Spíš se mu snažíme vysvětlit, že je to jen hra a vždycky musí někdo vyhrát a někdo prohrát. Nechápe to, nebo nám to tak alespoň připadá. On prostě musí být stále středem pozornosti, vynucuje si ji jakýmkoli způsobem a společné hraní her důrazně vyžaduje.
Nevíme, jak na něj. Se starší dcerou takové problémy nejsou, i ten mladší je celkem klidný, dokáže se sám zabavit. Ale Tomášek je jako z jiného světa. Už jsme zkoušeli společné hry na nějakou dobu úplně vynechat s tím, že se u toho musí nejprve naučit chovat, ale dlouho jsme to nevydrželi. Otravoval, brečel a prosil tak dlouho, až jsme to „člověče“ vyndali. Upozornili jsme ho, že jakmile začne zase vyvádět, okamžitě končíme. Horlivě to odkýval a snad se i snažil. Bohužel jen do chvíle, kdy jsem mu vyhodila první figurku. Spustil tak šílený povyk, až se manžel neudržel a seřezal ho.
Jsme z toho docela nešťastní. Možná je to jen věkem a kluk se časem srovná. Nevíme. V každém případě nám jeho chování úplně v pořádku nepřipadá.
6.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 18 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neumí prohrávat a u každé hry se vzteká
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Celý život je hra, každá jedna etapa... kamarádka měla takového syna, který stále musel být nejlepší. Zkoušeli jsme různé kombinace, předělávali pravidla her... např. dáma (vyhrává ten, kdo má více figurek, anebo ten, který nemá žádné), tam alespoň zkoušel kombinovat, že on hrál tu druhou hru... trochu ho to uklidnilo, ale i tak to bylo hodně únavné.
Odstěhovali se a nemáme další kontakt. Jen vím, že jeho malý bráška tím hodně trpěl.
Možná bych zkusila psát výsledky na papír, s tím, že příště se mu bude dařit a celkově vyhraje... možná se bude těšit na další den a relativně se trochu uklidní.
Určitě bych mu ale neustupovala, časem by se to mohlo obrátit proti Vám.
Syn má v sobě zřejmě více agresivity než ostatní děti a s tím je třeba pracovat.
Myslím, že je to naprosto obvyklé chování, malé děti a zejména soutěživí chlapečkové prostě ještě neumějí prohrávat. Mám též pětiletého syna, jeho obvyklá reakce, pokud při něčem prohrává, je vztekat se a uraženě provolávat: "To není fér!!!" 
Tak něco podobného mám doma, jen s tou výjimkou, že hraní her nevyžaduje, tak neporadím, taky by mě to zajímalo. My tedy děláme to, že jakmile se začně vztekat, necháme hraní a dáme jí na výběr, buď toho nechá a nebo se končí, má čas odejít do pokojíčku a promyslet to, uklidnit se . Klidně , bez křiku a výprasku . Jak se má naučit ovládat dítě své emoce, když je neovládá rodič.
Starší syn naopak hraje pořád a cokoli, ale tomu jde hlavně o tu činnost, výhra je vedlejší. Navíc ví, že sestra s ním nebude hrát, pokud nebude vyhrávat, takže jí klidně nechá vyhrát, jemu stačí to vědomí, že by vyhrál, kdyby chtěl.
Jen tě můžu uklidnit, že to asi není až tak úplně neobvyklé, já si ze svého dětství pamatuju u sebe totéž a taky jsem z toho vyrostla, dokonce si myslím, že si tím projde skoro každé dítě, jen u někoho to trvá dýl a někdo to období rychle překoná.
