Syn mi z bytu postupně vytváří zoo
Mám desetiletého syna a jsem s ním sama. Před dvěma lety jsme se s manželem rozvedli. Lukáš je docela hodný, kluk, zlobí přiměřeně, vlastně s ním žádné větší problémy nemám. Až na jeden. Nejraději by náš byt proměnil v zoologickou zahradu.
Nejdřív jsem mu zálibu v chování různých zvířátek tolerovala, ale teď už mám pocit, že čeho je moc, toho je příliš. Zejména když bydlíme v paneláku. Jediné, co mne trochu uklidňuje, je, že syn se o všechna zvířátka příkladně stará a do péče o všechny ty tvorečky ho skutečně nemusím nutit. Dělá to rád, sám od sebe, pravidelně a zodpovědně. A že si jich pořídil opravdu dost. Vždycky mě postavil před hotovou věc a já neměla sílu mu zvířátko „vyhodit“.
Jen pro vaši představu: Máme doma dvě kočky (našel je jako malá koťátka vyhozená u popelnice), psa – takovou tu pouliční směs. Tehdy udělal „dobrý skutek“ a slíbil sousedům, že si jedno štěňátko vezmeme. Jejich fenka se totiž neplánovaně spustila. Také máme rybičky, zakrslého králíčka (toho jsem mu koupila já pod stromeček, protože žadonil opravdu ustavičně), dvě bílé myšky, které vypadají, že čekají rodinu. Celému zvěřinci kraluje papoušek, jehož Lukáš naučil říkat pár slov, takže tady neustále něco vyřvává. Pro návštěvy je to humorné zpestření, pro mě muka. Ten pták je totiž schopný celou neděli od rána do večera vyřvávat například: „Večeři! Dej mi večeři!“
Syn je nadšený. K narozeninám a svátku si nepřeje nic jiného než encyklopedie o zvířatech. Ze svých našetřených peněz si sám kupuje různé příručky, aby věděl, jak se má o všechna zvířata správně starat. Nezajímá ho vlastně nic jiného, občas si jde hrát ven s kamarády, ale jinak tráví veškerý volný čas v té své zoo.
Zřejmě z něj jednou bude veterinář. Vidím, že to není žádný povrchní zájem, jenže už mi to přerůstá přes hlavu. Podle Lukáše totiž tento stav zatím není konečný a už plánuje, jaké zvířátko si ještě pořídí. Momentálně mu učarovaly všelijaké ty strašilky, chameleoni atd.
Trápím se, co s tím. Nechci v něm zarazit jeho zájem, ale zároveň bych nerada, aby v našem dvoupokojovém bytě za chvíli bydlela třeba žirafa. Máte někdo také podobného milovníka zvířat? Jak říkám, synův zájem oceňuji a chápu, že si tím možná nahrazuje chybějícího sourozence a otce, který se o něj v podstatě nezajímá. Ale není to už příliš?
19.2.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 18 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn mi z bytu postupně vytváří zoo
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stáňo,jsi šťastný člověk,syn má zvířata a stará se o ně!To zažije jen málokterá matka.Většinou to končí tak,že starost o malou domácí ZOO převezme časem nuceně matka a děti mají jiné zájmy.Má krásného koníčka.Jen ten počet je omezen,to si snad nechá vysvětlit.Přeji mu,aby mu láska ke zvířatům zůstala a ty máš velké štěstí,že se ti syn někde netoulá s podezřelou partičkou.
Já bych mu to nezakazovala, buď ráda, že má koníčka a nepoflakuje se někde po sídlišti. Jenom se rozumně domluvte na počtu zvířátek, ať vám to nepřeroste přes hlavu. Je to pěkné, že se tak stará a je zodpovědný. A pokud není doma zápach, tak bych to neřešila.
.gif)
jestli se o zviratka sam stara bud rada ze ma nejaky vazny zajem a treba opravdu pujde na veterinu nebo neco takovyho. Je to urcite mnohem lepsi zabava piplat zviratka, nez delat kraviny a kourit za bukem. Synator ma urcote dobry srdce, ale pokud ti to opravdu prerusta pres hlavu, promluv s nim jako s rozumnym klukem....a zkus treba jeho zaliby nasmerovat ven - at chodi do nejakeho krouzku se zamerenim na zviratka, nebo se da chodit vypomahat do psich utulku....moznosti je spousta. Muze si treba privydelavat kapesne za venceni cizich pejsku (teda nevim jestli v CR se to dela, u nas je to regulerni sluzba)....Hodne stesti a pevne nervy 
