Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Dobrý den všem, ráda si tady pročítám příběhy a zjišťuji, že potřebuju taky poradit. Je mi 30, partnerovi 32, jsme spolu 3 roky a já mám čím dál větší problém vycházet s jeho rodinou. Pochází z vesnice, kde žije celé široké příbuzenstvo, bydlí v domě s rodiči (původně všichni společně, sestra s rodinou se pak odstěhovala). Já jsem z malého města a asi po roce chození jsem se k nim přistěhovala.
Dokud jsem tam jezdila o víkendech, v rámci dobrých vztahů jsme spolu vycházeli, i když jsme každý úplně jiný. S přítelem jezdíme hodně na kole, na výlety, do kina atd, stejně to znám u svých rodičů a sestry, jeho rodiče nejezdí nikam, jsou rádi doma a pracují na zahradě, také sestra je na tom podobně, maximálně 1x ročně jedou na týden na dovolenou, takže náš životní styl je dost odlišný, máme málo témat ke konverzaci, ale co se dá dělat.
Ale až po nastěhování jsem zjistila, že přítel je vychovaný tak, že zastává roli svého otce a svého švagra, prostě on je ten „chlap“ v rodině, který všechno zařídí a udělá, protože mu maminka/sestra řekne (od pomáhání v lese, na stavbě sestry, přes vození maminky k doktorovi, protože její muž už nechce nikam jezdit, po vyzvedávání ze školy a hlídání synovce a neteře ve svém volnu, protože jejich otec na to nemá čas a spousta dalších věcí, které dělá denně, pokud není v práci nebo neodjedeme pryč).
Snažím se chápat, že chce své rodině pomoci, ale dost často se mi to zdá už přes míru. Když se o tom bavíme, uzná, že toho asi dělá hodně, ale vždycky skončíme u toho, že je tak vychovaný, že rodičům a sestře je prostě třeba pomoct...
Vzhledem k tomu jsem si nedovedla představit, že bych tam bydlela natrvalo (původně jsme si měli zrekonstruovat patro, rodiče se přestěhovali do přízemí) a jsem příteli moc vděčná, že se rozhodl se mnou koupit byt ve městě cca 20 km odsud (po domku a zahradě moc netouží, vidí, kolik tam je práce). Pro celé (jeho) příbuzenstvo to byla samozřejmě neuvěřitelná hloupost a nesmysl – jít z baráku do malého bytu! - ale s tím jsem počítala, že budu za černou ovci rodiny (I když teď mám pocit, že nešlo o to, že my půjdeme do "horšího", ale o to, že jim ubyde pracovní síla.)
Nicméně po pár měsících se situace uklidnila a my se za 14 dní budeme stěhovat, ale až teď jsem zjistila, že přítelova maminka si to představuje tak, že přítel bude holt víc dojíždět, ale pomáhat bude víceméně stejně! Sice tam má všechny – bratra s rodinou, manžela s rodinou, dceru s rodinou, ale syn je syn! Samozřejmě jsem počítala, že sem budeme jezdit cca 1x týdně na návštěvu a pomáhat, bude-li třeba, ale tohle je přece moc, ne?
Přítel dělá na směny, a tak prohlásila, že co by tam přece ty volné dny na bytě dělal. Já se s ní nechci hádat, snažím se je respektovat, ale přistihuju se u myšlenky, že je začínám nesnášet, a to přece není dobře.
Nevím, možná dělám z komára velblouda, a pak to bude jinak (moje sestra mě utěšuje, že až budeme mít vlastní děti, automaticky se to pro něj změní a nebude mít potřebu tam tolik jezdit), navíc chápu, že pro přítele je to dost nepříjemné – maminka ho začíná citově vydírat, což já tedy dělat nehodlám, snažím se to řešit v klidu, ale i tak si asi připadá jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Navíc začínáme uvažovat o miminku, ale nechci skončit sama s dítětem na bytě, zatímco on bude makat u rodičů a sestry.
Co s tím? Máte někdo podobnou zkušenost? Děkuji,
30.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Sheeni: s prstíkem máš pravdu a tady je situace právě proto těžká - nikdo nevymezil, co ten podaný prst přesně znamená.
Grainne: nejhorší je, že jak člověk podá prst...
Grainne: moje babička - od doby, kdy děda umřel - zneužívá svoje děti...nejdřív jí pomáhali, aby se dostala z toho smutku, jenže pak se to zvrhlo...čím je starší, tím je to horší...táta i jeho ségra kmitají, jak si ona usmyslí...když má soused posekanou zahradu, ona musí mít taky, i kdyby lilo jak z konve 
A nejvíc konfliktů z toho samozřejmě vzniká mezi našima... Jenže poslat bábu někam si zatím nikdo netroufnul...já se jí odmalička vyhýbám, neb jsem jí nikdy nebyla dost dobrá...
Sheeni: jistěže, něco jiného je výpomoc při náročné práci - dřevo, sena, větší sklizeň čehokoliv, ale nelze postavit svůj život na oběti někoho jiného, jak se píše v článku. Prostě poskytování posluhy není potřebná pomoc, pokud se nejedná o lidi skutečně bezmocné.
To není žádné sobectví, nenechat se zneužívat. Spousta lidí tím totiž operuje a je třeba si hlídat "tu hodnou holku", kterou v sobě víceméně nosíme a naučit si prosadit své zájmy nu a.....někdy i ty partnerovy, jako v tomto případě.
Buď chce partner žít s "městskou holkou" (pozor, není myšleno ve zlém, jen ve smyslu jinakosti) a hledat kompromis, nebo to neustojí a pak nezbývá, než volit život v područí partnerovy rodiny, nebo rozchod. Pokud partner souhlasí s kompromisem, nebála bych se do toho rázně vložit a pomoc korigovat na únosnou mez - ovšem tady je nutno počítat opravdu s tím, že to bude boj.
Ahoj holky, teď jsem sedla k pc a zjišťuju, kolik je tu reakcí! Zkusím to pročíst od začátku a reagovat 
Souhlasím s annie
.Já si dělám všechno podle sebe a jsme my mladší v pohodě.Stálo mě to hodně sil,ale vyplácí se to a funguje doted.
Renee: dovolím si nesouhlasit s bydlením zvlášť do doby než bude na vlastní bydlení dost peněz, protože pokud někdo bydlí ve 30ti a výše pořád ještě u rodičů, i když jenom proto, že si ještě nenašetřil dost na vlastní bydlení, tak je tady kamenován za to, že je "divnej" - mamánek, teplej, nesamostatnej, líná kůže a já nevím co ještě.... 
A navíc, ne každý rodič nechá své dítě bydlet s nima, dokud se dítě nepostaví na vlastní nohy. Platit nehorázné peníze za nájem jenom proto, abych nebydlela s tchánovcema, je blbost, s takovou bych na ten domek nenašetřila nikdy
radši budu pár let držet hubu a až si našetřím, tak šup do svého domku a zamknu se na deset západů..
Grainne: já ráda pomůžu nejbližším, se vším, ale je fakt rozdíl v tom, co je pomoc a co už zneužívání. než jsem nastoupila do práce, byla jsem takový blbec, co se snaží pomoci všem...ale pak jsem zjistila, že mě za to ještě pomlouvají a nikdo si toho neváží, teď už si to hoooodně rozmýšlím, s čím a komu pomůžu...
Sheeni: to je jediná možnost....zní to blbě, ale je to tak, rázně a od plic vykázat všechny do patřičných mezí.
Souhlas s tvým příspěvkem.
.jpg)
Bohužel, když nejsi stejného ražení jako on, tak příchodem vašeho miminka to bude ještě horší. Buď se přizpůsob nebo prchej. Nic mezi.
ten můj je v rodině taky "holka pro všechno" a nejen pro bráchu, rodiče, babičku, dědečka, ale i tetičky, strýčky...několikrát jsme se kvůli tomu chytli...pak se odstěhoval, narodilo se nám mimčo a trošku se to zklidnilo... jako důvod k rozchodu to neberu, neb má jinak milion pozitiv a kladů
ale já se neumím v tomto kousnout do jazyka a od plic řeknu, co si o některých zneužívačích myslím
Jj, muj tchan, 90 let, si taky mysli, ze kdyz clovek bydli v byte, tak vlastne na praci nic nema... 
To nema cenu s nima ani diskutovat... nepochopi...
.JPG)
Renee -
Tak tohle by pro mě byl pádnej důvod k rozchodu. Něco takovýho bych nevydýchala.
A vůbec, nechápu, proč lidi dělají pořád dokola ty stejný starý chyby, např. nastěhovat se k rodičům jednoho z nich. Nefungovalo to dřív, nefunguje to teď a nebude to fungovat nikdy. A že někdo nemá na to, aby si pořídil bydlení vlastní? No tak se bude bydlet zvlášť do tý doby, dokud na to nebude. Nevidím v tom žádnou vědu. Když si někdo stěžuje, že nevychází s tchýní, se kterou bydlí, nemůžu ho litovat. Nikdo mu s pistolí u hlavy nestál, aby se k ní nastěhoval 
A ještě k tomu: co by na bytě dělal volné dny?
Za první - po tom nikomu nic není a za druhé - v mých tchánech je taky zakořeněné, že lidi na bytě nic nedělají, flákají se, leží na gauči atd...
Takže vysvětlování by bylo zbytečné.
A moc se mi líbí,že to ještě v některých rodinách funguje - já pomůžu Tobě, Ty mě. Tiše závidím - v dobrém. 
