Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Dobrý den všem, ráda si tady pročítám příběhy a zjišťuji, že potřebuju taky poradit. Je mi 30, partnerovi 32, jsme spolu 3 roky a já mám čím dál větší problém vycházet s jeho rodinou. Pochází z vesnice, kde žije celé široké příbuzenstvo, bydlí v domě s rodiči (původně všichni společně, sestra s rodinou se pak odstěhovala). Já jsem z malého města a asi po roce chození jsem se k nim přistěhovala.
Dokud jsem tam jezdila o víkendech, v rámci dobrých vztahů jsme spolu vycházeli, i když jsme každý úplně jiný. S přítelem jezdíme hodně na kole, na výlety, do kina atd, stejně to znám u svých rodičů a sestry, jeho rodiče nejezdí nikam, jsou rádi doma a pracují na zahradě, také sestra je na tom podobně, maximálně 1x ročně jedou na týden na dovolenou, takže náš životní styl je dost odlišný, máme málo témat ke konverzaci, ale co se dá dělat.
Ale až po nastěhování jsem zjistila, že přítel je vychovaný tak, že zastává roli svého otce a svého švagra, prostě on je ten „chlap“ v rodině, který všechno zařídí a udělá, protože mu maminka/sestra řekne (od pomáhání v lese, na stavbě sestry, přes vození maminky k doktorovi, protože její muž už nechce nikam jezdit, po vyzvedávání ze školy a hlídání synovce a neteře ve svém volnu, protože jejich otec na to nemá čas a spousta dalších věcí, které dělá denně, pokud není v práci nebo neodjedeme pryč).
Snažím se chápat, že chce své rodině pomoci, ale dost často se mi to zdá už přes míru. Když se o tom bavíme, uzná, že toho asi dělá hodně, ale vždycky skončíme u toho, že je tak vychovaný, že rodičům a sestře je prostě třeba pomoct...
Vzhledem k tomu jsem si nedovedla představit, že bych tam bydlela natrvalo (původně jsme si měli zrekonstruovat patro, rodiče se přestěhovali do přízemí) a jsem příteli moc vděčná, že se rozhodl se mnou koupit byt ve městě cca 20 km odsud (po domku a zahradě moc netouží, vidí, kolik tam je práce). Pro celé (jeho) příbuzenstvo to byla samozřejmě neuvěřitelná hloupost a nesmysl – jít z baráku do malého bytu! - ale s tím jsem počítala, že budu za černou ovci rodiny (I když teď mám pocit, že nešlo o to, že my půjdeme do "horšího", ale o to, že jim ubyde pracovní síla.)
Nicméně po pár měsících se situace uklidnila a my se za 14 dní budeme stěhovat, ale až teď jsem zjistila, že přítelova maminka si to představuje tak, že přítel bude holt víc dojíždět, ale pomáhat bude víceméně stejně! Sice tam má všechny – bratra s rodinou, manžela s rodinou, dceru s rodinou, ale syn je syn! Samozřejmě jsem počítala, že sem budeme jezdit cca 1x týdně na návštěvu a pomáhat, bude-li třeba, ale tohle je přece moc, ne?
Přítel dělá na směny, a tak prohlásila, že co by tam přece ty volné dny na bytě dělal. Já se s ní nechci hádat, snažím se je respektovat, ale přistihuju se u myšlenky, že je začínám nesnášet, a to přece není dobře.
Nevím, možná dělám z komára velblouda, a pak to bude jinak (moje sestra mě utěšuje, že až budeme mít vlastní děti, automaticky se to pro něj změní a nebude mít potřebu tam tolik jezdit), navíc chápu, že pro přítele je to dost nepříjemné – maminka ho začíná citově vydírat, což já tedy dělat nehodlám, snažím se to řešit v klidu, ale i tak si asi připadá jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Navíc začínáme uvažovat o miminku, ale nechci skončit sama s dítětem na bytě, zatímco on bude makat u rodičů a sestry.
Co s tím? Máte někdo podobnou zkušenost? Děkuji,
30.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tady ani tak nejde o problém město vs. vesnice, ale o problém zneužívání hodných lidí. Já jsem se u babičky napracovala dost, ale všichni jsme si pomáhali navzájem a ne že děti mají pomáhat a rodiče chodit po putykách a užívat si a na děti kašlat. Když potřebujou tchánovci pomoct, to jsme jedna rodina, když potřebujeme pomoct my, tak jsme 2 rodiny a každej si to má řešit sám. Nejlepší je, když vám slíbí pomoc a přivezou vám 30 tun štěrku a pak nepříjdou (tchán 46 let, švagr 25) a vy si tedy ani nesjednáte nikoho jinýho a ještě mají tu drzost se tam přijet podívat v hodobóžových hadrech (byli místo toho nakupovat), jak se tam s manželem dřeme.
tornado-lou: prave, oni to tak neberou. Jsou tak vychovani. Bratranec zacal stavet barak, vsichni jsou v pohotovosti a o vikendu od rana makaji. Pro me to je nepochopitelne. Nestiham sve veci, chodim do prace a budu resit starosti nekoho jineho......
.gif)
tornado-lou: nevidí......tady je problém, že aby to viděl, muselo by přijít náhlé osvícení. Má to tak zafixované, že řeči nemají smysl.
To chce rázně jednat a ihned, nebo bude pozdě a navíc je třeba počítat s tím, že s vděčností se to rozhodně nesetká.
annie: ta moje už umřela - na vlastní blbost, řekla bych. Bylo mi jí líto, no....možná jsem měla stejně rázně zasáhnout i při dělení majetků. Do toho jsem se jim nechtěla plést a nedbali mé rady - myslete na sebe. Komu není rady, tomu není pomoci.
Grainne: to je vsechno pravda, ale ja mam pocit, ze tento konkretni pritel to tak proste nevidi....... takze Catja by napred mela resit priteluv postoj k veci a pak teprve jednotne resit miru a organizaci pomoci jeho rodine.
tak jsem si precetla vsechny prispevky, mam take podobne zkusenosti. Jsem z mesta, ale od mala jsem tihla k bydleni na vesnici. Ted se mi to splnilo, ale zase - jsem na statku. Takze opet jinak nez "jen" klasicka zahrada a par zvirat. Potykam se s podobnymi problemy, ktere zde popisujete a priznam se, ze to je velmi unavne a zatim take nemam v sobe odvahu neco rict nahlas. Pritel to tedy vi, a nastesti to sam zacal resit tak, ze deli svuj cas na praci a na obcasne vylety po okoli. Sam uznal, ze i my potrebujeme trochu klid a odpocinout si nejen od prace, ale i od lidi okolo.
Kadla: Souhlasím, najít si partnera z podobného prostředí, pak alespoň vím do čeho jdu. Jinak - jeden strejček ( soused přes pole ) to vyřešil po svém. Kluk si vzal holku z města a ta odmítla dělat cokoli, přitom tam se jednalo jen o výpomoc na sázení a vybírání brambor. Ostatní práce si zařídil pán mezi kamarádama. Mladí pořád vyřvávali, že nic nepotřebují, že zahrada je na nic. Na podzim pak nafasovali brambory a zeleninu a zase je nikdo rok neviděl. Strejček už toho měl dost, domluvil se se sousedem a ten si zahradu přibral na obdělávání a na podzim zaplatil bramborami a ovocem - co si strejček poručil. Mladí pak přijeli a strašně se divili že letos teda nic nebude, že všechno obdělává soused, byli moc dotčení že se jim o tom neřeklo, že kde teď seženou brambory.... Strejček jim doporučil brambory koupit u toho souseda. Mladá práskla dveřma, syn se "urazil" a strejček už je asi 3 roky neviděl. Ona za vším je výchova - dokud dával, brali. Když se měli zapojit - byl problém.
.JPG)
Grainne - neraší Ti na hlavě svatozář? 
Já si docela umím prosadit svoje, sice mám nerada vyhrocené sitauace, ale když není zbytí...
Takže jsem za "ludru", která odvedla miláčka od vánočního stromečku, od milujících rodičů, cokoliv manžel rozhodne a je proti vůli rodičů, jsem vymyslela já.
Je to fakt vyčerpávající.
S tchýní se nedá bavit o ničem - ve všem se lišíme, najít společnou řeč je nadlidský výkon.
Kadla: no....oni měli tak trochu dost smolíka pacholíka, protože si synek a vnuk (značná přesila, dovolující použití zbraní hromadného ničení), přivedl poněkud starší, životem protřelou a otřískanou ženskou, kterou navíc nebylo možno buzerovat, že něco v domácnosti neumí, nebo dělá blbě, tudíž je k ničemu.
Když mě nechali na pokoji, mohli si klidně dřepnout a točit si mlýnek, při slušné organizaci jsme ve spolupráci s manželem stíhali domácnost i hospodářství levou zadní i s kozou.
Nika1: je potreba se ohradit co nejdrive a nastolit svoje vlastni pravidla. Krava budes tak jako tak....
. Ale aspon to budes mit podle sveho. Hodne stesti. Bude to boj.....
Nika1: řešení? Rozchod, nebo se postavit čelem a vychystat se k boji. Další možností je rozchod s rodinou.
Po dobrém to opravdu nepůjde ani náhodou, porod, dovolená, slepák, maturita....to všechno počká, sena nepočkají.
.jpg)
Grainne: Jsi hotový beránek 
Závidím ti tu schopnost prosadit si svoje. Já se většinou snažím vyhovět i za cenu vlastní oběti, a to je špatně...
annie: jo jo, poté, co pratchýně narušila můj blažený spánek roztažením závěsů, jsem jednak vysklila dveře, druhak sebrala (ó tak pohoršlivá samostatnost) tehdy ještě přítelovo auto a odjela koupit zámek do dveří, sklo nikoliv, poté co jsem muže donutila vyměnit zámek, jsem ho brutálně vyhnala pro sklo a opravit dveře.
Ovšem to chce zase sehranou spolupráci, kromě toho třísknutí dveří už to dál byla komedie - semetrika jsem jenom v sebeobraně.
Oplátka byla, že tchýně tedy okázale vyžehlila přitelovy košile a moje nechala ležet, tak jsem je se stejnou okázalostí hodila znovu do pračky i s těmi svými. Já mám ráda svůj klid a všichni okolo vědí, že není radno ho narušovat.
Jenomže pokud "po mně někdo jde", je pro mě otázkou cti ho udolat dřív, než on udolá mně.
Podotýkám, jsem slušná osoba, velmi, velmi mírumilovná a ochotná pomáhat, ovšem nutit mě k čemukoliv.......ani párem volů ne.
Nika1: Řešení neexistuje. Respektive - řešením je nezačínat si nic s člověkem, který pochází "z jiného světa". Ze začátku se to dá, dělají se kompromisy, hledají se východiska. Časem se to vyostří a většinou to špatně dopadne... Skutečně je nejlepší najít si za partnera člověka, který pochází z podobného rodinného modelu..
Mám naprosto shodnou zkušenost. Mého manžela jeho rodina zneužívá - slova jednoho spoluvesničana, který je objektivnější než já. Nyní stavíme minibaráček bohužel pouze 5 km daleko. Ačkoliv je to pro nás nové a snažíme se udělat si dost věcí sami, tak nám manželova rodina absolutně "nevrací" naši pomoc a stavbu "bojkotuje" (pikantní je, že sami si nechali druhé patro, kde bydlí postavit od svých rodičů). Já jsem ta kráva (jménem mi jeho matka neřekne), která jí krade syna (a pracovní sílu). Dítě ještě nemáme. Manžel je takový hodný až trouba a nechá si od rodiny všechno líbit. Do budoucna vidím problém, ale když už jsem ta kráva, tak jestli bude makat u nich a já budu mít na hrbu dítě a barák se zahradou sama, tak jim to pěkně zostra řeknu. Já je k životu nepotřebuju. Vám držím palce a jsem zvědavá, jestli tu někdo napíše řešení této situace.
