Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Dobrý den všem, ráda si tady pročítám příběhy a zjišťuji, že potřebuju taky poradit. Je mi 30, partnerovi 32, jsme spolu 3 roky a já mám čím dál větší problém vycházet s jeho rodinou. Pochází z vesnice, kde žije celé široké příbuzenstvo, bydlí v domě s rodiči (původně všichni společně, sestra s rodinou se pak odstěhovala). Já jsem z malého města a asi po roce chození jsem se k nim přistěhovala.
Dokud jsem tam jezdila o víkendech, v rámci dobrých vztahů jsme spolu vycházeli, i když jsme každý úplně jiný. S přítelem jezdíme hodně na kole, na výlety, do kina atd, stejně to znám u svých rodičů a sestry, jeho rodiče nejezdí nikam, jsou rádi doma a pracují na zahradě, také sestra je na tom podobně, maximálně 1x ročně jedou na týden na dovolenou, takže náš životní styl je dost odlišný, máme málo témat ke konverzaci, ale co se dá dělat.
Ale až po nastěhování jsem zjistila, že přítel je vychovaný tak, že zastává roli svého otce a svého švagra, prostě on je ten „chlap“ v rodině, který všechno zařídí a udělá, protože mu maminka/sestra řekne (od pomáhání v lese, na stavbě sestry, přes vození maminky k doktorovi, protože její muž už nechce nikam jezdit, po vyzvedávání ze školy a hlídání synovce a neteře ve svém volnu, protože jejich otec na to nemá čas a spousta dalších věcí, které dělá denně, pokud není v práci nebo neodjedeme pryč).
Snažím se chápat, že chce své rodině pomoci, ale dost často se mi to zdá už přes míru. Když se o tom bavíme, uzná, že toho asi dělá hodně, ale vždycky skončíme u toho, že je tak vychovaný, že rodičům a sestře je prostě třeba pomoct...
Vzhledem k tomu jsem si nedovedla představit, že bych tam bydlela natrvalo (původně jsme si měli zrekonstruovat patro, rodiče se přestěhovali do přízemí) a jsem příteli moc vděčná, že se rozhodl se mnou koupit byt ve městě cca 20 km odsud (po domku a zahradě moc netouží, vidí, kolik tam je práce). Pro celé (jeho) příbuzenstvo to byla samozřejmě neuvěřitelná hloupost a nesmysl – jít z baráku do malého bytu! - ale s tím jsem počítala, že budu za černou ovci rodiny (I když teď mám pocit, že nešlo o to, že my půjdeme do "horšího", ale o to, že jim ubyde pracovní síla.)
Nicméně po pár měsících se situace uklidnila a my se za 14 dní budeme stěhovat, ale až teď jsem zjistila, že přítelova maminka si to představuje tak, že přítel bude holt víc dojíždět, ale pomáhat bude víceméně stejně! Sice tam má všechny – bratra s rodinou, manžela s rodinou, dceru s rodinou, ale syn je syn! Samozřejmě jsem počítala, že sem budeme jezdit cca 1x týdně na návštěvu a pomáhat, bude-li třeba, ale tohle je přece moc, ne?
Přítel dělá na směny, a tak prohlásila, že co by tam přece ty volné dny na bytě dělal. Já se s ní nechci hádat, snažím se je respektovat, ale přistihuju se u myšlenky, že je začínám nesnášet, a to přece není dobře.
Nevím, možná dělám z komára velblouda, a pak to bude jinak (moje sestra mě utěšuje, že až budeme mít vlastní děti, automaticky se to pro něj změní a nebude mít potřebu tam tolik jezdit), navíc chápu, že pro přítele je to dost nepříjemné – maminka ho začíná citově vydírat, což já tedy dělat nehodlám, snažím se to řešit v klidu, ale i tak si asi připadá jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Navíc začínáme uvažovat o miminku, ale nechci skončit sama s dítětem na bytě, zatímco on bude makat u rodičů a sestry.
Co s tím? Máte někdo podobnou zkušenost? Děkuji,
30.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
punh - 30.6.2010 13:12 -no tak tato veta " Když jsem se ptala proč, tak mi bylo odpovězeno, že to není mužská práce" mi hnula zluci,to bych vasi svagrovou s chuti po
.......muj 
je neco podobneho a verte mi ani vzdalenost 2000km nepomuze,ma mamku a 2 sestry,kterym je 40 a 30 a nejsou provdane a deti taky nemaji,tchyni je 59 a je sama ,takze tam i neprotestuji,protoze jsou veci ktere nezvlada s ohledem na jeji vek.Tchyne ma spoustu dluhu a je v duchode, takze si leccos nemuze dovolit,takze se ji deti snazi vypomahat a az donedavna to nebyl problem,jenze ted manzela poslali prac.do ciziny a nastal velky problem.Proc by ji nezaplatil tohle a tohle kdyz vydelava majlant?
....Proc by nemohl zaplatit letenky i sestram,kdyz je ted na tom tak dobre?....vzdyt jsme rodina,ne???....moji rodice jsou na tom pry dobre oni penize a pomoc nepotrebuji(me mamce je 65 a tatkovi 66a oba dva si k duchodu jeste privydelavaji),ale oni zustali sami bez muzske pomoci a tak je na manzelovi ,aby se o ne postaral....a to jsou prosim slova tchyne
...a tim chci rict,ze pokud si Catjo nepromluvite s pritelem hned a nestanovite hranice tak zacnou zneuzivat pomoci jeste vic
....drzim palce
Ještě bych pochopila, že by chodil pomáhat, kdyby byli rodiče nějací nemocní, nesoběstační, přestárlí nebo těžký sociální případy nebo tak něco. Jenomže to z článku nevyplývá. A už vůbec nechápu, proč by měl pomáhat rodině sestry, když to jsou mladý výdělečně činný zdravý lidi 
Takže bych jako největší problém viděla to, že on se nechá takhle manipulovat a nepostaví se tomu. Evidentně je to rys jeho povahy a ten bohužel není zrovna pěknej do života.
Arna: manželé nejsme, o tom teda zatím neuvažuju, počkám, jak se to vyvrbí 
Ježkovy voči 
a to jsem si myslela, jaký jsem chudák... Ono to snad podobně funguje všude, jen záleží, kdo si jak rychle vymezí hranice...
punh: tchýně k nám nechodí, jen vyžaduje návštěvy 
Heather: Jo fyzička je v jeho věku důležitá 
.gif)
Catjo, sice o miminku uvažujete oba, ale on má jen určitou kapacitu sil a času. Kde na to miminko vezme čas? Silně pochybuju že omezí nádeničinu u své rodiny. Ještě mu řeknou, že jsi přece na mateřské a tedy můžeš taky jezdit pomáhat.
Hóóódně bych si to rozmyslela. Ostatně, jste manželé?
Markýza: ....a bude udřený, rozpolcený, uštvaný a naštvaný...
a já dodávám: a pak ho klepne a celá jeho rodina se na tebe vykašle, i takové případy se stávají
.jpg)
omlouvám se, že dvakrát - prý chyba systému
martus: a ještě doplňuji - nejen říkat ne, ale taky to, že ZADARMO ANI KUŘE NEHRABE.
nic se nezmění - dál bude jezdit pomáhat, protože tak ho přece vychovali, a bude udřený, rozpolcený, uštvaný a naštvaný
a neutěšuj se tím, že až tchýně zemře.....pak nastoupí švagrová a bude hůř
nic se nezmění - dál bude jezdit pomáhat, protože tak ho přece vychovali, a bude udřený, rozpolcený, uštvaný a naštvaný
a neutěšuj se tím, že až tchýně zemře.....pak nastoupí švagrová a bude hůř
martus: Kdybych to věděla před 30lety!
.jpg)
devcata - hlavní je, nezapomenout, ze stále jeste platí :"Kazdý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán"
Radím catje (i vsem ostatním) - co nejrychleji ze sebe strhnout nálepku "dobraciska" a zít si po svém. Trvalo mi cca 40 let, nez jsem se naucila ríkat "NE" a je mi velmi líto, ze jsem k tomuto kroku dospela az tak pozde Mohla jsem zít hodnotnejsí zivot a nyní uz mi ho moc nezbývá
Vyvrhel nevyvrhel, aspoň máš klid.
.gif)
Heather: už nemám malý děti, tohle je stará historka. Já jsem se pak po letech vzbouřila a zasekla se, že mám dost své práce a tudíž nebudu pomáhat ještě příbuzným. Takže mám od té doby skoro klid, ale taky jsem vyvrhel
První jsem zrušila víkendové pobyty u nás (to mi trvalo asi 4 roky než jsem se k tomu dopracovala) a po čase jsem utnula i ježdění k nim. Manžel jezdil dál, v tom jsem mu nechtěla bránit, ale omezil to. Nyní tam prakticky nejsme
