Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Dobrý den všem, ráda si tady pročítám příběhy a zjišťuji, že potřebuju taky poradit. Je mi 30, partnerovi 32, jsme spolu 3 roky a já mám čím dál větší problém vycházet s jeho rodinou. Pochází z vesnice, kde žije celé široké příbuzenstvo, bydlí v domě s rodiči (původně všichni společně, sestra s rodinou se pak odstěhovala). Já jsem z malého města a asi po roce chození jsem se k nim přistěhovala.
Dokud jsem tam jezdila o víkendech, v rámci dobrých vztahů jsme spolu vycházeli, i když jsme každý úplně jiný. S přítelem jezdíme hodně na kole, na výlety, do kina atd, stejně to znám u svých rodičů a sestry, jeho rodiče nejezdí nikam, jsou rádi doma a pracují na zahradě, také sestra je na tom podobně, maximálně 1x ročně jedou na týden na dovolenou, takže náš životní styl je dost odlišný, máme málo témat ke konverzaci, ale co se dá dělat.
Ale až po nastěhování jsem zjistila, že přítel je vychovaný tak, že zastává roli svého otce a svého švagra, prostě on je ten „chlap“ v rodině, který všechno zařídí a udělá, protože mu maminka/sestra řekne (od pomáhání v lese, na stavbě sestry, přes vození maminky k doktorovi, protože její muž už nechce nikam jezdit, po vyzvedávání ze školy a hlídání synovce a neteře ve svém volnu, protože jejich otec na to nemá čas a spousta dalších věcí, které dělá denně, pokud není v práci nebo neodjedeme pryč).
Snažím se chápat, že chce své rodině pomoci, ale dost často se mi to zdá už přes míru. Když se o tom bavíme, uzná, že toho asi dělá hodně, ale vždycky skončíme u toho, že je tak vychovaný, že rodičům a sestře je prostě třeba pomoct...
Vzhledem k tomu jsem si nedovedla představit, že bych tam bydlela natrvalo (původně jsme si měli zrekonstruovat patro, rodiče se přestěhovali do přízemí) a jsem příteli moc vděčná, že se rozhodl se mnou koupit byt ve městě cca 20 km odsud (po domku a zahradě moc netouží, vidí, kolik tam je práce). Pro celé (jeho) příbuzenstvo to byla samozřejmě neuvěřitelná hloupost a nesmysl – jít z baráku do malého bytu! - ale s tím jsem počítala, že budu za černou ovci rodiny (I když teď mám pocit, že nešlo o to, že my půjdeme do "horšího", ale o to, že jim ubyde pracovní síla.)
Nicméně po pár měsících se situace uklidnila a my se za 14 dní budeme stěhovat, ale až teď jsem zjistila, že přítelova maminka si to představuje tak, že přítel bude holt víc dojíždět, ale pomáhat bude víceméně stejně! Sice tam má všechny – bratra s rodinou, manžela s rodinou, dceru s rodinou, ale syn je syn! Samozřejmě jsem počítala, že sem budeme jezdit cca 1x týdně na návštěvu a pomáhat, bude-li třeba, ale tohle je přece moc, ne?
Přítel dělá na směny, a tak prohlásila, že co by tam přece ty volné dny na bytě dělal. Já se s ní nechci hádat, snažím se je respektovat, ale přistihuju se u myšlenky, že je začínám nesnášet, a to přece není dobře.
Nevím, možná dělám z komára velblouda, a pak to bude jinak (moje sestra mě utěšuje, že až budeme mít vlastní děti, automaticky se to pro něj změní a nebude mít potřebu tam tolik jezdit), navíc chápu, že pro přítele je to dost nepříjemné – maminka ho začíná citově vydírat, což já tedy dělat nehodlám, snažím se to řešit v klidu, ale i tak si asi připadá jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Navíc začínáme uvažovat o miminku, ale nechci skončit sama s dítětem na bytě, zatímco on bude makat u rodičů a sestry.
Co s tím? Máte někdo podobnou zkušenost? Děkuji,
30.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Grainne - poté, co nás tchýně přistihla v nejlepším, když vběhla v půl sedmé ráno v sobotu do pokoje bez zaklepání a s halekáním: "mládeži vstáváme...", už začala klepat, ale budila dál.
Dodneška nemůžu zapomenout na ukázku jejího budíčko pro milované dvacetileté miminko:
" Petinku, broučku vstávej, je ráno, sluníčko svítí, ptáčci zpívají..."
A mezitím tanečním krokem vplula k oknu, kde rozdělala žaluzie, otevřela okno, sedla s dojetím na okraj postele a jala se šimrat svého chlapečka po tvářích.
Dneska už se smějeme, ale tenkrát jsem si protírala oči, jestli ještě nespím.
U nich nemělo efekt nic - dělat hluchou ani si udělat podle sebe, ani konfrontace - prostě diktatura. 
.JPG)
Obávám se, že ve 32 letechmá chlap opravdu zafixováno, že TAKHLE to chodí a vnitřně nebude schopný přistopit na nic jiného.
Takže teď se třeba i dohodnete, že budete žít ve městě a víkendy trávit po svém, ale za týden maminka zavolá a on stejně poběží.
.gif)
bohunka: nejsem magor, jsem vidlák původem z města. Ono totiž není třeba tomu otročit, chce to používat mozek a nebránit se novým věcem. Každý rok není deštivý, takže i to seno se dá obvykle organizovat, když ne, budiž, příroda se nepřizpůsobí, ale to je spíš výjimka. Nemluvě už o tom, že nelze žádat posluhu, takže věci denní nutnosti si musím umět zajistit sama i za cenu toho, že se něčeho vzdám.
Kadla: to chce pořádnou vrstvu mulče a ještě lepší je nepraný kačírek. Ten se v létě tak rozpálí, že to, co nemá kořeny pod plachtou, nemá šanci.
tornado-lou: topím dřevěnými briketami. Ono to totiž vyjde skoro stejně draho a komfort nesrovnatelný. Jen to chce nakoupit v létě ve slevách. Máme lokální topení, takže v zimě hopsám okolo trojích kamen.
annie: tak tohle zkoušeli taky, já sice vstanu, ale do deseti se mnou nikdo ani nehne, navíc obvykle dávám průchod své nespokojenosti........pak jsem klidně mydlila okna okolo desáté večerní a ještě stihla vyprat. Ono obvykle stačí na povely prostě nereagovat a dostatečně otráveně zívat. Jenomže já jsem se s klidem předvedla jako rozmazlený fracek. Samozřejmě to dost nevydýchávali, ale ráno bylo v domě uklizeno, vypráno, vyžehleno atd. prostě hotovo, nakonec i vepři chodili spát později a ráno neotravovali - taky vychrupkávali.
Chapu, ze ti to vadi. Byla bych na tom stejne. Zanm velmi podobnou situaci z domu. Muj otec byl taky velmi fixovany na svoji maminku (moji babicku) a i sveho otce a i kdyz mel rodinu (dve deti) tak neexistovalo, aby se apson 1 az 2 tydne dojizdelo k jeho rodicum. Ale nebylo to jenom o praci, proste se museli porad vidat... Jako diteti me to divne nepripadalo, ale kdyz vas jako teenagera porad nuti navstevovat babicku furt dokola i kdyz si neni moc co rict tak to stve. Moji mati to taky stvalo. A byvalo dusno... Je potreba si s pritelem na rovinu popovidat a presne vysvetlit co od vztahu ocekavas. Samozrejme obcasna vypomoc u jeho rodicu je normalni, ale je divne, aby z toho byl zvyk. Ty jsi ted jeho "nova" rodina, tak je potreba se venovat te nove rodine. Vadi mi, kdyz si nekteri rodice neuvedomuji, ze jejich dospele deti maji pravo na svuj vlastni zivot.
kadla- já se zase vidím v Tvém:proč jezdit na dovolenou? Dovolená je přece na práci....
.jpg)
annie: 
Vystihla jsi to naprosto přesně. My to měli přesně tak. A věta "Vždyť to děláme pro vás, jednou to zdědíte", ta mě vždycky totálně odrovnala.. A pak slzy a výčitky, když jsme na to řekli, že zůstaneme ve městě a tam na vesnici se nikdy v budoucnu bydlet nechystáme.. Jako bychom pohrdli zlatým teletem...
A jéjej, mám totéž v bleděrůžovém...
Sice nedělal poskoka celé rodině, ale rodiče vyžadovali naprostou poslušnost, náš soukromý život neexistoval, vstávat, kdy zaveleli, jít spát, když zaveleli - prostě trochu vojna.
Dodnes si vzpomínám, když jsme coby dvacetiletí chtěli do kina, měli jsme vyzvedávat kamarády a dvacet minut před odjezdem si tcháni vymysleli vozit dřevo. Byla z toho scéna, převlekli jsme se do monterek, dřevo přerovnali, osprchovali se a s vyplazenýmjazykem zamířili do kina.
Jelikož těch epizod bylo víc / kecali nám i do toho jakého tvaru a barvy bude kuchyňská linka a že sprchový kout je na H..., že musíme mít rohovou vanu, odstěhovali jsme se.
Zpočátku jsme i tak jezdili každý víkend makat na ty jejich latifundie, ale začlo jim to být málo, tak jsme se párkrát šprajcli.
Co říct na závěr? Kdybch jenom tušila, ani bych si s mužem nezačínala.
Je skvělý, ale dvanáct let neděláme nic jiného, než řešíme rodiče, kteří pořád mají tendence nám do všeho mluvit, organizovat atd.
To, že je to z jejich strany zbytečné, že si uděláme podle sebe, za ty roky nepoznali.
Zůstali v chalupě sami a tak při každé příležitosti posloucháme, jak se na ně všichni vy..., všechno je špatné, mladí nechtějí dělat a bla bla bla.
Završí to dotazem:"pro koho jsme to všechno dělali???"
Je to vyčerpávající. Kontakty jsme omezili na minimum, ale i tak se z každé návštěvy vracíme jak po těžké šichtě.
Katjo - takže buď budete držet při sobě a nejspíš budeš Ty ta mrcha, co chudáčka malého odlákala od rodiny, předtím přece tak poslouchal...
A budete mít v rodině napjatou atmosféru,
nebo se rozejdete.
A teď babo raď.
A nedejbůh, kdyby některý z rodičů zůstal sám...
Grainne: Organizovat můžeš jak chceš, některé práce se dělají podle počasí. Třeba to seno - ty říkáš 4 hod - ano, ale na 4 x po hodině ( rozhození, obracení, obracení, kopení ) u nás pro 4 lidi a zabere to celý víkend. Takže nelze vyrazit na víkend "na Prygl". Tady je fakt hodně vidět kdo v čem vyrostl a co je pro koho samozřejmé. Kdo dělá s půdou, dělá podle počasí. A to lidi z města nikdy plně nepochopí.
martus:jsem v podobné životní situaci už 20 let:můj muž coby nejstarší z bratrů rozhodl za mými zady se svými rodiči ,že zůstaneme bydlet v jejich baráku na vesnici.Mé argumentyna toto blbé rozhodnutí nebyli vyslyšeny ,at se odstěhujeme od nich pryč .Ted na to doplácíme my mladší ročníky.Byla jsem jako Sybila,měla jsem před těmi 20 lety pravdu a doted na jeho nerozvážné rozhodnutí doplácí moje rodina a oni jsou v pohodě
.
Neděláte z komára velblouda.
tornado-lou: Ono se k tomu pak časem přidají jiné rozpory (hovoří ze mne osobní zkušenost). Třeba otázky, proč by mladí měli jezdit na nějakou dovolenou, když se dovolená má trávit u rodičů, páč je potřeba vymalovat/opravit fasádu/natřít plot/dosaď si cokoli. Zažila jsem to na vlastní kůži a bylo to děsný. Výčitky, že na ně kašlem a raději si jedeme na hory. Že už nikoho nemají a že už na to nestačí... Že soboty a neděle jsou od toho, aby se stříhal stometrový plot z tůjí a sekala zahrada a přehazoval kompost, a ne od toho, aby se šlo s dětma k rybníku... Fakt se to nedalo.
Grainne: jo, ale takovy narezani dreva na zimu, nebo seceni travy je potreba udelat v lete, vezme to cely den (nekolik) a zkratka to nejde udelat za deste, pravda, nemusi to byt v utery ve ctyri, ale nemuzes to odlozit na listopad.
ja chapu o co ti jde - na praci se synem se aspon ramcove domlouvat dopredu a ne aby tam jezdil na pisknuti kdykoliv a to nejpozdeji hned. toho by samozrejmne Catja a pritel dosahnout mohli, pak by to treba i mohlo fungovat, ale musi to zorganizovat spis ten pritel. protoze jestli jemu nevadi jezdit na pisknuti, tak se Catja muze stavet na hlavu...
Grainne: Ty bláho. Já mám taky na části zahrady plachty, ale semínka plevele nalítaj i po ně (nechápu kudy a jak) a pak ten plevel úspěšně roste pod plachtami a vzdouvá mi je a vylejzá ven těma dírama, co mám vystříhaný kvůli kytkám a keřům... 
Mamince jsem natahala všude plachty a je po problému s neustálým plením a plísněmi. Míň makat, víc myslet to chce.
Kadla: samozřejmě!!!!
Já zase plevel řeším tak, že rajčata pěstuju v kýbli, abych je vůbec našla. Taky jsem pro místní
