Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Dobrý den všem, ráda si tady pročítám příběhy a zjišťuji, že potřebuju taky poradit. Je mi 30, partnerovi 32, jsme spolu 3 roky a já mám čím dál větší problém vycházet s jeho rodinou. Pochází z vesnice, kde žije celé široké příbuzenstvo, bydlí v domě s rodiči (původně všichni společně, sestra s rodinou se pak odstěhovala). Já jsem z malého města a asi po roce chození jsem se k nim přistěhovala.
Dokud jsem tam jezdila o víkendech, v rámci dobrých vztahů jsme spolu vycházeli, i když jsme každý úplně jiný. S přítelem jezdíme hodně na kole, na výlety, do kina atd, stejně to znám u svých rodičů a sestry, jeho rodiče nejezdí nikam, jsou rádi doma a pracují na zahradě, také sestra je na tom podobně, maximálně 1x ročně jedou na týden na dovolenou, takže náš životní styl je dost odlišný, máme málo témat ke konverzaci, ale co se dá dělat.
Ale až po nastěhování jsem zjistila, že přítel je vychovaný tak, že zastává roli svého otce a svého švagra, prostě on je ten „chlap“ v rodině, který všechno zařídí a udělá, protože mu maminka/sestra řekne (od pomáhání v lese, na stavbě sestry, přes vození maminky k doktorovi, protože její muž už nechce nikam jezdit, po vyzvedávání ze školy a hlídání synovce a neteře ve svém volnu, protože jejich otec na to nemá čas a spousta dalších věcí, které dělá denně, pokud není v práci nebo neodjedeme pryč).
Snažím se chápat, že chce své rodině pomoci, ale dost často se mi to zdá už přes míru. Když se o tom bavíme, uzná, že toho asi dělá hodně, ale vždycky skončíme u toho, že je tak vychovaný, že rodičům a sestře je prostě třeba pomoct...
Vzhledem k tomu jsem si nedovedla představit, že bych tam bydlela natrvalo (původně jsme si měli zrekonstruovat patro, rodiče se přestěhovali do přízemí) a jsem příteli moc vděčná, že se rozhodl se mnou koupit byt ve městě cca 20 km odsud (po domku a zahradě moc netouží, vidí, kolik tam je práce). Pro celé (jeho) příbuzenstvo to byla samozřejmě neuvěřitelná hloupost a nesmysl – jít z baráku do malého bytu! - ale s tím jsem počítala, že budu za černou ovci rodiny (I když teď mám pocit, že nešlo o to, že my půjdeme do "horšího", ale o to, že jim ubyde pracovní síla.)
Nicméně po pár měsících se situace uklidnila a my se za 14 dní budeme stěhovat, ale až teď jsem zjistila, že přítelova maminka si to představuje tak, že přítel bude holt víc dojíždět, ale pomáhat bude víceméně stejně! Sice tam má všechny – bratra s rodinou, manžela s rodinou, dceru s rodinou, ale syn je syn! Samozřejmě jsem počítala, že sem budeme jezdit cca 1x týdně na návštěvu a pomáhat, bude-li třeba, ale tohle je přece moc, ne?
Přítel dělá na směny, a tak prohlásila, že co by tam přece ty volné dny na bytě dělal. Já se s ní nechci hádat, snažím se je respektovat, ale přistihuju se u myšlenky, že je začínám nesnášet, a to přece není dobře.
Nevím, možná dělám z komára velblouda, a pak to bude jinak (moje sestra mě utěšuje, že až budeme mít vlastní děti, automaticky se to pro něj změní a nebude mít potřebu tam tolik jezdit), navíc chápu, že pro přítele je to dost nepříjemné – maminka ho začíná citově vydírat, což já tedy dělat nehodlám, snažím se to řešit v klidu, ale i tak si asi připadá jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Navíc začínáme uvažovat o miminku, ale nechci skončit sama s dítětem na bytě, zatímco on bude makat u rodičů a sestry.
Co s tím? Máte někdo podobnou zkušenost? Děkuji,
30.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Grainne: Já plevel na své zahradě vloni na podzim řešila tak, že na to kašlu, protože přes zimu stejně zmrzne 
.gif)
tornado-lou: ono to nepočká, pokud je to moje, ale pokud k tomu vyžaduju asistenci, tak si to buď udělám sám, nebo to počká. On třeba takový plevel ještě nikdy nikam do zítřka neutekl a brambory klidně svého okopání vyčkají do víkendu, nebo do středy.
ted teda vim, ze si domyslim veci, ktery v clanku nejsou, ale Catjin pritel jiste neni jediny, ktery kmita. jeho sestra je k mamince konec koncu blizko, hadam, ze ji nosi (nebo bude nosit) nakupy, zehlit, myt podlahu a okna a starat se o rodice az oni nebudou moct, proste proto, ze je to dcera, je blizko a tyhle veci dcery delaji (stejne jako syn nemohoucim rodicum spravi topeni)
stejne tak hadam, ze domaci zavareniny, vajicka, jabka neodmitate..... to se taky neudelalo samo.
na dedine proste veci funguji jinak - veci se delaji spis spolecne, ne ze si kazdy dela vsechno sam 
bohunka: to je právě ta totální neschopnost cokoliv zorganizovat.
Seno - jistěže. Jak dlouho vyžaduje práce na seně? Dejme tomu 4 hodiny. Obrátí se seno a......konečná, jede se na výlet. Pak už nesmí existovat, když už jste tady, vysprav králíkárnu, nakrm synovečky, vyper mi kapesníky.............
Na rovinu - pokud Catja není něčeho takového schopná, tedy organizace a pevné ruky, ať jde od toho, nebo ať ukončí veškeré pracovní styky s rodinou. Tím ovšem, minimálně dočasně ustanou veškeré styky.
martus: ano, máš pravdu, to chce silnou odolnost a tvrdou ruku. Nějaké ťu ťu, ňu ňu je na nic, to ji převálcují taky a bude jim dělat služku, hospodyni a chůvu v jednom. Na nás tyhle fórky zkoušeli taky, ale u mně narazili a ony ty hlavy rodu obvykle vycouvají z pozic, pokud narazí. Suše oznamuju, že bouchání do stolu na mně neplatí.
Odstěhovat se 20 km je strašně málo, mělo to být nejméně 200 km, ale raději 2000, pak by vám to mohlo fungovat
ja trochu pochybuju, ze to priteli vadi..... odstehoval se do bytu protoze Catja chtela, ale prace a pomoc rodicum mu pripada samozrejma 
dum, zahrada, tohle vsechno jsou veci, ktery je potreba udelat tehdy, kdyz je potreba je udelat, zahrada nemuze cekat az se vratim z kina.
Kadla s bohunkou maji podle me pravdu - uplne jiny pristupy k zivotu - oni nepochopi, co chces cely den delat v byte, ty nepochopis, co oni cely den delaji na zahrade....
Catjo, nechci byt spatnym prorokem, ale tohle budes muset bud do velike miry akceptovat a nebo vas vztah nebude fungovat.
.jpg)
tady bych byla velmi obezretná-kdyz se catja zapojí taky, okamzite ji rodina pojme jako dalsí "námezdní sílu" a uz horko tezko se z této pozice vymaní. Ta pospolitost rodiny na jedné strane je príkladná, ale proc se tam nezapojují vsichni, kdyz otec jeste není pripoután na luzko? Na nás tohle taky zkouseli na jizní Morave, byli 4 bratri, ale muz, coby nejstarsí, mel zvládnout vse-tak jsme se odstehovali 300km daleko, zacali stavet a problém byl vyresen. Je s podivem, ze jeste dnes existují mladí muzi tak pracovití a se smyslem pro povinnost, ale vseho moc skodí.
Grainne: Tak jak to píše Kadla - potkaly se dva zcela odlišné světy. Já to vidím u sebe a švagrové ( přišla z města ). Seno se suší když je na to počasí - prostě to tak je. Švagrová je schopná nechat seno přes víkend ležet - protože je přece víkend - v pondělí se pak diví že jí to zmoklo. Jsou to fakt dva různé světy a chce to hóóódně pevné nervy a moc tolerance. To co je pro vesničany samozřejmé měšťáci nepochopí.
bohunka: tady jde spíš o značný nepoměr v tom, co poskytuje sestra a všeobecnou tendenci pověsit se na krk nejsvědomitějšímu jedinci.
Pomoc ano, ale přiměřená a nikoliv "na písknutí".
Nemoluvě už o poskytnutém podílu z výsledků práce - dostanou následně nějaký ten brambor, zeleninu..............
, nebo je to otrocká práce ve jménu rodiny?
Jednou z nejlepších taktik je zapojit se taky a od toho potom odvodit právo minimálně částečně pomoc korigovat a organizovat. Je to prostě zvykové právo, ale není nutné se mu bezhlavě podřizovat.
Tohle je otázka organizace, obvykle neschopnost zorganizovat sám sebe a své potřeby. Ta neschopnost je setrvalý stav, na tom se vůbec nic nezmění ani narozením vašeho dítěte.
Takže jediná možnost - převzít velení. Přítele bych prostě k nim nepouštěla samotného, evidentně není schopen to ukočírovat a ve vhodný okamžik se takticky vložit do organizace.
Nebude to klapat. Jsou to dva zcela jiné světy. Přítel se možná na nějakou dobu bude snažit fungovat tak, jak Catje chce, ale pak se vrátí do zajetých kolejí. Nehledě k tomu, že na něj bude rodina vyvíjet silný nátlak. Bude mezi mlýnskými kameny a časem to vidím na rozchod.
Kassy: Jo a někdy v září ve čtvrtek si do rozpisu napíšou "Dojet k rodičům pro brambory".
Ale teď vážně. Na sestru bych se vyprdla - má svého manžela, svou rodinu, tak ať se starají oni. Ale pomoc rodičům při orání, sázení brambor, řezání dřeva - to by mělo zůstat samozřejmé. Na rodiče bych hodila běžné okopávání a pletí a dělání taxikáře k doktorovi - jaképak že se tátovi nechce. Úplné odstřižení od rodiny taky není v pořádku. A ať se to Catje líbí nebo ne - na dědině ( u starousedlíků ) dělá každý co je potřeba. Brambory do sklepa samy nenaskáčou a dřevo do kůlny taky ne. A pomoc při stavbě - v mém okolí to je úplně běžné. Jednou pomůžeme my, podruhé ostatní. Na práci nikdo z nás není sám - a není to z donucení. Chce to jen pořádnou domluvu.
Já bych hlavně dala jasně najevo, že nehdlám připustit, aby on skákal kolem své rodiny, a vaši domácnost jsi měla na krku ty sama. Hezky hned od nastěhování rozdělte spravedlivě domácí povinnosti a to, že přítel jezdí k rodičům neber jako argumentaci, proč by toho ve vaší domácnosti měl dělat míň.
A pak by možná nebylo špatné začít čas nějak pořádně plánovat. Třeba o víkendu se sednout a rozplánovat volný čas na celý týden - v ponděli jedeme na nákup, v úterý jdeme s kamarády do kina, ve středu si uděláme pohodový večer doma, ve čtvrtek nemáme nic, to můžeš jet k rodičům... A pokud po něm budou něco chtít na dobu, kdy už máte jiný plán, rázně odmítat. hlavní je brát i ten "pohodový večer doma" jako pevný plán a nenechat si do něj zasáhnout.
Přítel si to musí uvědomit sám, že má tebe a není otrokem své rodiny. Jestli si to neuvědomí, tak i když budete mít dítě, nic se nezmění.Ty budeš sama doma a on u rodičů dělat, co kdo potřebuje. Jeho matka moc dobře ví, co má doma a bude se snažit toho patřičně využívat i za cenu vašich neshod.Být tebou, hodně bych uvažovala o dalším životě s ním.
Moje kamarádka na tom byla stejně, naštěstí nebyli manželé a po nějaké době se rozešli.
.jpg)
Můžeš samozřejmě vymýšlet, co chceš, ale změnu musí udělat přítel - pokud on chce. Tak to prostě je.
Jedině snad........ jeď sám, já půjdu raději na koupaliště, je pěkně (zajdu do kina, je hnusně) - možná přijde na to, proč dělat někomu blba, když může jít také na koupaliště
Ale musí na to přijít ON SÁM
Neboj se, to jsou plány potřebné rodiny.
Tvůj muž časem pochopí, že má v životě i jiné možnosti, než stále pracovat pro někoho.
A jak si to s ním naplánuješ, tak budeš realizovat.
A bude-li dítko, to už vůbec nebude čas.
Pro teď je třeba jen najít ten správný program o víkendu, abyste nemuseli být u jeho rodiny každý víkend. Vždyť máš i ty rodiče, můžete jezdit k nim a s nimi... a ta druhá rodina si postupně zvykne.
