Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Dobrý den všem, ráda si tady pročítám příběhy a zjišťuji, že potřebuju taky poradit. Je mi 30, partnerovi 32, jsme spolu 3 roky a já mám čím dál větší problém vycházet s jeho rodinou. Pochází z vesnice, kde žije celé široké příbuzenstvo, bydlí v domě s rodiči (původně všichni společně, sestra s rodinou se pak odstěhovala). Já jsem z malého města a asi po roce chození jsem se k nim přistěhovala.
Dokud jsem tam jezdila o víkendech, v rámci dobrých vztahů jsme spolu vycházeli, i když jsme každý úplně jiný. S přítelem jezdíme hodně na kole, na výlety, do kina atd, stejně to znám u svých rodičů a sestry, jeho rodiče nejezdí nikam, jsou rádi doma a pracují na zahradě, také sestra je na tom podobně, maximálně 1x ročně jedou na týden na dovolenou, takže náš životní styl je dost odlišný, máme málo témat ke konverzaci, ale co se dá dělat.
Ale až po nastěhování jsem zjistila, že přítel je vychovaný tak, že zastává roli svého otce a svého švagra, prostě on je ten „chlap“ v rodině, který všechno zařídí a udělá, protože mu maminka/sestra řekne (od pomáhání v lese, na stavbě sestry, přes vození maminky k doktorovi, protože její muž už nechce nikam jezdit, po vyzvedávání ze školy a hlídání synovce a neteře ve svém volnu, protože jejich otec na to nemá čas a spousta dalších věcí, které dělá denně, pokud není v práci nebo neodjedeme pryč).
Snažím se chápat, že chce své rodině pomoci, ale dost často se mi to zdá už přes míru. Když se o tom bavíme, uzná, že toho asi dělá hodně, ale vždycky skončíme u toho, že je tak vychovaný, že rodičům a sestře je prostě třeba pomoct...
Vzhledem k tomu jsem si nedovedla představit, že bych tam bydlela natrvalo (původně jsme si měli zrekonstruovat patro, rodiče se přestěhovali do přízemí) a jsem příteli moc vděčná, že se rozhodl se mnou koupit byt ve městě cca 20 km odsud (po domku a zahradě moc netouží, vidí, kolik tam je práce). Pro celé (jeho) příbuzenstvo to byla samozřejmě neuvěřitelná hloupost a nesmysl – jít z baráku do malého bytu! - ale s tím jsem počítala, že budu za černou ovci rodiny (I když teď mám pocit, že nešlo o to, že my půjdeme do "horšího", ale o to, že jim ubyde pracovní síla.)
Nicméně po pár měsících se situace uklidnila a my se za 14 dní budeme stěhovat, ale až teď jsem zjistila, že přítelova maminka si to představuje tak, že přítel bude holt víc dojíždět, ale pomáhat bude víceméně stejně! Sice tam má všechny – bratra s rodinou, manžela s rodinou, dceru s rodinou, ale syn je syn! Samozřejmě jsem počítala, že sem budeme jezdit cca 1x týdně na návštěvu a pomáhat, bude-li třeba, ale tohle je přece moc, ne?
Přítel dělá na směny, a tak prohlásila, že co by tam přece ty volné dny na bytě dělal. Já se s ní nechci hádat, snažím se je respektovat, ale přistihuju se u myšlenky, že je začínám nesnášet, a to přece není dobře.
Nevím, možná dělám z komára velblouda, a pak to bude jinak (moje sestra mě utěšuje, že až budeme mít vlastní děti, automaticky se to pro něj změní a nebude mít potřebu tam tolik jezdit), navíc chápu, že pro přítele je to dost nepříjemné – maminka ho začíná citově vydírat, což já tedy dělat nehodlám, snažím se to řešit v klidu, ale i tak si asi připadá jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Navíc začínáme uvažovat o miminku, ale nechci skončit sama s dítětem na bytě, zatímco on bude makat u rodičů a sestry.
Co s tím? Máte někdo podobnou zkušenost? Děkuji,
30.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 175 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
punh: jo, už se těším, až vyroste
Sheeni: no, u nás je to právě jinak - sestře se pomáhá, protože je to tady, ale (nechci být teda hnusná) silně pochybuju, že by někdy jeli s něčím pomoct oni k nám...
Navíc, upřímně, na řadu věcí máme fakt jiný názor, takže nevím, jestli bych to vůbec chtěla...
.JPG)
catja - a těžko si budou zvykat, že by to den ze dne přestal dělat, viď?
Já jsem byla připravená na roli mrchy, myslela jsem, že i smířená, spoustu věcí jsem nekomentovala a jela si po svém, spoustu věcí přešla, spoustu řekla na rovinu. Čekala jsem, že časem to všechno otupí, zapadne do nějakých kolejí, ale je to stejné, ne-li horší.
Ve výsledku se ujišťuju několikrát do roka, že ta role mrchy je mi nepohodlná, není mi v ní dobře.
Naštěstí mám doma tu variantu chlapa,co stojí při mě a když mi zakázali tcháni jezdit k nim /straaašně mě to ranilo 
/, tak nejezdil taky, protože věděl, že mě osočili neprávem.
Nezávidím takovou situaci. 
catja: ono asi bez toho, abys to s ním v tom bytě zkusila, to nepoznáš, jak to bude fungovat...
.gif)
Sheeni: a máš holku?
Grainne: no, já už právě ta potvora asi budu tak jako tak 
Ale říkám si, že to právě zkusíme, a pak si to asi s něma budu muset vyříkat... Jinak s tím volnem je to trochu problém, já dělám od po do pá, on dělá na směny, tak jsem právě zvědavá, co tam (na bytě) má v plánu ve volnu dělat... Ale do toho bytu chtěl jít taky, v žádném případě jsem ho nenutila...
Arna: a mimčo chceme taky oba, to zas je smířený s tím, že to bude náročnější, jen mám pocit, že si myslí, že bude stíhat rodiče, sestru, mě a mimino
catja:my teď rekonstrujeme byt...je to šílená práce a jsem ráda, že se do toho zapojila celá rodina...sami bysme to dělali ještě hooodně dlouho...barák je ještě horší, tak jsou určitě rádi, že jim brácha pomůže...jde o to, jestli by oni udělali pro něj to samé....
Uf, no každopádně mě fakt těší, že v tom nejsem sama 
Jinak není to žádné obrovské hospodářství, louky a pole taky nemají ("jen" lesy), ono jde spíš o spoustu maličkostí (kromě té stavby jeho sestry, což makačka teda je), které by právě podle mě docela klidně zvládli sami, ale jsou právě líní, protože jsou zvyklí, že to on udělá...
když jsem byla těhotná, tak ta moje povedená babka mi říká "hlavně ať se ti narodí holka, ať ti pak může všechno dělat..."
.gif)
Začínáte uvažovat o miminku? To byste si měli nejdřív udělat pořádek ve vašem vztahu, tedy především ve vztahu s jeho rodinou. Rozhodně bych do miminka nešla v takové situaci, zůstaneš na všechno sama, protože on bude stále jezdit pomáhat rodině.
Měli byste si s jeho rodinou promluvit, tedy spíš on. A vůbec, myslíš že mu bude život ve městě v bytě vyhovovat?
.gif)
Viv :o): tady platí opravdu "jaký si to udělá..........". Ovšem udělat si to, obnáší být za potvoru, mrchu, bestii, semetriku............, dále za lenocha a v neposlední řadě za rozbíječku rodiny.
S tím je dobré smířit se předem a počítat s tím, nemá smysl upadat do iluzí, že se to bez toho obejde.
Další věc - citové vydírání, zase, buď vydírat taky - to je situace, kdy jsou zbraně hormadného ničení povoleny, nebo se otevřeně postavit, což zase znamená sdělit své mínění všem tváří v tvář a s tím musí být ztotožněn i přítel.
Další možností je systém stíhačka - funguje to stejně, jako na milenku, ovšem tady to lze zakrýt bohulibým závojem ochoty pomáhat.
"Ano, lásko, jistěže odvezeš sestru, až umyju NAŠE špinavé nádobí, můžeme jet"
"Jistě lásko, samozřejmě že poklidíme to dřevo a potom IHNED půjdeme do kina".
Zní to pěkně blbě, ale jinak to nefunguje.
Pokud s přítelem zůstaneš, bude to vaše celoživotní téma. Můj muž pocházel z vesnice a odešel 300 km do Prahy, protože chtěl žít po svém a ne se po příchodu ze zaměstnání převléct do montérek a hurá na pole/dělat na baráku/krmit domácí havěť. Dovolená a někam jet? Ztráta času a peněz. Dobrá na natírání okapů nebo nesmyslné pro přístavby na baráku, které se za pár let ukázaly jako zbytečné a nefunkční. Procházka? Smysl má jen tehdy, když se spojí s nasekáním kopřiv pro kuřata.atd atd. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo - obě děti odešly z domu, při každé návštěvě tiché i vyslovené výčitky - zůstali jsme na všechno sami, co bude s barákem, co jsme se tady nadřeli... Nic radostného. Naštěstí rodiče nebyli nijak agresivní a také mezi námi bylo těch 300 km, odnesla to manželova sestra, která se vdala cca 25 km daleko a byl s nimi v častějším kontaktu. Jsou to opravdu dva rozdílné světy a i když se ti přítel přizpůsobí, bude mezi dvěma mlýnskými kameny a ty budeš ta zlá. Navíc čím bude starší, tím bude víc tíhnout ke svým kořenům...Takže si to dobře rozmysli, jestli ti to za to stojí.
Cinderella: Tak tady si zase dovolím nesouhlasit já. Když bydlí v nájmu osoby dvě, tak je to přece finančně snesitelný. A to šetření na domek nějak nechápu. On dneska ještě někdo šetří na nemovitost? 
To už dávno neexistuje, ne? Nedovedu si představit, jaký částky by museli ty lidi vydělávat, aby ušetřili na dům dřív než umřou 
Dneska se nemovitosti kupují na hypotéky. Takže tím odpadá i ten problém s pronájmem - lidi spolu můžou jít rovnou do hypotéky a stěhovat se hned, to už je na každým, jestli chce bydlet radši ve vlastním nebo v nájemním.
Jo a každej to má nastavený jinak. Já bych radši dala celou výplatu za nájem, než bydlela s rodičema někoho jinýho, nebo vlastně i s vlastníma Můj osobní život, soukromí a duševní pohoda je mi nade vše.
Grainne: 12:00: jj, ta "hodna holka" je previt... nekdy se clovek snazi vyhovet vsem ve vsem a pak sam nestiha, je ustvany, nemuze... jenom rozklicovat co kdy jo a co ne, proc jsem nervozni a nevrla atd. to da dost prace... myslim, ze se clovek postupne uci. Proto si myslim, ze u Catji to jeste nemusi byt uplne ztracene prave kvuli tomu, ze odstehovanim se jejimu priteli hodne zkomplikuje zivot a je na nem jak to pochopi, pojme, vyresi... pokud ale zacne uprednostnovat povinnosti k puvodni rodine pred rodinou, kterou bude tvorit s Catjou, tak to uz bych hodne zpozornela...
Sheeni: Přesně tak. Mám 30-leté zkušenosti.
