Chci porušit rodinnou tradici a manžel i jeho rodiče se zlobí
Čekáme s manželem první dítě, už víme, že to bude chlapeček. Samozřejmě, že máme radost a moc se na něj těšíme, stejně tak i oboje rodiče. Narodit by se měl v září. Řešíme však problém s manželovými rodiči, respektive já ho řeším, manžel je na jejich straně.
Jde o jméno pro našeho syna. U nich se, až kam jim paměť sahá, jmenuje každý prvorozený syn vždycky stejně. A podle mne stejně hrozně. Představa, že bych to jméno dala svému synovi, je pro mne nepřijatelná: Oldřich.
Já bych si představovala nějaké „normálnější“ jméno, například Jan, Petr, Martin, moc se mi líbí Dominik, ale ten by nešel k našemu příjmení, které začíná na K. Jenže jakmile začnu na téma jméno pro našeho syna rozhovor, je okamžitě oheň na střeše. Pro manžela je to snad otázkou života a smrti, abychom měli malého Oldíka. Stejně tak pro jeho rodiče. Všichni jsou na mě naštvaní a neustále se mne snaží přesvědčit, abych jejich rodinnou tradici nekazila.
Vadí mi to. Je to přece moje dítě, jasně, i manželovo, ale o tom, jak se bude jmenovat, bychom měli rozhodnout my dva, ne nějaké zastaralé a dle mého soudu naprosto stupidní rodinné tradice.
Ty neustálé hádky a dusna kolem jména pro našeho syna mi pěkně pijí krev, jsem podrážděná, začínám tchyni s tchánem kvůli tomu nesnášet. Jsem přesvědčená, že můj manžel na té tradici trvá jen kvůli nim, aby měl klid, nechce si je rozhádat. Tak si radši rozhádá mě a pojmenuje syna naprosto příšerným, absolutně nemoderním jménem. Opravdu neznám žádného malého, ale ani většího kluka, který by se jmenoval Olda. Podle mne se tohle jméno už vůbec nedává.
Co byste dělaly na mém místě? Podvolily byste, jen kvůli klidu v rodině? Nebo byste si trvaly na svém právu? Jde přece o moje dítě.
25.7.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 181 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci porušit rodinnou tradici a manžel i jeho rodiče se zlobí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Heather - 25.7.2013 22:18 
Oliver, to se mi líbí
jen to nesmí být příjmením třeba Vopajšlík
Petruša: mě to taky "baví" 
Mám raději originalitu a jména pro své syny jsem si vybrala už tak ve 12 a to mám v záloze ještě 2 a jedno pro holčičku i když děti už opravdu neplánuju, kecat bych si do toho stejně nenechala, jen kdyby se to nelíbilo manželovi, domluvili bychom se na jiných, no proto má náš druhorozený jména dvě, nehodlala jsem ustoupit 
Renee: taky dobrý
Doudice: 
Kamarádka říká synovi jménem Dominik "Domíku" a "Domíčku". Au 
Jsem vždy v pokušení volat na něj "Baráku" nebo "Paneláčku" 
.jpg)
My měli babičku, tetu, sestřenici a její dceru Věru. Dneska nikdo nikdy neví, o kteréže Věře je řeč...
Renee: nejenže matka porodí, ale prvních 5 let se od něj nehne a pak ho dalších 15 ještě vychovává.....
Nerozumím tomu, proč se tak ošklivému jménu jako je Dominik dostává takové popularity. To je skoro jako jmenovat se Debílek 
Oldřich taky není hezké jméno, ale kam se v hnusnosti hrabe na Dominika 
Tady by mi nejvíc vadil ten nejapný zvyk, že se všichni v rodině jmenují stejně. Je to na hlavu a jak tu zaznělo, hrozně nepraktické.
Kromě toho zastávám názor, že rozhodovací slovo má matka. Nikdo jiný z rodiny nebude trávit čas v porodnici v bolestech. Můžou poradit, podat vlastní návrhy. Ale tím jejich úloha končí. Nikdy bych nedopustila, aby se někdo, koho jsem nosila 9 měsíců a pak ho složitě rodila, jmenoval jménem, které mi nejde přes pusu.
Heather: mám tátu a bráchu Vladimíra..donedávna žijící na jedné adrese, takže problém s poštou známe..i já z mámou jsme si poštu pletlyno a u nás ještě perlička..nejenže máme ladimíry, ale i narozeniny mají ve stejný den
Ivča+3: Njn ..holt to tak život poskládal..Proto vím,jak to je nepraktické, když se lidi jmenujou stejně, ozvlášť když ještě bydlí na stejné adrese a omylem si otevřou dopis určený tomu druhému
Heather: příliš mnoho Vladimírů
Mně se tedy dávání jmen po rodičích nelíbí ....připadá mi to jako nedostatek fantazie
, u nás doma to tak bylo, já po mámě, brácha po tátovi...od té doby si myslím, že každý by měl mít své "vlastní" jméno....A perlička - můj otec Vladimír, brácha Vladimír, já si vzala - jak jinak - Vladimíra a tchán? No přece - čtvrtý Vladimír...muž ani tchán už nežijí, ale brácha má teď ročního chlapečka a že neuhodnete, jak ho pojmenoval????
Vladimír......
.jpg)
omlouvám se, ještě jeden...v předcgozím se mi připletl smajlík, místo 
měl být ...
a už jdu radši spát
Dejte Oldu a říkejte mu Olivere to teď frčí
Arna: dík
a už tady přestanu plevelit diskuzi jen svýma příspěvkama 
