Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Říká se, že člověk by nikdy neměl litovat toho, co udělal, nebo neudělal. Já o pravdivosti tohoto rčení přesvědčená zrovna nejsem, za svůj život jsem udělala hodně chyb a přešlapů, které bych nejraději vymazala. Ale to je asi život. Z většiny chyb se člověk poučí a když už je podruhé neopakuje, je vlastně všechno v pořádku.

S čím se ale nemůžu vyrovnat a sebekriticky tady teď jdu s kůží na trh je má volba prezidenta. Já totiž volila Miloše Zemana. Zajímavé je, že s kýmkoli dnes mluvím, od nikoho jsem neslyšela, že by ho volil též. Všichni dotázaní dali hlas buď druhému kandidátovi, nebo v druhém kole nevolili vůbec. Když přiznám, že já jsem ho volila, většinou sklidím velké opovržení, či alespoň zvednuté obočí a nechápavé kroucení hlavou. Otázkou je, kdo ho tedy volil, když to dnes vypadá že nikdo a on přesto vyhrál.

V prvním kole prezidentských voleb jsem měla úplně jiného favorita. Do druhého kola jsem původně jít nechtěla, ale občanská povinnost mi nedovolila. Po dlouhém zvažování jsem se přiklonila k Miloši Zemanovi. A dnes toho velmi lituji a ano, stydím se za to.

Poprvé mi pořádně zatrnulo při oné slavné scénce s názvem Viróza a korunovační klenoty. Nevěřícně jsem sledovala kymácející se hlavu státu, která měla co dělat, aby nevrhla šavli přímo na naše státní klenoty. Podruhé jsem myslela, že jsem se přeslechla při jeho Allahu Akbar v souvislosti s unesenými děvčaty v Pákistánu. (Mimochodem, kde je jim asi konec, často na ně myslím a pořád ještě doufám, že se snad vrátí domů.) Další ťafkou pro mne bylo povolební extempore a tajná schůzka s lídry ČSSD za zády předsedy této strany.

Nebudu tady vypisovat vše, vyjmenovávat všechny hřebíčky do rakve, které si náš prezident postupně zarážel hlouběji a hlouběji, stačí připomenout události posledních dnů. Jeho „kanální“ Hovory z Lán pro mne osobně byly tou poslední kapkou, kterou okořenila jeho snaha naučit se od čínských soudruhů, jak stabilizovat společnost a v neposlední řadě i jeho vztah k Rusku a názor na děni na Ukrajině.

Zkrátka a dobře, ačkoli jsem tomuto pánovi vlastnoručně hodila svůj hlas do urny, dnes musím říct, že mým prezidentem už není. Je mi z něj pěkně hořko a cítím se jako blbec. Zajímalo by mne, jestli se tady mezi vámi najde alespoň jediný člověk, který se, stejně jako já, přizná k tomu, že ho volil a připojí svůj současný názor na jeho projev. A taky bych mne zajímalo, jestli je ještě vůbec někdo, kdo mu věří, kdo si ho váží a je přesvědčený, že svou funkci vykonává dobře.