Mám ho ráda, ale nevím, jestli je to ten pravý. Zklamal mne.
Zdravím šťastné ženy, potřebovala bych poradit a znát názory více lidí. Svého přítele jsem poznala před dvěma lety v Praze, když jsem hledala spolucestující na cestu do Španělska. V Praze jsem zůstala po vysoké škole, ale do několika let jsem plánovala ji opustit. Ještě před cestou jsme se dali dohromady a do Španělska již jeli jako pár.
Už na začátku vztahu jsem mu na rovinu řekla, že v Praze nechci žít (přítel pochází z Prahy) a on mi říkal, že s tím nemá problém a že můžeme žít jinde. Po roce chození jsme spolu začali bydlet. Ještě v Praze, protože nám to přišlo rozumné, abychom nejdřív zjistili, že nám to spolu klape a pak teprve dali výpověď v práci a přestěhovali se do menšího města. Ustoupila jsem tedy ze svého požadavku ještě o rok s tím, že když nám bydlení ten rok půjde, ten další se přestěhujeme. Bydlelo se nám spolu až idylicky, jediné, co jsme řešili, bylo, kam pojedeme na dovolenou.
Když jsme se vrátili z naší poslední dovolené v zahraničí, uplynul rok od začátku našeho společného bydlení. Začala jsem mluvit o stěhování a hledání nové práce. Přítel byl v tomto ohledu příliš laxní a bylo vidět, že se mu do toho moc nechce. Nakonec mi řekl, že to celé dva roky našeho vztahu nebral vážně. Že prý hodně lidí říká, že chce odejít z Prahy a stejně tam zůstane. Že prý jeho expřítelkyně také povídala, že chce odejít z Prahy a ještě tam je. Musím říct, že to mě opravdu dostalo. Mám mu odpustit, že mě celé dva roky nebral vážně?
Krom tohoto řešíme i druhý problém. Já jsem se nikdy nechtěla vdávat. Až když jsem poznala současného přítele, měla jsem pocit, že je to ten pravý člověk, kterého bych si ráda vzala. Na podzim (ještě před plánovaným stěhováním, když vše bylo ideální) jsem ho požádala o ruku. Měla jsem nějakou slabou chvilku, ale v ten moment mi to přišlo správné. Odpověděl, že si mě vezme. Tak jsem čekala, že třeba za týden přijde se zásnubním prstýnkem, aby to potvrdil oficiálně. Měsíce se nic nedělo.
Po půl roce jsme se k tomu nějak dostali při slovní výměně a on mi řekl, že si vůbec nepamatuje, co mi odpověděl. Nevěděla jsem, co na to říct, protože mi ta situace přišla hrozně absurdní. Člověk, u kterého jsem změnila názor ohledně svatby, si ani nepamatuje, že mi řekl „ano“ na tak zásadní otázku.
Potřebovala bych poradit, jak mám teď reagovat. Přítele moc miluji, ale nechci se vdávat za každou cenu a nechci po sobě nechat šlapat. Jeho chování mi přijde jako neúcta ke mně a nevážení si vztahu. Co s tím? Mám tu to odpustit, nebo se s ním rozejít?
31.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám ho ráda, ale nevím, jestli je to ten pravý. Zklamal mne.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ještě jeden postřeh - některý příspěvky jsou v duchu "dospěj a přizpůsob se, on z Prahy nechce, dělej kompromisy,..." - pokud Kamila ví co chce, a chce jít na venkov - proč ne? Proč by se měla vzdát přání jen proto, že partner slíbil, a pak doufal, že ji to přejde.... Kamila se jen musí rozhodnout, co je pro ni důležitější - současný partner anebo venkov s jiným partnerem....Viz články o žití ve Španělsku, které většina obdivuje... o tom, jak si splnit sny s odvahou, a nedělat něco jen kvůli přizpůsobení se nebo tomu, že je to běžný...
.gif)
Stanik: souhlas....
mashanka 9:37 - to je vic nez presne.
Taky jsem si myslel a , ze se vratim "domu" tak dlouho, az jsem si poridila prazaka a bylo vymalovano... co me stve je ta americka pracovni doba tady.. pres tyden jsem doma nejdriv v sest a pak uz neni cas ubec na nic... no, ale vim, ze proste kvuli praci , se kterou neni problem odsud nepujdem.. mozna az vyhrajem ve sportce a pracovat nebude treba.. nebo az nam teticka z Ameriky neco odkaze 
mashanka:
Ota: s tim souhlasim, myslim, ze na tom ritualnu neco je :-)))
si pamatuju, jak legrace to bylo u nas.. vratili jsme s prochazky po meste.. tehdy pritel s kytkou pro maminku.. a pravil.. " mila maminko ( uklon k mamce), mily tatinku (uklon k tatovi), timto vas zadam o ruku vasi dcery... a dobre si to rozmyslete, protoze co peklo schvati.. nikdy nenvrati...
"
dohodli si s tatinkem cenu "stado velbloudu"... ale nez ten karotn Camelek tatinek vubc stihli dosta, prestal mezitim kourit 
no jo, to je tak kdyz se otaci role.. otazka vezmes si me proste (ac jsem jinak emancipovana vic nez dost je na chlapovi)
a ze se mu z Prahy nechce chapu... je tu prace s slusne platy, pokud clovek o praci prijde , ma furu jinych moznosti, pokud se jen malilinko snazi. To v malem meste nejde.
Praha me v posledni dobe taky stve, meho muze rovnez... ale... prace je to, co nas tu drzi.
.jpg)
Milá Kamilo, vím ona je ta nová doba a tak.... z tvého dopisu to přímo čiší
Požádala jsem HO o ruku 
?Když už žádá žena tak on nemá rodičů ?
I vzhledem k tomutu příběhu je opravdu s podivem, že podle jednoho z průzkumů si ještě zhruba 50 procent lidí myslí, že požádání rodičů nevěsty o ruku jejich dcery důležitým předmanželským rituálem ..
mashanka: Asi tomu teď nechám volný průběh a uvidím.
.jpg)
mamčo, třeba i psycholožka může dělat v kravíně.Když tam může být doktor, proč ne psycholog - kráva má náhodou taky duši.
Léto s kovbojem jsem si vybavila hned, ja jsem si problém Kamily přečetla 
Jasně Kamilo. To asi ne. A není ani důvod, aby sis zvykala na něco, co ti nevyhovuje. Tohle není o tom, čí je to chyba, jak píše Zaffita, že jeho. Na tom nakonec nesejde, kdo kdy co říkal nebo myslel. tohle je prostě o tom, že tvojí prioritou je, bydlet venku. On si možná myslel, že by mohl, měl pocit, že je mu to jedno, kde žije, ale zjistil, že se zmýlil. To nebuselo být nějaké lhaní nebo nebraní vážně.
Kamilo, napřed koukej dospět, a pak navazovat vážný vztah. S tou emancipací to tak moc nepřeháněj. O ruku by měl žádat muž, aby měl aspoň trochu pocit, že je dobyvatel. 
Nevím, kde je Tvé vytoužené místo k žití, ale jestliže máte OBA práci, bydlení a ještě vám zbývá na pěkné dovolené, je to dobré.
Mně by se taky líbilo bydlet na idylické samotě, kde lišky dávají dobrou noc. Ale reálně : Mladá rodina potřebuje, aby tam byla práce, doktor, škola, školka...a pravidelná dopravní obslužnost.
Romantika je hezká věc, ale musíš mít kontakt s civilizací.
Ani menší města nejsou vždycky ideální k žití. Leckde není pracovní příležitost, a jestli máte s přítelem VŠ vzdělání, do kravína asi dělat nepůjdete.
mashanka: Fakt to zlobí.
Já už jsem v Praze osmým rokem, ale pocházím z menšího města. A když jsem si po osmi letech nezvykla, tak si asi nezvyknu......
ax: no možná to tak někdo dělá, pak ale samozřejmě musí počítat s tím, že když odsouhlasí něco, co nechce, je to jeho chyba 
Názory se mění, ale některý taky ne....nelze automaticky předpokládat, že zrovna tohle se změnilo....
zlobí to ! 
Uvidíš, jak bude reagovat na sdělení "Od prvního nastupuji v Kotěhůlkách v sámošce". Teprve potom se ukáže ......
