Mám ho ráda, ale nevím, jestli je to ten pravý. Zklamal mne.
Zdravím šťastné ženy, potřebovala bych poradit a znát názory více lidí. Svého přítele jsem poznala před dvěma lety v Praze, když jsem hledala spolucestující na cestu do Španělska. V Praze jsem zůstala po vysoké škole, ale do několika let jsem plánovala ji opustit. Ještě před cestou jsme se dali dohromady a do Španělska již jeli jako pár.
Už na začátku vztahu jsem mu na rovinu řekla, že v Praze nechci žít (přítel pochází z Prahy) a on mi říkal, že s tím nemá problém a že můžeme žít jinde. Po roce chození jsme spolu začali bydlet. Ještě v Praze, protože nám to přišlo rozumné, abychom nejdřív zjistili, že nám to spolu klape a pak teprve dali výpověď v práci a přestěhovali se do menšího města. Ustoupila jsem tedy ze svého požadavku ještě o rok s tím, že když nám bydlení ten rok půjde, ten další se přestěhujeme. Bydlelo se nám spolu až idylicky, jediné, co jsme řešili, bylo, kam pojedeme na dovolenou.
Když jsme se vrátili z naší poslední dovolené v zahraničí, uplynul rok od začátku našeho společného bydlení. Začala jsem mluvit o stěhování a hledání nové práce. Přítel byl v tomto ohledu příliš laxní a bylo vidět, že se mu do toho moc nechce. Nakonec mi řekl, že to celé dva roky našeho vztahu nebral vážně. Že prý hodně lidí říká, že chce odejít z Prahy a stejně tam zůstane. Že prý jeho expřítelkyně také povídala, že chce odejít z Prahy a ještě tam je. Musím říct, že to mě opravdu dostalo. Mám mu odpustit, že mě celé dva roky nebral vážně?
Krom tohoto řešíme i druhý problém. Já jsem se nikdy nechtěla vdávat. Až když jsem poznala současného přítele, měla jsem pocit, že je to ten pravý člověk, kterého bych si ráda vzala. Na podzim (ještě před plánovaným stěhováním, když vše bylo ideální) jsem ho požádala o ruku. Měla jsem nějakou slabou chvilku, ale v ten moment mi to přišlo správné. Odpověděl, že si mě vezme. Tak jsem čekala, že třeba za týden přijde se zásnubním prstýnkem, aby to potvrdil oficiálně. Měsíce se nic nedělo.
Po půl roce jsme se k tomu nějak dostali při slovní výměně a on mi řekl, že si vůbec nepamatuje, co mi odpověděl. Nevěděla jsem, co na to říct, protože mi ta situace přišla hrozně absurdní. Člověk, u kterého jsem změnila názor ohledně svatby, si ani nepamatuje, že mi řekl „ano“ na tak zásadní otázku.
Potřebovala bych poradit, jak mám teď reagovat. Přítele moc miluji, ale nechci se vdávat za každou cenu a nechci po sobě nechat šlapat. Jeho chování mi přijde jako neúcta ke mně a nevážení si vztahu. Co s tím? Mám tu to odpustit, nebo se s ním rozejít?
31.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám ho ráda, ale nevím, jestli je to ten pravý. Zklamal mne.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Utikej devce, utikej, vzdyt ten chlap te vubec nebere vazne. Myslis, ze se v manzelstvi zmeni? Nezmeni.
Zaffira: no a prej i hodina a místo
jelítko: není to 12 - vlivem těch ascendentů je plno možností - nejsem matematik, tak to nespočítám , ale je důležitej i den narození, nejen měsíc
jelítko: KamilaK:
hlavně je zábavné sledovat historické příklady na osobnostech z dějin lidstva, které jsou tupě prezentovány podle data narození ,aniž je zohledněn posun v kalendáři a to jak technický ( přechod na gregoriánský kalendář) tak i přírodní kdy dochází k posunu zodiaku cca o jeden stupěn za 72 let ....
To dalo práci,všechno přečíst....všude je zrnko moudrosti...myslím,že v manželství je nejdůležitější dobrá komunikace:o všem si popovídat,řešit i teoretické věci.Na prsten bych se vybodla,to není důležité.O hodně závažnější je přestěhování do jiného města,než je člověk zvyklý-na to bych si dala velký pozor,nejde někoho nutit,i když třeba kdysi souhlasil,tak teď už nechce-s tím se nedá nic dělat,jen si hledat někoho jiného...Manželství nebo vůbec vztah na dálku moc nefunguje....Já vždycky chtěla bydlet jen v našem městě,jinde bych si nezvykla...
KamilaK: já taky ne, právě proto že to moc nevychází. přece na světě není 12 druhů povah ne?
jelítko: Já na to moc nevěřím
KamilaK: no prej ještě záleží na nějakejch ascendentech a kdesi cosi, to by musel člověk zkoumat hodně podrobně. já to nějak moc nepozoruju, ale docela dost lidí co tomu rozumí a poznaj se se mnou tak poznají, že sem rak a ani nevim jak
PEGG: no já ještě většinou čekám, jestli se ty okna neumejou samy a to se jim ještě nikdy nepovedlo
jelítko: Těžko říct, co je na těch znameních pravdy
jelítko - 31.3.2010 14:00 - ano, všechno nějak dopadne. Já např. na dnešek naplánovala,že vyčistím okna. A ono leje jako z konve, tak si holt vezmi knížku, rozdělám lahvinku růžové frankovky a budu dělat,že ta špinavá okna nevidím. No řekni, nebudu na tom nakonec líp?
Verera: to je zvláštní, já sem taky rak a mám to úplně opačně. tak nevim jestli na těch znameních je něco pravdy
mam-ča: netlač řeku, teče sama - tak to bych mohla mít jednou na náhrobku :o)
mashanka - 31.3.2010 13:25 - tak přesně taková je moje ségra, pořád něco řeší a otravuje život své rodině, protože od nich vyžaduje aktivní přístup při řešení blbostí.
Většinou to stejně dopadne úplně jinak než chtěla.
Vždyť se můžeš přestěhovat a s ním se nerozcházet - budete se navštěvovat.... třeba se mu u tebe zalíbí