Mám ho ráda, ale nevím, jestli je to ten pravý. Zklamal mne.
Zdravím šťastné ženy, potřebovala bych poradit a znát názory více lidí. Svého přítele jsem poznala před dvěma lety v Praze, když jsem hledala spolucestující na cestu do Španělska. V Praze jsem zůstala po vysoké škole, ale do několika let jsem plánovala ji opustit. Ještě před cestou jsme se dali dohromady a do Španělska již jeli jako pár.
Už na začátku vztahu jsem mu na rovinu řekla, že v Praze nechci žít (přítel pochází z Prahy) a on mi říkal, že s tím nemá problém a že můžeme žít jinde. Po roce chození jsme spolu začali bydlet. Ještě v Praze, protože nám to přišlo rozumné, abychom nejdřív zjistili, že nám to spolu klape a pak teprve dali výpověď v práci a přestěhovali se do menšího města. Ustoupila jsem tedy ze svého požadavku ještě o rok s tím, že když nám bydlení ten rok půjde, ten další se přestěhujeme. Bydlelo se nám spolu až idylicky, jediné, co jsme řešili, bylo, kam pojedeme na dovolenou.
Když jsme se vrátili z naší poslední dovolené v zahraničí, uplynul rok od začátku našeho společného bydlení. Začala jsem mluvit o stěhování a hledání nové práce. Přítel byl v tomto ohledu příliš laxní a bylo vidět, že se mu do toho moc nechce. Nakonec mi řekl, že to celé dva roky našeho vztahu nebral vážně. Že prý hodně lidí říká, že chce odejít z Prahy a stejně tam zůstane. Že prý jeho expřítelkyně také povídala, že chce odejít z Prahy a ještě tam je. Musím říct, že to mě opravdu dostalo. Mám mu odpustit, že mě celé dva roky nebral vážně?
Krom tohoto řešíme i druhý problém. Já jsem se nikdy nechtěla vdávat. Až když jsem poznala současného přítele, měla jsem pocit, že je to ten pravý člověk, kterého bych si ráda vzala. Na podzim (ještě před plánovaným stěhováním, když vše bylo ideální) jsem ho požádala o ruku. Měla jsem nějakou slabou chvilku, ale v ten moment mi to přišlo správné. Odpověděl, že si mě vezme. Tak jsem čekala, že třeba za týden přijde se zásnubním prstýnkem, aby to potvrdil oficiálně. Měsíce se nic nedělo.
Po půl roce jsme se k tomu nějak dostali při slovní výměně a on mi řekl, že si vůbec nepamatuje, co mi odpověděl. Nevěděla jsem, co na to říct, protože mi ta situace přišla hrozně absurdní. Člověk, u kterého jsem změnila názor ohledně svatby, si ani nepamatuje, že mi řekl „ano“ na tak zásadní otázku.
Potřebovala bych poradit, jak mám teď reagovat. Přítele moc miluji, ale nechci se vdávat za každou cenu a nechci po sobě nechat šlapat. Jeho chování mi přijde jako neúcta ke mně a nevážení si vztahu. Co s tím? Mám tu to odpustit, nebo se s ním rozejít?
31.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám ho ráda, ale nevím, jestli je to ten pravý. Zklamal mne.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sofffie: Přesně tak, chlapi řeší jen to, co řešit musí. Obzvlášť když mu současná situace vyhovuje.
mashanka: Nechci mu dávat ultimáta...
.jpg)
Co bych dělala já ? Začala řešit práci a stěhování tam, kam mě srdce áhne - buď půjde se mnou nebo ne.
.jpg)
sharon: ax: 
není co dodat já bych odešla
Každopádně díky za všechny vaše názory, i když tedy dost protichůdné.
Sofffie: Myslím, že už jsem se probrala. Chovala jsem se vážně dost naivně.
Není co odpouštět. Jedině snad to, že vždycky něco, do čeho jsi ho tlačila, odkýval, aby měl klid. Asi bude takový pořád, protože nemá rád dohadování. Takže, pokud chceš muže, který všechno odkývá, ale jede si dál po svém, klidně s ním zůstaň
Jinak, co se týče toho, žes ho požádala o ruku........ no, proč ne, když je tedy ta rovnoprávnost, ale přijde mi směšné požádat chlapa o ruku a potom čekat, že on přijde s prstanem. Ten jsi snad měla dát ty jemu, ne, když to máte takhle otočené 
jeste mam dva postrehy k diskusi.
vsechny spinate ruce, ze ho kamila (xhinh01???? ) "pozadala o ruku" OOO hruzo! pochybuju ze klecela s kytkou. nejspis se zeptala "Co kdybysme se vzali?" nedivim se , ze to nevzal jako zadost a neco vaznyho. Nebo to bylo jinak?
a za druhe: v diskusi se objevuje - zarid si to sama- a hned jednim dechem - netlac na neho- Pripada mi to protichudne. zazrizovat sama neco za par mi naopak prave pripada jako natlak. a zarizovat sama neco za sebe kdyz ziju v paru smrdi pruserem.
.gif)
ax:
rychlonožka: 7:54 myslim, zes to trefila - Kamila odklada zivot az bude z prahy. nedivim se ji, ja bych tam taky zit nechtela, ale to je vedlejsi. a ted uz ma odkladani dost a chce ty sny zacit realizovat. jen by si mela udelat predstavu, jestli jsou realny. ono zacinat nekde z nuly je asi tezky. promluvte si o tom stehovani jako dospeli. kam chces? na uplnou samotu? (nebude prace, bude to obrovska zmena zivotniho stylu) maly mesto? (prazak bude mit pocit, ze je to skoro totez) okoli vetsiho mesta? (tam prace treba bude, ale bude tam drahy bydleni) bydeleni budete kupovat? nebo mas nekde domek po babicce?
no a svatbu bych zatim odlozila a podivala se jak to bude klapat v novych podminkach.
Kamilo, nic ve zlém, ale připadáš mi trochu naivní. Ten PRAVÝ, není žádný, všechno je jen o kompromisu. Vrať se zpátky do reality. Ty se chceš přestěhovat do menšího města, ale jsi si jistá, že byste tam oba sehnali dobrou práci a bydlení? Nebo sis to jen tak namyslela, že by ses ráda odstěhovala z Prahy a co se bude dít pak, už jaksi neřešíš. Na začátku vztahu, v prvotních fázích zamilovanosti, každý přikyvuje s prominutím jak "nemocný osel" na sebevětší kravinu, ale s postupem času se názory mění.
Pokus opravdu tak toužíš po bydlení mimo Prahu, bude nejlepší, když se rozejdete, protože nemá cenu, aby ty ses trápila v Praze a on mimo ni.
Ta žádost o ruku mi přijde taky pod úroveň. Zase je to o TOBĚ - ty ses rozhodla, že by ses chtěla vdávat, takže ať on zítra dokluše s prstenem, ať se děje cokoliv ...
Kamilo, promiň, ale vítej do reálného života s reálným mužským, který řeší jen to, co musí. Život není kýčovitej americkej film. Naštěstí.
Kamilo,já tě varuju, rychle pryč od takovýho člověka,neférovýho, ulhanýho,zlýho...a ty ho ještě žádáš o ruku 
ses zbláznila nebo co ? Budeš s ním trpět po celý život, necháš po sobě dupat ? Já se ti divím......
dadka: 1:27......přesně tohle mě prvotně napadlo....
