Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Linda: Byla to blbost se ho ptát, to už teď vím taky.

Kamilo podle me jsi velký romantik a krapet (jak to nejlépe vyjádrit) krapet vsechno musí být na 100% jinak to vzdávás. Samozrejme nemela bys ustupovat vzdycky, ale zivot a hlavne partnerství je z 99,9% kompromis. Ty chces z Prahy on ne, tak co zkusit prestehovat se na okraj Prahy kdy ty bys byla venku a on mel moznost dojízdení (netvrdím rovnou satelit, je spousta malých mest v blízkém okolí Prahy). A se svatbou bych pockala. Je fajn, ze si myslís, zes nasla cloveka s kterým chces být tak moc ze menís názor, ALE on má také právo menit názor. A jestli se ti jeho nový názor líbí nebo ne .... to je ten kompromis. Jste oba mladý, nic vás netlací, dala bych mu jeste cas.
PS. A na zásadní otázky (svatba / deti / stehování) se proboha neptej kdyz je lehce alkoholicky / sedí u PC a nebo cucí na TV na fotbal nebo jinýho konícka, protoze to ti VZDYCKY odpoví ano jenom abys mu dala pokoj a mohl pokracovat. To není jeho vada, to je chlap, s tím nic moc nenadelás.

Nečekám, že to zařídí přítel. Zařizuju to já a netlačím ho do toho.

rychlonožka - 31.3.2010 7:38 svatá pravda
Mě trochu Kamila připadá, jako nedospělá. Já jsem se rozhodla odstěhovat z Prahy a ty to zařiď. Pokud o to opravdu stojíš, najdi práci a bydlení pro oba, docela věřím,že s tebou klidně půjde,ale moc nevěřím tomu,že to byl on,kdo to zařídí A taky nevidím důvod,mít dneska práci,bydlení a hezký vztah je výhra v loterii, tak co kruciš chceš?
Ty jsi na jedné straně hrozně emancipovaná (žádat chlapa o ruku ani kdyby to byla jediná ruka na světě) ale na druhé straně, ty něco chceš, ale od něho čekáš,že to bude zařizovat.
Žij a neřeš blbosti.

no, taky to na mě působí, že neposlouchá co říkáš a nebere tě vážně. Prostě co má, to má a stačí mu to a nechce změny. Zpohodlněl. Takže v první řadě bych si s ním promluvila, proč se tak chová a jak si teda představuje vás dva dál, že ty se rozhodně chceš stěhovat atd. - pak se uvidí. A jestli bude zas laxní - no nevím, jestli chceš takovýho partnera ...

co Vám poradit?jestli se alespoň částečně nechcete se svým partnerem radit tak se rozejít, a to čím dřív tím pro něj líp

Není mi jasné, co mu chceš odpouštět. On ti nějak moc ublížil? Z článku to nějak nevyplynulo. Nikdy bych nenutila partnera ke změně zaměstnání pokud bych neměla zaměstnání lepší.A také je třeba zajistit odpovídající bydlení. To všechno už máš? A radila ses o tom se svým partnerem? A on s tím souhlasí? Pokud má v Praze dobré zaměstnání, neodvážila bych se na něco takového ani pomyslet, protože dnes je dobré místo víc než výhra v loterii. Za pár let se může situace změnit a pak můžete hledat místo i mimo Prahu. Tím, že jsi ho požádala o ruku, ho tlačíš někam, kam se mu nechce a divím se, že ti ještě neutekl. Muž musí mít pocit, že tě ulovil a ne, že ty uháníš jeho. Můžeš prokázat svoji diplomacii, abys ho přesvědčila, že on je pro tebe ten nejlepší. Ale nebude to tím, že budeš neustále prosazovat své CHCI, MUSÍŠ. Tak ať se ti to podaří.

P.S. Kamila si asi nepěstuje kamarády a koníčky, Kamila čeká a plánuje, kdy odejde. A to je špatný. Člověk nemá zapomínat žít, ani když bere to současné působiště jako provizorium! Věř mi, Kamilo, že kdybys měla v Praze partu známých a aktivity, které Tě tam drží, tak bys tak nevyváděla kvůli ročnímu odkladu stěhování! Připomíná mi to mého syna, který vždycky říkal...až vyrostu, tak.....a pak byl dospělý a zjistil...že se nic nezměnilo...že žije stejně...on si myslel, že bude vše automaticky jinak. A houby. To vaše stěhování a změna práce...holka, do toho jde automaticky a plánovitě asi málokdo, když to nemusí být...pro vás ...pokud ho k tomu přece jen i dokopeš....takový stres, že se docela dobře může stát, že práci seženete jenom jeden a že on Ti řekne...hele, já tu s Tebou bydlím jak jsi chtěla ale já se rozhodl, že budu na víkendy jezdit do Prahy. Nic s tím Kamilo nenaděláš a budeš sama. Nebo se taky může stát, že ho tak jako ke stěhování a svatbě dokopeš k dítěti...a on Ti řekne, dobře, podřídím se, zkusíme to teda na dva roky...po nich Ti řekne, hele, já si to rozmyslel, já jdu zpátky bydlet a pracovat do Prahy...a budeš to mít zase blbý. Víš co, Kamilo, asi takhle: pokud tohle bereš jako jeho zradu a selhání, zachovej se tedy jako samostatná žena: RÁDA BYCH TI NĚCO DNESKA ŘEKLA, JESTLI MÁŠ PEPO PĚT MINUT ČASU. JÁ, JAK JSI VĚDĚL, CHCI ŽÍT A PRACOVAT JINDE. NAŠLA JSEM SI BYDLENÍ A MÍSTO TAM A TAM. TADY JE ADRESA, NASTUPUJU PRVNÍHO. JSI NEJLEPŠÍ CHLAP MÉHO ŽIVOTA, PROTO TĚ ABSOLUTNĚ DO NIČEHO NETLAČÍM. BUDU RÁDA, KDYKOLI PŘIJEDEŠ, BUDU ŠŤASTNÁ, KDYŽ TAM SE MNOU ZŮSTANEŠ. NEBUDU ALE ČEKAT VĚČNĚ, CHCI SE DO TŘICÍTKY VDÁT A MÍT DĚTI. KDYBYS TO BYL TY, BYLO BY TO BEZVA. TAK TO JE VŠECHNO, MILUJU TĚ, ALE JDU BALIT. VEZMU SI TYHLE SVOJE VĚCI...Pokud Kamilo trváš skutëčně na svém, tohle je férové řešení. Budete se navštěvovat a uvidíš. Třeba mu tam bez tebe bude tak prázdno, že se ještě rád nastěhuje.

Kassy: Třeba to odkýval, protože mu před dvěma lety moc nezáleželo na tom, kde bude bydlet. Teď je o dva roky později. Lidé mohou měnit názory. Navíc v tom infantilním článku nejvíc vyčnívá JÁ CHCI. Kamila chce bydlet mimo Prahu. Ok, na jednu stranu se nedivím. Ale na druhou stranu postrádám informaci o tom, zda má již lokalitu vybranou a jaká práce v tom místě je pro ni a pro jejího přítele. Ono to taky může být tak, že "chci bydlet mimo Prahu", k tomu se přidá "chci mít barák" a "chci mít tři děti" a "chci jezdit na dovolenou k moři" a nakonec "starej se, abys zabezpečil rodinu". A pokud přítel má dobře honorovanou práci, která ho baví, tak nejspíš nebude chtít odejít jen tak pro nic a za nic. A to by Kamila měla naopak v dnešní době chápat. Ale to nikde v článku není, že by něco chtěl její přítel a ona mu vyšla vstříc. Je tam jenom já chci a přece po sobě nenechám šlapat. Měla by se trochu rozhlédnout kolem sebe, aby viděla, co je zklamání a co to je, když někdo po někom "šlape".

Kamilo, samozřejmě, že jsou otázky pro život prioritní. Mezi ně patří i ty dvě věci, které Tě trápí. Oba na to nahlížíte jinak a oba máte svým způsobem pravdu. Ty v tom, že koukáš reálněji a jaksi datumově dopředu, on v tom, že si uvědomuje, že spousta zásad a náhledů na věc se časem mění. S tou svatbou - na to musejí přijít oba a muži bych nechala zcela volnou ruku, kdy mi on sdělí, že by si mě rád vzal. Zde se držím staré zásady, že iniciativnější má být muž. Právě proto, že my ženy o tu svatbu zásadně víc stojíme...aby ten chlap jednou neřekl, že ho do toho žena natlačila, aby to nepoužil proti Tobě. To by bylo jen momentální vítězství....ano, já si tě teda vezmu, když myslíš a chceš....já bych se v takovém manželství cítila jako když sedím na sudu se střelným prachem. Ovšem mně je jednou tolik co Tobě a už o životě leccos vím. Dneska už například vím, že spousta věcí se má nechat plynout, jak přijde a že je to mnohdy lepší, než se urputně a za každou cenu snažit stylem JÁ TO CHCI TEĎ A UDĚLÁM PRO TO MAXIMUM TŘEBA I PROTI VŠEM. To není dobrý, věř mi. Druhá věc je ta práce a přestěhování...dneska je každý rád, když slušně bydlí a pracuje....pokud máte oba v Praze dobré bydlení a práci....skutečně je důvod jít na venkov? Za prací odsud můžeš projezdit majlant...pokud ji tam seženeš. Abyste nelitovali...

připadá mi, že kamila se snaží až moc, kdežto přítel moc nee.. pokud celý vztah nebral ty 2 roky vážně, tak je to nepříjemné ale dá se ještě zdrhnout, rozhodně bych se teď nevdávala (a NIKDY bych nežádala chlapa o ruku ), snažila bych se zjistit jestli o kamilu přítel stojí, kamčo, zkus se zaměřit na svoje koníčky, kamarádky atd. užívej si života bez něj a nech přítele ať je mu po tobě trochu smutno, ať jsi mu vzácná, třeba mu docvakne, že tě nechce ztratit a začne na vašem vztahu víc pracovat.. hodně štěstí a kdyby to nevyšlo, chlapů je plno...pche

Strašně tlačíš na pilu!
Přibrzdi a nech příele aspoň nadechnout...
Třeba chtěl požádat o ruku on tebe...
docela chudak, spis slapes ty po nem

No, tak já se musím Kamily trochu zastat. Ona mu hned na začátku řekla, že se chce z Prahy odstěhovat a do toho vztahu šla s tím, že on je s tím srozumněn, Kdyby jí řekl, že Prahu nikdy neopustí, mohla si na počátku rozmyslet, jestli jí za to stojí, nebo ne. Ale on cisi odkýval, protože to "nebral vážně". To vám připadá jako dobrý přístup a začátek vztahu?
A stou svatbou to asi bude podobné. Pro něj to zřejmě bylo jen nezávazné povídání, které za chvíli pustil z hlavy. Otázka je, jak jasně dala Kamila najevo, že to myslí skutečně vážně a že to není jen rozněžnělé žvatlání ve slabé chvilce. To bych nebrala až tak tragicky. Ale opravdu by to chtělo si spolu sednout a rozumně si promluvit jako dva dospělí lidé. Pro většinu lidí existují věci, přes které nejede vlak. Jestli je to pro tyhle dva otázka bydlení a neshodnou se, tak holt asi smůla. Kompromisy jsou nutné, ale zase nemůže Kamila ustupovat ve všem, zvlášť když jí na začátku tvrdil, že se přizpůsobí on a teď najednou otočil.

Nezdá se ti,že ty jdeš dost jen za svým cílem a nebereš ohledy na něj,Má dělat to co ty chceš,zapřemýšlej se nad tím,on je také člověka oba dva musí ve vztahu v nečem odstoupit,nikdo nmá právo tlačit na druhého,vždyt je tam já chci z Prahy,já ho požádala o ruku,je já a co on!

Já bych doporučila podívat se na komedii "Až tak moc tě nežere"