Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Mám šestnáctiletou dceru, je v prvním ročníku na střední škole. Od jejích osmi let se o ni starám sama, s manželem jsme se rozvedli. On si založil novou rodinu a o dceru prakticky ztratil zájem. Já jsem pak dva delší vztahy sice měla, ale nikdy to nedopadlo, takže jsem sama. Ani mně to nevadí, zvykla jsem si.
Abych dceru zabezpečila, musela jsem se hodně ohánět. Ale šlo to. Na nějaké vyskakování jsme sice nikdy neměly, ale ani jsme kdovíjak nestrádaly. Dcera mi dělala radost, dobře se učila, a tak bylo celkem přirozené, že šla na gymnázium. V plánu má i vysokou školu.
A teď se stalo něco, co jí, ale nejen jí, pořádně zamotalo plány. Celá zoufalá za mnou přišla, že je těhotná. Byl to šok, absolutní. Ona je zoufalá, já na tom nejsem o nic lépe. V první chvíli jsem vybuchla, ale brzy mi došlo, že když budu řvát a hysterčit, ničemu tím nepomůžu. Už se stalo. Holka je na dně, kudy chodí, tudy bulí, protože samozřejmě otěhotněla se stejně starým spolužákem. Takže dvě děti, které si svou nezkušeností upletly dítě.
Jenže co teď? Dcera na mě kouká jako na spasitele a doufá, že to nějak vyřeším, sama si vůbec neví rady. Otec dítěte je ještě kluk, který je z toho vyjukaný snad ještě víc, než ona. Sešli jsme se i s jeho rodiči, to jsem si dala. Rodiče se od celé situace rázně distancovali a rezolutně prohlásili, že s tím nechtějí mít nic společného, dokonce měli tendenci to hodit na mou dceru, že ona jejich chudáčka svedla a ušila to na něj. Chápete to? Samozřejmě vztah těch dvou mláďat velmi utrpěl, takže se rozešli.
A tak jsme na to s dcerou zůstaly samy. A já jsem v koncích. Dcera hodila veškerou rozhodovací pravomoc na mne. Ona prostě neví. Neví, jestli chce jít na potrat, neví, jestli si to chce nechat. Když se jí zeptám, co by chtěla, řekne, já nevím, co myslíš ty? Jenže co já? Je to její život, její dítě, já za ni přece nemůžu udělat tak závažné rozhodnutí. Ať by bylo jakékoli, vždycky může být špatné.
Osobně nejsem příznivcem potratů, takže bych se přikláněla spíš k tomu, aby si miminko nechala, ale vůbec netuším, jak bych to zvládala. Holka musí studovat, všechno táhnu sama, zajistit k tomu ještě malé dítě včetně všech potřeb a zajištění péče, vůbec nevím, jak bych to mohla zvládnout. Stáhnout kvůli tomu holku ze školy a dát jí direktem, že máš dítě, tak se starej, bych sice mohla, ale to se mi taky nechce, je ještě tak mladičká, sotva vylízlá, připadá mi šílené na ni tohle všechno hned navalit a zamezit jí tak možnosti studovat.
Jako nejvhodnější se mi proto jeví varianta potrat, ale tady mám velké zábrany a bojím se, že by to mohlo mít následky. Jak na těle, tak na duši mé dcery.
Zlobím se na ni, za to, co se stalo, že ač byla poučená o antikoncepci a na téma sex jsme vedly hromady rozhovorů, přesto se tohle stalo. A zlobím se na ni i za to, jak se k celé situaci staví, že nechává odpovědnost čistě na mně. Nejradši bych jí řekla, ať si to rozhodne a zajistí sama, ale copak to jde? Kdyby jí bylo dvacet, neřeknu, ale v šestnácti?
Nemáte někdo nějaký nápad, jak tuhle šílenou situaci vyřešit? Jen prosím nepište adopce, o tom bych nebyla schopná uvažovat už vůbec. Pokud se rozhodneme, že se dítě narodí, tak s vědomím, že se o něj postaráme. Jen momentálně nevím, jak, vzhledem k naší situaci.
17.4.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 178 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dceři je šestnáct a je těhotná. Jsem na dně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kareta: tak tak HA kazi chlapum charakter. Pak uznemajina starost vubec nic a podle toho to vypada.
PEGG: 12:18 Copak Sarka. Taky se muze stat, ze ji to jednou predhodi a vycte ta dcera
Jednoznačně bych volila interupci. Jednou Vám za to dcera poděkuje, na děti máš ještě času dost. Držím palce
sqwela: 12:03
loupák: 11:51 Treba se boji rozhodnout a vyjadrit, aby ji zase Sarka neservala
Nessie: poněvadž se spoléhají na to, že holky berou snadno dostupnou HA, tak to strčí komukoliv kamkoliv. Proto se to tak šíří. howgh
orinka: 11:18 v tom pripade ziju asi "mimo republiku" i ja. Mam na to totiz stejny nazor.
Akorat teda uvidim, jak se mi bude darit ho prosazovat v praxi kdyz to tady jde tak ztuha
Ať ten článek čtu jak čtu, pořád z něj vyplývá, že dcera se rozhodnout neumí. A z toho by se mělo vycházet. Že by se rozhodnout měla, je sice hezké, ale Šárce, která se nás tu ptá to nepomáhá, protože děvče prostě neví.
Takže Šárka je v patové situaci. Do holky to může lejt horem dolem ale nakonec stejně žádného rozhodnutí není schopná a je vidět že v 16ti není zralá (uzrát nejde za tejden) a nic z ní nevymámí.
A že se má Šárka otočit zády, říct starej se .... to si teda ve společné domácnosti neumím představit. Někdo to asi dokáže, ale Šárka ne, každej jsme nějakej.
Stejně jí bude muset pomáhat s bydlením (kkdo by dokázal holku vykopnout a starej se), živit ji (sama by z mateřské nic neuplatila), Platit školu, hlídání když bude holka ve škole a Šárka v práci. Do toho ono to večerní studium taky něco stojí, zadarmo to není.
Vůbec si neumím představit jak bude žít náctiletá matka se základním vzděláním - nebylo by naškodu (aby se učinil aspoň pokus dceru nakopnout k myšlení) říct jí a ť si na netu najde možnosti práce se základním vzděláním a kolik stojí studium po večerech aby ho mohla SAMA platit - tady by se dcera mohla chytit a myslet.
Navíc, má Šárka jisté zaměstnání? Co když o něj za 2 roky přijde a nic nenajde? Ono se to totiž může velmi snadno stát a co potom....
Nessie: no kde asi, já bych se toho teda asi trochu bála
Santé: Ježišmarjá - kde by průměrnej 16letej puboš přišel k pohlavní chorobě??? Zase uvažujte trochu....
kareta: Jo, jo - kluk nebo muž by si MĚL nasadit gumu - na to se nedá spolíhat, a už vůbec ne u 16letých trdel, která někde potajmu na rychlíka souloží. Starat se prostě musí ženská, když nechce být těhotná -a ne spolíhat na to, že on by si MĚL vzít přece gumu...on těhotnej nebude.
kareta: nehledě na to, že pohlavní choroby nejsou věc minulosti
batum: proč prášky? měl si kluk nasadit gumu a ne že holka do sebe bude ládovat pilulky, KUA, to je doba...
Těžko se radí........ale jakmile začne dcera sexem žít,měla užívat prášky a né to nechat do této situace, je to těžké rozhodování, ale potrat,asi by byl nejlepší (i když to nemám ráda).
Tady nejsou roky chybou, ona by jednala také tak i ve dvaceti, veškeré rozhodování nechává na mamince a také i vinu budoucí na potratu.
Představa budoucího života v této situacikde budete mít peněžní jistotu,zabezpečení v dnešní době, můžete přijít o místo a jste na dlažbě.Špatně se to píše,radí, nečetla jsem děvčata, je mi vás líto, ale bohužel bych vybrala schůdnější cestu, protože veškeré starosti o vnouče by padlo na vás, měla by jste další dítě a možná horší vychovávání než před léty vy.
Přeji vám hodně pevné nervy a věřte, že v takovéto situaci nejste sama je nás více.
Verera: to souhlasím, samozřejmě by měla sama cítit, jestli se chce vydat cestou svobodné matky, bojovat a zatnout zuby a nebo cestou pohodlnější, pro dnešní svět asi lepší volbu a to je interrupce. ovšem nedivím se, že hledá pomoc u dospělé matky, a že sama vůbec netuší, co ji čeká a co ji může potkat. matka by jí měla pomoct poukázat na veškerá úskalí a konečný ortel říct ale sama dcera.
Křeček: Tak ji nech psát: " Už nikdy nepřinesu domů poznámku "Bez DÚ".