Mám ho ráda, ale nevím, jestli je to ten pravý. Zklamal mne.
Zdravím šťastné ženy, potřebovala bych poradit a znát názory více lidí. Svého přítele jsem poznala před dvěma lety v Praze, když jsem hledala spolucestující na cestu do Španělska. V Praze jsem zůstala po vysoké škole, ale do několika let jsem plánovala ji opustit. Ještě před cestou jsme se dali dohromady a do Španělska již jeli jako pár.
Už na začátku vztahu jsem mu na rovinu řekla, že v Praze nechci žít (přítel pochází z Prahy) a on mi říkal, že s tím nemá problém a že můžeme žít jinde. Po roce chození jsme spolu začali bydlet. Ještě v Praze, protože nám to přišlo rozumné, abychom nejdřív zjistili, že nám to spolu klape a pak teprve dali výpověď v práci a přestěhovali se do menšího města. Ustoupila jsem tedy ze svého požadavku ještě o rok s tím, že když nám bydlení ten rok půjde, ten další se přestěhujeme. Bydlelo se nám spolu až idylicky, jediné, co jsme řešili, bylo, kam pojedeme na dovolenou.
Když jsme se vrátili z naší poslední dovolené v zahraničí, uplynul rok od začátku našeho společného bydlení. Začala jsem mluvit o stěhování a hledání nové práce. Přítel byl v tomto ohledu příliš laxní a bylo vidět, že se mu do toho moc nechce. Nakonec mi řekl, že to celé dva roky našeho vztahu nebral vážně. Že prý hodně lidí říká, že chce odejít z Prahy a stejně tam zůstane. Že prý jeho expřítelkyně také povídala, že chce odejít z Prahy a ještě tam je. Musím říct, že to mě opravdu dostalo. Mám mu odpustit, že mě celé dva roky nebral vážně?
Krom tohoto řešíme i druhý problém. Já jsem se nikdy nechtěla vdávat. Až když jsem poznala současného přítele, měla jsem pocit, že je to ten pravý člověk, kterého bych si ráda vzala. Na podzim (ještě před plánovaným stěhováním, když vše bylo ideální) jsem ho požádala o ruku. Měla jsem nějakou slabou chvilku, ale v ten moment mi to přišlo správné. Odpověděl, že si mě vezme. Tak jsem čekala, že třeba za týden přijde se zásnubním prstýnkem, aby to potvrdil oficiálně. Měsíce se nic nedělo.
Po půl roce jsme se k tomu nějak dostali při slovní výměně a on mi řekl, že si vůbec nepamatuje, co mi odpověděl. Nevěděla jsem, co na to říct, protože mi ta situace přišla hrozně absurdní. Člověk, u kterého jsem změnila názor ohledně svatby, si ani nepamatuje, že mi řekl „ano“ na tak zásadní otázku.
Potřebovala bych poradit, jak mám teď reagovat. Přítele moc miluji, ale nechci se vdávat za každou cenu a nechci po sobě nechat šlapat. Jeho chování mi přijde jako neúcta ke mně a nevážení si vztahu. Co s tím? Mám tu to odpustit, nebo se s ním rozejít?
31.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám ho ráda, ale nevím, jestli je to ten pravý. Zklamal mne.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pavlíno, no jo...
snad se tím už přestanu užírat. I s vaší pomocí, jo, dík. S ním o tom mluvit nechci, jak se to mohlo stát, bral by to jako výčitku nebo buzeraci za "chybu". natolik ho už znám. Že nešlo o chybu, to chápete vy, chlap ne
.jpg)
Ano, muži často řeší problém, až když nastane.A potom se k němu postaví, promyslí TO, zváží možnosti a navrhnou postupy řešení.
Měly bychom se to od nich naučit a ušetřily bychom si spoustu zbytečných stresů
Kamilo, ještě jednou si po sobě přečti aspoň poslední odstavec. Je tam spousta silných slov a radikálních rozhodnutí.
Já bych s takovým člověkem, co si zatím neumí poradit ani sám se sebou, a prkotiny považuje za životní problémy, nebyla ani chvíli.
Jestli se takhle chováš běžně i ke svému příteli, nediv se, že Tě nebere vážně.
Kdyby si přečetl tenhle článek, možná by Ti usnadnil rozhodování, a dal Ti svobodu. Přece po Tobě nebude "šlapat". 
KamilaK: no v 29 by jsi nemela byt uz uplne naivni...
. Ja bych to podala asi takhle - jeste se v zivote otriskas...
. Je mi symapticke, ze jsi jedna z mala, ktere se pod svymi clanky taky ozvou. Jinak se priznam, ze ja spis myslim jako chlap, takze tvemu priteli rozumim. Neopustila bych jiste zamestnani v Praze a presethovala se do mensiho mesta. Dneska je problem najit praci vsude. Spis bych nejprve hledala praci treba v tom Liberci a az ji oba budete mit tak teprve potom dat vypoved v praci a premyslet o stehovani. Mam zname v Liberci a jak tak slysim tak tam "zdechl pes", co se prace tyce... Chapu, ze v 29 letech chces vedet na cem jsi, ale zadat pritele o ruku mi prijde trochu hrrr.. Jsem jinak velmi emancipovana, ale v tomhle jsem staromodni. Chlap musi vzdycky chtit vic nez ta zena. At se jedna o snatek nebo o dite. Jinak se bude vzdycky citi jako v pasti. Ja bych si s nim otevrene promluvila a dala bych si (pro vas oba) deadline. Do kdy planujeme najit praci mimo Prahu a do kdy se hodlame prestehovat. Uvidis co ti na to rekne.
mashanka: 11.12 presne. a taky obvykle odmitaji spekulovat o co by kdyby. oni proste pockaji na vysledky a kdyz jsou v poradku, tak nevidi duvod trapit se tim, co se mohlo nebo nemohlo stat.
Holky, ale i Kamila mu jasně! jasně řekla, že v Praze nebude žít. A on jí pak řekne, že to nebral vážně?
Tak jak mu to měla říct, aby to bral vážně? Tohle nebyl náznak přece (podle teorie, že muži náznaku nerozumí).
Tak jak teda s nimi máme mluvit?
Mashanko, trochu to pokulhává, ale jo, snad, aspoň malinkaté vysvětlení I když jsem mu popsala, jak tam doktorka kňučela "neeeeniiii to dobrý, joooo to je škaredýýý" (ona má takový divný hlas )
Kordelie:
já mám chlapa, který si zkrátka špatný výsledky nepřipouští, takže tohle u nás dopadá podobně (i kdybych to chtela rozebírat před výsledky, tak se o tom v podstate odmítne bavit) a přesto jsem přesvedčená, že kdyby bylo neco špatně okamžite začne fungovat a bude obrovská opora.
Kordelie:
já mám chlapa, který si zkrátka špatný výsledky nepřipouští, takže tohle u nás dopadá podobně (i kdybych to chtela rozebírat před výsledky, tak se o tom v podstate odmítne bavit) a přesto jsem přesvedčená, že kdyby bylo neco špatně okamžite začne fungovat a bude obrovská opora.
Viv: ano, ano, taky používám slova "nikdy/vždycky" a manžel mne u toho zarazí - moc dobře ví , jak to myslím, ale pokaždé mi připomene, že lžu.
KamilaK : Zjisti si, jaké jsou pracovní možnosti ve vašem oboru např. v tom Tebou zmiňovaném Liberci. Liberecký kraj má cca 12% nezaměstnanost.
Bydlení v pronájmu nebývá problém, ale práce, zejména ta odpovídající vzdělání, není všude.
Mashanka: souhlas, tak nějak jsem to taky myslela
Viv :o) - 31.3.2010 11:07 
sharon - jo, Peterka - to nemělo chybu, jak byli vymódění 
Kordelie - asi byla chyba, že ses tím trápila sama a nesvěřila se mu se svými obavami. Muži vědí, že ženy prostě chodí občas na gyndu kvůli prevenci, jestli náhodou nemají rakovinu. Berou to jako rutinu, protože dokud rakovina není, nic se vlastně neděje - je to jprevence
Možná ani nevěděl, čeho by se měl bát - proč by to mělo být jinak, než jindy, že zrovna teď přišla ta chvíle, kdy se má bát a hlavně, jak moc se bojíš ty.
Pavluško, já jsem mu to ale řekla, že se bojím, že dr. sama má pochyby...ale jen jednou, to asi bylo to, proč "zapoměl"
Viv, jo, já vím, jsem vdaná 14 let
ale to snad neznamená, že když mu řeknu "možná mám rakovinu" zrovna když se bude dívat na fotbal, tak to do druhého dne zapomene? zrovna tohle?
On je jinak téměř normální
ale tohle si nedovedu vysvětlit, já bych ráda, kdyby na to normální přijatelné vysvětlení bylo. Možná je ke mě jen slušný, vycházíme spolu a tak, ale rád mě asi nemá. No já nevím...míň bych se divila, kdybych ho našla jak létá po pokoji, než tehdy, kdy jsem mu oznámila, že jsem zdravá 
