Život bez peněz v začarovaném kruhu
Ráda bych věděla, jestli je na tom někdo podobně jako my. Možná, že bych pak naši situaci snášela přece jen o něco lépe. Když se totiž podívám na lidi ve svém okolí, mám pocit, že všem ostatním se daří více.
Jsme normální rodina, máme dvě děti na prvním stupni základní školy. Já pracuji jako úřednice ve státní správě, manžel je řemeslník. Žijeme celkem klidně, takovým normálním rodinným životem.
Jen mě trápí, že musím neustále počítat, abychom vyšli s penězi. Můj ani manželův plat není nijak vysoký, a tak musíme zvažovat každou jen malinko větší položku. A mně už to nějak začíná lézt na mozek. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si koupila něco nového na sebe, o novém zimním kabátě si můžu i letos nechat leda zdát. Pokaždé nás zruinuje výbava pro děti, které rostou.
Neříkám, že žijeme někde na hranici chudoby, to rozhodně ne, ale strašně moc toužím po tom, cítit se zabezpečená. Tak, abych nemusela neustále počítat a přesouvat nákup potřeb podle toho, co je momentálně nejdůležitější. Chtěla bych zažít, jaké to je, když člověk prostě jde a to, co potřebuje, si koupí. Nejde mi o dosažení nějakého luxusu, to ani náhodou. Chci mít prostě normální životní standard, v kterém by se mi volně dýchalo.
Manžel teď dostal nabídku práce ve svém oboru v cizině. Za rok by si vydělal tolik, kolik tady tak za roky tři. Já v tom vidím příležitost trochu se odrazit ode dna, ale on o tom nechce ani slyšet. Je kategoricky proti, prý se nemíní na rok odstěhovat někam do tramtárie, když navíc ani pořádně nezná jazyk. Je pro něj nepředstavitelné, že by skoro neviděl děti. Já si zase myslím, že rok není tak dlouhá doba, a kdoví, třeba by nás to někam posunulo.
Poměrně dost se kvůli tomu hádáme. Byla bych ráda, kdyby se překonal a jel, určitě by to nebylo tak hrozné, jak si představuje. Nemůžu mu vysvětlit, že z peněz, které dáme dohromady tady, budeme pořád jen živořit a nic pořádného si nikdy nedopřejeme.
Co byste dělali na našem místě? Myslíte si, že jsem přehnaně náročná, jak tvrdí můj muž? Nebo se najde někdo, kdo mě pochopí? Jste na tom někdo finančně podobně jako my? Také musíte neustále počítat, a než si koupíte něco nového na sebe, tak si pěkně dlouho počkat?
30.10.2007 Rubrika: | Komentářů 185 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Život bez peněz v začarovaném kruhu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: Já jsem četla z prvního zametání
kareta: tak sekace sice nemusim.. ale kdyz si to vezmu.. vysoke cerne klasicke kozacky mam 5 let, krasky kabat 4 roky, dlouhy byl za prvni premie z prvni zametnani a je porad perfektni...
ale jinak boticky jsou moje vasen.. hadriky z Tchibo a a Ikea blbsoti.. za to utracim nejvic.. nejaky ty sminky samo...
chytrájakrádio: já oblečení neprožívám, kabát mám asi 20 let, ale je klasický, kozačky nosím 10 let....jen nerada nakupuju a je mi líto vyhodit neroztrhaný kabát a nerozbité opravitelné boty. Mám jiné priority a klidně nosím sekáčové oblečení.
chytrájakrádio: a aby se do ciziny presunuli vsichni jsem navrhovala hned jako prvni co me napadlo... kdo je sikovnej a umi aspon jeden jazyk praci v unii sezene... decka se os mala nauci jazyk... a az dorostou mohou se rozhodnout, zda do socialnich cech vratit ci nikoli...
pokudvolby vyhrajou komunisti se socanama, nejspis se presunem taky jinam
chytrájakrádio: Můžu tě ujistit, že přestože jsme doma nikdy neživořili, tak naši mě v žádném luxusu "každý rok nová bunda a boty" rozhodně nevychovávali...
chytrájakrádio: no prave ze vim, jeste z let na zakladce a stredni.. a uz to nidky nechci zazit.. tak je to,....
LenkaT.: oki... tak dva..stoji kolem dvacitky, ne? :-)
kareta: chapu, ale ja bych kozezisnu ziskanou ze zvirete nenosila.. jen umelou...
kozena bunda to je neco jineho,je z hoveziny, ci veprovice,pricemz zvire se s ni... ale zabijet zvirata jen pro kozich se mi hnusi...
Ota: no v tom mas opravdu.. ono na lepsi se zvykne rychle, clovek se namlsa...
jo.. pokud by treba zili v pronajmu a muz by si za rom v zahranici vydelal na velkou cast bytu, tak aby zbytek hypo treba nebyl tak velky, nebo jeste lepe zadny / kamos, IT odpobornik si takhle za dva roky v nemecku tehdy vydelal na byt 3+1 v prazeks enovostavbe.. nodneska by uz to nestacilo, slo to desne nahoru/
.. pak bych to chapala... ale jinak
Ach jo. Vy holky (Stanik, Sheeni, Kareta) asi nevíte, co je to mít 10 let jeden zimní kabát a 5 let jedny kozačky. Já to teda taky nevim, ale moje mamka to ví, protože na nás se ségrou byla sama a peníze prostě nezbejvaly. Taky z toho byla chudák unavená, z obracení každý koruny. Měly jsme se ségrou pěkný dětství, ale pocit "mám nejhorší hadry ve třídě" znám teda taky.
Simona píše hlavně o tom, že jí už taky unavuje to věčný šetření a přepočítávání. Kabát je samozřejmě jeden z příkladů. Nemyslim si, že je to nějaká neschopná fňukna, co myslí jen na parádu. Já bejt jí bych zkusila probrat možnost, že by jste se do tý ciziny šoupli všichni. Děti by měly lepší vzdělání, naučily by se jazyky a rodiče by tam měli taky vyšší platy. Samozřejmě by to nebyla procházka růžovou zahradou, kde by na každým stromě visel novej kabát 
, ale proč to nezkusit? Však jsme v EU, ne? 
Když neuděláte nic pro to, abyste se měli líp, tak se holt líp mít nebudete. Já bych s takovým chlapem pěkně rychle vyběhla. Srágora jeden... 
Ota: taky znám jednu takovou, manžel po montážích vydělával a když se pak vrátil, čučel že z peněz moc nezbylo, paní to stačila rozfofrovat a zase remcala, až se pak nakonec rozvedli.
Stanik: tak měsíc asi ne
No ale paní píše, že nechce živořit /každý si pod tím určitě představuje něco jiného/ a mít možnost nakupovat bez přemýšlení. Ale to chce opravdu raději tu vedlejšku. Pokud mají děti babičky, není problém je k nim na odpoledne posílat a chodit třeba uklízet. Já jsem to taky tak dělala, někdy byli kluci sami doma, třeba 2 hodiny, nebo chodili k babičce po škole a já jsem si je tam pak vyzvedla. Manžel pracoval na 2. pracovní poměr ve svém podniku, já jse chodila hned po své práci v kanceláři uklízet a doma jsme se scházeli tak kolem půl sedmé. Dělali jsem to asi dva roky, dalo se to vydržet.
Stanik: tak to je jediný kabát, do kterého bych šla, jinak dávám přednost kožichům- zdá se mi o norkovém
.jpg)
podle mě paní Simona manžela dokope na "montáž" přeskočí na novou hladinu " kýženého standartu" a za chvíli se opět začne dusit........
