Život bez peněz v začarovaném kruhu
Ráda bych věděla, jestli je na tom někdo podobně jako my. Možná, že bych pak naši situaci snášela přece jen o něco lépe. Když se totiž podívám na lidi ve svém okolí, mám pocit, že všem ostatním se daří více.
Jsme normální rodina, máme dvě děti na prvním stupni základní školy. Já pracuji jako úřednice ve státní správě, manžel je řemeslník. Žijeme celkem klidně, takovým normálním rodinným životem.
Jen mě trápí, že musím neustále počítat, abychom vyšli s penězi. Můj ani manželův plat není nijak vysoký, a tak musíme zvažovat každou jen malinko větší položku. A mně už to nějak začíná lézt na mozek. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si koupila něco nového na sebe, o novém zimním kabátě si můžu i letos nechat leda zdát. Pokaždé nás zruinuje výbava pro děti, které rostou.
Neříkám, že žijeme někde na hranici chudoby, to rozhodně ne, ale strašně moc toužím po tom, cítit se zabezpečená. Tak, abych nemusela neustále počítat a přesouvat nákup potřeb podle toho, co je momentálně nejdůležitější. Chtěla bych zažít, jaké to je, když člověk prostě jde a to, co potřebuje, si koupí. Nejde mi o dosažení nějakého luxusu, to ani náhodou. Chci mít prostě normální životní standard, v kterém by se mi volně dýchalo.
Manžel teď dostal nabídku práce ve svém oboru v cizině. Za rok by si vydělal tolik, kolik tady tak za roky tři. Já v tom vidím příležitost trochu se odrazit ode dna, ale on o tom nechce ani slyšet. Je kategoricky proti, prý se nemíní na rok odstěhovat někam do tramtárie, když navíc ani pořádně nezná jazyk. Je pro něj nepředstavitelné, že by skoro neviděl děti. Já si zase myslím, že rok není tak dlouhá doba, a kdoví, třeba by nás to někam posunulo.
Poměrně dost se kvůli tomu hádáme. Byla bych ráda, kdyby se překonal a jel, určitě by to nebylo tak hrozné, jak si představuje. Nemůžu mu vysvětlit, že z peněz, které dáme dohromady tady, budeme pořád jen živořit a nic pořádného si nikdy nedopřejeme.
Co byste dělali na našem místě? Myslíte si, že jsem přehnaně náročná, jak tvrdí můj muž? Nebo se najde někdo, kdo mě pochopí? Jste na tom někdo finančně podobně jako my? Také musíte neustále počítat, a než si koupíte něco nového na sebe, tak si pěkně dlouho počkat?
30.10.2007 Rubrika: | Komentářů 185 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Život bez peněz v začarovaném kruhu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Simono, přiznám se, že mám skvělého manžela a dnes již dospělou dceru. Když padla opona, toužili jsme přijít nejen k informacím, ale si i polepšit. Tak se stalo a manžel odjel do Německa "na zkušenou". Peníze vydělal, ale co to udělalo s mojí psychikou! Skončila jsem u lékařů s těžkým stresem a depresí. Jsme s manželem na sebe velmi vázáni, bylo nám tehdy kolem 40. Ty všechny peníze nestály za proplakané noci a zoufalé telefonáty. Věř, že rok je někdy velmi dlouhá doba. Nikdy bych takovou "peněžní injjekci" neopakovala. Ještě, že mám tak fajn manžela!
Peníze jsou dobrá věc. Nemyslím, že trpíte úplnou nouzí, ale v případě vyššího příjmu nastávají vyšší požadavky a začarovaný kruh se rozjíždí. Spirála začíná.
Myslím, že jsou u nás docela jiné možnosti. Sama i manžel máme 2 práce a ještě publikuji, manžel fotografuje atd. Znám ženy, co pletou na kšeft, hlídají své i cizí děti, učí jazyky a nebo sami ještě zvyšují kvalifikaci dálkově, aby mohli změnit práci za lukrativnější.
Nechci moralizovat, proto s klasikem: každý je strůjcem svého osudu. A nepíšeš, co na to říkají děti.
kareta: Chudý lidi si představuji asi trošku jinak...
Já bych náhodou byla mnohem šťastnější, kdyby na letišti stál můj Gulfstream s pilotem a na víkendy lítala na svůj tropický ostrov či chatu v Alpách (Andách...). Zas nekecejte, jak jsou chudí šťastní
Sheeni: on si každý myslí, že kdyby si mohl všecko dovolit nebo koupit, bůhvíjak mu bude dobře. Ale to je krutý omyl, právě v tom, když se po něčem touží, to je. Jakmile si můžeme okamžitě splnit každé přání, je to pustá nuda, nic potom nebaví.
Simono uvažuj : Máte kde bydlet, oba máte práci, máte zdravé děti. To je víc, než má většina z dnešních mladých rodin. Většina má hypotéku na bydlení, a o tom jestli a kolik budou mít dětí, se rozhodují i z toho hlediska, jestli to finančně utáhnou.
Rozumím Ti v tom, že cítíš nejistotu, a přála by sis být zabezpečená. Ale tenhle problém teď momentálně cítí většina národa. Ze všech médií se na nás hrnou informace, co všechno už je nebo bude dražší, kde všude a za co budeme platit.
Z TV se na nás sypou samé negativní informace, z filmů jen tragédie, vraždy a války, pozitivní pořady teď jaksi nejsou v módě. Ale žít se musí dál.
orinka: Taky mi to přijde podobné...má fungující rodinu, zdravé děti...co by chtěla víc... (kromě nového kabátu...)
orinka: fuj, mělY
že se ještě vracím - mně totiž napadl v souvislosti s těmi stesky jeden fousatý vtip, jak měli děti ve škole za úkol napsat něco o chudobě. A jedna dívenka napsala: žila byla jedna chudá rodina. Všichni byli děsně chudí, rodiče, děti, kuchařka, šofér, zahradník....
, nechci být zlá, ale tady by pomohlo pár měsíců skutečné nouze.
.JPG)
A Ty bys na podobnou nabídku kývla, kdyby se týkala Tebe? Odjet na rok, vidět rodinu max. o vánocích a psát si maily?
Bez peněz je zle - s penězma někdy ještě hůř.
Pokud jste zdraví, tak nevidím problém - najdi si brigádu - třeba úklid po večerech a budeš mít i na kabát...
Děti může přece hlídat manžel, ne?
amyslíš, že s penězi bude tvůj život lepší? jednodušší? my se nemáme špatně, nejsme žádní boháči, ale jak píšeš, mužu si jít koupit něco pěkného na sebe, třeba každý měsíc, jasně nejde to do tisíců,ale když se rozbijou boty,není to tragedie, prostě se mužou koupit nové
ALE...můj muž má problém, vždy měl hodně rád peníze, vždy mu záleželo na svém image, aby vypadal dobře před lidmi, hlavně že dobře a hodně vydělá
a nesnese myšlenku, že se někdo má líp, i když on se má relatvině dobřetakže když pak přijdem ke známým, kteří mají jedno dítě, a oba chodí do práce, byt dělnická profese,nemají auto, ani chalupu, tedy něco kam utíkají měsíčně peníze- tak si pořizují do bytu- a on to špatně nese, že on s Vš nemá tolik pěkných věcí co obyčejný dělník, a najednou nevidí ty hezké věci, ty klady co má kolem sebe
No nemyslím, si že mít opravdu peníze je cesta ke štěstí, jistě vedeš spokojenější život, ale občas za blbou cenu, když se k penězům sejdou špatní lidé
Takže si myslím, že pokud jste is mále spokojená rodina, tak nač nutit manžela do nečeho co mu není milé?
No, upřímně, jestli tohle jsou finanční těžkosti - řekla bych, že je jen slušně řečeno nedostatek životních zkušeností. Manželovi se nedivím. Jo, a pohádka O bábě a rybě je moc hezká, doporučuju!!!
.jpg)
Já se na to podívám z té druhé strany - z ciziny. Vsichni známí si myslí, ze se mám královsky a nemusím pocítat protoze pracuji tam venku a ty platy!!!! Jenze kolik mi z platu zbyde po zaplacení bydlení, hypotéky, skoly atd. nikdo nevidí. Manzel by pravdepodobne vydelal víc (zvlást kdyz to vynásobís kurzem), ale postel v nejaké budce na stavbe ho vyjde stejne draho jako tebe nájem bytu v Cechách, jíst musí a pokud chce aby mu z platu zbylo tak bude muset varit a kde? A jak psaly holky nezapomen ho pojistit +EU nedává prac. povolení zadarmo + nezapomen na dane a nemá nárok na úlevy. A aby jednou za mesíc prijel na víkend taky stojí prachy. Takze nakonec budes ráda, kdyz ti zaplatí nájem a zbytek výdaju zbyde zase na Tebe a jeste k tomu na to budes sama. Ani jsi nenapsala kam do ciziny (ne ze by to byl financní rozdíl, ale treba by se nasel tady mezi námi nekdo, kdo zná cenové pomery v dané zemi).
A k tvé financní situaci. Taky si nezijeme spatne a nestezuji si, kdyz kazdý mesíc zaplatím vsechno co se platit musi zbyde mi cca 8000,- na jídlo, oblecení, benzín, domácnost pro 2 dospelé a 2 deti (13 a 11). A to ziji v cizine s jejich platy (ano hrubého máme dohromady 52 500,- ale dane se taky musí platit). Já vím ,ze obcas je to o nervy, ale jednou deti vyrostou a to co dneska delíte 4 budete delit jenom 2 - neboj bude líp.
.gif)
Simono já tě chápu, ale nevím, jak pomoct - když manžel odjede, bude rok bez rodiny, což myslím není úplně nejlepší řešení, někdo tady doporučovat brigádu - ale o to míň pak budeš s dětmi. Je to těžký
my ještě nejsme manželé ani nemáme děti, ale už jsme kvůli bydlení zadlužení na dalších 25 let. Taky mě trochu děsí, jak budeme vycházet.
kareta: Nemůžu si pomoct, ale tento článek mě skutečně "dojal"
Sheeni: maloměšťáci
